60 C 592/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 346 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 780,45 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 398,16 Kč ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 11 398,16 Kč ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení a částku ve výši 6 309,11 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 560,30 Kč ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení a s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 2 560,30 Kč ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b></i> <b><i>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 18. 11. 2014, na jejímž základě byla žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč, který je součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 788 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 661 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Poskytnutou zápůjčku včetně těchto částek se ve smlouvě o zápůjčce žalovaný zavázal hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč do 12. 1. 2016 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 20. 7. 2015 a další splátky nehradil. Žalobkyně ve věci dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když zhodnotila informace od žalovaného, který byl před uzavřením předmětné smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány doklady od žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 12. 1. 2016 právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 11 398,16 Kč a na poplatku 8 226,84 Kč. V důsledku neplacení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky právo požadovat z dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny 11 398,16 Kč od 13. 1. 2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 857,09 Kč, a to 11 398,16 Kč na jistině a 8 226,84 Kč na poplatku, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 964,41 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 191,04 Kč. Žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení z částky 11 398,16 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 25. 6. 2019 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 398,16 Kč za období od 25. 6. 2019 do zaplacení. Od postoupení pohledávky žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.

2. Dále žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2014 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 541 Kč, který je součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 916 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Poskytnutou zápůjčku včetně těchto částek se ve smlouvě o zápůjčce žalovaný zavázal hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 460 Kč do 21. 6. 2015 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 11. 1. 2017 a další splátky nehradil. Žalobkyně ve věci dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když zhodnotila informace od žalovaného, který byl před uzavřením předmětné smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány doklady od žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 21. 6. 2015 právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 2 560,30 Kč a na poplatku 1 160,70 Kč. V důsledku neplacení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky právo požadovat z dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku ve výši 19,98% ročně z dlužné jistiny 2 560,30 Kč od 22. 6. 2015, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 262,12 Kč, a to 2 560,30 Kč na jistině a 1 160,70 Kč na poplatku, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 080,29 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 507,82 Kč. Žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení z částky 2 560,30 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 25. 6. 2019 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 2 560,30 Kč za období od 25. 6. 2019 do zaplacení. Od postoupení pohledávky žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, navrhoval její zamítnutí, když celou dlužnou částku již uhradil.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Slovenska. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V tomto případě soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, když závazek měl být splněn na území ČR. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy.

5. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému jako spotřebiteli dne 27. 4. 2014 v hotovosti zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 541 Kč v 60 týdenních splátkách po 460 Kč; poslední splátka byla sjednána ve výši 401 Kč. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy a splátky byly dále splatné vždy ke konci splátkového období. Poplatek ve výši 12 541 Kč byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 916 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou na první straně smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě zákazník (žalovaný) potvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. (viz smlouva o zápůjčce ze dne 27. 4. 2014 včetně smluvních podmínek).

7. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) byla dne 18. 11. 2014 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému jako spotřebiteli dne 18. 11. 2014 v hotovosti zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 11 705 Kč v 60 týdenních splátkách po 429 Kč; poslední splátka byla sjednána ve výši 394 Kč. První splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy a splátky byly dále splatné vždy ke konci splátkového období. Poplatek ve výši 11 705 Kč byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 788 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou na první straně smlouvy, odměny za administrativní zpracování ve výši 2 661 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 256 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě zákazník (žalovaný) potvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka. (viz smlouva o zápůjčce ze dne 18. 11. 2014 včetně smluvních podmínek).

8. Pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], za žalovaným vyplývající z uvedených smluv o zápůjčce byly na žalobkyni postoupeny dne 24. 6. 2019 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019 odeslaným žalovanému dne 17. 7. 2019, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 31 119,21 Kč bez příslušenství do 10 dnů od doručení oznámení (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

9. Předžalobní upomínka k úhradě částky 38 241,61 Kč byla žalovanému odeslána dne 9. 10. 2019. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 15. 10. 2019 (viz výzva k plnění ze dne 8. 10. 2019 včetně podacího lístku).

10. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, v němž žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je bezdětný, vlastní vozidlo, pracuje jako OSVČ v [anonymizováno]. Žalobkyně přitom vyšla z příjmu žalovaného ve výši 21 777 Kč měsíčně a výdajů ve výši 9 200 Kč. Do výdajů nebyly započteny žádné splátky zápůjček od jiných subjektů. (viz zákaznická karta ze dne 27. 4. 2014).

11. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, v němž žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je bezdětný, vlastní vozidlo, pracuje na plný pracovní úvazek a jako OSVČ v [anonymizováno]. Žalobkyně přitom vyšla z příjmu žalovaného ve výši 21 000 Kč měsíčně a výdajů ve výši 9 300 Kč. Do výdajů byly započteny splátky zápůjček ve výši 2 000 Kč (viz zákaznická karta ze dne 18. 11. 2014).

12. V období od 4. 5. 2014 do 11. 1. 2017 zaplatil žalovaný ke smlouvám [číslo] celkem 29 900 Kč (viz přehled plateb).

13. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 27. 4. 2014 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly, že žalovaný zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 12 541 Kč. Žalovaný se zavázal celou dlužnou částku ve výši 27 541 Kč splácet formou 60 týdenních splátek po 460 Kč, poslední splátka pak činila 401 Kč. Následně den 18. 11. 2014 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena další smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalovanému částku 14 000 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly, že žalovaný zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 705 Kč. Žalovaný se zavázal celou dlužnou částku ve výši 25 705 Kč splácet formou 60 týdenních splátek po 429 Kč, poslední splátka pak činila 394 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky oznámením o postoupení obou pohledávek odeslaným žalovanému dne 17. 7. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Na žalobkyni byly pohledávky z uvedených smluv postoupeny. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 29 900 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaná na straně vydlužitele smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto se soud zabýval i otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Při posuzování otázky úvěruschopnosti žalovaného vzal soud v potaz veškeré skutečnosti, které v tomto případě vyšly najevo. Soud upozorňuje zejména na to, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela výlučně z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Údaje uvedené v obou zákaznických kartách klienta měly být podloženy příslušnými dokumenty, které však žalobkyně jako důkazní materiál soudu nepředložila. Takový postup je i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu zcela nedostatečný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a rozsudek ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Na tom nic nemění ani argumentace žalobkyně, že žalovaný byl podle ní schopen zápůjčky řádně splácet. Zákaznické karty sice obsahovaly informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o jeho příjmech a pravidelných měsíčních výdajích, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly tyto informace ověřeny. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

18. Shora uvedený závěr soud učinil při vědomí právních závěrů Ústavního soudu (viz nález ÚS ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), podle kterého je třeba poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Obdobně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen dlužníka, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

19. Jaké informace jsou k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nutné, zákon výslovně nestanoví, tento požadavek je však vyjádřen judikatorně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při zkoumání úvěruschopnosti je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, či doložením výpisu z účtu žadatele apod. Na informace podané jen spotřebitelem se může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 nebo také rozhodnutí SDEU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus). V nyní posuzovaném případě není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Navíc ohledně uvedeného nemohlo být žalobkyni soudem poskytnuto příslušné poučení ve smyslu § 118a o. s.ř., když se z nařízeného ústního jednání omluvila.

20. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat řádně schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, posoudil soud obě smlouvy o zápůjčce jako neplatné. Tato neplatnost je neplatností absolutní. Důvodem je skutečnost, že předmětnou úpravu je třeba vykládat ve světle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Články 8 a 23 této směrnice je pak třeba podle Soudního dvora EU vykládat v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (viz Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, č. j. C-679/18 OPR- Finance s.r.o. v. GK).

21. Podle § 2991 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Na postupníka pak může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy (viz např. rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

23. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě dvou smluv o zápůjčce celkem částku ve výši 29 000 Kč, na kterou však žalovaný zaplatil celkem 29 900 Kč, dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a v celém rozsahu ji zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšný ve sporu byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.