70 C 114/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kupcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 105 223 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 995 kč jejíž splatnost se stanoví na 30. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 58 228 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 77 516, Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 66,26 % ročně z částky 68 230,17 Kč od , datum, do , datum, ve výši 6 636,85 Kč a úrokem ve výši 14,75% ročně z částky 68 230,17 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 240 883 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 105 223 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 66,26 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy splatných k 24. dni měsíce. První splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, když žalobkyni za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, uhradil celkovou částku ve výši 23 005 Kč, dále již neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru (ke dni , datum, ), čímž vzniká nová jistina úvěru, která v daném případě činila částku 79 462,13 Kč (68 230,17 Kč jistina úvěru + 11 231,96 Kč smluvní úroky). Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (čl. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Smlouvy) v celkové výši 27 707,22 Kč za období od , datum, do , datum, . Žalovaný do dne podání žaloby na dlužnou částku nezaplatil ničeho, přestože byl předžalobně upomenut. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisy z databází NRKI a SOLUS, hodnocením klienta a prohlášením dlužníka. Z předložených dokladů vyplynulo, že příjem žalovaného činil částku 20 500 Kč měsíčně a výdaje částku 10 050 Kč měsíčně. Volné zdroje ke splácení tak činily částku 9 450 Kč měsíčně.

2. Žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, k žalobou uplatněnému nároku se nevyjádřil.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne , datum, , prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 66,25 % ročně v pravidelných měsíčních plátkách po 4 601 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 90,58 %. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dle bodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvy jestliže se klient dostane do prodlení s úhradou splátky o 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dle bodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvy dojde-li k zesplatnění celého úvěru, stávají se doposud nesplacené splátky součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . smlouvy v případě, že nebude nová jistina uhrazena vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (předsmluvní formulář, informace o podpisu na dálku, informace o vyplacení úvěru ze dne , datum, , potvrzení o odeslání 1 Kč ze dne , datum, , potvrzení o přijetí sms pro vyplácení ze dne , datum, , informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, informační dokument o pojistném produktu, přihláška ke skupinovému pojištění, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře vč. kopie dodejky, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne , datum, , kopie OP žalovaného, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného v registru SOLUS a NRKI, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný k finančním institucím podal 4 žádosti s tím, že celková expozice činí částku 440 011 Kč a dluh po spaltnosti činí částku 5 117 Kč. Dále žalovaný žalobkyni uvedl, že jeho příjem činí částku 20 500 Kč měsíčně a výdaje částku 5 190 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný a podniká pod IČO , IČO, (potvrzení o účasti v paušálním režimu žalovaného, výpis záznamu z registrů Solus, základní informace o klientovi, prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis z databáze Cribis). Žalovaný žalobkyni uhradil poslední splátku dne , datum, (karta klienta). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek, a to dopisem ze dne , datum, a , datum, (výzva k zaplacení ze dne , datum, , výzva k zaplacení ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka činí částku 82 117 Kč a kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ). Žalovanému dne , datum, byla zaslána předžalobní upomínka (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně kopie poštovního podacího archu).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Pro úplnost soud uvádí, že se v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval předloženými listinami potvrzení o odchozí úhradě žalovaného ze dne , datum, znějící na částku 6 208 Kč, Anonymizováno, a potvrzení o příchozí platbě žalovaného ze dne , datum, znějící na částku 100 Kč, neboť z těchto listin nezjistil žádné nové významné skutečnosti pro posouzení věci samé.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

7. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

12. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

14. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 46 995 Kč.

15. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy a skutečné výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovaného posuzovala pouze za použití interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a na základě sdělení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalované.

16. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

17. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva o úvěru je rovněž neplatná s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dle kterého nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). V posuzovaném případě bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelské úvěry v listopadu 2023 činila 9,7 % a RPSN 10,06 %, avšak úroková sazba v předmětné smlouvě byla stanovena ve výši 66,26 % (převyšuje o šestinásobek průměrné úrokové sazby) a RPSN 90,58 % (devítinásobek průměrné sazby). Takto sjednané úroky jsou pak tedy minimálně v rozporu s dobrými mravy.

18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnuté finanční částky, resp. zbývající neuhrazené částky poskytnutého úvěru ve výši 46 995 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný již na poskytnutou jistinu úvěru (70 000 Kč) uhradil částku 23 005 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 46 995 Kč.

19. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). , adresa, 995 Kč uložil soud žalovanému zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný nebyl v řízení nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

20. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl sice procesně úspěšnější (55 %), avšak s ohledem na skutečnost, že byl po celou dobu řízení nečinný a tudíž mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.