7 C 155/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce 1 zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, , se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pracovní poměr žalobce žalované založený pracovní smlouvou ze dne , datum, trvá, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhá určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené dne , datum, mezi ním a žalovanou Českou televizí, a to podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění rozhodném (dále jen „ZP“) neboť tvrdí, že tato dohoda byla sjednána pod bezprávnou hrozbou a za situace, kdy jednal v omylu o svých právech, čímž byla vyloučena jeho svobodná vůle. Žalobce uvádí, že byl vystaven psychickému a existenčnímu tlaku ze strany zástupců žalované (zejména pana , jméno FO, , pana , jméno FO, a paní , jméno FO, ), kteří mu opakovaně sdělovali, že pokud dohodu nepodepíše, obdrží vytýkací dopisy a následně výpověď, což mu mělo způsobit finanční újmu. Současně mu byl předložen vytýkací dopis obsahující nepravdivá a dehonestující tvrzení, který podle žalobce sloužil výlučně k jeho zastrašení, přičemž tento dopis neobsahoval zákonem požadovanou lhůtu k nápravě tvrzených pochybení. Žalobce dále namítá, že dohoda neobsahovala podstatné náležitosti, které byly předjednány ústně, a to zejména odměna za první čtvrtletí roku 2025, a nebyla opatřena datem podpisu, jelikož měla být následně doplněna, což se však nestalo. Tvrdí, že žalovaná šířila informaci o jeho odchodu ještě před uzavřením platné dohody, čímž zvýšila nátlak žalobce na to, aby dohodu podepsal. Žalobce poukazuje na svou dosavadní bezproblémovou pracovní historii, pravidelné plnění cílů a vyplácení výkonových a cílových odměn, což dokládá mzdovými listy a hodnoceními. Zdůrazňuje, že žalovaná zneužila jeho tísně, neboť v době podpisu dohody jednal o hypotéčním úvěru, což bylo žalované známo. Na základě těchto skutečností žalobce tvrdí, že dohoda byla uzavřena v rozporu se zákonnou úpravou a zásadami poctivého jednání, a navrhuje, aby soud určil její neplatnost a přiznal mu právo na další zaměstnávání u žalované.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává a uvádí, že dohoda o rozvázání pracovního poměru byla dne , datum, uzavřena platně, obsahovala všechny zákonné náležitosti a stanovila skončení pracovního poměru ke dni , datum, . Žalovaná popírá tvrzení žalobce o psychickém nátlaku, bezprávné výhrůžce či uvedení v omyl, a zdůrazňuje, že jednání probíhala transparentně, v klidném a věcném duchu, přičemž žalobci bylo opakovaně sděleno, že návrh dohody podepsat nemusí. Podle žalované byl žalobce informován o návrhu dohody již dne , datum, , kdy odmítl její podpis, a měl tak dostatek času se připravit; před podpisem dne , datum, mu bylo umožněno telefonicky konzultovat návrh s právníkem. Žalovaná připouští, že žalobci byl předložen koncept vytýkacího dopisu, avšak pouze k nahlédnutí a konzultaci, tedy nedošlo k jeho formálnímu předání, a tento dopis nebyl nikdy zařazen do osobního spisu žalobce. Žalovaná dále uvádí, že motivovala žalobce k podpisu dohody pouze ekonomicky, když mu nad rámec sjednaného odstupného přislíbila nenárokovou odměnu za první čtvrtletí roku 2025, která byla následně vyplacena spolu s mimořádným bonusem, celkem ve výši , částka, čistého. Tvrzení žalobce, že podepsal předběžný návrh dohody, který měl být nahrazen finální verzí, označuje žalovaná za nepravdivé a nelogické, neboť podepsaná dohoda byla úplná a závazná. Žalovaná uzavírá, že nejednala protiprávně ani v rozporu s dobrými mravy, žalobce nebyl nucen bezprávnou výhrůžkou ani uveden v omyl, a navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. V rámci jednání konaného dne , datum, žalobce upravil svou žalobu tak, že ji rozšířil o další nárok, a to na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá. Po vyjádření žalované soud usnesením v rámci tohoto jednání rozhodl, že rozšíření žaloby připouští.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že pracovní poměr žalobce k žalované vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, a že dohoda byla účastníky podepsána dne , datum, , kdy však žalobce sporuje, že se mělo jednat o konečnou podobu dohody, jelikož tato dle jeho tvrzení ještě měla být doplněna a upravena, zatímco žalovaná tvrdí, že se jednalo již o konečnou podobu dohody. Současně mezi účastníky je nesporné, že žalobce obdržel na svůj účet veškeré v rámci dohody slíbené finanční prostředky včetně nad rámec obsahu písemné dohody též finanční plnění představující odměnu za první čtvrtletí roku 2025.

5. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění:

6. Žalobce byl u žalované zaměstnán od , datum, na pozici manažer produktu, přičemž pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne , datum, ).

