60 C 508/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 7 359 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 30. 6. 2017 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Co do zbytku se nárok žalobkyně zamítá.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se svým návrhem po žalovaném původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 359 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 17. 11. 2010, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč Smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]). V den podpisu smlouvy byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 852 Kč. Poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši po 217 Kč do 11. 1. 2012 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 13. 10. 2015 a následně splátky nehradil. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky (tj. 11. 1. 2012) právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 4 553 Kč a na souhrnném poplatku 3 806 Kč. Po tomto datu pak žalovaný uhradil ještě 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 359 Kč, a to 4 553 Kč na jistině a 2 806 Kč na souhrnném poplatku, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 980,92 Kč. Žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení z částky 7 359 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 21. 10. 2015 do zaplacení.

2. Jelikož se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, byla mu ustanovena pro řízení opatrovnice. Opatrovnice vznesla námitku promlčení a navrhovala zamítnutí žaloby.

3. K uplatněné námitce promlčení žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 6. 4. 2016 svůj dluh co do důvodu i výše uznal, tudíž promlčecí doba uplyne nejdříve dnem 6. 4. 2026.

4. Podáním ze dne 22. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 127,51 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 605,98 Kč ode dne 16. 5. 2017 do zaplacení. V tomto rozsahu bylo řízení také zastaveno (viz protokol z ústního jednání ze dne 27. 4. 2022).

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle článku 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poslední bydliště žalované strany, které bylo možné zjistit, se nacházelo v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, spotřebitel (žalovaný) měl své poslední známé obvyklé bydliště v České republice a obchodník (žalobkyně) provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice, tj. v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

6. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

7. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]) byla dne 17. 11. 2010 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému jako spotřebiteli dne 17. 11. 2010 v hotovosti půjčku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 852 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši po 217 Kč do dne 11. 1. 2012; poslední splátka byla sjednána ve výši 49 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Společně s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaný uhradil do 7. 4. 2016 celkem částku 5 493 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 17. 11. 2010, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce, přehledu plateb). Do postoupení pohledávky pak žalovaný na dluh uhradil ještě 1 000 Kč (nesporné tvrzení).

8. Pohledávka [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce byla na žalobkyni postoupena dne 15. 5. 2017 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo]). Žalovanému bylo postoupení oznámeno [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] dopisem ze dne 15. 5. 2017 odeslaným žalovanému dne 15. 6. 2017, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 7 359 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od doručení oznámení (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

9. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 21. 6. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 28. 6. 2018 (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem včetně podacího lístku).

10. Průměrná úroková sazba v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností do 1 roku včetně byla v listopadu 2010 15,59 % (viz databáze ČNB)

11. Dne 6. 4. 2016 žalovaný svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyni ve výši 8 359 Kč co do důvodu i výše uznal (viz uznání dluhu z 6. 4. 2016).

12. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 17. 11. 2010 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalovanému částku 7 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem 6 493 Kč. Dne 6. 4. 2016 žalovaný dluh co do důvodu i výše uznal. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky odeslaným žalované dne 15. 6. 2017, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Na žalobkyni byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. z.) a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Dále se soud zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Vzal při tom v potaz, že částku výslovně ve smlouvě označenou jako souhrnný poplatek (5 852 Kč) je třeba ve smyslu právní kvalifikace v tomto případě hodnotit jako úrok, neboť je z pohledu žalovaného opět jen cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není uvedeno (a žalobkyně ani po poučení soudu nedoplnila), že by měl tento poplatek pokrývat jakékoliv jiné konkrétní plnění či službu poskytnutou a skutečně čerpanou žalovaným.

15. V nyní posuzovaném případě byl tedy sjednán souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč za půjčku ve výši 7 000 Kč na 60 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 83,6 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami bezmála pětinásobně. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 39 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

16. Na základě výše uvedeného soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně vzniklý z titulu tvrzené smlouvy o půjčce zanikl částečně splněním. Žalovaný totiž na dluh uhradil dle tvrzení samotné žalobkyně 6 493 Kč. Na jistině tak zbyl nedoplatek ve výši 507 Kč. Na požadovaný souhrnný poplatek žalobkyni nárok vzniknout nemohl, neboť v rozsahu tohoto ujednání, je smlouva neplatná, jak je vysvětleno výše.

17. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 507 Kč, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

18. K námitce promlčení soud uvádí, že tuto nevzal za důvodnou. Platí, že i když žalovaný uznal promlčený dluh a o promlčení přitom nevěděl, došlo v důsledku uznání co do důvodu a výše uplynutím lhůty k plnění uvedené v uznání k založení běhu nové desetileté promlčecí doby. Okolnost, že z důvodu nevědomosti žalovaného o promlčení uznávaného dluhu nevznikla domněnka existence dluhu podle § 558 o. z., znamená, že žalobce stíhá důkazní břemeno vzniku dluhu a jeho trvání v době uznání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. Zn. 33 Cdo 4182/2011). V projednávané věci toto bylo bezpečně prokázáno listinnými důkazy, konkrétně smlouvou o půjčce, v níž žalovaný jednoznačně svým podpisem stvrdil, že ke dni podpisu smlouvy obdržel v hotovosti v místě svého bydliště částku 7 000 Kč. Soud proto uzavírá, že dluh se promlčí k datu 6. 4. 2026.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť přestože byl žalovaný v řízení úspěšný, žádné náklady řízení mu nevznikly.

20. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní s počátkem běhu od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.