9 C 51/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 421 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 4 421 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p.a. od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 94,83 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 871 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 421 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku internetových stránek [právnická osoba], [webová adresa] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně (dále též„ věřitel“) dne [datum] žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti neuhradil, úvěr mu byl celý zesplatněn a do prodlení se zaplacením celého úvěru se dostal od [datum], ničeho na jistinu nezaplatil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 14 421 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, - poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, - poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, - poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 830 Kč, - smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, - úroků v celkové výši 1 470 Kč.

2. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přesto však na dlužnou částku nic neuhradil.

3. Žalovaný byl vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání a zároveň byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalovanému bylo doručováno vyvěšením na úřední desce soudu.

4. Žalobce byl vyzván přípisem ze dne [datum], aby dotvrdil a označil ke svým tvrzením důkazy, a to: 1) jakým způsobem prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného splácet úvěr; 2) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční příjmy žalovaného; 3) jakým způsobem ověřovala žalobkyně odhadované měsíční náklady žalovaného; 4) na základě jakých podnikatelských úvah a ekonomických výpočtů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutou částku splatit, s tím, že na jednání mu již nebude poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a o.s.ř.. Žalobce svá tvrzení doplnil podáním ze dne [datum].

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutečnosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] (úvěrová smlouva [číslo] včetně informací o spotřebitelském úvěru, kopie OP žalovaného, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 10 000 Kč (potvrzení o provedené platbě), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti neuhradil, úvěr mu byl celý zesplatněn a do prodlení se zaplacením celého úvěru se dostal od [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 10 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad) a dále: - zákonného úroku z prodlení z částky 14 421 Kč, - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, - poplatku za expresní výplatu ve výši 199 Kč, - poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, - poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, - účelně vynaložených nákladů ve výši 830 Kč, - smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, - úroků v celkové výši 1 470 Kč.

6. Žalobce ověřoval bonitu žalovaného a jeho úvěry schopnost dokumentem a zjištěním pouze od žalovaného a to, potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne [datum], úvěrovou zprávou žalobce nedatováno. Žalovaný poskytl žalobkyni výpis ze svého účtu u [právnická osoba] spořitelny na ověření mimo jiné i své bankovní identity, ze kterého je zjištěno, že žalovaný nepobírá žádnou mzdu, pouze invalidní důchod 2. stupně a dále má zde příjem z dalších úvěrů u nebankovních společností (výpis z účtu za měsíc [číslo] žalovaného). Žádné jiné doklady již žalovaný žalobci nepředložil.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2390 o.z. platí, že (cit.)„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ V § 2392 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.“ Dle § 2393 odst. 1 o.z. platí, že„ Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.“ Podle § 2394 o.z. platí, že„ Bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.“ Dle § 1970 o.z. platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 o.z. určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 o.z. je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“ 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] (dále jen„ zákon“), stanoví, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 zákona platí, že„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ 13. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl vrátit do po zesplatnění vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o zápůjčce splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči žalované nárok.

15. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C [číslo] ze dne [datum] o tom, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Soud tedy zkoumal, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu věřitel úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumal, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

17. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, jakým způsobem věřitel zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, a to prostřednictvím ověřování (i) příjmů žalované, (ii)„ finanční spolehlivosti“ žalované a (iii) výdajů žalované.

18. Soud má za to, že se věřitel přijatelným způsobem nezabýval příjmy žalovaného, kdy nezjišťoval, zda je žalovaný zaměstnán a jaký má příjem, a to bez ohledu na skutečnost, že dle tvrzení žalobkyně měl věřitel k dispozici pouze jeden měsíční výpis z bankovního účtu žalovaného, kde navíc jsou jako jeho příjem uvedeny pouze sociální dávky. Sdělení žalovaného, která žalobce uvádí v dokumentech o prověření úvěry schopnosti, pak již žalobce žádným způsobem neověřoval. Žalobkyně se ve vyjádření ze dne [datum] toliko omezila na její právní výklad prokázání úvěry schopnosti žalovaného, který je však z právního pohledu již překonaný – viz výše.

19. Soud tak dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalovaného splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když nezjišťoval dostatečně příjem žalovaného, zda žalovaný není zatížen závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení apod., a ani neověřoval, zda měsíční náklady žalovaného a z nich rezultující disponibilní zdroje umožňují žalovanému navíc splácet závazek vůči věřiteli. Jinými slovy, i když má dlužník„ slušný“ příjem (ověření příjmů věřitelem) a není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám (ověření registrů věřitelem), přesto nemusí být schopen splácet zápůjčku zkrátka proto, že jeho výdaje jsou vůči jeho příjmům příliš vysoké. Ostatně že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, plyn i z nezaplacení jediné splátky.

20. Že potom posouzení úvěruschopnosti dlužníka zahrnuje i prověření informací získaných od dlužníka věřitelem potom stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]„ …součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) ... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“ 21. Pokud se věřitel nezabýval schopností žalované splácet úvěr dostatečně a s odbornou péčí, je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

22. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 o.z. bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel poskytl žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a důkazů plyne, že věřitel žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 10 000 Kč a že žalovaný z titulu úvěru zaplatil 0 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 10 000 Kč, a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], kdy se nárok žalobkyně stal splatným.

23. K dalším argumentům žalobkyně, jež mají podpořit oprávněnost uplatněného nároku, uvádí soud následující. Žalobkyně se věnuje nejasnostem při výkladu směrnice a kusé úpravě zákona a uvádí, že věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované postupoval v souladu se zákonem. Dále k tomu cituje celou řadu komentářové literatury a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jak soud uvedl výše, věřitel v souladu se zákonem nepostupoval, a proto soud nárok žalobkyně posuzoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

24. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

25. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

26. Pokud soud přepočte poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 830 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.

27. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

28. V případě sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 830 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 49,20 % dle úvěrové smlouvy. V tomto směru soud pokládá ujednání za nepřiměřené a žalobu v této části zamítnul.

29. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřená a tudíž neplatně ujednána pro rozpor se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Proto žalobu v této části zamítnul.

30. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 871 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 421 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Žalobkyně byla úspěšná ve výši 69 %, a proto jí soud přiznal výše uvedenou výši nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst neúspěch žalobkyně, soud proto přiznal náhradu ve výši 38 %.