7. S účinností ode dne , datum, došlo ke změně pracovní smlouvy žalobce, a to konkrétně ke změně druhu práce žalovaného, a to z pozice manažera produktu na tzv. produktového vlastníka (zjištěno z dohody o změně pracovní smlouvy z , datum, ).

8. S účinností ode dne , datum, došlo ke změně pracovní smlouvy žalobce, a to tak, že pracovní poměr uzavřený na dobu určitou se mění na dobu neurčitou (zjištěno z dohody o změně pracovní smlouvy z , datum, ).

9. Dne , datum, proběhla komunikace mezi žalobcem a uživatelem „, jméno FO, “ v rámci interního komunikačního kanálu žalované, kdy žalobce sděluje, že volal kvůli informaci, že ho kolega , jméno FO, měl včera pohřbít za živa a tvrdit týmu, že končí. Uživatel „, jméno FO, “ žalobci odpověděl, že pouze ráno ve snaze předejít „chodbovkám“ předal informaci, kterou měl z předešlého večera, a to sice že se žalobce měl s , Anonymizováno, oboustranně domluvit na ukončení spolupráce (zjištěno z interní komunikace v rámci kanálu , Anonymizováno, mezi žalobcem a uživatelem „, jméno FO, “ ze dne , datum, ).

10. Současně dne , datum, informoval zaměstnanec žalované, pan , jméno FO, žalobce a paní , jméno FO, o tom, aby se ohledně dořešení dohody o rozvázání pracovního poměru se žalobcem setkali osobně v zasedací místnosti č. , hodnota, , a to v pondělí , datum, od 13:00 hod. (zjištěno z e-mailové komunikace mezi M. , jméno FO, , žalobcem a P. , jméno FO, ze dne , datum, ).

11. Žalobce a žalovaná uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru, která je opatřena vlastnoručními podpisy obou stran, avšak bez uvedení data podpisu. Strany se dohodly na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni , datum, . Dále se strany dohodly, že žalovaná vyplatí žalobci v souvislosti s ukončením pracovního poměru mimořádný bonus ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, a to po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu na bankovní účet žalobce. Vyplacení tohoto mimořádného bonusu bylo podmíněno splněním povinností žalobce, a to zejména toho, že bude informovat o všech neukončených úkolech a předá všechny dokumenty a materiály vztahující se k výkonu jeho práce, a dále že vrátí veškeré svěřené předměty žalované (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru, nedatováno).

12. Dne , datum, bylo žalobci předáno k nahlédnutí upozornění na porušení pracovních povinností. V tomto dokumentu žalovaná konstatovala opakované nedostatky v pracovním výkonu žalobce, spočívající zejména v nenaplňování předpokladů pro výkon sjednané práce a neuspokojivých pracovních výsledcích. Konkrétně bylo vytýkáno, že žalobce neplní roli produktového vlastníka v oblasti stanovování priorit, řešení problémů a maximalizace dopadu na diváka, vykazuje neefektivní komunikaci, nesprávně řídil priority v roce 2024 při přípravě nové funkcionality iVysílání pro dětské diváky, nevhodně prioritizoval projekty v roce 2025 v souvislosti s výzkumy nepřehratelného obsahu, nedostatečně reagoval na požadavky na zjednodušení řešení a jejich urychlené osvojení a nesplnil dohodnutá opatření, zejména vytvoření a zaznamenání seznamu vývojových priorit. Žalovaná současně vyzvala žalobce k okamžité nápravě a změně přístupu ve způsobu a transparentnosti komunikace, prioritizace práce, dodržování zásad agilního řízení a plnění úkolů včas a kvalitně, přičemž jej upozornila na možnost výpovědi dle § 52 písm. f) nebo g) ZP (zjištěno z upozornění na porušení pracovních povinností ze dne , datum, , shodných tvrzení účastníků).

13. Dne , datum, žalobce informovala zaměstnankyně žalované, paní , jméno FO, , o tom, že solidární daň se již neužije a jsou zde dány dvě daňová pásma s tím, že v případě překročení , částka, za měsíc je z hodnoty převyšující částku , částka, odvedena vyšší sazba zálohy daně, avšak v důsledku ročního zúčtování a rozpočítání průměru do celého roku může následně dojít k vrácení přeplatku zálohy (zjištěno z e-mailové komunikace mezi , Anonymizováno, . , jméno FO, a žalobcem ze dne , datum, ).

14. Dne , datum, žalobce kontaktoval zaměstnankyni žalované, paní , jméno FO, , a sdělil jí, že z jejich společné schůzky prozatím nemá žádné navazující dokumenty, a proto žádá o jejich přípravu a zaslání. Téhož dne paní , jméno FO, žalobci odpověděla, že si není jistá, o jaké dokumenty se jedná, přičemž se domnívala, že se čeká, až bude mít buď vyřízenou hypotéku či dořešené úkoly v práci a dá signál, aby to mohli „zveřejnit“, tedy dát do systému a připravit případné překážky v práci dle dohody. Pokud se tak již stalo, tak požádala o potvrzení, k jakému datu a na základě toho přistoupí k dalším úkonům (zjištěno z e-mailové komunikace mezi žalobcem a , Anonymizováno, . , jméno FO, ze dne , datum, ).

