70 C 31/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl Mgr. Monikou Kupcovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: Anonymizováno ., IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 616 Kč od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 19,9% ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Anonymizováno, , advokáta, do 3 dnů do právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Pro svůj nárok argumentovala tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, , kdy tato dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentu č. , hodnota, , na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který si žalovaný dne , datum, nechal navýšit na částku 20 000 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 19,90 % p.a. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakci ve prospěch Běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne , datum, k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 616 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Původní věřitel rovněž porovnával příjem žalovaného, a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že příjem i výdaje byly ověřovány z běžného účtu žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. V závěru žalobkyně uvedla, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, a společností , Anonymizováno, .

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Dne , datum, byla mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o kontokorentu, na základě které byl žalovanému povolen kontokorent do výše 10 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,90 % ročně, RPSN pak bylo sjednáno ve výši 21,82 %. Žalovaný tak byl povinen vrátit částku v celkové výši 10 498 Kč. V bodu 4. 1. smlouvy se klient a banka dohodli, že žalovaný bude na svém účtu udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců. Dle bodu 4. 3. smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že banka je oprávněna klienta kdykoli požádat o splacení kontokorentu a klient je povinen kontokorent uhradit do 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splacení kontokorentu (smlouva o kontokorentu ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky, sazebník účinný od , datum, , formulář pro informaci o spotřebitelském úvěru, identifikace žadatele o kontokorent, kopie OP žalovaného, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu, rámcová smlouva o poskytnutí bankovních služeb). Společnost , právnická osoba, . prověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím úvěrových registrů (insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, interní Black list, BRKI/NRKI, SOLUS), jakož i výpisy z osobního účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . od června 2020, kdy v březnu 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 179 723,63 Kč, debetní obrat částku 170 884,67 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 24 013,65 Kč, v dubnu 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 173 470,28 Kč, debetní obrat částku 183 634,90 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 13 848,83 Kč a v květnu 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 124 406,20 Kč, debetní obrat částku 126 051,64 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 12 203,39 Kč (prověřování úvěruschopnosti žalovaného, výpis z bankovního účtu žalovaného od 16. 6. 2020 do listopadu 2022, produktové podmínky a protokol o prověřování úvěruschopnosti klienta). Dne , datum, byl mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . uzavřen dodatek ke smlouvě o kontokorentu, kde se strany dohodly na navýšení limitu kontokorentu na částku 20 000 Kč (dodatek navýšení limitu kontokorentu, akceptace navýšení limitu). Společnost , právnická osoba, . i před navýšením limitu kontokorentu zkoumala úvěruschopnost žalovaného výpisem z bankovního účtu za období 16. 6. 2020 do července 2022, kdy v květnu 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 124 406,20 Kč, debetní obrat částku 126 051,64 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 12 203,39 Kč, v červnu 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 175 533,65 Kč, debetní obrat částku 166 211,80 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 21 525,24 Kč a v červenci 2022 činil kreditní obrat žalovaného částku 84 925,11 Kč, debetní obrat částku 103 402,50 Kč a konečný zůstatek na účtu činil částku 3 047,85 Kč (výpis z bankovního účtu žalovaného od 16. 6. 2020 do listopadu 2022). Dne , datum, zaslala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., žalovanému prohlášení o okamžité splatnosti kontokorentu z důvodu porušování smlouvy o kontokorentu, konkrétně neplnění splátkové povinnosti (prohlášení o okamžité splatnosti ze dne , datum, ). Dne , datum, byla mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek, rámcová smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o úplatě) a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 28 068,27 Kč ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně kopie podacího archu ze dne , datum, , výpis o povoleného debetu).

5. Soud dále provedl dokazování výpisem z osobního účtu žalovaného a výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od listopadu 2022 do října 2023, přičemž těmito se v odůvodnění blíže nezabýval, neboť z nich nezjistil žádné další významné skutečnosti pro posouzení věci samé.

6. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/12 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. V prvé řadě soud zkoumal, zda-li žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto podmínku řádně splnila. Žalobkyně v řízení prokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nejen prostřednictvím úvěrových registrů (insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, interní Black list, BRKI/NRKI, SOLUS), ale rovněž si ověřovala příjmy a výdaje žalovaného z výpisu jeho bankovního účtu, kdy v době poskytnutí úvěru, byl obrat žalovaného vždy přesahující částku 120 000 Kč a rovněž vždy na účtu zůstal zůstatek v minimální výši 12 000 Kč. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaný se společností , právnická osoba, . uzavřel smlouvu o kontokorentu ve znění jeho dodatku (§ 2395 a násl. o.z.), na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně v řízení rovněž prokázala, že žalovaný neplnil smluvní ujednání, kdy čerpaný kontokorent řádně nesplácel a proto došlo k zesplatnění kontokorentu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku alespoň částečně uhradil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky, jež je tvořeno kapitalizovaným úrokem ve výši 1 616 Kč od , datum, do , datum, , smluvním úrokem ve výši 19,90 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází z ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 2 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepsání žaloby podle § 14b odst. 5 písm. a/ ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1.7.2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, jež zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téhož žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne , datum, , neboť skutková tvrzení v něm uvedená, měla být součástí již samotné žaloby. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

13. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.