60 C 89/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno o zaplacení 48 706,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 48 706,80 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 48 706,80 Kč ode dne 21. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 706,80 Kč ode dne 14. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 127 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne , Anonymizováno, smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal prostřednictvím kreditní karty dle vlastního uvážení. Žalovaný se zavázal splácet finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně povinnou minimální splátkou z čerpaných prostředků. Žalovaný se zavázal hradit od zahájení čerpání úvěru úroky ve výši 23,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené jistiny. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal k tomu, že bude hradit právní předchůdkyni žalobkyně veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní závazky splnila, vydala žalovanému kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž porušil své smluvní povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smlouvou prohlásila veškeré pohledávky za žalovaným za okamžité splatné. Před podáním žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 14 120 Kč, tato částka byla započítána na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 999,05 Kč, na poplatky ve výši 3 050,32 Kč a na úrok se sazbou 23,99 % ročně ve výši 7 070,63 Kč. Dlužná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 48 706,80 Kč. Žalovaný na další výzvy žalobkyně nereagoval, dále ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena se společností , Anonymizováno, , která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a právní předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je nizozemským státním příslušníkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle Článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť závazek ze Smlouvy měl být splněn, resp. služby byly poskytnuty na účet žalovaného vedený u Raiffeisenbank, a.s., přičemž sídlo banky bylo v době poskytnutí úvěru na Praze 4, čili mezinárodní i místní příslušnost zdejšího soudu je dána.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce až do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžité prostředky povinnou měsíční minimální splátkou ve výši 3,2 % vyčerpané jistiny úvěru, nejméně 200 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě úroků z vyčerpané a dosud nesplacené částky jistiny ve výši 23,99 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník. (viz smlouva o vydání kreditní karty, obchodní podmínky, ceník, předsmluvní info).

6. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, zkoumala jeho bonitu jakožto klienta prostřednictvím svého počítačového systému a dále nahlížela do registrů dlužníků. (viz sdělení , právnická osoba, ., výpis z účtu žalovaného, potvrzení o příjmu, vyjádření CBI, FUI, předsmluvní info, dokumentace ze systému banky).

7. Za porušení smlouvy spočívající v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého ze smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy. (viz smlouva spolu s obchodními podmínkami).

8. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 55 756,17 Kč. (viz souhrnný výpis z účtu kreditní karty).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dluh ve výši 55 756,17 Kč ke dni 18. 1. 2022 za okamžitě splatný, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, a vyzvala jej k okamžité úhradě dlužné částky. (viz prohlášení o okamžité splatnosti včetně doručenky a podací arch).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. (viz smlouva o postoupení pohledávek z , Anonymizováno, na , Anonymizováno, ; smlouva o postoupení pohledávek z , Anonymizováno, na žalobkyni, oznámení o postoupení pohledávky a poštovní archy).

11. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění (viz předžalobní výzva a poštovní arch).

12. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o kreditní kartě, na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěrový limit až do výše 50 000 Kč, který žalovaný čerpal, avšak řádně nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, a následně na žalobkyni.

14. Soud posoudil věc po právní stránce následovně:

15. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze smluvních ujednání.

16. K věcné legitimaci účastníků řízení soud konstatuje následující. Původní věřitel (postupitel) oznámil žalovanému jako dlužníkovi, že pohledávku proti němu postoupil žalobkyni jako postupníkovi. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky (tzv. notifikační úkon), totiž vyvolá zamýšlené právní důsledky - týkající se osoby oprávněné přijmout plnění - i tehdy, jestliže k postoupení pohledávky vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná. Oznámení o postoupení pohledávky pak bylo řádně prokázáno v rámci důkazního řízení. Soud tak uzavřel, že aktivní legitimace žalobkyně je dána tím, že žalovanému bylo postoupení pohledávky na žalobkyni původním věřitelem řádně oznámeno, a pasivní legitimace žalovaného pak vyplývá přímo z uvedené úvěrové smlouvy, kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně a ze které žalovaná pohledávka vznikla. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je tak dána dle § 1879 a násl. o. z., když na ni byla předmětná pohledávka postoupena.

17. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy. Jedná se tedy o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet – právní předchůdkyně žalobkyně nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalovaného podle údajů z její vlastní interní databáze.

27. Současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti vyplývající z ustanovení smlouvy o úvěru, když žalovanému poskytla úvěr až do výše 50 000 Kč. Naopak žalovaný svou povinnost splácet úvěr řádně a včas porušil. S ohledem na toto porušení tedy právní předchůdkyně žalobkyně po právu učinila celý úvěr splatným a požadovala jej po žalovaném uhradit.

28. Soud dále žalobkyni přiznal nárok na zaplacení sjednaného úroku (§ 2395 o. z.), který se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru. Žalovaný byl povinen úrok, který je z ekonomického hlediska nutno chápat jako cenu za dočasně poskytnuté peněžní prostředky, platit až do doby skutečného splacení úvěru. Výši sjednaného úroku přitom soud považoval, s přihlédnutím k obvyklé výši úroků u úvěrů poskytovaných bankami v daném období, za adekvátní. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavřel, že žalobkyně má vedle dlužné jistiny a poplatků nárok také na dlužný úrok, a to v žalobě požadované výši.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas neplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých splátek a v případě zesplatněné zbývající části úvěru po jejím zesplatnění do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení z dlužné jistiny dle § 1968 a § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí zcela vyhověl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 127 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 949 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 706,80 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

32. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzal soud v úvahu, že žaloba byla podána žalobkyní, která vystupuje v roli žalobce ve velkém množství skutkově i právně obdobných věcí a podaná žaloba je de facto ustáleným vzorem, kdy pro uplatnění konkrétního nároku je třeba změnit jen několik proměnných. Soud v souladu s ustálenou judikaturou vzal také v úvahu, že náklady řízení o žalobě ze smlouvy o úvěru nelze bez dalšího posuzovat dle ust. § 14b a.t., v projednávaném případě jde ale o právně velmi jednoduchou věc a soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně užívá vzor pro žalobu opakovaně. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů dle ust. § 14b a.t.