7 C 259/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum, doručeného datum, učiněné žalovanou vůči žalobci, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného datum doručeného datum, neboť neobsahuje konkrétní časový a věcný skutkový popis údajných porušení pracovní kázně a je založen na zcela nepravdivých tvrzeních. Předžalobní výzvu zaslal žalobce žalované do datové schránky. Žalovaná neoprávněně obvinil žalobce z krádeže, ačkoliv žalobci nikdy nesvěřila výlučnou odpovědnost za hotovost, nezajistila oddělený přístup k pokladním prostředkům a nikdy neshledala u žalobce žádné manko ani přes jinak chybějící finanční prostředky. Žalobce vykonával svou práci řádně a byl hodnocen zaměstnavatel příznivě.

2. Žalovaná neuznala zažalovaný nárok zcela a navrhla žalobu zamítnout s tím, že v okamžiku informování žalobce o okamžitém zrušení pracovního poměru, tj. v den kdy mu okamžité zrušení pracovního poměru zaslala, mu specifikovala, že je to z důvodu jednání spočívajících v krádeži finančních prostředků a přebírání zakázek zaměstnavatele za účelem vlastního zisku. Jednatel žalované právnická osoba bezprostředně před zasláním dokumentu žalobce na pobočce adresa, kterou měl žalobce na starosti, seznámil se záznamem z bezpečnostních kamer, na kterém byl zachycen žalobce, jak zákaznici dne datum nabízí výměnu skla na mobilním telefonu „bokem“ tj. mimo evidenci žalované s tím, že si zákaznice obstará sklo sama nebo jí ho sežene žalobce, a za práci zaplatí na místo částka pouze částka přímo žalobci. Žalovanou tak žalobce připravil nejen o zakázku, ale ještě při jejím vyřizování užíval prostory a technické pomůcky žalované. Dále jednatel žalované opřel okamžité zrušení pracovního poměru o skutečnost, že v době jeho dovolené od datum do datum, byl žalobce zastupující na hlavní pobočce pověřen evidencí plateb, které zákazníci učinili v hotovosti. Všechny platby měl v jednotlivých dnech zapisovat, na konci dne sečíst, hotovost vložit do obálky a uložit do trezoru. Kontrolu prováděl zaměstnanec Anonymizováno, který měl nezávisle na žalobci kontrolovat, zda součet evidovaných hotovostních plateb koresponduje s obsahem obálky. Po návratu z dovolené Anonymizováno informoval jednatele, že v obálkách chybí oproti tržbám cca částka. Nesoulad byl zjištěn zpětně při inventuře hotovosti, nikoli kontrolou prováděnou na konci každého dne. Žalobce manipuloval s výkazem hotovostních tržeb i s tržbami ukládanými do trezoru. Pohovory a revizí elektronické evidence bylo zjištěno, že hotovost odcizil právě žalobce. Žalobce se tak dopustil porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaný odmítl uzavřít dohodu o ukončení pracovního poměru, avšak pobočku bezprostředně po konfrontaci opustil s tím, že s ukončením pracovního poměru nesouhlasí. Jednatel žalované proto přistoupil k sepsání okamžitého zrušení pracovního poměru a odeslal jej žalobci.

3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

4. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne datum pracovní smlouvu se sjednaným druhem práce servisní technik, a to na dobu určitou do datum (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne datum).

5. Žalobci bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť vážným způsobem porušil pracovní kázeň krádeží finančních prostředků a přebíráním zakázek pro účel zisku pro svou potřebu (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem datovaným datum, shodných tvrzení účastníků o doručení).

6. Žalobce následně doručil žalované dopis odmítnutí právně neplatného a neúčinného okamžitého zrušení pracovního poměru, kde vedle absence konkrétních důvodů pro takové jednání uvedl, že zaměstnavatel jednal protiprávně, když na něj vyvíjel nátlak, aby uzavřel dohodu o ukončení pracovního poměru, svévolně mu zamezil ve výkonu další práce, manipuloval s audiovizuálními záznamy. Žalovanou dále vyzval, aby jej postavila na překážky v práci s nárokem podle § 208 zákoníku práce nebo mu umožnila výkon práce (zjištěno z dopisu Odmítnutí právně neplatného a neúčinného okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum, shodných tvrzení účastníků o doručení).

