60 C 62/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 52 072 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 7 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 7 816 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a částku ve výši 9 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 550 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Co do částky 8 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 641,04 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 9 641,04 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 308,91 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 4 520,04 Kč, a dále co do částky 26 189 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 23 745,94 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 23 745,94 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 003,86 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 252,97 Kč, se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel nejprve 23. 4., 2017 s její právní předchůdkyní (společností [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 17 333 Kč, jenž představuje úrok ve výši 3 577 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 940 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 8 816 Kč. Tuto částku se zavázal žalovaný spolu s jistinou uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 623 Kč Poslední splátka byla splatná 17. 6. 2018. K datu 17. 6. 2018 žalovaný stále dlužil 9 641,04 Kč na jistině a 6 691,96 Kč na poplatku. Pohledávka byla následně smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 21 000 Kč.

2. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu o zápůjčce, a to dne 2. 2. 2017 pod [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit poplatek ve výši 43 839 Kč, jenž představuje úrok ve výši 13 479 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 12 710 Kč a částku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17 650 Kč. Tuto částku se zavázal žalovaný spolu s jistinou uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč Poslední splátka byla splatná 2. 8. 2018. K datu 2. 8. 2018 stále žalovaný dlužil 23 745,94 Kč na jistině a 11 993,06 Kč na poplatku. Pohledávka byla následně smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 63 100 Kč.

3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil mu soud usnesením ze dne 15. 6. 2021, č.j. 60 C 62/2021-38, opatrovníka. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má indické státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná dvoustranná smlouva mezi Indickou republikou a ČR upravující občanské a obchodní věci, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 a násl. cit. nařízení, když žalovaný měl poslední známé bydliště na území České republiky.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

6. Dne 2. 2. 2017 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 55 000 Kč. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 55 000 Kč a dále poplatek ve výši 43 839 Kč. Tento poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 13 479 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 710 Kč a za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17 650 Kč. Celkovou částku 98 839 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v pravidelných měsíčních splátkách po 5 492 Kč (viz smlouva o zápůjčce včetně obchodních podmínek [číslo]).

7. Průměrná úroková sazba v případě nově uzavřených spotřebitelských zápůjček se splatností do 1 – 5 let včetně byla v únoru 2017 9,55 % ročně, v dubnu 2017 8,88% ročně. (viz databáze ČNB).

8. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Naposled učinil žalovaný řádnou splátku dle smlouvy v květnu 2018 (viz tabulka umoření).

9. Dne 23. 4. 2017 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] další smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 20 000 Kč a dále poplatek ve výši 17 333 Kč. Tento poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 3 577 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč a za komfortní splácení v hotovosti ve výši 8 816 Kč. Celkovou částku 37 333 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti v pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč (viz smlouva o zápůjčce včetně obchodních podmínek [číslo]).

10. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Naposled učinil žalovaný řádnou splátku dle smlouvy v květnu 2018 (viz tabulka umoření).

11. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně smluv a příloh a dokladu o odeslání).

12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (viz předžalobní výzvy včetně podacího archu).

13. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy, pokud jde o uzavření smlouvy, postoupení pohledávky a hrazení dluhu, vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Vyhodnotil je jako pravé a věrohodné.

14. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

15. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně v únoru 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 55 000 Kč. Půjčku se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách se souhrnným poplatkem ve výši 43 839 Kč. Tento poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 13 479 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 710 Kč a za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17 650 Kč. V době uzavření smlouvy byla průměrná výše úroku ze spotřebitelských půjček 8,88 % ročně. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 63 100 Kč. Následně uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně v dubnu 2017 další smlouvu o zápůjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 20 000 Kč. Půjčku se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách se souhrnným poplatkem ve výši 17 333 Kč.

16. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

17. Rozhodným právem je právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto.

18. První smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. a dále se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 588 o. z., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. Zohlednil při tom, že nejen částku výslovně ve smlouvě označenou jako úrok (13 479 Kč), ale i tzv. poplatek za„ zpracování a doručení“ (12 710 Kč) je třeba ve smyslu právní kvalifikace v tomto případě hodnotit jako úrok dle § 2392 o. z., neboť je z pohledu žalovaného opět jen cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není uvedeno (a žalobkyně ani netvrdila), že by měl tento poplatek pokrývat jakékoliv jiné konkrétní plnění či službu poskytnutou a skutečně čerpanou žalovaným.

19. Pokud jde o poplatek za hotovostní splácení dluhu, ten již představuje podle soudu službu dostatečně určitou, a konkrétní od samotné zápůjčky odlišnou. Žalovanému nic nebránilo, aby si namísto tohoto (relativně nákladného) způsobu splácení zvolil zasílání splátek na účet zapůjčitele bankovním převodem či poštovní poukázkou. Žalovanému se za platbu hotovostního inkasa dostalo protiplnění spočívajícího v tom, že byl každý měsíc navštíven zástupcem zapůjčitele, který od něj v hotovosti převzal splátku dluhu. Jen prostou úvahou o počtu hodin, které se zapůjčitel zavázal touto činností strávit, lze dospět k závěru, že se jedná o protiplnění, jež je k ceně této zcela nadstandardní služby naprosto adekvátní. Částku sjednanou za tuto službu tak nelze bez dalšího jen připočítat k ceně poskytnutí zápůjčky, nýbrž je nutné ji naopak považovat za plnění za konkrétní službu spojenou s vysokou mírou komfortu pro žalovaného, který namísto toho, aby se sám staral o řádné splácení, mohl spoléhat na to, že si zapůjčitel každou jednotlivou splátku osobně vyzvedne.