15. Dne , datum, žalobce sdělil zaměstnankyni žalované, paní , jméno FO, , že dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou podepsal, považuje za absolutně neplatnou. Uvedl, že k podpisu byl donucen pod nátlakem ze strany zúčastněných osob a že před jejím uzavřením byl uveden v omyl, neboť mu byl předložen nepravdivý vytýkací dopis poškozující jeho pověst a současně mu bylo sděleno, že v případě odmítnutí podpisu obdrží další vytýkací dopis spojený s okamžitou výpovědí. Žalobce dále namítal, že dohoda neobsahuje podstatné náležitosti, které měly být sjednány, zejména vyplacení bonusu za první kvartál roku 2025 v plné výši, možnost dřívějšího skončení pracovního poměru z důvodu překážek na straně zaměstnavatele a potvrzení o předání projektu iVysílání (zjištěno z e-mailové komunikace mezi žalobcem a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

16. Dne , datum, reagovala zaměstnankyně žalované, paní , jméno FO, , na sdělení žalobce a uvedla, že na základě jím poskytnutých informací i informací od dalších osob dospěla k závěru, že dohoda o rozvázání pracovního poměru je platná. Současně žalobci vysvětlila, že proplacení bonusu za splnění stanovených cílů probíhá po jejich vyhodnocení a potvrzení, které by mělo být realizováno na schůzce žalobce s jeho nadřízeným v průběhu dubna, po níž je bonus zadán k proplacení. Dále žalobci doporučila osobní schůzku s nadřízeným, panem , jméno FO, , za účelem vyjasnění otázek spojených s předáním agendy a případnými překážkami v práci (zjištěno z e-mailové komunikace mezi , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a žalobcem ze dne , datum, ).

17. Současně dne , datum, žalobce informovala zaměstnankyně žalované, paní , jméno FO, , o tom, že na základě téhož dne proběhlé schůzky potvrzuje zadání odměny ve výši , částka, k proplacení nad rámec finančního bonusu uvedeného v uzavřené dohodě o rozvázání pracovního poměru k , datum, s tím, že veškeré finanční plnění bude zasláno na účet ve standardních výplatních termínem se mzdou za duben 2025 (zjištěno z e-mailové komunikace mezi , Anonymizováno, . , jméno FO, a žalobcem ze dne , datum, ).

18. Z výpovědi svědka , jméno FO, , zaměstnance žalované, mj. vyplynulo, že byl žalobcovým přímým nadřízeným a účastnil se jednání o ukončení pracovního poměru žalobce. První schůzka proběhla koncem března, možná , datum, , a to za účasti , jméno FO, a jeho nadřízeného , jméno FO, , kdy byly žalobci předloženy dvě varianty dohody o rozvázání pracovního poměru obsahující mimořádný bonus ve výši dvou až tří měsíčních platů, lišící se termínem skončení pracovního poměru. Žalobce tehdy odmítl dohodu podepsat s odkazem na probíhající bankovní jednání, a bylo domluveno, že se strany sejdou znovu. Mezitím žalobce požadoval navýšení bonusu na šest měsíčních platů, což bylo zaměstnanci žalované s ohledem na tehdejší situaci žalované označeno za nereálné; následně byla připravena nová verze dohody s navýšením bonusu o jeden měsíční plat. Druhá schůzka se konala dne , datum, za účasti , jméno FO, a , jméno FO, , kdy byla žalobci předložena upravená dohoda a současně koncept vytýkacího dopisu pro případ, že k uzavření dohody nedojde. Na této schůzce, která trvala přibližně jednu hodinu, byly žalobci vysvětleny podmínky předání agendy a postup při vyplacení bonusů za první kvartál roku 2025, přičemž bylo přislíbeno potvrzení ohledně těchto bonusů, které následně proběhlo prostřednictvím e‑mailu. Absence datace na podepsané dohodě byla výsledkem požadavku žalobce, který nechtěl být formálně ve výpovědi z důvodu probíhajícího schvalování poskytnutí hypotečního úvěru; strany se dohodly, že datum bude doplněno později, což se však nestalo. Důvody pro ukončení pracovního poměru spočívaly v dlouhodobém neplnění požadavků na roli produktového vlastníka, zejména v oblasti prioritizace práce, komunikace a řízení projektů, přičemž problémy byly řešeny již od prvního kvartálu roku 2024. Pokud by žalobce dohodu nepodepsal, měl mu být předán vytýkací dopis, přičemž spolupráce mohla pokračovat za předpokladu odstranění vytýkaných nedostatků. Přestože schůzka z podstaty věci nebyla příjemná ani pro jednu ze stran, tak její atmosféra byla klidná a věcná, s dostatečným prostorem pro dotazy žalobce a možností telefonické konzultace s právním zástupcem, které žalobce využil, a která trvala 15 až 20 minut, přičemž při této měl k dispozici znění jak uzavírané dohody, tak konceptu vytýkacího dopisu. Podepsaná verze dohody měla být konečná, nebyl zde požadavek na to, aby byla nějakým způsobem přepracována. Informace o plánovaném ukončení pracovního poměru unikla do týmu prostřednictvím kolegy , Anonymizováno, , což bylo označeno za nešťastnou lidskou chybu, která však neovlivnila další jednání se žalobcem (zjištěno z výslechu svědka , jméno FO, v rámci jednání dne , datum, ).

19. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , zaměstnankyně žalované na pozici HR partnera, se mj. podává, že byla zapojena do procesu ukončení pracovního poměru žalobce, přičemž jednání probíhala na základě požadavku nadřízených žalobce, a to , jméno FO, a , jméno FO, , kteří vyjádřili dlouhodobou nespokojenost s jeho pracovním výkonem. Problémy se týkaly zejména prioritizace úkolů, zpoždění projektů a komunikace s týmem. První schůzka se uskutečnila kolem , Anonymizováno, . až , datum, , kdy byly žalobci předloženy dvě varianty dohody s finančním bonusem ve výši dvou až tří měsíčních platů, lišící se termínem skončení pracovního poměru. K podpisu tehdy nedošlo, mimo jiné z důvodu probíhajícího hypotečního jednání žalobce. Následně žalobce požadoval navýšení bonusu na šest měsíčních platů, což bylo odmítnuto; finální návrh dohody obsahoval navýšení o jednu mzdu a posunutí termínu skončení pracovního poměru. Druhá schůzka proběhla dne , datum, za účasti , jméno FO, , , jméno FO, a žalobce. Schůzka trvala přibližně hodinu a půl. Žalobci byla předložena upravená dohoda a koncept vytýkacího dopisu, který měl formalizovat dosavadní ústní výtky. Žalobci bylo vysvětleno, že vytýkací dopis je nástrojem zpětné vazby, a že jeho účelem je buď náprava vytýkaných nedostatků, či možnost následného postupu zaměstnavatele. Nebyl stanoven konkrétní časový horizont pro případné ukončení pracovního poměru jinak než dohodou; bylo uvedeno, že v případě neodstranění nedostatků může následovat další vytýkací dopis. Žalobce kladl dotazy zejména k vyplacení finančních plnění, proplacení dovolené, předání agendy, významu vytýkacího dopisu a možnosti uplatnění překážek v práci. Po telefonické konzultaci se rozhodl dohodu podepsat. Dohoda neobsahovala datum podpisu na žádost žalobce, který řešil hypoteční úvěr; strany se dohodly, že datum bude doplněno později, což se však nestalo. V rámci jednání byla přislíbena úhrada odměny za první kvartál roku 2025, proplacení nevybrané dovolené a možnost využití překážek v práci po předání agendy, avšak tyto aspekty nebyly do dohody písemně zapracovány. Svědkyně uvedla, že pokud by žalobce dohodu nepodepsal, měl mu být předán vytýkací dopis a dále sledována náprava nedostatků. Dohodu připravovala svědkyně po konzultaci s právníkem, avšak neměla oprávnění ji podepsat; podpisové oprávnění měla výkonná ředitelka lidských zdrojů. Svědkyně potvrdila, že žalobce měl při jednání možnost klást dotazy a opakovaně mu bylo sděleno, že podpis dohody není povinný. Atmosféra schůzky byla klidná a konstruktivní, žalobci byl poskytnut dostatek prostoru pro dotazy i pro telefonickou konzultaci. Informace o plánovaném ukončení pracovního poměru unikla do týmu prostřednictvím zaměstnance , Anonymizováno, , což bylooznačeno za pochybení, avšak bez vlivu na další průběh jednání se žalobcem (zjištěno z výslechu svědkyně , jméno FO, v rámci jednání dne , datum, ).

20. Z účastnické výpovědi žalobce soud mj. zjistil, že před první schůzkou probíhala běžná pracovní komunikace, přičemž žalobce neměl žádné indicie o plánovaném ukončení jeho pracovního poměru. Plánovaná pravidelná schůzka s nadřízeným manažerem byla opakovaně přesouvána, a nakonec svolána na den , datum, do kanceláře vedoucího divize, pana , jméno FO, , což žalobce vnímal jako nestandardní. Na této schůzce mu bylo oznámeno, že je zájem na tom se dohodnout na ukončení pracovního poměru žalobce a rovněž mu byly předloženy dvě varianty dohody o rozvázání pracovního poměru s termínem skončení v řádu několika dnů, což žalobce odmítl s odkazem na probíhající hypoteční řízení, které považoval za existenčně zásadní. Současně požadoval, aby případná dohoda zohlednila jeho situaci a obsahovala ujednání o finančním bonusu a delším trvání pracovního poměru, např. do května 2025. Na této schůzce mu bylo dále řečeno, že žalobce nelze přesunout na jinou pracovní pozici v rámci struktur žalované. V období mezi první a druhou schůzkou žalobce komunikoval s nadřízeným, panem , jméno FO, , že očekává úpravu návrhu dohody, zejména zapracování kvartální odměny, možnost využití překážek v práci a jasné parametry předání agendy. Současně se snažil získat informace o určitých „mantinelech“ žalované, tedy na čem by ještě bylo možné se dohodnout a rovněž vyjádřil obavu z možných dopadů ukončení pracovního poměru na žádost o poskytnutí hypotečního úvěru a z možné reputační újmy. V mezidobí současně došlo k úniku informace o jeho odchodu do interního prostředí i mimo něj, což žalobce vnímal jako další prvek nátlaku a destabilizace jeho postavení. Druhá schůzka dne , datum, probíhala za účasti HR partnera, paní , jméno FO, a nadřízeného manažera, pana , jméno FO, , kdy žalobci byla předložena nezměněná dohoda bez požadovaných dodatků a současně koncept vytýkacího dopisu obsahující tvrzení o závažných nedostatcích v jeho práci. Žalobce vnímal tento postup jako nátlak a hrozbu, neboť mu bylo sděleno, že v případě nepodepsání dohody bude dopis zařazen do jeho osobního spisu a následně může dojít k rychlému rozvázání pracovního poměru výpovědí v řádu několika týdnů. Obsah dopisu žalobce považoval za nepravdivý a dehonestující, s potenciálem zásadně poškodit jeho profesní pověst, za předpokladu, že by se dostal do rukou třetích osob, což žalobce označil za hlavní důvod, proč nakonec dohodu podepsal. Ještě před podpisem dohody si žalobce vzal pauzu na právní konzultaci, kdy se nejprve radil s nástrojem , Anonymizováno, a poté kontaktoval osobu s „právním minimem“. Dohoda neobsahovala datum podpisu, což žalobce chápal jako potvrzení, že nejde o finální verzi, nýbrž o předběžný návrh, který měl být nahrazen novou dohodou zahrnující ústně přislíbené podmínky. Po podpisu žalobce opakovaně urgoval přípravu navazujících dokumentů, zejména překážek v práci a potvrzení o předání agendy, avšak tyto nebyly včas předloženy. Žalobce zdůrazňoval, že očekával vznik nové dohody, resp. úpravu té stávající, reflektující ústní ujednání, zejména zapracování kvartální odměny za první čtvrtletí roku 2025, možnost využití překážek v práci a jasný postup předání projektu, což se nestalo. V důsledku těchto okolností žalobce považoval proces za netransparentní, vedený způsobem, který jej uvedl v omyl a vystavil psychickému tlaku, přičemž zásadní roli v jeho rozhodnutí sehrála obava z reputační újmy spojené s obsahem vytýkacího dopisu. Teprve dne , datum, došlo k aktivování překážek v práci, přičemž ukončení jeho působení proběhlo bez formálního rozloučení a bez realizace původně deklarovaného transparentního procesu. Konečně žalobce ve vztahu k uzavřené dohodě uvedl, že si několikrát kladl otázku, zdali by tuto znovu podepsal a s ohledem na obsah dehonestujícího vytýkacího dopisu a jeho možné dopady vždy dospěl k závěru, že ano (zjištěno z účastnické výpovědi žalobce v rámci jednání dne , datum, ).

21. Při hodnocení důkazů postupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.

22. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, ty soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.

23. Pokud jde o hodnocení důkazů svědeckými výpověďmi , jméno FO, a , jméno FO, tyto soud hodnotí jako zcela věrohodné. V řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich věrohodnosti pochybovat. Soud vzal přitom v potaz skutečnost, že svědek , jméno FO, je bývalým zaměstnancem žalované a svědkyně , jméno FO, stále ještě současnou zaměstnankyní žalované, avšak tato skutečnost jejich věrohodnost žádným způsobem nenarušila. Svědci odpovídali na poležené otázky spontánně a bez zaváhání. Ve valné většině vypovězených skutečností se současně shodovali s obsahem účastnické výpovědi žalobce.

24. Pokud jde o hodnocení důkazu účastnickou výpovědí žalobce, soud ji považuje za převážně věrohodnou. Odchylky od skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem, se týkají toliko subjektivního prožívání události, kdy soud rozumí, že předmětná situace byla pro žalobce náročná a stresující. V ostatních částech své výpovědi se žalobce shoduje jak s výpověďmi svědků, tak s obsahem provedených listinných důkazů. Soud nicméně neuvěřil tvrzení žalobce, že verze dohody podepsaná dne , datum, neměla být konečná, neboť z ostatních provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že konečná být měla. Neuvedení datace podpisu na této dohodě bylo naopak podle zjištění soudu přáním žalobce, a to z důvodu jeho hypotečního jednání.

25. Soud v řízení neprovedl důkaz výplatním lístkem žalobce za duben 2025, neboť vyplacení tvrzených peněžních prostředků bylo mezi stranami nesporné. Dále soud v řízení neprováděl důkaz mzdovým listem žalobce za rok 2023, 2024 a 2025, dohodou o smluvní mzdě ze dne , datum, , ani pravidelnými kvartálními hodnoceními žalobce za rok 2023,2024 a 2025, když tvrzení o řádném výkonu práce žalobce a nepravdivosti skutečností obsažených ve vytýkacím dopise nebyli skutečnostmi rozhodnými pro rozhodnutí ve věci samé. Ze stejných důvodu nebyl proveden ani výslech svědků , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, a , adresa, .

26. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

27. Žalobce byl u žalované zaměstnán od , datum, . Ke dni , datum, , kdy žalovaná iniciovala první jednání ohledně dohody o ukončení pracovního poměru žalobce pracoval na pozici produktový vlastník. Schůzky se účastnili nadřízení žalobce , jméno FO, a , jméno FO, , kteří mu předložili dvě varianty dohody o rozvázání pracovního poměru, které se lišili termínem skončení a výší finančního bonusu; žalobce tyto návrhy odmítl s odkazem na probíhající proces schvalování hypotečního úvěru a požadoval úpravu navrhované dohody. Následně došlo k úniku informací ohledně plánovaného rozvázání pracovního poměru se žalobcem, prostřednictvím zaměstnance žalované, pana , Anonymizováno, , který se žalobci omluvil. V návaznosti na tento únik a tvrzení, že žalovaná nemá pro žalobce jinou pozici, kterou by mohl zastávat, navrhl žalobce finanční motivaci ve výši 6 průměrných mezd, což žalovaná odmítla. Druhá schůzka proběhla dne , datum, , kdy byla žalobci předložena upravená dohoda obsahující mimořádný bonus ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku a současně koncept vytýkacího dopisu pro případ, že k uzavření dohody nedojde. Koncept vytýkacího dopisu obsahoval výhrady k jeho práci a upozornění na možnost výpovědi dle § 52 písm. f) nebo g) ZP. Nad rámec bylo žalobci přislíbeno, že v případě podpisu dohody mu bude vyplacen bonus za první kvartál, může být poslán na překážky v práci a bude mu proplacena zbývající dovolená. Žalobce žádal o předložení příslušných dokumentů k seznámení. Žalovaná trvala na podepsání dohody nebo předání vytýkacího dopisu na této schůzce. Žalobce v soukromí probral vytýkací dopis s , Anonymizováno, , Anonymizováno, a po telefonické konzultaci podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni , datum, , která byla opatřena podpisy obou stran, avšak bez uvedení data podpisu, což bylo výsledkem dohody stran na základě žádosti žalobce z důvodu jeho úvěrových záležitostí.

28. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

29. Dle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

30. Dle § 49 odst. 1 ZP dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

31. Dle § 49 odst. 2 ZP dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

32. Dle § 587 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen OZ), kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

33. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru je dán ze zákona (viz § 72 ZP), a není tak třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že k rozvázání pracovního poměru podle obsahu dohody došlo dne , datum, a žaloba na určení neplatnosti dohody byla soudu doručena dne , datum, , byla žaloba podána včas.

34. Dohoda o rozvázání pracovního poměru představuje jediné dvoustranné pracovněprávní jednání, podle kterého zaniká pracovní poměr. Její uzavření se řídí § 1731 a násl. OZ, přičemž ZP požaduje pouze splnění formálních náležitostí stanovených v § 49 odst. 2 ZP, tedy aby byla uzavřena písemně, což v daném případě bylo splněno. Jiné zvláštní náležitosti zákon na takovou dohodu neklade. Ta nemusí ani obsahovat důvod pro její sjednání.

35. Soud se proto zabýval otázkou, zda byl na žalobce při uzavírání dohody vyvíjen nezákonný nátlak, tj. tzv. bezprávná výhrůžka ve smyslu § 587 odst. 1 OZ, která by způsobila relativní neplatnost takového jednání, což žalobce namítal. Ačkoliv zákon hovoří o pohrůžce násilí, nelze z okruhu skutečností, kterými může být vyhrožováno vyloučit ty, které charakter násilí nemají. Podstatné je, zda neoprávněně použitá hrozba je způsobilá vyvolat obavu jednajícího a přimět ho k provedení určitého právního jednání. Hrozba je bezprávná předně tehdy, pokud je vyhrožováno něčím, co je zakázáno provést, ale rovněž tehdy je-li vyhrožováno něčím, co je oprávněn účastník provést, ale není oprávněn takového prostředku použít k nucení jiného k provedení právního jednání. Dále hrozba musí být takového druhu a takové intenzity, že je způsobilá vyvolat u jednajícího strach. K hodnocení je třeba přistupovat individuálně, přičemž hrozba je právně významná jen tehdy, pokud je příčinou právního jednání. Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu, nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není pro ně objektivní důvod.

36. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, soud uvádí, že nejde o bezprávnou výhrůžku ani zneužití výkonu práva na újmu zaměstnance, pokud zaměstnavatel svůj návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou odůvodní tím, že podle jeho názoru jsou zde důvody, pro které může dát zaměstnanci výpověď z důvodu uvedeného v § 52 písm. g) ZP. Pro úplnost soud uvádí, že otázkou soudního přezkumu nemůže být to, zda by předestřené výpovědní důvody mohly být důvodné a v případném soudním sporu by obstály, když předmětem soudního přezkumu může být pouze dohoda samotná.

37. Dále soud připomíná, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, o bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit, nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí.

38. Soud konstatuje, že samotné neformální předložení vytýkacího dopisu žalobci k nahlédnutí nemůže být považováno za takový způsob nátlaku, který by způsoboval neplatnost uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru. Vytýkací dopis je zákonným nástrojem zaměstnavatele, kterým může upozornit zaměstnance na nedostatky v plnění pracovních povinností (viz § 52 písm. g) ZP), a předložení takového vytýkacího dopisu není bez dalšího protiprávní. Judikatura Nejvyššího soudu (viz výše) dovodila, že sdělení zaměstnavatele o možnosti využití zákonných prostředků, včetně výpovědi, nelze považovat za bezprávnou výhrůžku. Obsah předloženého vytýkacího dopisu neobsahuje žádnou výhružku ani pasáž, která by mohla být objektivně vnímána jako nepřípustný nátlak; dopis pouze konstatuje nedostatky v pracovní činnosti žalobce. Soud nezkoumal, zda tyto nedostatky skutečně nastaly, resp. zdali by výpověď z pracovního poměru udělená na základě vícero takovýchto vytýkacích dopisů byla platná, neboť tato otázka není předmětem řízení (rovněž viz výše). Pokud jde o obavy žalobce, že v případě nepodepsání dohody a formálního předání vytýkacího dopisu by jeho obsah pronikl na veřejnost a způsobil mu reputační újmu na několik let dopředu, tyto jsou pouhými domněnkami a subjektivním vnímáním žalobce, které nebylo ničím podloženo. Z uvedeného plyne, že samotné neformální předložení vytýkacího dopisu při zohlednění jeho obsahu nemůže v tomto konkrétním případě založit relativní neplatnost dohody.

39. Soud dále uvádí, že žalobce měl dostatek času zvážit otázku uzavření dohody o ukončení pracovního poměru, jelikož mezi prvním jednáním dne , datum, a druhým jednáním dne , datum, uplynul jeden týden. V rámci druhého jednání, po předložení finálního návrhu dohody, mu současně byl poskytnut prostor k telefonické konzultaci s právním zástupcem. Pokud žalobce namísto odborné právní rady využil konzultaci prostřednictvím nástroje , Anonymizováno, , Anonymizováno, , resp. svoji situaci konzultoval s osobou „s právním minimem“, jak uvedl ve své účastnické výpovědi, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované, která mu prostor k právní konzultaci poskytla. Je třeba konstatovat, že jednání o rozvázání pracovního poměru jsou obecně situace se zvýšenou mírou stresové zátěže, žalobce se tedy bezpochyby při jednání mohl cítit pod tlakem, přesto z časových okolností, jak vyplynuly z provedeného dokazování, nelze učinit závěr o nátlaku nepřiměřeném, který by spolu s dalšími okolnostmi vylučoval žalobcovo svobodné rozhodování a mohl vyvolat relativní neplatnost předmětného právního jednání. Nad to soud konstatuje, že sám žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že pokud by dnes stál před stejným rozhodnutím, tak by předmětnou dohodu za týchž okolností, tedy po předložení předmětného vytýkacího dopisu, znovu podepsal. I tato skutečnost svědčí o tom, že žalobce měl dostatek času si celou záležitost promyslet, poradit se s dalšími osobami a když předmětnou dohodu stvrdil svým podpisem, učinil tak na základě svobodné vůle bez jakéhokoliv nepřiměřeného nátlaku ze strany žalované.

