7 C 171/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Ing. Hedvigy Klepáčkové a Romana Radosty ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem Doc. JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 360 Kč s příslušenstvím a 7 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 7 982 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 982 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 9 503 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení.

III. Žaloba se v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 982 Kč od [datum] do [datum] a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 9 503 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum] zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku, jejíž přesná výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce a), Doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku, jejíž přesná výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce a), doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění rozšíření resp. změny žaloby ze dne [datum] se žalobce [příjmení] po žalované domáhal zaplacení částky 7 982 Kč s příslušenstvím a žalobce [příjmení]) částku 9 503 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná na základě pokynu Krajského policejního ředitele ze dne [datum] KRPA [číslo] 2021 stanovila povinnost civilním zaměstnancům podrobit se pravidelnému testování popř. sdělit žalované informaci, zda jsou očkování na COVID, zda prodělali tuto nemoc Tyto požadavky žalobci odmítli, načež jim bylo sděleno přípisem ze dne 20. 9. 202, že zaměstnavatel trvá na svých požadavcích a jejich splněním podmiňuje umožnění přítomnosti na pracovišti. Pokud se žalobci nedohodnou na čerpání dovolené či neplaceného volna, bude jejich nepřítomnost posuzována jako překážka v práci na straně zaměstnance bez náhrady platu. Oba žalobci jsou zdravotně způsobilí pro výkon své práce, jsou zdraví. Přesto byl telefonicky žalobci [příjmení]) sdělen zákaz vstupu na pracoviště. Oba žalobci považují za protiprávní nutit zaměstnance k testování, aniž by to bylo podloženo mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví. Zaměstnanci nemohou vykonávat svou práci, protože zaměstnavatel brání ve vstupu na pracoviště a zároveň jim nevyplácí náhradu platu. Dále žalobci podrobně rozvádějí, proč považují pokyn k hlášení dobrovolného očkování prodělání nemoci za nezákonný, v čem spatřují diskriminační jednání zaměstnavatele. Při stanovení náhrady platu u žalobce [příjmení]) vyšli z pravděpodobného výdělku, když za duben bylo zúčtováno 2 043 Kč za odpracovaných 11,5 hodiny tedy průměrný plat činí 177,6 Kč za hodinu. Na nezaplacených 45 hodin v září připadá částka platu 7 982 Kč. Průměrný výdělek žalobce [příjmení]) byl stanoven z II. kvartálu, ve kterém mu byl zúčtován plat ve výši 33 178 Kč za duben, kdy odpracoval 156 hodin, 39 443 Kč za květen, ve kterém odpracoval 156,5 hodin a 33 338 Kč za červen, ve které odpracoval 172,5 hodiny. Průměrný hodinový plat za druhé čtvrtletí tak činí 218,47Kč. Na nezaplacených 43,5 hodiny tedy připadá částka 9 503 Kč.

2. Žalovaná zažalovaný nárok neuznala zcela a navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Žalovaná jako zaměstnavatel je dle § 102 odst. 1 zákoníku práce s přihlédnutím k dokumentu policejního prezidenta č.j.: PPR [číslo] 2021 [číslo] ze dne [datum], který byl aktualizován dne [datum], má žalovaná jako zaměstnavatel povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti ochrany zdraví při práci, a to i přijímáním opatření předcházejícím rizikům v souvislosti s aktuálním vývojem situace v podobě stoupajícího počtu nakažených osob onemocnění Covid-19. Dne 17.9.2021 rozhodl pod [číslo jednací] o usměrnění činnosti testování příslušníků a občanských zaměstnanců Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] od [datum], jelikož toto riziko nebylo možné v uvedeném období zcela odstranit ani minimalizovat a zaměstnavatel je povinen přijmout opatření k ochraně svých zaměstnanců a zamezit dalšímu šíření onemocnění Covid-19 mezi zaměstnanci a zaměstnanec je zároveň ve smyslu § 106 odst. 4 písm. a) zákoníku práce povinen podrobit se preventivním prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními předpisy, podmínil vstup na pracoviště u zaměstnanců, kteří neprodělali COVID-19 v posledních 180 dnech, kterým neuplynulo více jak 14 dní od kompletního očkování, nemají o tom potvrzení nebo mají příznaky onemocnění nebo nevykonávají práci z jiného místa a dochází na pracoviště, podstoupením vyjmenovaného testu v posledních 7 kalendářních dnech. Žalobci jsou zařazeni na pracovišti operační středisko Krajského ředitelství policie hl. m. [obec]. Přístup na toto pracoviště mají nejen pracovníci zařazení na operačním středisku, ale také pracovníci, jejichž činnost přímo souvisí s provozem operačního střediska. Toto pracoviště je zařazené do prvků kritické infrastruktury a její narušení by mělo závažný dopad na bezpečnost osob majetku a veřejný pořádek. Zároveň na tomto pracovišti nelze vytvářet speciální vstupy pro pracovníky odmítající testování, přičemž absence zaměstnance při onemocnění Covid-19 nebo jeho šíření na pracovišti má za následek omezení akceschopnosti operačního střediska. Dále se žalovaná rovněž obšírně vyjadřuje k tvrzené nezákonnosti pokynu, uvádí, proč nejde o diskriminační jednání, když přistupuje rozdílně k ochraně proti nemoci Covid-19 oproti jiným nemocem, že nedochází k privilegování osob očkovaných. K výši náhrad platu se žalovaná nevyjádřila. Žalovaná má za to, že na rozdíl od jiných zaměstnavatelů po zrušení všech mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví České republiky nerezignovala na dodržování a vyžadování opatření, která sloužila k zajištění a vytváření zdraví neohrožujícího pracovního prostředí.

3. V replice ze dne [datum] žalobci mimo jiné upozornili, že Ministerstvo zdravotnictví stanovilo povinné testování zaměstnanců podle pandemického zákona až mimořádným opatřením ze dne [datum] ve znění mimořádného opatření ze dne [datum] a mimořádného opatření ze dne [datum]. Do účinnosti tohoto opatření nebylo žádným právním předpisem, mimořádným opatřením, ani pracovní či kolektivní smlouvu nařízeno či dojednáno, že se mají žalobci podrobit testování. Samotné opatření v bodě 1/3 stanoví, že pokud se někdo odmítne podrobit testování, může nadále zůstat na pracovišti a vykonávat práci. Toto samo o sobě dokazuje, že postup žalované představoval zneužití práva, svévoli a neodpovídal principu proporcionality. Oba žalobci po vydání opatření nastoupili do práce a odmítli se testovat, žalovaná je v práci ponechala a jen sdělila, že je udá Krajské hygienické stanici. Dále žalobci polemizují k tvrzením o ohrožení akceschopnosti, případně uvádí, že policisté i civilní zaměstnanci se nadále běžně setkávali při výkonu své činnosti s netestovanými osobami a ani do budoucna nebyl důvod nepřipustit takový kontakt, proto námitku zajištění akceschopnosti operačního střediska považují za nedůvodnou.

4. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalovaná dodatečně přepočítala případnou náhradu platu s tím, že v případě žalobce a) dospěl k výši 9 360 Kč a v případě žalobce b) k částce 7 352 Kč.

5. Mezi účastníky ve smyslu §120 odst. 3o.s.ř. bylo nesporné, že žalobce a) a žalobce b) jsou resp. v září 2021 byli civilními zaměstnanci žalované, která jim od [datum] neumožnila přístup na pracoviště a nepřidělovala jim práci. Žalobce a) takto v období [datum] do [datum] neodpracoval 45 hodin a žalobce b) 43,5 hodiny, přičemž pracovní zařazení žalobců bylo srovnatelné.

6. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění.

7. S účinností od [datum] rozhodl ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy v souladu s bodem 6 dokumentu policejního prezidenta č.j. PPR-316-155/ČJ-2021-990100 ze dne 7.7.2021 aktualizovaného dne [datum] PPR [číslo] 2021 [číslo] o umožnění přítomnosti na pracovišti zaměstnanci pouze za předpokladu, že tito postoupí v posledních 7 kalendářních dnech a) RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo b) [příjmení] antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS- CoV-2 nebo c) preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého mu vedoucím zaměstnancem na pracovišti, který lze použít laickou osobou. Tato podmínka se neuplatnila pouze u zaměstnanců, kteří prodělali COVID-19, uplynula jim doba izolace, neměli žádné příznaky onemocnění COVID-19 a od prvního pozitivního RT-PCR testu neuplynulo více než 180 dní, nebo kterým uplynulo nejméně 14 dní od kompletního očkování, mají o tom potvrzení a nemají žádné příznaky onemocnění COVID-19, nebo vykonávajícím práci z jiného místa a nedochází na pracoviště (zjištěno z pokynu ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] ze dne 17.9.2021 [číslo jednací]).

8. Žalobce a) i žalobce b) se odmítli podrobit pokynu ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] ze dne 17.9.2021 [číslo jednací] s tím, že jej považují protizákonný. V případě, že jim nebude umožněn vstup na pracoviště, požadují náhradu platu za překážky v práci na straně zaměstnavatele (zjištěno z dopisu odmítnutí nezákonného pokynu zaměstnavatele ze dne [datum] a ze dne [datum]).

9. Žalovaná žalobcům sdělila, že s ohledem na skutečnost, že na jejich pracovišti dochází k větší kumulaci osob a zároveň žalobci navštěvují společné prostory, existuje velké riziko možnosti případné nákazy jiných osob. Z důvodu nutného zajištění nepřetržitého provozu jednotlivých pracovišť, na kterém jsou žalobci zařazeni, je důležité, aby nebyl ohrožen jejich provoz s ohledem na využití dalších složek krajského ředitelství s tím, že z důvodu odmítnutí se podrobit testování na pracovišti a nemožnosti výkonu práce z domova či nemožnosti změnit harmonogram rozvržení směn, lze se žalobci dohodnout poskytnutí dovolené či neplaceného volna. V případě neuzavření dohody bude žalovaná nucena konstatovat, že se jedná o jinou důležitou překážku na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 zákoníku práce, za kterou žalobcům nenáleží náhrada platu (zjištěno z dopisu ze dne 22.9.2021 [číslo jednací] a dopisu ze dne 22.9.2021 [číslo jednací]).

10. Žalobci a) náleží tarifní plat ve výši 23 940 Kč měsíčně, zvláštní příplatek rizik ve výši 2 200 Kč měsíčně a zvláštní směnný příplatek ve výši 750 Kč měsíčně a osobní příplatek 1 700 Kč měsíčně. V dubnu 2021 žalobce a) odpracoval 11,5 hodiny, za což mu byla zúčtován plat ve výši 2 043 Kč, v květnu 2021 a červnu 2021 žalobce a) nic neodpracoval. V září 2021 odpracoval žalobce a) 92 hodin, za což mu byla zúčtován hrubý plat ve výši 21 506 Kč (zjištěno z výplatní pásky za duben 2021, výplatní pásky za květen 2021, výplatní pásky za červen 2021).

11. Žalobci b) náleží tarifní plat ve výši 23 940 Kč měsíčně, zvláštní příplatek rizik ve výši 2 200 Kč měsíčně a zvláštní směnný příplatek ve výši 750 Kč měsíčně a osobní příplatek 1 000 Kč měsíčně. Žalobce b) odpracoval v dubnu 2021 156 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 33 178 Kč. Žalobce b) odpracoval v květnu 2021 156,5 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 39 443 Kč. Žalobce b) odpracoval v červnu 2021 172,5 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 33 338 Kč (zjištěno z výplatní pásky za období 4/ 2021, 5/ 2021, 6/ 2021).

12. Z ostatních provedených důkazů (Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum]) nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí.

13. Soud v řízení neprovedl důkaz pracovní smlouvou mezi Policií ČR a [celé jméno žalobce], pracovní smlouvou mezi Policií ČR a [celé jméno žalobce], oznámením o organizačních změnách ze dne [datum] a výplatní páskou žalobce b) za červenec 2021 z důvodu nadbytečnosti, když skutečnost, které měli prokazovat učinily strany řízení nespornými či neměli vypovídací hodnotu pro předmět sporu.

14. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, obzvlášť za situace kdy skutkový průběh byl mezi stranami v zásadě nesporný.

15. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobce a) a žalobce b) jsou civilními zaměstnanci žalované, kteří vykonávají obdobnou práci na za obdobných podmínek a kteří se odmítli podrobit pokynu ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] ze dne 17.9.2021 [číslo jednací], kterým byl umožněn vstup na pracoviště žalované pouze zaměstnancům, kteří postoupí v posledních 7 kalendářních dnech a) RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo b) [příjmení] antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS- CoV-2 nebo c) preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého mu vedoucím zaměstnancem na pracovišti, který lze použít laickou osobou. Tato podmínka se neuplatnila pouze u zaměstnanců, kteří prodělali COVID-19, uplynula jim doba izolace, neměli žádné příznaky onemocnění COVID-19 a od prvního pozitivního RT-PCR testu neuplynulo více než 180 dní, nebo kterým uplynulo nejméně 14 dní od kompletního očkování, mají o tom potvrzení a nemají žádné příznaky onemocnění COVID-19, nebo vykonávajícím práci z jiného místa a nedochází na pracoviště. Žalobcům nebyl od [datum] umožněn vstup na pracoviště, přičemž žalobci a) do konce měsíce září 2021 nebyla přidělena práce v rozsahu 45 hodina a žalobci b) v rozsahu 43,5 hodin. Žalobcům nebyla poskytnuta náhrada platu za předmětné hodiny. V dubnu 2021 žalobce a) odpracoval 11,5 hodiny, za což mu byl zúčtován plat ve výši 2 043 Kč, v květnu 2021 a červnu 2021 žalobce a) nic neodpracoval. V září 2021 odpracoval žalobce a) 92 hodin, za což mu byla zúčtován hrubý plat ve výši 21 506 Kč. Žalobce b) odpracoval v dubnu 2021 156 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 33 178 Kč. Žalobce b) odpracoval v květnu 2021 156,5 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 39 443 Kč. Žalobce b) odpracoval v červnu 2021 172,5 hodiny, za což mu byl zúčtován hrubý plat ve výši 33 338 Kč.

17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

18. Dle § 208 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

19. Dle § 353 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

20. Dle § 355 odst. 1 ZP jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.

21. Dle § 355 odst. 2 ZP pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

22. Podle § 141 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

23. Stěžejním pro posouzení nároku žalobců bylo zodpovězení otázky, zda nepřidělování práce způsobené nemožností vstupu žalobců na pracoviště z důvodu odmítnutí podrobení se pokynu žalované o preventivním testovaní na onemocnění COVID-19 představuje překážky v práci na straně zaměstnance či zaměstnavatel. Překážky v práci na straně zaměstnance jsou upraveny v § 191 až 199 ZP. Nejde-li o překážku vyjmenovanou v zákoníku práce či v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, jde vždy o překážku na straně zaměstnavatele. Oproti účastníkům soud pro rozhodnutí sporu neshledal důležitou otázku, zda předmětný pokyn žalované byl zákonný či nezákonný resp. jestli byla zákonná povinnost jím uložená, neboť zaměstnavatel má právo dát zaměstnance na překážky v práci z jakéhokoliv důvodu. Řešení zákonnosti předmětného pokynu by bylo stěžejní otázkou v případě, že by porušení povinností jím stanovených vedlo žalovanou k rozvázání pracovního poměru se žalobci, což je zákonem předpokládaný následek porušení pracovních předpisů. Jelikož překážku nenaplnění podmínek vstupu na pracoviště v případě zaměstnanců zákoník práce nezná, je nutno nepřidělování práce žalovanou žalobci a) v rozsahu 45 hodin v období od [datum] do [datum] a žalobci b) v rozsahu 43,5 hodiny v období [datum] do [datum] posoudit jako překážku na straně zaměstnavatele rozdílnou od prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, za kterou zaměstnancům náleží náhrada platu ve výši průměrného výdělku (§ 208 ZP).

24. V případě žalobce b) soud vyšel v souladu s ustanoveními § 351 a násl. zák. práce při stanovení výše průměrného hrubého platu z předchozího kvartálu, tedy období duben až červen 2021, ve kterém žalobce b) odpracoval 485 hodin (172,5+156,5+156) a byl mu zúčtován plat v celkové výši 105 959 Kč (33 338 + 39 443 + 33 178). Průměrný hodinový hrubý plat žalobce b) tak činí 218,47 Kč (105 [číslo]). Náhrada platu za 43,5 hodiny činí 9 503 Kč (43,5 x 218,47).

