70 C 56/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kupcovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 22 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč jejíž splatnost se stanoví na 30. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 76% nákladů řízení v částce 1 600,5 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, , jméno FO, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, , která poskytuje aktuální a přesné informace o finanční situaci klientů žalobkyně. Žalovanému bylo předloženo potvrzení, jímž souhlasil s poskytnutím dat třetí straně a žalobkyně tak před poskytnutím úvěru získala přístup k transakční historii, informacím o účtu, příjmech a výdajích a dalším informacím o finanční situaci žalovaného. Po vyhodnocení dat byly u žalovaného zjištěny příjmy ve výši 20 500 Kč a výdaje ve výši 12 000 Kč. Další informace potřebné k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byly systémem žalobkyně automaticky ověřovány před poskytnutím úvěru v dostupných databázích, konkrétně CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, CEE, Insolvenční rejstřík a databáze neplatných OP. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti, tj. vžd k 3. dni v měsíci. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Do prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru se žalovaný dostal dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně dále právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od , datum, do , datum, ve výši 0,10 % denně z částky 20 000 Kč činí celkem 2 640 Kč. Žalovaný byl předžalobně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu žádným způsobem nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ve věci samé soud provedl dokazování na základě předložených listinných důkazů, na základě kterých dospěl k následujícímu skutkovému zjištění:

4. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které, byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyjma jistiny splácet smluvní úrok z prodlení ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se dále zavázal hradit úrok v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 3. dni v měsíci a zbytek celkové částky se žalovaný zavázal uhradit nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Dle čl. 6.1 smlouvy pokud klient nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o schválení úvěru, potvrzení o úhradě částky 20 000 Kč žalovanému ze dne , datum, , sazebník poplatků). Žalobkyně si před poskytnutím úvěru vyžádala kopii občanského průkazu žalovaného a kartičky pojišťovny, dále si nechala vypracovat výpis z CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, CEE, Insolvenčního rejstříku a databáze neplatných OP. Žalobkyně dále měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , ze kterých bylo zjištěno, že v měsíci , Anonymizováno, činily příjmy žalovaného částku 49 993 Kč a výdaje částku 33 561 Kč, v měsíci , Anonymizováno, činily příjmy částku 56 069 Kč a výdaje částku 66 734 Kč a v měsíci , Anonymizováno, činily příjmy částku 34 525 Kč a výdaje částku 35 182 Kč (kopie OP a kartičky pojišťovny žalovaného, výpis z interního systému – ověřovací databáze, příjmy a výdaje žalovaného za období od , datum, do , datum, ). Dne , datum, žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění celého úvěru, s tím, že dlužnou částku v celkové výši 47 605,61 Kč má žalovaný žalobkyni uhradit nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání). Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka k zaplacení dlužné částky ve výši 24 155,71 Kč, kdy mu byla poskytnuta lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání této upomínky (předžalobní výzva ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu).

5. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

6. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

7. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 20 000 Kč.

13. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť ačkoli žalobkyně měla k dispozici přehled příjmů a výdajů žalovaného za období od , datum, do , datum, , nijak nereflektovala skutečnost, že žalovaný byl minimálně v období 2 měsíců před poskytnutím úvěru v mínusu (v měsíci , Anonymizováno, činily příjmy částku 56 069 Kč a výdaje částku 66 734 Kč a v měsíci , Anonymizováno, činily příjmy částku 34 525 Kč a výdaje částku 35 182 Kč). Je zcela logické, že pokud se žalovaný v době poskytnutí úvěru nachází v záporných číslech, lze si jen těžko představit, že byl schopen předmětný úvěr splácet. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

14. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnuté finanční částky ve výši 20 000 Kč, kdy má soud za prokázané, že žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.

15. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 20 000 Kč uložil soud žalovanému zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný nebyl v řízení nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

16. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť jak je již uvedeno shora smlouva o spotřebitelském úvěru byla shledána za absolutně neplatnou.

18. O náhradě nákladů řízení vůči žalovanému soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 20 000 Kč, tj. ve výši 88 %. Žalobkyně je tedy ve výši 12 % neúspěšná (2 640 Kč). Vzhledem k výše uvedenému náleží žalobkyni poměrná část náhrady nákladů řízení, dle úspěchu ve věci, tj. ve výši 76 % (úspěch žalobkyně ve výši 88 % - úspěch žalovaného ve výši 12 %). Žalobkyni tak soud v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 906 Kč, dále odměnu za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč (dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále 3 paušálních částek náhrady po 100 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, předžalobní upomínka dle § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky). Pro úplnost soud uvádí, že při určování náhrady nákladů soud vycházel z § 14b odst. 1 zákona, neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných sporech. V souhrnu tvoří náklady řízení částku 2 106 Kč. Vzhledem k výše uvedenému, kdy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení pouze ve výši 76 %, činí náklady řízení částku 1 600,5 Kč. Žalovaný je povinen ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. V závěru pak soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne , datum, , neboť tato skutková tvrzení měla být součástí již samotné žaloby.

19. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.