7. Dne datum v 13:53 hodin v zázemí provozovny žalované žalobce do telefonu říká, že ví, že by to neměl správně nabízet, ale že chápe, že investovat do toho ještě po druhý je šílený ještě u takhle staršího telefonu, takže pokud by si volající sehnala displej nebo se ho může pokusit pro ni sehnat po domluvě tak si pak účtuje jen 500 za práci s tím nainstalováním. Bylo by to teda mimo prodejnu, teda bylo by to na tady na prodejně, ale domluvili by se individuálně, a že je schopen se s ní takhle domluvit. Následně informuje o ceně možných náhradních dílů (zjištěno z videa Anonymizováno ve formátu MP3). 8. právnická osoba, jednatel žalované, již v minulosti zaznamenával u žalobce nesrovnalosti v nakládání s hotovostí a evidencí zakázek. Opakovaně zjišťoval, že u některých zakázek chyběly peněžní prostředky či nebyly řádně evidovány a fakturovány, přičemž žalobce tyto nedostatky vysvětloval chybami v počítání nebo jinými okolnostmi. Dne 21. 7. se jednatel dostavil na provozovnu s již předem připravenou písemnou dohodou o rozvázání pracovního poměru. Po svém příjezdu žalobce pozdravil a bezprostředně jej konfrontoval se svými zjištěními, zejména s podezřením týkajícím se manka na hotovosti v době jeho dovolené a se záznamem z kamery, který dokládal snahu žalobce získat zakázku na úkor zaměstnavatele. Žalobce tato tvrzení odmítal s tím, že hotovost byla kontrolována dalším pracovníkem a zpochybňoval dostatečnost předložených důkazů pro ukončení pracovního poměru. Předloženou dohodu odmítl podepsat. Jednatel setrval na svém stanovisku, že si nepřeje, aby žalobce nadále u žalované pracoval, a vyzval jej k odchodu z pracoviště. Jednání s žalobcem bylo zachyceno na kameře v provozovně, záznam však nebyl uchován, neboť dochází k jeho automatickému přemazání po uplynutí přibližně deseti dnů. Provozovnu poté zajišťoval sám. Dodatečně téhož dne vyhotovil listinu o okamžitém zrušení pracovního poměru, kterou žalobci zaslal poštou na adresu jeho trvalého pobytu (zjištěno z výslechu jednatele žalované).

9. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu, přičemž pokud jde o listinné důkazy, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala. Velmi pečlivě soud vážil věrohodnost výpovědi jednatele žalované, který má evidentní zájem na výsledku řízení. Jeho výpověď před soudem byla autentická, rozhodně ne předem naučená. Skutečnost, že žalobce byl dne datum, kdy mu bylo zasláno okamžité zrušení pracovního poměru, seznámen s kamerovým záznamem provedeným při jednání k důkazu, který zachycoval jeho telefonát se zákaznicí svědčí i z formulace dopisu ze dne datum, který žalobce formuloval dva dny poté, co podle vlastních tvrzení okamžité zrušení pracovního poměru obdržel. Výpověď jednatele tak odpovídá kontextu ostatních provedených důkazů a soud ji shledal věrohodnou.

10. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

11. Žalobce na pozici servisní technik nabídl dne datum v 13:53 hodin potenciální zákaznici, která ho jako zaměstnance žalované kontaktovala telefonicky na prodejně žalované, že jí požadovanou opravu telefonu udělá na provozovně žalované mimo evidenci. Zákaznice sama sežene náhradní díly a on si bude za práci účtovat pouze částka, nebo jí náhradní díly obstará sám, přičemž ji informoval o cenách náhradních dílů, které přicházeli v úvahu. Dne datum jednatel žalované přijel za žalobcem na pobočku a konfrontoval jej se záznamem této situace zachycené na kamerovém záznamu z kamery na pobočce s tím, že žalovaná již nemá o pokračování pracovního poměru zájem a předestřel mu písemnou dohodu o jeho rozvázání. Žalobce tuto odmítl podepsat s tím, že důvod je nedotčený, ale na výzvu jednatele provozovnu opustil. Jednatel mu téhož dne zaslal okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, neboť vážným způsobem porušil pracovní kázeň krádeží finančních prostředků a přebíráním zakázek pro účel zisku pro svou potřebu. Žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno nejpozději datum. Dopisem ze dne datum sdělil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání, neboť okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a neúčinné, když neobsahuje konkrétní důvody, resp. jednání, pro které je ukončen, a navíc s ním zaměstnavatel jednal protiprávně, když na něj vyvíjel nátlak, aby uzavřel dohodu o ukončení pracovního poměru, svévolně mu zamezil ve výkonu další práce a manipuloval s audiovizuálními záznamy.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

13. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve účinném do datum (dále jen ZP) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. Podle § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

15. Podle § 556 odst. 1 OZ co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

16. Podle § 556 odst. 2 OZ při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

18. Dle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 3 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 15 měsíců ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

19. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

20. Dle § 301 písm. d) ZP jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

21. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán ze zákona (§ 72 ZP), a není tak třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno nejpozději datum (žalovaná v něm uvedla předpoklad doručení datum), a žaloba na určení neplatnosti byla soudu doručena dne datum, byla žaloba podána včas.

22. Jelikož okamžité zrušení pracovního poměru je výjimečným způsobem jednostranného rozvázání pracovního poměru, klade zákonodárce na jeho textaci poměrně přísné nároky, zejména, musí dostatečně konkretizovat a skutkově vymezit důvod, pro který je pracovní poměr okamžitě ukončován, a to způsobem znemožňujícím jeho záměnu s jiným důvodem, přičemž jej nelze následně měnit ani doplňovat, musí být tedy vymezeno časově, věcně a místně. Skutečnosti, které byly důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru zdánlivým jednáním nebo neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Požadavku určitosti nebude většinou na překážku, bude-li při konkretizaci důvodu rozvazovacího jednání odkázáno na obsah jiné listiny (inspekční záznam, protokol o šetření apod.), jejíž obsah ale bude druhému účastníku pracovního poměru znám (z předchozí doby nebo proto, že mu bude zároveň s rozvazovacím jednáním doručen) a sám osobě spolu s listinou o okamžitém zrušení pracovního poměru bude dostatečně konkrétním popisem důvodu rozvázání pracovního poměru.

23. Z textace okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného dne datum pouze vyplývá, že se žalobce měla dopustit porušení kázně, když kradl finanční prostředky a přebíral zakázky pro účel zisku pro svou potřebu. Takové vymezení bez další konkretizace není dostatečné. Z textace nevyplývá, jaký konkrétní den, se vytýkaného jednání měl žalobce dopustit, ani jaké konkrétní zakázky se mělo týkat či jaká částka měla být odcizena. Jelikož však v řízení vyšlo najevo, že bezprostředně tj. téhož dne před odesláním okamžitého zrušení pracovního poměru, jednatel žalované seznámil žalobce s obsahem videozáznamu z kamer pořízeným dne datum na prodejně žalované, která jej zachycuje, jak jedná se zákaznicí a nabízí jí provedení opravy mimo evidenci žalované, lze alespoň v tomto konkrétním bodě dospět výkladem k závěru, že žalobci je okamžitým zrušením pracovního poměru vytýkán právě pokus o zcizení této zakázky. Skutečnost, že žalobce v tomto ohledu věděl, o jaký skutek jde, vyplývá i z dopisu, kterým žalované sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání, kde jí obvinil s manipulací se záznamy.

24. Poté co soud zhodnotil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum obstojí po formální stránce, zabýval otázkou, zda v jednání žalobce na pozici servisní technik, který nabízí potenciální zákaznici, která ho jako zaměstnance žalované kontaktovala telefonicky na prodejně žalované, že jí požadovanou opravu telefonu udělá na provozovně žalované mimo evidenci, když si zákaznice sama sežene náhradní díly pouze za částka, nebo že jí náhradní díly dokonce obstará sám, lze spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

25. Zachovávání majetkových zájmů zaměstnavatele a řádné hospodaření patří k základním povinnostem každého zaměstnance, která nemusí být stanovena vnitřním předpisem či pokynem, neboť vyplývá již ze samotného ustanovení § 301 písm. d) ZP. Ve výše uvedeném jednání žalobce je tak nutno spatřovat útok na majetek zaměstnavatele a též porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Soud se proto zabýval intenzitou daného porušení.

26. Zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů a pracovní smlouvy vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. hodnota-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. Zároveň je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) ZP, jež zároveň – jak bylo uvedeno výše – ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

27. Posouzení této právní otázky dle výše zmíněného rozhodnutí vždy náleží soudu. Nicméně judikatura Nejvyššího soudu ČR se ustálila na názoru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy obsažené v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

28. Tento závěr v daném případě soud shledává zcela přiléhavým. Žalobce na provozovně žalované se pokusil odlákat potenciální zákaznici tím, že ji zakázku zhotoví za částka mimo evidenci tržby žalované. Toto jednání útočí na samou podstatu podnikání žalované a je natolik závažné, že soud jej shledal dostatečným pro odůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce, aniž by bylo třeba vést dokazování k dalším okolnostem působení žalobce u žalované, jeho osobě, dosavadnímu postoji k výkonu práce. Neboť po žalované jako zaměstnavateli nelze požadovat, aby žalobce pro ztrátu důvěry z důvodu jednání v rozporu s jejími oprávněnými zájmy nadále zaměstnávala, a to ani po dobu výpovědní doby. Proto soud ve výroku I žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. Ve výroku II rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne datum) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

30. Lhůtu k splnění soud určil standardní třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody k jejímu prodloužení. Platebním místem pak určil advokáta žalované v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Oproti vyúčtování žalované soud nevyšel při určení výše tarifní hodnoty z ustanovení § 9 odst. 3 a.t., když tento předpokládá, že předmětem jednání, jehož určení neplatnosti se soud v řízení zaobírá, je věc nebo plnění. Okamžité zrušení pracovního poměru nenaplňuje ani jeden z těchto předpokladů, proto bylo postupováno podle § 9 odst. 1 a.t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.