7 C 279/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 28 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 576 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 048 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10% ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 528 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 167,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 28 576 Kč s příslušenstvím, neboť spolu uzavřeli nájemní smlouvu o pronájmu pozemku st. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (nyní pozemky st. parc. Č. [číslo], st. parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]). Nájem byl sjednán na dobu neurčitou a byl žalovaným vypovězen dopisem ze dne [datum], přičemž sjednaná výpovědní lhůta v délce šesti měsíců uběhla dne [datum]. Dle nájemní smlouvy byl žalovaný povinen platit nájemné roční výši 18 048 Kč splatné vždy 31. březnu roku, za který se nájem platí. Žalovaná neuhradila nájemné za rok 2020 ve výši 18 048 Kč splatné [datum] a nájemné za období [datum] do [datum] ve výši 10 528 Kč splatné dne [datum]. Žalovaný ničeho na dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor, přičemž následné vyjádření uvedla, že zažalovaný nárok zcela neuznává, neboť smlouvu s panem [celé jméno žalobce] o pronájmu části pozemku [číslo] dne [datum] vypověděla dne [datum] a že s ohledem na to, že nezaznamenala žádnou reakci a z důvodu předběžné opatrnosti stejný úkon zopakovala dne [datum].

3. Žalobce následně sdělil, že výpověď předmětné nájemní smlouvy ze dne [datum] nikdy neobdržel a listinu předloženou žalovanou pokládá za antedatovanou. Žalovaná neprokazuje doručení výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum] žalobci, místo toho předkládá informaci pošty o doručení zásilky z [datum]. Žalobce vedl s žalovanou soudní spor o zaplacení nájemného z předmětné nájemní smlouvy za roky předcházející žalovanému období. Soudní řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18C 99/2020 a nároku žalobce bylo po provedeném řízení vyhověno. [příjmení] žalované v předchozím řízení byla smyšlená, ale rozhodně se ani náznakem neopírala o výpověď z roku 2014. Ani pozdější komunikaci s žalobcem ohledně dlužného nájemného takovou výpověď nezmínila (emaily rok 2016).

4. Při jednání konaném dne [datum] účastníci setrvali na svých návrzích, přičemž žalovaná uvedla, že následnou digitalizací se změnila výměra pozemku a že se s žalobcem snažila dohodnout na změně nájemní smlouvy, což se jí nepodařilo mimo jiné proto, že se žalobce nezdržoval na adrese trvalého byldiště.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] uzavřeli nájemní smlouvu na nemovitost.

6. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

7. Účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na nemovitost, na základě které si žalovaný pronajal od žalobce pozemek p.č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o 752 m. v k.ú. [obec], neboť na celé ploše se nachází zemědělská stavba – budova bez čísla popisného nebo evidenčního, která je ve vlastnictví nájemce, za nájemné 18 048 Kč ročně splatné k [číslo] příslušného roku. Tento pozemek byl v předmětné době v Katatsru nemovitostí veden jako zastavěná plocha a nádvoří (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný ke dni [datum] k [list vlastnictví]).

8. Dne [datum] Katastrální úřad pro Středočeský kraj [stát. instituce] přijal Návrh na zápis rozdělení budovy do katastru nemovitostí od žalované, na jehož základě byl dosavadní pozemek parc. č. st. [číslo] rozdělen na pozemky par. č. st. [číslo], [číslo] a par. [číslo] parc. [číslo] které dohromady přesně kopírují výměru a rozlohu původního pozemku (zjištěno z Návrh na zápis rozdělení budovy do katastru nemovitostí na [list vlastnictví], k.ú. [obec]).

9. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 54 144 Kč s příslušenstvím, z titulu dlužného nájemného za období 2017 [číslo] vycházejícího ze stejné nájemní smlouvy ze dne [datum] ohledně stejných nemovitých věcí, ve kterém dovodil, že smlouva byla uzavřena platně, že ji nelze shledat neurčitou, neboť z ní jednoznačně vyplývá, že nájemní smlouva je uzavřena ohledně pozemku st. parc. [číslo] jehož výměra ke dni uzavření činila 752 m2 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.1.2021 č.j. 18 C 99/2021-48).

