7 C 262/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 10 927 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, advokátky.

1. Žalobou podanou dne datum ve znění změny žaloby připuštěné dne datum se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky částka z titulu bezdůvodného obohacení, když dne datum žalované chybně vyplatila náhradu mzdy z důvodu čtrnáctidenní pracovní neschopnosti opakovaně, aniž by na ni vznikl nárok. Konkrétně ode dne datum až do datum byla žalovaná shledána dočasně práce neschopnou. K první výplatě náhrady mzdy za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti došlo datum spolu se mzdou za měsíc srpen 2024. K opakovanému zaúčtování došlo datum, tj. toho dne nebo dne následujícího byly prostředky fakticky na účtu žalované. Žalovaná o chybě ve vyplacení musela vědět již na základě známosti systému nemocenského pojištění, kdy náhrada od zaměstnavatele přísluší pouze za prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti a zároveň za stejné období přijala duplicitní plnění od právnická osoba v podobě nemocenské dávky. Údaj o náhradě mzdy je vždy uveden i ve výplatní pásce. Žalovaná po doručení první výzvy k vrácení kontaktovala mzdovou účtárnu žalobkyně a sdělila, že omylem vyplacenou částku vrátí, což následně ani přes opakované urgence neučinila.

2. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka, která byla žalované vyplacena na náhradě mzdy za 10 hodin dovolené, kterou žalovaná čerpala, ačkoliv na jí na ni nevznikl nárok. Celkem v roce 2024 čerpala dovolenou v rozsahu 164 hodin (40 hodin v lednu – z toho 33,75 hodiny nevyčerpaná dovolená za předchozí rok, 32 hodin a 29,75 hodin v únoru, 8 hodin v březnu, 64 a 24 hodin v červenci) nárok však s ohledem na skončení pracovního poměru dohodou vznikl pouze na 154 hodin. Výměra dovolené činila 5 týdnů ročně. Pracovní poměr žalobkyně trval pouze 40 celých týdnů z celkového počtu 52 připadajících na rok 2024. K výplatě předmětné částky došlo dne datum spolu se mzdou za červenec 2024.

3. Konečně žalobkyně žádá zaplacení částky částka z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla v důsledku neomluvené absence žalované v práci, když i tak byla nucena právě tuto částku odvést na zdravotním pojištění. I přes opakované výzvy žalovaná ničeho neuhradila.

4. Žalovaná zažalované nároky neuznala zcela s tím, že ji žalobkyně mohla doručovat do datové schránky a že výzvy z října 2024, ledna 2025 a února 2025 nikdy nepřevzala. Žalobce tak nesplnil podmínku předžalobního kontaktu a nemá mu být přiznána náhrada nákladů řízení, ani v případě úspěchu ve věci. Pokud jde o tvrzení o přečerpání dovolené, jde tato skutečnost zcela k tíži zaměstnavatele, který umožnil přečerpání dovolení, ačkoliv má povinnost její čerpání evidovat. Případné chyby ve výpočtu jsou rovněž plně na straně žalobce. Nárok na zaplacení částka žalovaný nijak nepodložil, a navíc se omylu dopustila mzdová účtárna. Žalovaná nejednala zaviněně, neměla žádnou odbornou znalost ani zákonnou povinnost kontrolovat účetní a mzdovou správnost vyplacených částek. K výplatním páskám měla přístup výhradně skrz interní systém žalobkyně, kam ji byl dne datum přístup odebrán. Navíc vědomost žalobkyně o neoprávněnosti vyplacené částky nelze dovozovat zpětně z dodatečně zaslané výzvy, ale podmínka musela být naplněna k okamžiku převzetí. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

5. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění.

6. Žalovaná pracovala u žalobkyně na pozici prodavač/pokladní od datum. Dovolená se poskytuje za podmínek a v délce uvedených v §211 a násl. ZP, nestanoví-li interní předpis jinak. Interní předpis stanovil, že základní výměra dovolené činí 5 týdnů za kalendářní rok (zjištěno z pracovní smlouvy z datum, z interní předpis právnická osoba o dovolené).

7. Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil dohodou uzavřenou dne datum k témuž dni (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru).

8. Žalovaná čerpala dovolenou od datum do datum v rozsahu 8 hodin denně, celkem hodnota hodin. Z toho 33,75 hodiny představovalo nárok na dovolenou převedený z minulého roku a 6,25 hodiny bylo čerpáno již z nároku na aktuální rok. Žalované byla za tyto hodiny proplacena náhrady mzdy (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za leden 2024, výkaz odpracovaných hodin za leden 2024, zúčtování odměny za prosinec 2023).

9. Žalovaná čerpala dovolenou od datum do datum a od datum do datum v rozsahu 8 hodin denně. Dne datum čerpala dovolenou v rozsahu 5,75 hodiny. Celkem čerpala 61,75 hodiny za což ji byla zúčtována náhrada mzdy (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za období únor 2024, zúčtování odměny za únor 2024).

