60 C 579/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23 646 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Co do částky ve výši 1 624 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 624 Kč ode dne 23. 2. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 49,68% ročně z částky 17 551,92 Kč od 23. 2. 2021 do 15. 6. 2021 se řízení zastavuje.</b></i> <b><i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 6 464 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 10 220 Kč od dne 23. 2. 2021 do 15. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 9 420 Kč od dne 16. 3. 2021 do 15. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 7 942 Kč od dne 16. 4. 2021 do 14. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně částky 6 464 Kč od dne 15. 5. 2021 do zaplacení a dále částku 1 765 Kč.</b></i> <b><i>III. Co do zbytku se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovaným dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne 27. 2. 2020 poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73,92 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 1 478 Kč splatných vždy do každého 17. dne v měsíci počínaje měsícem dubnem 2020. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když uhradil pouze dne 15. 4. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 5. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 6. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 1 478 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 1 478 Kč, dne 16. 9. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 12. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 1. 2021 částku 1 478 Kč a dne 15. 2. 2021 částku 752 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 9 splatnou dne 17. 12. 2020 po dobu delší než 65 dnů došlo k datu 21. 2. 2021 ve smyslu čl. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu, jehož součástí se ve smyslu čl. 6 staly také úroky. Po zesplatnění uhradil žalovaný ještě částku 800 Kč, a to dne 15. 3. 2021, částku ve výši 1 478 Kč, a to dne 15. 4. 2021, a částku 1 478 Kč, a to dne 14. 5. 2021. Po této úhradě tvoří žalovanou částku„ nová“ jistina (poté, co k ní přirostl dlužný úrok) 16 212,89 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 996 Kč (499 Kč za prodlení se splátkou č. 7, 8, 9 a 10), skutečné náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč (200 Kč za upomínky ke splátce č. 7, 8, 9 a 10), když tato částka pokrývá mzdové náklady zaměstnanců podílejících se na vymáhání, provozní náklady call centra, provize externí vymáhací společnosti, provize inkasní sítě a ostatní provozní náklady. Dále se žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, tj. od 23. 2. 2021. Této pokuty se však žalobkyně domáhala jen za období do 22. 11. 2021, kdy byla podána žaloba. V neposlední řadě pak žalobkyně požadovala úrok z jistiny 17 551,92 Kč ve výši 73,92 % p. a. od 23. 2. 2021 do zaplacení 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, bylo tedy jednáno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Poté, co soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně skutečnosti, že sjednaný úrok nepřesahoval dvou až trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami (s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, co do úroku z úvěru ve výši 49,68 %. Nově tedy požadovala úrok ve výši 24,24 % p. a. Současně vzala žalobu zpět co do částky ve výši 1 624 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky ode dne 23. 2. 2021 do zaplacení. S ohledem na částečně zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení výrokem I částečně zastavil.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Žalobkyně je s účinností od 11. 5. 2018 držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. (Zjištěno z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – příloha A).

6. Mezi účastníky byla dne 26. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně jako podnikatel, jehož hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému, jako spotřebiteli, úvěr ve výši 20 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 73,92 % p. a. v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 478 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci od měsíce následujícího po vyplacení úvěru. Celkem tak měl žalobkyni vrátit částku 44 340 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za rok. Dále byl žalovaný podle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit náklady související s prodlením s tím, že jejich výše činí za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 15 dnů, 200 Kč splatných ve lhůtě 10 dnů. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde podle smlouvy k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč Smlouva si řídila českým právem. (viz návrh na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, splátkový kalendář).

7. Před uzavřením smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému informace o parametrech úvěru, což žalovaný písemně potvrdil svým podpisem. (viz předsmluvní formulář).

8. Žalobkyně vyplatila žalovanému z titulu smlouvy o úvěru dne 27. 2. 2020 částku 20 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru).

9. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že není veden v registru dlužníků (viz výpis záznamů registru [příjmení]) a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši 18 000 Kč (viz pracovní smlouva vč. platového výměru). V posledních měsících před poskytnutím úvěru činila mzda žalovaného od 12 971 Kč do 18 198 Kč čistého (viz výpisy z [anonymizováno]), náklady na bydlení představovala částka 3 410 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč a rezerva 1 000 Kč (viz hodnocení klienta). Žalobkyně po zvážení těchto okolností zařadila žalovaného do kategorie II. (viz výpis k žalovanému).

10. Žalovaný na úvěr zaplatil dne 15. 4. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 5. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 6. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 7. 2020 částku 1 478 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 1 478 Kč, dne 16. 9. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 12. 2020 částku 1 478 Kč, dne 15. 1. 2021 částku 1 478 Kč a dne 15. 2. 2021 částku 752 Kč (viz karta klienta).

11. Žalobkyně žalovaného 4x písemně vyzvala k zaplacení dluhu a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. (viz výzvy ze dne 18. 11. 2020, 18. 12. 2020, 18. 1. 2021 a 17. 2. 2021).

12. Dne 21. 2. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkou po dobu delší než 65 dnů. (viz výzva k zaplacení).

13. Předžalobní upomínka k úhradě byla žalovanému odeslána dne 3. 11. 2021 (viz předžalobní výzva včetně dokladu o doručení).

14. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v únoru 2020 8,08 % p. a. (viz databáze [příjmení] [příjmení]).

15. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Důkazy soud posoudil jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

16. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 26. 2. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Ten se žalovaný se zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 73,92 % p. a. ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 478 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši 499 K (splatnou do 10 dnů), náklady související s prodlením ve výši 200 Kč (splatné ve lhůtě 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přestože byl 4x upomenut. V důsledku prodlení s úhradou po dobu delší než 65 žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne [datum]. Jelikož ani po zesplatnění nebyl úvěr uhrazen, byl podle smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 8,08 % p. a.

17. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

18. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je bulharským občanem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české, neboť takto bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Ecropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 dohodnuto.

19. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na ně navazující). V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši 73,92 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než devítinásobně. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako částečně neplatnou, a to pokud jde o sjednaný úrok. Důvodem této částečné neplatnosti je zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z., jak se domnívala žalobkyně. Ust. § 1813 o. z. ani ust. § 1783 o. z. soud na projednávanou věc neaplikoval.

21. Pokud jde o případné nahrazení či moderaci neplatného ujednání o úroku ust. § 577 o. z., toto možné není. Pokud by tak totiž soud učinil, nedošlo by ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18).

22. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky 6 464 Kč odpovídající jistině úvěru ve výši 20 000 Kč po odečtení žalovaným uhrazených částek ve výši 10 x 1 478 Kč, 800 Kč a 752 Kč s připočtením smluvní pokuty 1 996 Kč a paušální náhrady nákladů 800 Kč Tyto poslední dvě položky, požadované v důsledku prodlení žalovaného, soud posoudil podle § 122 odst. 1, 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobě vyhověl. Pokud jde o smluvní pokutu za prodlení se čtyřmi splátkami úvěru, byla platně ujednána ve výši 499 Kč za každou z nich, celkem tedy činí 1 996 Kč. Požadované náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, jejich paušální výše 200 Kč za každou splátku byla rovněž platně ujednána a žalobkyně v žalobě přesvědčivě vysvětlila, že tato výše odpovídá nákladům obvyklým. Kromě částky 6 464 Kč soud přiznal žalobkyni i nárok na smluvní pokutu po zesplatnění úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 6 464 Kč od 23. 2. 2021 do 22. 11. 2021. Ta činí 1 765 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti úvěru do prodlení. Žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a podle § 122 odst. 1, písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 15. 5. 2021 a soud byl jejím návrhem v tomto směru vázán podle § 153 odst. 2 o. s. ř.

24. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), bylo tedy rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I.

25. Ve zbytku soud výrokem III. žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnější v řízení totiž byl žalovaný, kterému nicméně žádné náklady nevznikly. Pokud jde o zastavení řízení, co do části nemravného úroku, to je třeba pro účely náhrady nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. připisovat k tíži žalobkyně, které předmětné zastavení svým zpětvzetím procesně zavinila.