10. Dopisem datovaným dne [datum] doručeným žalobci v březnu 2021 žalovaný vypověděl smlouvy o pronájmu pozemku [číslo] ze dne [datum] (zjištěno z výpovědi datované [datum] a výpisu České pošty s.p. k zásilce RR734231237CZ).

11. Dopisem datovaným [datum] žalovaná oznámila žalobci, že vlastnictví k ½ objektu situovaného na pozemku [číslo] bylo převedeno na osobu [jméno] [příjmení], a že žádá o změnu nájemní smlouvy, kterou by došlo k zrušení nájmu pozemku [číslo] a nájem za pozemky [číslo] o výměře 128 m2 by činil 3 072 Kč. Ostatní články nájemní smlouvy by zůstaly beze změny (zjištěno z dopisu žalované podepsané jednatelem [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaném žalobci).

12. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení částky, jež je předmětem řízení s tím, že pokud tak neučiní bude dluh vymáhán soudně (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně doručenky do datové schránky).

13. Z ostatních v řízení provedených důkazů (emaily ze dne [datum] a [datum], dopis ze dne [datum]) nebyly zjištěny žádné skutečnosti důležité proto toto řízení, resp. lze z nich pouze konstatovat, že o žádné výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum] ze strany žalované nevypovídají.

14. Žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy, ke svému tvrzení, že výpověď datovanou [datum] doručila, resp. odeslala žalobci již před rokem 2021, s tím že pokud tak neučiní vystavuje se riziku ztráty sporu pro neunesení důkazního břemene, uvedla, že žádné takové důkazy nemá.

15. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Po právní stránce posoudil věc následovně:

17. Dle § 3073 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 663 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

19. Podle § 2213 OZ je nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

20. Podle § 2217 odst. 1 OZ nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

21. Podle § 1968 věta první OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

22. Podle § 1970 odst. 2 OZ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Předně soud vyšel z právního názoru, že při posouzení zažalovaného nároku je nutno přihlédnout i k odůvodnění rozhodnutí 18 C 99/2020-48, obzvlášť za situace kdy v tomto řízení byla řešena stejná předběžná otázka (platnost uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum]) mezi týmiž účastníky vycházející ze stejného skutkového rámce, a to i přesto, že § 159a odst. 1, 3 o.s.ř. stanoví rozsah závaznosti pro účastníky řízení a všechny jiné orgány pouze co do pravomocného výroku. Avizovaný přístup již opakovaně dovodil Nejvyšší soud ČR ve vztahu k zamítnutým žalobám, kdy opakovaně uvedl, že v případě zamítavého výroku je nutno výrok posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí, což má význam jednak z hlediska posouzení věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již pravomocně rozhodnuta (k tomu srov. 33 Cdo 1074/98 či sp. zn. 28 Cdo 2901/2007). Tendenci k určité vázanosti ostatních orgánů rovněž odůvodněním, lze spatřovat i v judikatuře Ústavního soudu, který v nálezech sp. zn. I. ÚS 647/02 a I. ÚS 398/04 dovodil, že„ že z ústavněprávního hlediska nelze akceptovat, aby jeden státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumal a osvědčil, resp. konstituoval ve prospěch konkrétní osoby určité právo, na jehož existenci tato osoba spoléhá v důsledku dobré víry ve správnost aktu státu, a aby následně jiný státní orgány jiném řízení téže osobě totéž právo odňal (nepřiznal) s odůvodněním, že původní rozhodnutí bylo údajně vadné.“ Za stěžejní je pak třeba považovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.9.2017, sp. zn. 30Cdo 940/2017, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k otázce vázanosti posouzením předběžné otázky v jiném řízení mezi týmiž účastníky za shodné skutkové situace, přičemž v něm uvedenou judikaturu sám označil za ustálenou a učinil závěr, že„ by bylo očividně v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, pakliže by soud v jiném řízení, probíhajícím mezi týmiž účastníky v rámci téhož skutkového rámce věci (byť s jinak formulovaným žalobním požadavkem) nereflektoval (nevycházel) z již pravomocně přijatého právního názoru (třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozsudku, neboť podané žalobě pro takto učiněný právní závěr nebylo vyhověno a bylo tudíž vydáno negativní rozhodnutí) týkajícího se předmětné právní otázky, a sám si znovu (a třeba zcela odlišně) tuto (pro něj předběžnou) právní otázku vyřešil.“ 24. Soud tak i v tomto řízení dospěl v souladu s rozhodnutím vydaným ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 99/2019 k závěru, že strany uzavřely platně nájemní smlouvu, když její předmět byl určen dostatečně určitě, neboť byl definován údaji zapsanými v katastru nemovitostí parc. č. st. [číslo] o výměře 752 m2. Na platnost smlouvy o nájmu nemůže mít vliv následné rozdělení pozemku, na menší pozemky o celkové shodné výměře, ani prodej objektu nacházejícímu se na pozemku osobě odlišné od stran nájemní smlouvy. K rozdělení došlo v souvislosti s návrhem žalované na rozdělení komplexu budov stojících mimo jiné na pronajatém pozemku, nikoli digitalizací, jak žalovaná uvedla při jednání. Otázka, zda rovněž fakticky nádvoří užívala není pro tohoto řízení předmětná, neboť již v době uzavření nájemní smlouvy žalovaná musela vědět, že pozemek je tvořen zastavěnou plochou a nádvořím, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum], v tomto rozsahu nájemní smlouvu dobrovolně uzavřena, a tedy skutečnost zda jej fakticky užívala celý nebo nikoli nemá vliv na její povinnost platit sjednané nájemné.