20. V nyní posuzovaném případě byl tedy sjednán úrok ve výši 26 189 Kč (Kč 13 479 Kč + 12 710 Kč) za zápůjčku ve výši 55 000 Kč na 18 měsíců, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 47,60 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami (9,55 %) více než čtyřnásobně. S ohledem na výše uvedené soud posoudil smlouvu, pokud jde o ujednání o úroku (resp. úroku a poplatku za„ zpracování a doručení“), jako částečně neplatnou ve smyslu § 576 a § 588 o. z. pro zjevnou nemravnost narušující veřejný pořádek (viz shora citovanou judikaturu a dále konstantní rozhodovací praxi odvolacího soudu – rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99 či ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112). K tomu pak soud ve smyslu § 13 o. z. ještě dodává, že neaplikuje právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jiných věcech o tom, že neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. K tomuto závěru nebyla v nyní posuzované věci zjištěna skutková zjištění. Kromě toho soud přihlédl i k ustanovení § 574 o. z., podle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako neplatné.

21. Soud dále zdůrazňuje, že nemravné a neplatné ujednání o úroku nelze nahradit (moderovat). Takové nahrazování nemravného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 588 o. z., kterým je mj. i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti takových ujednání. V tomto ohledu soud odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání obdobných nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit a přiznat například výši úroku obvyklou. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat, namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10).

22. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu první smlouvy o zápůjčce toliko nárok na vracení jistiny 55 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 17 650 Kč. Tento nároky pak částečně zanikl splněním dle § 1908 odst. 1 o. z. Žalovaný totiž uhradil dle tvrzení samotné žalobkyně 63 100 Kč, tedy dluží již jen částku ve výši 9 550 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb.

24. Druhou smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud rovněž kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., a to smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále se soud znovu zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 588 o. z., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. Zohlednil při tom, že nejen částku výslovně ve smlouvě označenou jako úrok (3 577 Kč), ale i tzv. poplatek za„ zpracování a doručení“ (4 940 Kč) je třeba ve smyslu právní kvalifikace v tomto případě hodnotit jako úrok dle § 2392 o. z., neboť je z pohledu žalovaného opět jen cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není uvedeno (a žalobkyně ani netvrdila), že by měl tento poplatek pokrývat jakékoliv jiné konkrétní plnění či službu poskytnutou a skutečně čerpanou žalovaným.

25. Pokud jde o poplatek za hotovostní splácení dluhu, soud znovu opakuje, že ten již představuje podle soudu službu dostatečně určitou, a konkrétní od samotné zápůjčky odlišnou. Žalovanému nic nebránilo, aby si namísto tohoto (relativně nákladného) způsobu splácení zvolil zasílání splátek na účet zapůjčitele bankovním převodem či poštovní poukázkou. Žalovanému se za platbu hotovostního inkasa dostalo protiplnění spočívajícího v tom, že byl každý měsíc navštíven zástupcem zapůjčitele, který od něj v hotovosti převzal splátku dluhu. Jen prostou úvahou o počtu hodin, které se zapůjčitel zavázal touto činností strávit, lze dospět k závěru, že se jedná o protiplnění, jež je k ceně této zcela nadstandardní služby naprosto adekvátní. Částku sjednanou za tuto službu tak nelze bez dalšího jen připočítat k ceně poskytnutí zápůjčky, nýbrž je nutné ji naopak považovat za plnění za konkrétní službu spojenou s vysokou mírou komfortu pro žalovaného, který namísto toho, aby se sám staral o řádné splácení, mohl spoléhat na to, že si zapůjčitel každou jednotlivou splátku osobně vyzvedne.

26. V nyní posuzovaném případě byl tedy sjednán úrok ve výši 8 517 Kč (3 577 Kč + 4 940 Kč) za zápůjčku ve výši 20 000 Kč na 60 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 42,60 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami (8,88 %) více než čtyřnásobně. S ohledem na výše uvedené soud posoudil smlouvu, pokud jde o ujednání o úroku (resp. úroku a poplatku za„ zpracování a doručení“), jako částečně neplatnou ve smyslu § 576 a § 588 o. z. pro zjevnou nemravnost narušující veřejný pořádek (viz shora citovanou judikaturu a dále konstantní rozhodovací praxi odvolacího soudu – rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99 či ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112). K tomu pak soud ve smyslu § 13 o. z. ještě dodává, že neaplikuje právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jiných věcech o tom, že neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. K tomuto závěru nebyla v nyní posuzované věci zjištěna skutková zjištění. Kromě toho soud přihlédl i k ustanovení § 574 o. z., podle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako neplatné. Ve zbytku soud odkazuje na odůvodnění obsažené pod bodem 21.

27. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu první smlouvy o zápůjčce toliko nárok na vracení jistiny 20 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 8 816 Kč. Tento nároky pak částečně zanikl splněním dle § 1908 odst. 1 o. z. Žalovaný totiž uhradil dle tvrzení samotné žalobkyně 21 000 Kč, tedy dluží již jen částku ve výši 7 816 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb.

29. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl jen částečně, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

30. Ve zbytku pak soud žalobu jak nedůvodnou výrokem II zamítl. K zamítavému výroku soud dodává, že žaloba byla zamítnuta i co do kapitalizovaného úroku z prodlení, který žalobkyně vypočetla z tvrzeného dluhu (včetně úroků ze zápůjček), na jehož úhradu jí však právo nevzniklo, jak je vysvětleno výše. Proto soud přiznal pouze úrok z prodlení v požadované procentuální výši od data uvedené v žalobě ze skutečně dlužné částky.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměrně úspěšnější v řízení byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.