40. Soud se dále zabýval skutečností, že informace o plánovaném odchodu žalobce ze zaměstnání pronikly k jeho kolegům, a dokonce i k bývalým zaměstnancům žalované. Tuto okolnost soud hodnotí jako negativní, zejména s ohledem na dohodu stran, že o svém odchodu bude jako první informovat žalobce. V daném případě se však jednalo o pochybení konkrétních osob zaměstnanců žalované, kteří neměli vliv na vyjednávání žalobce o uzavření dohody, a bylo prokázáno, že nebylo motivováno snahou žalované vyvinout na žalobce nátlak, aby s předmětnou dohodu souhlasil a tuto podepsal. Ačkoliv soud si je vědom, že takový unik je skutečností pro žalobce stresující a neulehčuje mu situaci, do které se dostal, nelze v ní spatřit nepřiměřený nátlak, který by mohl zapříčinit relativní neplatnost právního jednání.

41. V průběhu řízení se žalobci nepodařilo, ani přes opakované poučení soudu prokázat, že by na něj žalovaná při jednání vyvíjela nezákonný nátlak či mu jinak bezprávně vyhrožovala. Pokud žalobce namítal, že znění dohody podepsané dne , datum, nemělo být konečnou verzí a mělo být doplněno o další ujednání, mj. o odměně za první kvartál roku 2025, soud konstatuje, že žalobce je osobou, které vzhledem k vysokoškolskému vzdělání a dlouholeté praxi na pozici středně vrcholového manažera muselo být zřejmé, že vlastnoručním podpisem tohoto znění dohody vyjadřuje souhlas s jejím obsahem. Skutečnost, že dohoda nebyla opatřena datem podpisu, nemá vliv na její platnost, neboť zákon takovou náležitost nevyžaduje a soud má za to, že i této skutečnosti si žalobce musel byl vědom. Navíc ze svědeckých výpovědí, jakož i e-mailové komunikace vyplynulo, že absence datace byla naopak výsledkem přání žalobce, který v době podpisu dohody řešil hypoteční úvěr a měl zájem na odložení formálního data uzavření dohody. Tyto okolnosti tedy rovněž svědčí o tom, že žalobce v případě uzavření dohody jednal vědomě a dobrovolně.

42. Po zvážení všech výše uvedených kritérií dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce byl k uzavření předmětné dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne , datum, , donucen hrozbou duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem žalobce, jeho důvodnou obavu. Žaloba tedy není důvodná a soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

43. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

44. Dále soud uvádí, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, jestliže soud dospěje k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž by se současně zabýval meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí.

45. Dále podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, v rámci řízení o určení, že pracovní poměr trvá, se nelze zabývat zkoumáním splnění podmínek stanovených v ustanovení § 30 odst. 2 a 3 zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, , ani jako prejudiciální otázkou. Na rozdíl od žaloby podle ustanovení § 30 odst. 4 tohoto zákona, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo z tohoto ustanovení a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat, je v případě žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, v každém jednotlivém případě zapotřebí, aby byl dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na tomto určení.

46. Soud se v kontextu nastíněné právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu dále zabýval návrhem žalobce na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou ze dne , datum, trvá. V daném případě se jedná o určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř., jejíž podmínkou je prokázání existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. S ohledem na výše uvedené zde však neplatí to, co u žaloby na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru, tedy že by naléhavý právní zájem byl dán již ze zákona (viz § 72 ZP). Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nelze-li k odpovídající nápravě dospět jiným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , publikovaný pod R , Anonymizováno, /, Anonymizováno, civ.). V projednávané věci však naléhavý právní zájem nemůže být dán, neboť otázku trvání či netrvání pracovního poměru lze řešit prostřednictvím původně vymezené žaloby na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. Za předpokladu, že by soud tomuto původně formulovanému petitu vyhověl, založilo by jeho rozhodnutí takový stav, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá a nebylo tak třeba samostatně žalovat na určení trvání pracovního poměru. Rozšíření žaloby, resp. faktické podání druhé určovací žaloby je proto nadbytečné a neplní preventivní funkci, která je hlavním smyslem určovací žaloby. Z těchto důvodů soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu na určení trvání pracovního poměru pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve znění rozhodném, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze 4 úkonů (1 úkon v podobě vyjádření k žalobě ze dne , datum, – úkon dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky a 3 úkony v podobě účasti na jednání dne , datum, – úkon dle § 1 odst. 3 písm. c) cit. vyhlášky), a to dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, neboť se jednalo o případ neuvedený v odst. 1 (spory, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, ), ani o případ uvedený v odst. 2 (ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, ) citované vyhlášky. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (viz § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.).

48. Konečně soud výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši , částka, podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění rozhodném. Podle § 2 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je poplatníkem soudního poplatku ten, kdo podal návrh na zahájení řízení před soudem. Žalobce v průběhu jednání rozšířil svou žalobu o další samostatný petit, kterým se domáhal určení, že pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou ze dne , datum, trvá. Tímto rozšířením žaloby vznikla nová poplatková povinnost, neboť se jedná o další návrh na zahájení řízení ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích. Výši poplatku soud určil podle Položky 4 bodu 1. písm. c) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl, že žalobce je povinen uhradit soudní poplatek ve výši , částka, na účet Obvodního soudu pro , adresa, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.