25. Žalovaná, jak bylo výše uvedeno, ani po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neoznačila takové důkazy, které by prokazovaly doručení resp. alespoň odeslání výpovědi datované [datum] žalobci před březnem 2021, resp. uvedla že takové důkazy nemá. Irrelevantní je tak i tvrzení, že žalobce se nezdržoval na adrese trvalého pobytu, když žalovaná nebyla schopna prokázat ani odeslání předmětné výpovědi. Jelikož výpověď je jednostranným právním jednáním, vyvolává právní účinky až jejím doručením do dispoziční sféry příjemce. Bez prokazatelného doručení tedy nemohla vyvolat zamýšlený následek v podobě ukončení nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalované tak v souladu se jmenovanou smlouvou vznikla povinnost hradit žalobci za užívání předmětného pozemku resp. pozemků nájemné ve výši 18 048 Kč ročně, což v rozporu s touto svou povinností za rok 2020 neučinila, a proto se ohledně této částky dostala dne [datum] do prodlení. Dále žalovaná neuhradila část nájemného připadajícího na období 1.1. až [datum] ve výši 10 528 Kč, čím se od [datum] dostala do prodlení i ohledně této částky. Žalobci tak vzniklo právo vedle jistiny požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ačkoliv v řízení bylo prokázáno doručení výpovědi až v březnu 2021 nikoliv v lednu 2021, jak tvrdil žalobce, nemá toto zjištění vliv na žalovaný nárok, neboť žalobce se tak domáhá menší částky, což je čistě v jeho dispozici. S ohledem na vše výše uvedené shledal soud žalobu v celém rozsahu důvodnou a rozhodl, jak je výroku I uvedeno.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v celkové výši 12 167,10 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 144 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 576 Kč sestávající z částky 2 260Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba, účast na jednání dne [datum]) a dále sestávající z částky 1 130 Kč za úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 023,10 Kč ve výši 1 913,10Kč.

28. Jak ve výroku I tak ve výroku II určil soud lhůtu k plnění jako třídenní od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro její prosloužení (§160 odst. 1 o.s.ř.). Platebním místem v případě povinnosti uložené ve výroku II určil soud v souladu s úpravou obsaženou v § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobce.