7 C 35/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Mráčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A obě zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení a předání bytové jednotky,

I. Žalobkyně je povinna vyklidit bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , , adresa, , a vyklizenou předat žalovaným, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných , Jméno advokáta B, , advokáta 1. Žalované v rámci řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu č. , hodnota, , , adresa, , která byla žalobkyni ze strany žalovaných zaslána dne , datum, , podali dne , datum, vzájemný návrh, kterým se domáhaly, aby byla žalobkyni uložena povinnost byt vyklidit a předat jej žalovaným. Uvedly, že žalobkyně užívá předmětnou bytovou jednotku od , datum, , přičemž v září , Anonymizováno, jí byla doručena výpověď z nájmu, který tak byl ukončen k , datum, ; od , datum, žalobkyně užívá byt bez právního důvodu. Nerozporují, že žalobkyně v bytě učinila několik rekonstrukcí a jsou připraveny po vyklizení bytu dostát své zákonné povinnosti s poukazem na to, že nájemné bylo přes rekonstrukce zvyšováno jen velmi málo. Rovněž uvedly, že žalobkyně podala návrh na zrušení usnesení členské schůze, kterým byl byt prodán žalovaným, přičemž žaloba byla pravomocně zamítnuta Městským soudem v Praze (sp. zn. 72 Cm 31/2020) i Vrchním soudem v Praze. Jednání žalovaných je zcela v souladu s § 2288 dost. 2, písm. a) a b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neboť žalovaná , Jméno žalované A, nemá žádného vlastního bytu a byt, jehož je spoluvlastnicí, potřebuje pro sebe, neboť bydlí v bytě o velikosti , Anonymizováno, s rodiči. Tím, že , Jméno žalované A, spoluvlastní byt, nesplňuje podmínky pro přenechání bytu od obce. Žalobkyni navíc vznikne nárok na vypořádací podíl v družstvu ve výši cca , částka, . Nakonec žalované podotkly, že žalobkyně vede s předchozím vlastníkem bytu a následně s nimi řadu soudních jednání a neplatí zvýšené nájemné. Zamítnut byl rovněž její návrh na uložení povinnosti uzavřít nájem k družstevnímu bytu, a to v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, .

2. Žalobkyně s protinávrhem nesouhlasila a navrhla jej zamítnout s tím, že tvrzení žalovaných jsou nepravdivá a účelová. Žalobkyně provedla na své náklady ve vybydleném bytě rozsáhlou a nákladnou rekonstrukci a dne , datum, se stala členkou družstva. Opakovaně projevovala zájem o koupi bytu a vyjednávala o ceně. Žalované však byly členskou schůzí preferovány, neboť žalobkyně se nebála projevovat svůj nesouhlas s některými kroky vedení družstva. Na koupi bytu si vzala , částka, úvěr. Žalobkyně tak má za to, že výpověď není oprávněná, že korporace nesmí svého člena bezdůvodně znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy – protinávrh žalovaných tak není důvodný.

3. Usnesením č. j. , spisová značka, z , datum, soud rozhodl o vyloučení protinávrhu k samostatnému projednání.

4. Při jednání konaném , datum, setrvaly na svých stanoviscích týkajících se vzájemného návrhu. Žalované zrekapitulovaly, že jsou dány důvody pro vyklizení nemovitosti s tím, že navrženou lhůtu 1 měsíce považují za přiměřeno, neboť byt je neoprávněně užíván již po dobu 12 měsíců.

5. Žalobkyně oproti tomu uvedla, že nejsou splněny podmínky pro vyklizení nemovitosti a že nemá kde bydlet. Je věku blízkého důchodovému věku, má dceru na mateřské dovolené a nemá manžela. Sociální podmínky jsou tak ve prospěch zachování jejího nájmu oproti žalované , Jméno žalované A, , která je mladým člověkem na začátku svého profesního života s výhledem možné koupě bytu v budoucnu. Situace žalobkyně je naopak velmi složitá a existují zde okolnosti zvláštního zřetele hodné (sociální aspekt), z důvodu kterých by nemělo být rozhodnuto o vyklizení. Žalobkyně je v daném sporu slabší stranou. Mimo to pak trvá na tom, že výpověď žalovaných trpí jak po formální stránce, tak i odporuje dobrým mravům, neboť ani jedna z žalovaných nemá naléhavou bytovou potřebu, resp. má své vlastní bydlení zajištěno. Žalovaná , Jméno žalované B, je vlastnicí další nemovitosti ve Vršovicích, ve kterém s ní žije mimo jiné i žalovaná , Jméno žalované A, , jejíž bytová potřeba je tak plně saturována. Žalobkyně upozornila zároveň na rozmíšky mezi žalovanou , Jméno žalované A, a jejím přítelem, avšak v rámci řízení o určení neplatnosti výpovědi nebylo soudem náležitě zjištěno, zda výpovědní důvod je reálný nebo fiktivní a zda byly naplněny důvody pro výpověď. Žalobkyně navíc spatřuje rozpornost v označeném důvodu, neboť jedna ze spolupronajímatelek chce byt pro sebe a druhá pro svého rodinného účastníka. Navrhla několik důkazů k prokázání podmínek pro výpověď a zda u , Jméno žalované A, existuje naléhavá bytová potřeba a potřeba osamostatnit se od rodičů, jakož i k prokázání svého sociálního statusu a vlastní bytové potřeby. Dodala, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o určení neplatnosti výpovědi podala dovolání a navrhla řízení do rozhodnutí o něm přerušit.

6. Soud při jednání usnesením zamítl žalobkynin návrh na přerušení řízení z důvodu podaného dovolání v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu z důvodu nehospodárnosti, toto usnesení nabylo právní moci vyhlášením.

7. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobkyně nadále užívá bytovou jednotku č. , hodnota, v , Anonymizováno, , , adresa, , a zároveň že jí byla ke dni , datum, doručena výpověď žalovaných z nájmu.

8. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění.

9. Výpověď z nájmu, který vznikl základě smlouvy ze dne , datum, , byla dána dopisem datovaným dne , datum, ., s odůvodněním, že spoluvlastnice a pronajímatelka , Jméno žalované A, jej potřebuje k zajištění vlastní bytové potřeby a , Jméno žalované B, potřebuje byt pro dceru. Výpovědní lhůta je tříměsíční a běží od prvního kalendářního měsíce následujícího poté, co byla výpověď doručena. Žalobkyně byla zároveň poučena o možnosti podat žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 občanského zákoníku (zjištěno z dopisu ze dne , datum, ).

10. Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem č. j. , spisová značka, z , datum, žalobu žalobkyně na určení, že výpověď z nájmu bytu zaslaná žalovanými ke dni , datum, není oprávněná, zamítl, a uložila žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení. Zkonstatoval (bod 25), že žalované daly žalobkyni výpověď, neboť žalovaná , Jméno žalované A, jako podílová spoluvlastnice chce byt užívat pro svoji potřebu, tedy z důvodu uvedeného v § 2288 odst. 2 písm. a) a b) občanského zákoníku a žalovaná , Jméno žalované B, chce, aby byt užívala dcera , jméno FO, , tedy z důvodu uvedeného v § 2289 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku. Důvod výpovědi podle písm. a) má přitom přednost, neboť má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle předmětného ustanovení naplněn bez dalšího. Soud se tak v řízení nezabýval tvrzeními ohledně možnosti či nemožnosti žalované , Jméno žalované A, zajistit si své bytové potřeby jinak, neboť právo užívat své vlastnictví pro sebe má každý vlastník zaručen již na ústavní úrovni. Bylo na žalobkyni, která s výpovědí bytu nesouhlasí, aby v řízení o žalobě na neoprávněnost výpovědi podle § 2290 občanského zákoníku tvrdila a prokázala okolnosti, jimiž existenci uplatněného výpovědního důvodu vyvrátí. Půjde přitom o takové konkrétní okolnosti, z nichž bude možné usoudit, že prohlášení pronajímatele o záměru (vůli) využít byt pro sebe (k vlastnímu bydlení) není pravdivé. Taková tvrzení však žalobkyně nevznesla a pouze zdůrazňovala svoji nelehkou bytovou situaci, která však nemá stejně jako okolnost, zda má možnost si pronajímatel zajistit bydlení jinak, vliv. Byl-li deklarovaný účel výpovědi nepravdivý a žalovaná , Jméno žalované A, bytovou jednotku po vyklizení v přiměřené době nezačne užívat, může se žalobkyně domáhat znovu pronajmutí bytu či odškodnění dle § 2289 občanského zákoníku. Její práva jsou tak dostatečně chráněna. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, (zjištěno z Rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, z , datum, ).

11. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. , spisová značka, z , datum, rozsudek prvního stupně potvrdil, resp. ve výroku II. potvrdil ve znění, že se žalobkyni ukládá povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, a uložil žalobkyni uhradit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. K tomu zkonstatoval (bod 19 a 20), že výpověď nájmu bytu byla učiněna písemně, jak vyžaduje § 2286 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku. Listina je datována a podepsána oběma pronajímatelkami a je nesporné, že byla řádně doručena žalobkyni. Ve výpovědi je nezaměnitelným způsobem uveden důvod, pro který pronajímatelky k vypovězení nájmu přistoupily. Z textu listiny je totiž zřejmé, že předmětný byt potřebuje , Jméno žalované A, pro vlastní bytovou potřebu (aby si zařídila vlastní samostatný rodinný život). V listině je uveden i odkaz na § 2288 odst. 2 občanského zákoníku, které tento výpovědní důvod upravuje. Skutečnost, že zde již není doplněn odkaz na písm. a), je nerozhodná; výpovědní důvod je i tak dostatečně konkretizován. Z výpovědi z , datum, vyšlo rovněž najevo, že pronajímatelky poučily nájemkyni i o jejím právu vznést proti této výpovědi námitky u soudu. Odvolací soud proto shledal, že písemná výpověď z , datum, splňovala veškeré náležitosti § 2286 občanského zákoníku. Dodal, že v případě výpovědi z nájmu z důvodu, že byt bude užíván pronajímatelem, je výpovědní důvod naplněn bez dalšího. Není proto důvod, aby pronajímatel prokazoval, že skutečně pociťuje bytovou potřebu, která se stala výpovědním důvodem. Postačí, pokud bude byt po skončení nájmu skutečně užívat. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (zjištěno z Rozsudku Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, z , datum, ).

12. Soud rovněž ze spisu sp. zn. , spisová značka, zjistil, že žalobkyně podala proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, z , datum, dovolání, přičemž o tomto doposud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Soudu byla rovněž předložena žaloba pro zmatečnost směřující do věci vedené u Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72 Cm. Tato nebyla provedena k důkazu, neboť nemá žádnou spojitost s předmětem sporu.

13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř., tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. O pravosti a pravdivosti provedených důkazů neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Důkazy navržené žalobkyní k prokázání bytové potřeby, podmínek pro podání výpovědi, tedy výslechem obou žalovaných a , jméno FO, , neprováděl z důvodu nadbytečnosti. Za irrelevantní je ve vztahu k předmětu řízení tvrzení ohledně otázky investice provedené do nemovitosti či bytová potřeba žalobkyně, a proto žádné důkazy k tomuto soud neprováděl (výslech , Anonymizováno, ).

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

15. Žalobkyni byla , datum, doručena výpověď žalovaných z nájmu bytové jednotky č. , hodnota, v , Anonymizováno, , , adresa, , z důvodu, že spoluvlastnice , Jméno žalované A, jej potřebuje pro vlastní bytovou potřebu. Zdejší soud a později Městský soud v Praze jako soud odvolací v řízení iniciovaných žalobkyní rozhodli o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi, a to rozsudky č. j. , spisová značka, z , datum, a č. j. , spisová značka, z , datum, , které nabyly právní moci , datum, . Žalobkyně dotčenou bytovou jednotku užívá až do současnosti.

16. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

17. Podle § 3074 odst. 1 občanského zákoníku se nájem „řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.“ To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

18. Podle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku „[v]ýpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.“ Dle odst. 2 „[v]ypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.“19. Podle § 2288 odst. 2 občanského zákoníku „[p]ronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době i v případě, že a) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno, b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.“20. Podle § 2292 občanského zákoníku „[n]ájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.“21. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku „[k]do věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“22. Podle §159a odst. 1 o.s.ř „[n]estanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.“23. Podle §159a odst. 3 o.s.ř „[v] rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.“24. Soud ve shodě se závazným výrokem z rozsudku č. j. , spisová značka, z , datum, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, z , datum, konstatuje, že výpověď žalovaných splňovala formální náležitosti stanovené v § 2286 odst. 1 občanského zákoníku, tzn. byla učiněna písemně, obsahovala dostatečně určitě a nezaměnitelně popsaný výpovědní důvod dle § 2288 odst. 2 občanského zákoníku a žalobkyně byla poučena dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku o možnosti domáhat se soudního přezkumu.

25. Ve zde řešeném řízení je přitom mezi účastníky nesporné, že výpověď byla žalobkyni řádně doručena , datum, . Dle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku tak výpovědní doba započala běžet od , datum, a uplynula ke dni , datum, . K tomuto dni tak nájem skončil a žalobkyně byla povinna žalovaným v tento okamžik byt předat ve smyslu § 2292 občanského zákoníku.

26. Soud přitom neshledal, že by v daném případě došlo k jakémukoliv porušení dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku nebo zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku, a to jak při výpovědi žalobkyně z nájmu, tak i při uplatnění protinávrhu na vyklizení předmětného bytu. Z tvrzení žalobkyně týkající se její sociální situace vyplynulo, že tato je v předdůchodovém věku a její situace je stálá, byť bez pochyby nelehká. Žádné okolnosti zvláštního zřetele, které by byli dočasného charakteru, pro které by vyklizení neoprávněně užívané bytové jednotky činilo rozporným s dobrými mravy, např. náhlé krátkodobé těžké onemocnění, tvrzena ani prokazována nebyla. Soud dodává, že v případě zkoumání porušení dobrých mravů nebo zneužití práva nehraje roli, v jaké sociální situaci se nachází žalovaná , Jméno žalované A, a zda má možnost jiného bydlení. Neboť prokazování takových skutečností by odporovalo smyslu § 2288 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, dle nějž pro důvodnost výpovědi postačí, že vlastník nemovitosti projeví zájem svůj byt užívat a reálně jej pak užívá, a to bez ohledu na své sociální a jiné bytové možnosti.

27. V řízení přitom bylo nesporné, že žalované jsou jedinými spoluvlastnicemi předmětné bytové jednotky. Neboť nájem žalobkyně prokazatelně a po právu skončil k , datum, , od , datum, nemá žádný titul k užívání této věci, přesto bytovou jednotku č. , hodnota, v budově v , Anonymizováno, , , adresa, , užívá. Soud proto s odkazem na § 1040 odst. 1 občanského zákoníku uložil povinnost vyklidit předmětné bytové prostory a vyklizené je odevzdat žalovaným, jak je uvedeno ve výroku I.

28. Ačkoliv dle § 160 odst. 1 o. s. ř. platí, že „[u]ložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit […] jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku“, soud přistoupil k uložení povinnosti vyklidit a předat byt ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Přihlédl přitom k návrhu žalovaných, které požadovaly uložení povinnosti právě v této lhůtě, a zároveň i soudu se tato lhůta jeví jako přiměřená; s ohledem na skutečnost, že od chvíle skončení nájmu uplynul již více než jeden rok, je žádoucí a zároveň i reálné lhůtě uložené v petitu rozsudku vyhovět.

29. Zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu zopakoval, že má za to, že jsou dány podmínky pro přerušení řízení. Soud ačkoliv se s návrhem vypořádal při jednání samém nad rámec uvádí, že na rozdíl od žalobkyně neshledal, že byly v daném případě splněny podmínky pro přerušení řízení o vyklizení bytu dle shora citovaných ustanovení. Je sice pravdou, že proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, z , datum, bylo podáno dovolání, o kterém nebylo doposud Nejvyšším soudem rozhodnuto a tam řešené řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu je řízením o otázce, která může mít význam pro rozhodnutí soudu [srov. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Je však třeba zdůraznit, že přerušení řízení v tomto případě není povinností soudu (je zde slovo „může“ na rozdíl od § 109 odst. 1 o. s. ř.), ale přerušení je na jeho zvážení. Soud naznal, že důvodu pro přerušení řízení tu není, neboť zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu nabylo dne , datum, právní moci (srov. § 159 o. s. ř.), jinými slovy soud má k dispozici pravomocné rozhodnutí o tom, že výpověď žalovaných byla platná a případné dovolání tak nebrání rozhodnutí ve věci. Naopak má za to, že přerušení řízení by v této situace vedlo k průtahům řízení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení zcela úspěšným žalovaným nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Náklady žalovaných jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši , částka, a odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. e), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši , částka, , sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (návrh na vyklizení bytové jednotky a účast na jednání dne , datum, ), včetně 2 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Daň z přidané hodnoty nebyla zástupci žalovaných přiznána, neboť není plátcem DPH. Náhradu nákladů za převzetí a přípravu soud žalovaným v souladu s návrhem jejich zástupce nepřiznal, neboť byla přiznání již v rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, z , datum, a převzetí a příprava byla realizovaná ještě před okamžikem, než soud vyloučil návrh žalovaných na vyklizení bytu k samostatnému projednání.

31. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalovaných v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.).