7 C 70/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Daniela Dlugoše a Mgr. Zuzany Grulichové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 135 944 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 135 944 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 6 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne 19. 7. 2021 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 135 944 Kč představující žalobkyní poskytnuté plnění zaměstnancům žalované dle zákona č. 118/2000 Sb., neboť žalovaná se ocitla na pokraji úpadku a nevyplácela svým zaměstnancům mzdy. Žalobkyně má nárok na zaplacení těchto prostředků od žalované, neboť jí bylo doručeno usnesení ze dne [datum rozhodnutí] Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto nepřihlížet k insolvenčnímu návrhu ve věci dlužníka čili žalované. Žalovaná ani přes výzvy ze dne 20. 4. 2021 a 4. 6. 2021 dluh nezaplatil. Posléze žalobkyně svoji žalobu doplnila, že plnila včas a po právu svoji zákonnou povinnost, když v rozhodné době byla ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, mzdové nároky a povinnosti zaměstnavatele upraveny zákonem č. 191/2020 Sb., a zákonem č. 248/2020 Sb.

2. Žalované, která nemá jednatele, ustanovil soud opatrovníka z řad advokátů [titul] [jméno] [příjmení], a to usnesením ze dne 29. 9. 2021 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1. 11. 2021. Jeho prostřednictvím se žalovaná k žalobě vyjádřila tak, že na žalovanou nemůže dopadat ustanovení §12 odst. 2 zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců, neboť insolvenční soud pravomocně nerozhodl, jak předpokládá dikce tohoto ustanovení. Skutečnost, že se k insolvenčnímu řízení nepřihlíží, nastala již na základě ustanovení §13 odst. 1 Lex covid. Nárok žalované je předčasný, neboť věřitelé byly oprávněni dle §13 odst. 3 Lex covid podat nový insolvenční návrh po datu 31. 8. 2020. Je chybou žalobkyně, že vyplatila částku ve výši 135 944 Kč, aniž by k její výplatě měla zákonný důvod. A proto navrhl žalobu zamítnout a přiznat žalované náhradu nákladů řízení k rukám ustanoveného opatrovníka.

3. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

4. Žalobkyně vyplatila na mzdových prostředcích zaměstnancům žalované částku ve výši 135 944 Kč (zjištěno z přehledu dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 4. 6. 2021).

5. Městský soud v Praze rozhodl, že se k insolvenčnímu návrhu věřitelů žalované nepřihlíží s odůvodněním, že na předmětný návrh se vztahuje úprava § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 6. 2020 (zjištěno z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]).

6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě vyplacené částky, a to dopisem do datové schránky, kdy k doručení došlo 14. 6. 2021, přičemž žalované stanovila patnáctidenní lhůtu, po které bude požadovat uhrazení zákonného úroku z prodlení (zjištěno z dopisu ve věci další výzva zaměstnavateli ve smyslu §12 zák. č. 118/2000 Sb., včetně doručenky do datové schránky).

7. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně vyplatila zaměstnancům žalované, na kterou byl podán insolvenční návrh, o kterém bylo soudem pravomocně rozhodnuto, tak že se k němu nepřihlíží, částku 135 944 Kč a uplatnila její zaplacení u žalované výzvou doručenou 14. 6. 2021, která ji ani v dodatečně stanovené lhůtě patnácti dnů nezaplatila.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie korona viru SARS COV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, Pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel v platební neschopnosti také tehdy, pokud neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem, kdy Úřad práce České republiky poprvé obdrží usnesení vydané podle § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.

11. Podle § 2 odst. 2 zák. č. 248/2020 Sb., pro účely stanovení rozhodného období podle § 3 písm. a) části věty za středníkem zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se za insolvenční návrh považuje též návrh, na jehož základě se zaměstnavatel považuje za platebně neschopného podle odstavce 1.

12. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 248/2020 Sb., zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce České republiky odvedl podle jiných právních předpisů na základě žádosti podané v době, kdy se podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky písemně vyzván k jejich úhradě. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky takto učiní nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. Ustanovení § 12 odst. 4 zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele platí obdobně.

13. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie korona viru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen zák. č. 191/2020 Sb.) k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží.

14. Z provedeného dokazování je zřejmé, že byly naplněny předpoklady, aby příslušná pobočka [anonymizována dvě slova] [země] postupem uvedeným v zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (dále jen OZPPN) vyplatil na návrh mzdové nároky v celkové výši 135 944 Kč zaměstnanců, když byl podán insolvenční návrh na žalovanou, ke kterému nebylo s ohledem na speciální úpravu §13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., přihlíženo, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna usnesením ze dne 29. 6. 2020. Aby se nárok na regres vůči zaměstnavateli stal splatným, zákon v § 2 odst. 3 zák. 248/2020 Sb., stanoví podmínku doručení výzvy k zaplacení se lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení, přičemž ve specifických případech upravených právě tímto zákonem (oproti úpravě v zák. č. 118/2000Sb.) stanoví podmínky učinění výzvy nejdříve tři měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zák. č. 191/2020 Sb., tedy tři měsíce od 31. 8. 2020. Předmětnou výzvu tak mohla příslušná krajská pobočka učinit nejdříve 1.12.2020. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou doručenou 14. 6. 2021, tedy více jak půl roku po uplynutí 3 měsíční lhůty a splnila tak všechny zákonné předpoklady pro zesplatnění nároku.

15. Jelikož zákonná patnáctidenní lhůta k plnění marně uběhla 29. 6. 2021, je od 30. 6. 2021 žalovaná v prodlení, a žalobkyně má od tohoto data právo dle ust. § 1 970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, na zákonné úroky z prodlení. Jelikož žalobkyně žádala o přiznání zákonného úroku od data pozdějšího, bylo příslušenství pohledávky přiznáno na základě návrhu od 1. 7. 2021.

16. Podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, se výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. S ohledem na výše uvedený první den prodlení je pro určení výše rozhodující repo sazba ke dni 1. 1. 2021 a tedy správná výše zákonného úroku z prodlení je 8,25%. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu co do základu a části příslušenství důvodnou a rozhodl jak je ve výroku I uvedeno, přičemž žalované stanovil pariční lhůtu dle §160 o.s.ř. v délce tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení.

17. Jelikož žalobkyně žádá o přiznání zákonného úroku ve výši 10% ročně, nezbylo soudu, než žalobu v části příslušenství, konkrétně ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75% z částky 135 944 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítnout jak je ve výroku II uvedeno.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která nebyla úspěšná jen v nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 21.3.2022).

19. O soudním poplatku rozhodl soud dle § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž jeho výši stanovil dle pol. 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Žalovaná je povinna splnit tuto svou povinnost ve standardní tří denní lhůtě dle §160 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení, a to na bankovní účet Obvodního soudu pro Prahu 4 [číslo] pod [variabilní symbol].