10. Žalovaná čerpala dovolenou dne datum v rozsahu 8 hodin, za což ji byla zúčtována náhrada mzdy. Od 18.3 2024 do datum byla žalovaná nemocná. Nemoc žalované trvala dále v období od datum do datum (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za březen 2024, výkaz odpracovaných hodin za duben 2024).

11. Znovu nemocná byla žalovaná od datum do datum (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za květen 2024, výkazu odpracovaných hodin za červen 2024).

12. Žalovaná čerpala dovolenou od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum vždy po 8 hodinách. Celkem vyčerpala za měsíc červenec 64 hodin dovolené (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za červenec 2024).

13. Za vyčerpaných 88 hodin dovolené v měsíci červenci byla žalované vyplacena náhrada mzdy ve výši částka (zjištěno ze zúčtování odměny za červenec 2024- soudem označené jako první 1).

14. V opraveném vyúčtování za červenec 2024 z důvodu ukončení pracovního poměru žalované bylo zúčtováno k vyplacení za 78 hodin čerpané dovolené náhrada mzdy ve výši částka, a naopak k vrácení již vyplacená čistá náhrada za 10 hodin dovolené ve výši částka, kterou žalobkyně čerpala nad nárok ve výši 154 hodin (zjištěno ze zúčtování mzdy za červenec 2024 soudem označeno jako druhé).

15. Dne datum žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku částka (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne datum).

16. Žalovaná opakovaně onemocněla dne datum, přičemž nemoc trvala po zbytek měsíce srpna, celý měsíc září a až do datum. Dne datum se žalovaná nedostavila bez omluvy do zaměstnání (zjištěno z výkazu odpracovaných hodin za srpen 2024, z výkazu odpracovaných hodin za září 2024, z výkazu odpracovaných hodin za říjen 2024).

17. Za měsíc srpen byla žalované vyplacena žalobkyní náhrady mzdy 60% nemoc. Dávka ve výši částka (zjištěno ze zúčtování mzdy za srpen 2024).

18. Dne datum žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku částka (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne datum).

19. Za měsíc září bylo žalované zúčtováno částka na náhradě mzdy 60% nemoc. dávka. Žádný jiný mzdový nárok nebyl zúčtován (zjištěno ze zúčtování odměny za září 2024)

20. Dne datum žalobkyně vyplatila ze svého účtu žalované částku částka (zjištěno potvrzení o provedení transakce ze dne datum).

21. V měsíci říjnu žalobkyně zaplatila za žalovanou částka na zdravotním pojištění za den neomluvné absence, přičemž tuto částku uvedla jako mínusovou položku v zúčtování mzdy za říjen 2024 (zjištěno ze zúčtování mzdy za říjen 2024).

22. Dne datum jméno FO z mzdového oddělení žalobkyně zaslala žalované jednak email, jednak dopis, jehož doručení stvrdila žalovaná svým podpisem dne datum, ve kterých ji informuje, že ji byla spatně zúčtována mzda a žádá o vrácení částky částka na účet žalobkyně (zjištěno z e-mailu ze dne datum, z dopisu ve věci: Chybně proplacená pracovní neschopnost ze dne datum, včetně doručenky).

23. Dopisem ze dne datum, jehož doručení stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem dne datum, žalobkyně vyzývá žalovanou k vrácení nedůvodně vyplacené částky částka a částky částka, kterou ji žalobkyně vyplatila za 10 hodin přečerpané dovolené, a to do 7 dnů od doručení (zjištěno z výzvy k úhradě ze dne datum, včetně doručenky).

24. Dne datum opakovaně žalobkyně zaslala předžalobní výzvu. Tuto žalovaná osobně převzala datum (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum, včetně doručenky ze dne datum).

25. Dopisem ze dne datum, jehož doručení stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem dne datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky částka spolu s příslušenstvím do datum, jinak se bude muset domáhat svého nároku soudní cestou. (zjištěno z předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ze dne datum, včetně dodejky ze dne podání datum).

26. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a považoval je obecně za věrohodné. Pokud jde o pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala.

27. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

28. Žalovaná pracovala u žalobkyně na pozici prodavač/pokladní. Z roku 2023 převáděla 33,75 hodiny dovolené. Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil dohodou ke dni datum. Žalovaná odpracovala v roce 2024 40 celých týdnů. Žalované vznikl nárok na 154 hodin dovolené. Tento žalovaná přečerpala o 10 hodin. Za všech 164 hodin byla žalované vyplacena náhrada mzdy. Čistá náhrada mzdy za přečerpaných 10 hodin činila částka. V roce 2024 byla žalovaná opakovaně nemocná, naposled od datum do datum. V září žalobkyně vyplatila žalované náhradu mzdy v době nemoci za prvních 14 kalendářních dní spolu s dalšími mzdovými nároky za měsíc srpen. V říjnu žalobkyně zaplatila žalované částka na náhradě mzdy 60% nemoc. dávka, ačkoliv pracovní neschopnost žalované trvala již od srpna a žalovaná v měsíci září žádnou práci nevykonala. Žalobkyně odvedla na zdravotní pojištění žalované za den datum neomluvené absence částka.

29. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: K bezdůvodnému obohacení ve výši částka 30. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen OZ), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

33. Bezdůvodné obohacení se v pracovněprávních vztazích obecně řídí občanským zákoníkem a je výrazně modifikováno ve prospěch zaměstnance ustanovením § 331 ZP. Je na žalobkyni jako zaměstnavateli, aby v tomto typu řízení tvrdila a prokázala, že k vyplacení částek bezprávního důvodu jednak došlo a jednak, že zaměstnanec věděl anebo z okolností mohl předpokládat, že jde o peněžité plnění nesprávně určené nebo omylem vyplacené.

34. Žalobkyně v řízení své povinnosti tvrzení i důkazní bezezbytku dostála, a proto soud shledal její nárok po právu. Z provedeného důkazu potvrzení o provedené transakci je zřejmé že žalobkyně částku vyplatila, což ostatně výslovně nesporovala v řízení ani žalovaná. Proto se soud zabýval především otázkou, zda lze v daném případě shledat naplnění okolností, že žalobkyně věděla nebo musela z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené či omylem vyplacené. Jelikož žalovaná byla dočasně práce neschopná v roce 2024 opakovaně, a to po dobu delší než 14 dnů, musela vědět, jakým způsobem funguje náhrada mzdy v době dočasné pracovní neschopnosti. Že tuto ji vyplácí zaměstnavatel pouze za prvních 14 kalendář dní a následně náhradu obdrží od okresní správy sociálního zabezpečení. Žalovaná za prvních 14 dní náhradu vyplatila spolu se mzdou za měsíc srpen. V září žalované žádné mzdové nároky vůči žalobkyni nevznikly. Žalovaná tak musela předpokládat, že částka vyplacená v říjnu ve výplatním termínu mzdy za září je vyplacena neoprávněně. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni částku částka, které jí byly vyplaceny bez právního důvodu. K nároku na vrácení náhrady mzdy za dovolenou ve výši částka 35. Podle § 211 ZP zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za podmínek stanovených v této části právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a dále právo na dodatkovou dovolenou.

36. Podle § 213 odst. 3 ZP zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok podle odstavce 1 nebo 2, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší poměrná část dovolené.

37. Podle § 213 odst. 4 ZP poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu v příslušném kalendářním roce jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.

38. Podle § 222 odst. 1 ZP zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

39. Podle § 222 odst. 4 ZP zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

40. Právní úprava obsažená v § 222 odst. 4 ZP je speciální ve vztahu k ustanovením o bezdůvodném obohacení. Tyto se tudíž na daný případ neuplatní. V řízení bylo prokázáno, že žalované vznikl za rok 2024 nárok na poměrnou část dovolené (z důvodu ukončení pracovního poměru dohodou ke dni datum) v rozsahu 154 hodin (40/52)*200). Žalovaná přesto čerpala a byla ji vyplacena náhrada mzdy za 164 hodin. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit vyplacenou čistou náhradu mzdy za 10 hodin dovolené, na které ji nevzniklo právo, ve výši částka. K nároku na zaplacení škody ve výši částka 41. Podle § 250 ZP zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

42. V důsledku neomluvené absence žalované nevznikl dne datum příjem podléhající odvodu pojistného. Přesto byla žalobkyně jako zaměstnavatel povinna odvést zdravotní pojištění ve výši odpovídající minimálnímu vyměřovacímu základu. Žalobkyně tak za žalovanou uhradila částku částka na veřejné zdravotní pojištění ze svých prostředků.

43. Vzhledem k tomu, že uvedená povinnost vznikla výlučně v důsledku porušení pracovních povinností žalované, a že se jedná o částku, kterou je povinen nést zaměstnanec, vznikla žalobkyni škoda k jejíž náhradě je žalovaná povinna, neboť byly splněny všechny předpoklady § 250 ZP.

44. Všechny tři uplatněné nároky jsou splatné na výzvu. Tyto činila žalobkyně opakovaně. Ve výzvě z dne datum poskytla žalobkyně žalované lhůtu k plnění 7 dní od doručení. Od datum je tak žalovaná v prodlení, a proto právě od tohoto dne ji soud přiznal rovněž nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení z celé zažalované částky v procentuální výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba, účast na jednání datum) a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

46. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení za úkon právní služby vyjádření ze dne datum, když všechny skutečnosti, k jejich dotvrzení soud vyzýval měli být uvedeny v žalobě. Rozmělňováním žalobních tvrzení do více úkonů nelze uměle navyšovat náklady řízení k jejich náhradě je žalovaná povinna.

47. Lhůtu k plnění v obou výrocích soud stanovil standardní třídenní podle §160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. adresa plnění v případě nákladů řízení určil soud advokátku žalobkyně v souladu s ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.