25. V případě žalobce a) byl soud nucen při stanovení výše hrubého průměrného hodinového platu vyjít z úpravy § 355 ZP, neboť žalobce a) neodpracoval v rozhodném období dubna až června 2021 alespoň 21 dnů. K tomuto rozsahu se ani nepřiblížil, když odpracoval v celém období pouhých 11,5 hodiny, za které mu byl zúčtován plat ve výši 2 043 Kč, hodinový průměr tak činí 177,65 Kč. V měsíci září 2021 žalobce a) odpracoval 92 hodin, za což mu byl zúčtován plat 21 506 Kč, tedy hodinový průměr činil 233,76 Kč. Nejpřiléhavějším způsobem stanovení pravděpodobného průměrného výdělku žalobce a) tak soud shledal postup, kdy vyjde z platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Jelikož mezi stranami bylo nesporné, že žalobce b) je srovnatelný zaměstnanec s žalobcem a), přičemž tato skutečnost vyplývá i z výplatních pasek, když mají oba stejný tarifní plat, stejně vysoký zvláštní rizikový příplatek, pouze osobní příplatek žalobce a) je nepatrně vyšší, soud dospěl k závěru, že průměrný hodinový plat žalobce a) je shodný s průměrným hodinovým platem žalobce b), tedy činní 218,47 Kč za hodinu. Náhrada platu za 45 hodin činí 9 829,15 Kč (218,47 x 45).

26. Náhrada platu je splatná dle § 141 odst. 1 ZP nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na plat nebo jeho složku. Jelikož v případě žalobců šlo o náhradu platu za měsíc září, byla tato splatná nejpozději do [datum]. Od [datum] je tak žalovaná v prodlení s úhradou peněžitého závazku, a proto soud od tohoto dne přiznal oběma žalobcům rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ, v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to do zaplacení.

27. S ohledem na vše výše uvedené shledal soud žalobu žalobce a) (výrok I) i žalobce b) (výrok II) po právu a rozhodl o povinnosti žalované uhradit zažalovanou částku s příslušenstvím, a to vyjma krátkého období běhu zákonného úroku z prodlení od [datum] do [datum], když toto období předchází v obou případech splatnosti, a proto v této části žalobu ve výroku III zamítl.

28. Soud ve výroku I a II opomněl výslovně rozhodnout o lhůtě k plnění, přičemž v takovém případě se automaticky uplatní zákonná lhůta k plnění dle § 160 o.s.ř., tedy tří denní s počátkem běhu od právní moci rozsudku.

29. Jelikož zažalované částky žalobcem a) a žalobcem b) představují dva zcela samostatné nároky, rozdílné jak objektivně, tak subjektivně, dospěl soud k závěru, že jak v případě náhrady nákladů řízení, tak v případě práva na odvolání, je každý třeba posuzovat samostatně. Což v případě náhrady nákladů řízení znamená, že soud tuto přiznal každému ze zcela úspěšných žalobců zvlášť samostatným výrokem a v případě odvolání, že jde o bagatelní spor nepřevyšující částku 10 000 Kč, a proto proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

30. Ve výroku IV soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci a) podle § 142 odst. 3 o.s.ř., a žalobci a), který nebyl úspěšný jen ohledně nepatrné části v příslušenství, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v celkové výši 10 837,03 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 982 Kč (resp. 9 360 Kč) sestávající z částky 1 200 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, jednání dne [datum]) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za jednu cestu [obec] – [obec] dle § 13 odst. 1 a.t. ve výši 1 729,78 Kč ( ( (8,4l – průměrná spotřeba * 44,5Kč průměrná cena BA/100km) + 4,7Kč amortizace) * 205km – počet kilometrů) a náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin v celkové výši 400 Kč dle § 14 odst. 3 x a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 129,77 Kč ve výši 1 707,26 Kč.

31. Ve výroku V soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu k žalobci b) podle § 142 odst. 3 o.s.ř., a žalobci b), který nebyl úspěšný jen ohledně nepatrné části v příslušenství, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v celkové výši 10 837,03 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 503 Kč (7 351 Kč) sestávající z částky 1 200 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, jednání dne [datum]) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného za jednu cestu [obec] – [obec] dle § 13 odst. 1 a.t. ve výši 1 729,78 Kč ( ( (8,4l – průměrná spotřeba * 44,5Kč průměrná cena BA/100km) + 4,7Kč amortizace) * 205km – počet kilometrů) a náhrady za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin v celkové výši 400 Kč dle § 14 odst. 3 x a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 129,77 Kč ve výši 1 707,26 Kč.

32. Jak ve výroku IV, tak ve výroku V soud určil lhůtu k plnění standardní v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod k jejímu prodloužení (§ 160 o.s.ř) a platebním místem určil zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).