7 C 133/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Romany Peterkové a Miloslava Havlíka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro určení neplatnosti výpovědi

I. Určuje se, že výpověď ze dne [datum] je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu 3.9.2021 se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum]. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici obchodního zástupce. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalované je neplatné. O v pořadí druhém okamžitým zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], byť do podání žaloby nepravomocně, a po rozšíření žaloby tak, že žaloba se částečně zamítá a že pracovní poměr trvá. Dne [datum] byla při jednání před soudem v jiné věci předána výpověď z pracovního poměru podle §52 písm. c) ZP. Žalobce považuje výpověď za neplatnou, a proto dopisem ze dne 19.8.2021 sdělil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. V době předání výpovědi se žalobce nacházel v dočasné pracovní neschopnosti, která trvala od 28.6.2021 do 12.7.2021, tedy byl v ochranné době, kdy je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji shledala nedůvodnou, neboť výpověď z pracovního poměru doručenou dne [datum] považuje za platnou. Žalovaná dne [datum] přijala z ekonomických důvodů rozhodnutí o organizačních změnách, kterým bylo ke dni [datum] místo žalobce bez náhrady zrušeno, čímž se žalobce stal nadbytečným a žalovaná s ním byla oprávněna skončit pracovní poměr výpovědí podle §52 písm. c) ZP. Dále žalovaná uvedla, že ji nebyla v době doručení výpovědi, tedy dne [datum], známa skutečnost, že žalobce je pracovní neschopnosti a tedy v ochranné době ve smyslu § 53 odst. 1 ZP, a že s ohledem na jeho účast u soudního jednání nepředpokládala, že je práce neschopen. Jednání žalobce považuje za tendenční a účelové.

3. Žalobce reagoval vyjádřením, že informoval zaměstnavatele o své pracovní neschopnosti emailem, nicméně existence dočasné pracovní neschopnosti je absolutní překážkou udělení výpovědi. Účast na jednání mu byla umožněna v rámci povolených vycházek od lékařky, když s ohledem na zájem na osobní účasti při výslechu svědků, nechtěl řízení prodlužovat žádostí o odročení. Jeho neschopnost nemůže mít obstrukční povahu, když netušil, že mu na jednání bude chtít žalovaná před výpověď. Žalovaná opakovaně vyzývala žalobce k dostavená se na pracoviště, kde mu pak žádnou práci nepřidělila, a to aniž by organizační změnu z podzimu 2020 zmínila, tedy je zřejmé, že ke dni 1.6.2021 jeho pracovní místo existovalo.

4. Při jednání žalovaná označila své výzvy k nástupu do práce za čistě formální, a proto nedeklarovaly existenci pracovního místa. Pracovní neschopnost žalobce je dle žalované účelově tvrzená, tedy že žalobce nebyl v rozhodné době nemocný. Doklad o pracovní neschopnosti, který se dostal do dispozice žalované je až [datum] [číslo].

5. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že žalobou napadená výpověď byla žalobci doručena dne [datum].

6. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

7. Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel si dne [datum] ujednali, že žalobce bude pracovat u žalované od [datum] na pracovní pozici obchodní zástupce, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s pracovní dobou 40 hodin týdně a žalobce se zavázal zachovávat mlčenlivost o skutečnostech týkajících se žalované (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum], dohody o mlčenlivosti ze dne [datum]).

8. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] tak, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]).

9. Dne [datum] převzal žalobce výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, odůvodněnou dne 30.10.2020 přijatou organizační změnou, na základě které se žalobce stal pro žalovanou s účinností od 1.11.2020 nadbytečným, když došlo ke zrušení jeho pracovního místa bez náhrady. Výpovědní doba činní dva měsíce (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z výpovědi ze dne [datum]).

10. Žalobce se v době od 28.6.2021 do 12.7.2021 nacházel v dočasné pracovní neschopnosti, o které rozhodla jeho ošetřující lékařka [titul] [jméno] [příjmení] (zjištěno z potvrzení ošetřující lékařky [titul] [jméno] [příjmení], a z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]).

11. Žalobce zaslal řediteli žalované email dne 30.6.2021 v 10:31 hodin s tím, že jeho zdravotní stav se vylepšuje a že pracovní neschopnost by měla mít žalovaná již v elektronické podobě k dispozici. Zároveň žádá o sdělení, pokud by tomu tak nebylo (zjištěno z emailu ze dne [datum] od [celé jméno žalobce] [email] adresovaný [email] ve věci PN od [číslo]).

12. Dopisem doručeným dne 23.8.2021 oznámil žalobce žalované, že výpověď považuje za neplatnou a že trvá na dalším přidělování práce (zjištěno z dopisu datovaného 19.8.2021 ve věci oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání včetně dodejky české pošty).

13. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl navrhované důkazy výzvami k nástupu do zaměstnání, žádostí o výplatu mzdových nároků a nezabýval se existencí a povahou organizační změny a nadbytečností žalobce, neboť toto s ohledem na procesní ekonomii považoval za nadbytečné, když již na základě shora provedeného dokazování lze ve věci rozhodnout.

14. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 30.6.2021 doručila žalovaná jako zaměstnavatel žalobci jako zaměstnanci výpověď, jejímž důvodem byla tvrzená nadbytečnost zaměstnance způsobená organizační změnou, při které pracovní místo žalobce zaniklo bez náhrady. Žalobce se dne 30.6.2021 nacházel v pracovní neschopnosti.

16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

17. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Dle § 50 odst. 1 ZP výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.

19. Podle § 50 odst. 2 ZP Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

20. Dle § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

21. Podle § 53 odst. a) ZP zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to jev době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.

22. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti výpovědi je dán ze zákona (§ 72 ZP), a není tak třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno [datum], tudíž pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby [datum], a žaloba na určení neplatnosti byla soudu doručena dne [datum], tudíž byla podána včas.

23. Výpověď splňuje formální náležitosti stanovené v § 50 ZP, právní úkon byl učiněn písemně, důvod subsumovaný pod § 52 písm. c) ZP byl vymezen dostatečně určitě.

24. Samotnou organizační změnou, nadbytečností zaměstnance a příčinnou souvislostí mezi nimi se soud z procesní ekonomie nezabýval, když v řízení vyšlo najevo, že v moment doručení výpovědi byl žalobce v pracovní neschopnosti, která představuje absolutní překážku rozvázání pracovního poměru.

25. Žalovaná označila pracovní neschopnost žalobce za obstrukční, přičemž na výzvu soudu k doplnění tvrzení uvedla, že má za to, že žalobce v pracovní neschopnosti nebyl. Toto bylo jednoznačně vyvráceno. Obstrukčnost sama nevyplývá ani z toho, že žalobce se v pracovní neschopnosti dostavil k soudnímu jednání, když toto bylo kryto povolenou vycházkou a jeho zdravotní stav to umožňoval. Sama o sobě pracovní neschopnost neznamená neschopnost účasti u soudu.

26. Pro posouzení neplatnosti výpovědi přitom není významné, zda zaměstnavatel věděl, že dává výpověď chráněnému zaměstnanci. Zákaz výpovědi v ochranné době působí objektivně a právní následky tohoto zákazu nastávají bez ohledu na zavinění zaměstnavatele ve vztahu k tomuto porušení.

27. Skutečnosti vylučující uplatnění ochranné doby, že si neschopnost žalobce úmyslně přivodil nebo že vznikla jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, žalovaná netvrdila ani neprokazovala.

28. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud o neplatnosti výpovědi ze dne [datum], jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno, když tato byla doručena žalobci v ochranné době.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava převzetí, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 14.12.2022, a účast na soudním jednání dne 9.3.2022 a účast na jednání dne 30.3.2022) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad ve výši 2 940 Kč. Soud stanovil v souladu s §160 o.s.ř. lhůtu k plnění standardní tří denní, když neshledal důvod k jejímu prodloužení. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen hradit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

30. Soud oproti vyúčtování zástupce žalobce nepřiznal náhradu za úkon oznámení zaměstnance ze dne 19.8.2021, když tento úkon nemá přímou souvislost s předmětem řízení a proto je soud neshledal nákladem účelně vynaloženým. Předmětné oznámení nesplňuje podle svého obsahu ani kvalifikaci předžalobní výzvy.