70 C 32/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kupcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno pro zaplacení 20 891 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč jejíž splatnost se stanoví na 30. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 891 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,83 Kč od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 891 Kč od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 44 % nákladů řízení v částce 1 006,72 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , Anonymizováno 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu po žalované domáhala zaplacení částky 20 891 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek, na základě které, poskytla žalované dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 735 Kč, jednorázového poplatku ve výši 199 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatku ve výši 99 Kč měsíčně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované využitím registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a dále podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posuzovala její příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaná měla úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 495 Kč, dostala se však do prodlení s úhradou splátek, načež byla žalobkyní vyzývána k úhradě a byla také informována o vyúčtování účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, které účtovala dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, . Žalované byla dále účtována dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Ačkoli byla žalovaná i předžalobně upomenuta, žalobkyni dlužnou částku nezaplatila, přičemž žalobkyně se tak po žalovaném domáhala celkem částky 20 891 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a úroků v celkové výši 2 205 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 168,83 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 20 891 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %.

2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno, jakým způsobem žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované před uzavřením předmětné smlouvy, žalobkyně uvedla, že ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je transpozicí čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, jenž dává široký prostor pro výklad, kdy věřitel má v návaznosti na žalobkyní ve vyjádření citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Zdůraznila princip přiměřenosti, kdy je nutné akcentovat konkrétní okolnosti případu, což reflektují i obecné pokyny evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti EBA/GL/2015/11, konkrétně Obecný pokyn č. 1, kde je kladen důraz spíše na posouzení schopnosti dosahovat příjmu. Žalobkyně dále odkázala na komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru, dle kterého nelze dovozovat nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s tím, že lege artis vytvořený a správně použitý statistický model předvídá selhání spotřebitele lépe než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Řadu výdajů lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoliv dokumentárně ověřit. Žalobkyně zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky tzv. MLS, v rámci kterého je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Tímto ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožní splácet částku odpovídající splátce úvěru žalobkyně. Žalobkyně rovněž minimalizuje pochybnosti ohledně bonity klienta kontrolou klienta v externích registrech, k čemuž využívá registry SOLUS a NRKI. Tento způsob posouzení schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr je nejspolehlivější. Žalobkyně na závěr svého vyjádření uvedla, že na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíčních splátek shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované dne , datum, částku 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se peněžní prostředky zavázala vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč hrazeným měsíčně a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč hrazeným měsíčně. V případě prodlení žalované s úhradou byla rovněž sjednána povinnost žalované zaplatit účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení (formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva ze dne , datum, včetně splátkového kalendáře). Žalované byla částka 15 000 Kč zaslána žalobkyní dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů za pomocí údajů poskytnutých žalovanou, kdy zjistila, že je žalovaná má 2 děti, je zaměstnána s příjmem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí částku 45 000 Kč, žalovaná má úvěr u další společnosti, přičemž žalovaná uvedl, že této společnosti splácí částku ve výši 4 800 Kč, a dále že proti žalované není vedeno exekuční, ani insolvenční řízení (úvěrová zpráva, potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, a metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalovaná žalobkyni žádnou splátku neuhradila (výpis z čerpání splátek a úhrad). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky dne , datum, a následně dne , datum, vyzvala žalovanou ke splacení celé částky. Výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 20 897 Kč sestávající z jistiny úvěru, účtovaných poplatků a smluvních pokut, a to do 14 dnů ode dne odeslání této výzvy (výzva před zahájením vymáháním celého úvěru ze dne , datum, včetně podacího archu, výzva ke splacení celé půjčky ze dne , datum, včetně podacího archu a předžalobní výzva ze dne , datum, včetně kopie podacího archu).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě úvěrové smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč, který měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalované žalobkyně dne , datum, uvedený úvěr zesplatnila. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalované.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. a dále dle § 2662 a násl. o. z.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

13. Dle § 2664 o. z. s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele.

14. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

16. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 15 000 Kč.

18. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně žalovanou případně posuzovala pouze za použití interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a na základě sdělení žalované o výši jejích příjmů a výdajů. Žalobkyně však ani nezjišťovala, natož aby ověřovala výši výdajů žalované. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalované.

19. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalované, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

20. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč.

21. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 15 000 Kč uložil soud žalované zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná nebyla v řízení nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla objektivně schopna splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalované je zcela přiměřená možnostem žalované.

22. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 836 Kč. Dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve výši 1 089 Kč a dále 3 paušální částky náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 363 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., vše včetně příslušné 21 % DPH. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.), a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne , datum, , neboť tvrzení v něm uvedená, měla být součástí již samotného žalobního návrhu. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 1 006,72 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše, kdy se jedná o rozdíl úspěchu žalobkyně a žalované. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř.