7 C 179/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Anonymizováno ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro právní neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že úkon „Okamžité zrušení pracovního poměru“ učiněný právním zástupcem žalovaného prostřednictvím dopisu ze dne datum je neplatný, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru doručeného dne datum společně s plnou mocí a písemností ve věci poskytnutí součinnosti. Tímto jednáním měl být ukončen pracovní poměr žalobkyně u žalované na pozici lékárník asistent vzniklý dne datum na základě pracovní smlouvy ze dne datum. Důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru měla být skutečnost, že po údajném ukončení spisová značka pracovní neschopnosti dne datum žalobkyně nenastoupila do práce. Okamžité zrušení je neplatné, neboť zaměstnavatel nedodržel 2 měsíční lhůtu dle § 58 zákoníku práce a protože pracovní neschopnost trvala i po datum, resp. trvá i ke dni podání žaloby. Zaměstnavatel měl v případě pochybností o trvaní pracovní neschopnosti kontaktovat přímo žalobkyni, která svůj vážný zdravotní stav popisovala kolegům a vedoucí lékárny při svých návštěvách za účelem vyzvednutí léků.

2. Žalovaná zažalovaný nárok neuznala zcela a navrhla žalobu zamítnout s tím, že je nesporné, že žalobkyně pracovala u žalované na pozici lékárník asistent. Na základě dodatku ze srpna 2018 byl úvazek žalobkyni na její žádost zvýšen na 30 hodin týdně. Žalobkyně pracovala u žalované něco přes rok, když nastoupila na pracovní neschopnost, o jejímž trvání byla žalovaná dlouhodobě legitimně přesvědčena. Žalobkyně žádné další podklady žalované nedodala, a proto tato byla nucena si je obstarat sama. Za tímto účelem kontaktovala Okresní správu sociálního zabezpečení adresa – západ, která dne datum sdělila, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od datum do datum a dále od datum do datum. Žalobkyně s žalovanou nijak nekomunikovala a i přes ukončení pracovní neschopnosti dne datum do práce nechodila. Každý další den, kdy žalobkyně bez zákonného důvodu nepřišla do práce, je třeba považovat za nové porušení, od něhož musí běžet nová lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud jde o lékařskou zprávu tituly před jménem jméno FO, ta je jednak vystavena pro neexistující subjekt, jednak není zřejmé proč by mělo být vystavováno potvrzení pro obdobný subjekt. Žalobkyně prokazatelně porušila povinnosti jí stanovené v § 64 odst. 1 písm. o zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, když žalovanou neinformovala o době trvání své pracovní neschopnosti, která musela skončit nejpozději 30 dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl posudkem okresní správy sociálního zabezpečení uznán invalidním. Žalobkyně pobírá invalidní důchod ode dne datum. Pracovní neschopnost žalobkyně byla dávno ukončena, a tato o této skutečnosti žalovanou neinformovala.

3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

4. Žalobkyně pracovala u žalované od datum na pozici lékárník asistent na dobu neurčitou (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne datum).

5. Od datum vstoupil v účinnost dodatek č. hodnota pracovní smlouvy, kterým byla navýšena pracovní doba žalobkyně na 30 hodin týdně s tím, že tato je rozvržena do pětidenního pracovního týdne dle provozních hodin zaměstnavatele (zjištěno z dodatku č. hodnota k pracovní smlouvě ze dne datum).

6. Okresní správa sociálního zabezpečení adresa – západ na základě žádosti ze dne datum sdělila, že Jméno žalobkyně pobírá od datum invalidní důchod prvního stupně a byla v pracovní neschopnosti od datum do datum, a od datum do datum (zjištěno z dokumentu ve věci poskytnutí součinnosti ze dne datum od adresa).

7. Rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu prvního stupně bylo Anonymizováno vydáno dne datum (zjištěno ze Anonymizováno ze dne datum).

8. Dne datum bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne datum dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s tím, že po ukončení pracovní neschopnosti dne datum měla nastoupit žalobkyně nastoupit do místa výkonu práce a začít plnit svoje pracovní úkoly, což doposud neučinila, čímž flagrantně porušila své povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy a dalších právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Společně byla žalobkyni doručena plná moc právního zástupce a zpráva Anonymizováno (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného datum, shodných tvrzení účastníků). spisová značka 9. V reakci na email žalobkyně ze dne datum zástupce žalované uvedl, že nelze směšovat pracovněprávní záležitosti s trestně právními skutečnostmi, které žalobkyně barvitě naznačila v emailu zřejmě projevujícího názor o nezákonném zrušení pracovního poměru, a navrhl schůzku obou stran a hledání přijatelného řešení. Toto žalobkyně v odpovědi ze dne datum odmítla s tím, že všechny své nároky chce řešit jen prostřednictvím advokátky a soudu. Přičemž informovala o podání žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru (zjištěno z emailové korespondence ve věci reakce na obdržený dopis – nezákonné zrušení pracovního poměru ze dne datum a datum).

10. Soud v řízení provedl důkaz konverzací ze dne 10. a datum mezi jméno FO e-mail a e-mail ve věci: Nepravdivé informace o ukončení mé pracovní neschopnosti, a emailovou korespondencí mezi tituly před jménem adresa a jméno FO z Anonymizováno v rozsahu tří listin z období 18. 7. - datum, přičemž z těchto nezjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Soud zamítl provedení důkazu nahrávkou hovoru a svědeckou výpovědí tituly před jménem jméno FO, a to pro nadbytečnost, když z již provedeného dokazování zjistil všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala.

13. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

16. Dle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

17. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

18. Podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

19. Podle § 64 odst. 1 písm. o zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „ZNP“) pojištěnec, který je dočasně práce neschopný, je povinen informovat neprodleně zaměstnavatele o rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) včetně čísla nebo identifikátoru rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní spisová značka neschopnosti (karantény), o době jejího trvání a v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti i o změně místa pobytu nebo doby a rozsahu povolených vycházek, a popřípadě, náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem.

20. Podle § 59 odst. 2 ZNP dočasná pracovní neschopnost končí třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec posudkem právnická osoba uznán invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity anebo invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity na základě výsledku řízení o námitkách. Byl-li pojištěnec uznán invalidním na základě výsledku soudního řízení o žalobě, končí dočasná pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž orgán rozhodující o invalidním důchodu obdržel rozhodnutí soudu; tento orgán je povinen neprodleně písemně vyrozumět ošetřujícího lékaře o tom, v kterém dni toto rozhodnutí soudu obdržel. Ošetřující lékař vyznačí den ukončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu uznání invalidity na předepsaném tiskopisu.

21. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán ze zákona (§ 72 ZP), a není tak třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno datum, a žaloba na určení neplatnosti byla soudu doručena dne datum, byla žaloba podána včas.

22. Okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální náležitosti stanovené v § 60 ZP, právní úkon byl učiněn písemně, důvod byl vymezen dostatečně určitě, když byl popsán jako nedostavení se na pracoviště po datum až do dne vyhotovení okamžitého zrušení, tj. do dne datum, tj. Anonymizováno dní. Takto popsaný důvod spočívající v neoprávněné absenci je natolik jednoznačný, že nemůže být zaměněn s jiným. Skutečnost, zda neoprávněná absence opravdu trvala od datum do datum není důležité pro vymezení důvodu, ale zejména pro následné hodnocení intenzity případného porušení.

23. Lhůta podle § 58 odst. 1 ZP práce byla žalovanou zachována, když žalobkyně každý jednotlivý den, kdy se do práce nedostavila porušovala svoji povinnost znovu, tedy lhůta jednoho roku počíná běžet od každého dne neoprávněné absence. Subjektivně se o případném odpadnutí překážky na straně zaměstnance žalovaná dozvěděla až z dopisu Anonymizováno datovaného datum, přičemž již datum žalobkyně přebírá okamžité zrušení. Žalobkyní namítaná opožděnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla vyvrácena.

24. Zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů a pracovní smlouvy vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti spisová značka zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. hodnota-Anonymizováno, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. Zároveň je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) ZP, jež zároveň – jak bylo uvedeno výše -ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

25. Posouzení této právní otázky dle výše zmíněného rozhodnutí vždy náleží soudu. Nicméně judikatura Nejvyššího soudu ČR se ustálila na názoru, neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (k tomu např. spisová značka či ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka).

26. Mezi stranami řízení nebylo sporné, že žalobkyně se v období od datum až do doručení okamžitého zrušení pracovního poměru nedostavovala do zaměstnání u žalované. Spornou otázkou mezi stranami byla povaha této absence. V řízení bylo zjištěno, že o přiznání invalidního důchodu prvního stupně bylo u žalobkyně rozhodnuto dne datum. V souladu s ustanovením § 59 odst. 2 ZNP dočasná pracovní neschopnost žalobkyně skončila nejpozději 30. dnem po tomto rozhodnutí, tj. datum. Nejpozději následujícího dne se žalobkyně měla dostavit na pracoviště, což neučinila, a proto nejpozději od datum je třeba její absenci, která trvala až do dne sepisu okamžité zrušení pracovního poměru tj. Anonymizováno dní, považovat za neomluvenou. Takto dlouhá absence představuje téměř 20 násobné překročení délky neomluveného zameškání v práci, které již obecně představuje zvlášť závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Soud proto dospěl k závěru, že po žalované nelze požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala a shledal okamžité zrušení pracovního poměru datované datum doručené žalobkyni dne datum platným právním jednáním.

27. Na tomto závěru nemůže nic změnit, ani skutečnost, že žalovaná před odesláním okamžitého zrušení pracovního poměru nevyzvala žalobkyni k nástupu do práce, když neomluvené absenci předcházela absence omluvená, v podobě dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, která představuje překážku v práci na straně zaměstnance. Tedy žalobkyně jako zaměstnanec disponovala veškerou potřebnou znalostí o okamžiku, kdy omluvená absence končí a kdy se má do práce dostavit. Navíc pro takové případy zákon v ustanovení § 64 odst. 1 písm. o) ZNP stanoví výslovnou povinnost zaměstnance svého zaměstnavatele o trvání a skončení dočasné pracovní neschopnosti informovat, což žalobkyně neučinila resp. takovou skutečnost v řízení ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. řádně netvrdila a neprokazovala. Žalobkyně nemůže těžit ze svého protiprávního jednání, spočívajícího ve skutečnosti, že o ukončení dočasné pracovní neschopnosti svého zaměstnavatele neinformovala a do práce se nedostavovala. A zároveň po zaměstnavateli nelze požadovat, aby v případech kdy je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti tento aktivně u něj zjištěn oval, zda nenastaly podmínky, aby zaměstnanec mohl opět nastoupit.

28. S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl o zamítnutí žaloby, jak je ve výroku I uvedeno.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě ze dne datum, první setkání s mediátorem, účast na jednání dne datum a datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

30. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku, přičemž soud opomněl ve výroku II určit platebním místem advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu popřípadě prostřednictvím soudního exekutora.