9 C 3/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 7 713 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 968 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 5 745 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p.a. od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 57,12 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 713 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku internetových stránek [právnická osoba], [webová adresa] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně (dále též„ věřitel“) dne [datum] žalovanému poskytla částku 5 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti [datum] v pravidelných měsíčních splátkách nevrátil, přičemž na jistinu zaplatil dne [datum] částku 573 Kč, [datum] částku 1 806 Kč a dne [datum] částku 653 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 7 713 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 57,12 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 960 Kč, - účelně vynaložených nákladů spojených s ukončením smlouvy ve výši 130 Kč - smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a 514 Kč - poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč.

2. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení celého úvěru před vymáháním, dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přesto však na dlužnou částku nic neuhradil.

3. Žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a zároveň byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo doručováno vyvěšením na úřední desce soudu.

4. Žalobce byl vyzván přípisem ze dne [datum], aby dotvrdil a označil ke svým tvrzením důkazy, a to: 1) jakým způsobem prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr; 2) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční příjmy žalovaného; 3) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční náklady žalovaného; 4) na základě jakých podnikatelských úvah a ekonomických výpočtů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku splatit, s tím, že na jednání mu již nebude poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a o.s.ř.. Žalobce svá tvrzení nedoplnil.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutečnosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (úvěrová smlouva [číslo] včetně informací o spotřebitelském úvěru, kopie OP žalovaného, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 5 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti splátek neuhradil. Dopisem ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 7 713 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad) a dále: - zákonného úroku z prodlení z částky 7 713 Kč, - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 57,12 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 960 Kč, - účelně vynaložených nákladů spojených s ukončením smlouvy ve výši 130 Kč - smluvních pokut ve výši 1 500 Kč a 514 Kč - poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč.

6. Žalobce neověřoval bonitu žalovaného a jeho úvěry schopnost žádným dokumentem a zjištěními, jelikož žádná taková zjištění, dokumenty ani tvrzení soudu nezaložil. Žalovaný poskytl žalobkyni výpis ze svého účtu u [právnická osoba] na ověření mimo jiné i své bankovní identity, ze kterého nelze zjistit nic podstatného, jelikož je z větší části nečitelný. Žádné jiné doklady již žalovaný žalobci nepředložil a žalobce žádné zřejmě nevyžadoval, když je soudu nepředložil.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2390 o.z. platí, že (cit.)„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 o.z. platí, že„ Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 o.z. platí, že„ Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“ Dle § 1970 o.z. platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 o.z. určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“ 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 13. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl vrátit dle splátkového kalendáře, který přestal plnit od května 2021, uhradil na jistinu celkem částku 3 032 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil celé, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem a to ve výši rozdílu uhrazené částky a jistiny. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalované nárok.

15. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 o.z., jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C [číslo] ze dne [datum] o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Soud tedy zkoumal, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu věřitel úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumal, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

17. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně nedoplnila, jakým způsobem věřitel zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, a to prostřednictvím ověřování (i) příjmů žalované, (ii)„ finanční spolehlivosti“ žalované a (iii) výdajů žalované.

18. Soud má za to, že se věřitel přijatelným způsobem nezabýval příjmy žalovaného, kdy nezjišťoval, zda je žalovaný zaměstnán a jaký má příjem, a to bez ohledu na skutečnost, že dle tvrzení žalobkyně měl věřitel k dispozici pouze jeden měsíční výpis z bankovního účtu žalovaného, který je navíc nečitelný. Žádné jiné dokumenty žalobkyně k prokázání úvěry schopnosti nepředložila.

19. Soud tak dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalovaného splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když nezjišťoval dostatečně příjem žalovaného, zda žalovaný není zatížen závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení apod., a ani neověřoval, zda měsíční náklady žalovaného a z nich rezultující disponibilní zdroje umožňují žalovanému navíc splácet závazek vůči věřiteli. Jinými slovy, i když má dlužník„ slušný“ příjem (ověření příjmů věřitelem) a není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám (ověření registrů věřitelem), přesto nemusí být schopen splácet zápůjčku zkrátka proto, že jeho výdaje jsou vůči jeho příjmům příliš vysoké. Ostatně že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, plyne i z nezaplacení celé částky.

20. Že potom posouzení úvěruschopnosti dlužníka zahrnuje i prověření informací získaných od dlužníka věřitelem potom stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]„ …součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) ... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ 21. Pokud se věřitel nezabýval schopností žalované splácet úvěr dostatečně a s odbornou péčí, je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

22. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel poskytl žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a důkazů plyne, že věřitel žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 5 000 Kč a že žalovaný z titulu úvěru zaplatil 3 032 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 1 968 Kč, a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], kdy se nárok žalobkyně stal splatným.

23. K dalším argumentům žalobkyně, jež mají podpořit oprávněnost uplatněného nároku, uvádí soud následující. Žalobkyně se věnuje nejasnostem při výkladu směrnice a kusé úpravě zákona a uvádí, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované postupoval v souladu se zákonem. Dále k tomu cituje celou řadu komentářové literatury a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jak soud uvedl výše, věřitel v souladu se zákonem nepostupoval, a proto soud nárok žalobkyně posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

24. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

25. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

26. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

27. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřená a tudíž neplatně ujednána pro rozpor se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Proto žalobu v této části zamítnul.

28. Pokud soud přepočte poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a 514 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 960 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s ukončením smlouvy ve výši 130 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 49,3 % dle úvěrové smlouvy. V tomto směru soud pokládá ujednání za nepřiměřené a žalobu v této části zamítnul.

29. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla jen na jistině procesně neúspěšná v rozsahu větším než 50 % a procesně úspěšnější žalované žádné náklady pro její nečinnost nevznikly, tak soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení tím způsobem, že je nepřiznal žádnému z účastníků.