10 C 108/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 149 223,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 76 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19.11.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 73 223,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 115 111,03 Kč od 16.12.2022 do 18.11.2023 a z částky 39 111,03 Kč od 19.11.2023 a s úrokem ve výši 26,16 % ročně z částky 99 098,81 Kč od 6.12.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29.2.2024 po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela dne 3.5.2022 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 109 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 66,56 % p.a. splácet prostřednictvím měsíčních splátek, což však nečinila řádně a včas. Proto došlo k zesplatnění úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Dluh žalované činí 149 223,01 Kč a příslušenství a nebyl uhrazen ani na základě upomínky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř.

4. Soud provedl důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

5. Dne 3.5.2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně žalované zavázala poskytnout peněžité prostředky ve výši 109 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet formou 24 měsíčních splátek, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 66,56 % p. a., RPSN 91,14 %, celkem měla být vrácena částka 199 800 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 3.5.2022, dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná uhradila částku 33 000 Kč (prokázáno transakční historií). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2023, společným prohlášením, oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem).

6. Žalobkyně žalovanou k zaplacení nárokované částky vyzvala (prokázáno předžalobní upomínkou, podacím lístkem).

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení vzhledem k právnímu posouzení věci.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 66,56 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem , právnická osoba, ke květnu 2022 nejvýše 8,64 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

13. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 66,56 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než sedmkrát. Dle smlouvy měla žalovaná vrátit částku 199 800 Kč, tedy více než dvou násobek oproti poskytnuté částce 109 000 Kč, a to v rámci 24 měsíců. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).

14. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).

15. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca , právnická osoba, . či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). K příkladu lze uvést čl. 6.1 smlouvy, dle kterého v případě prodlení klienta s úhradou kterékoli splátky či její části vzniká klientovi povinnost uhradit poskytovateli smluvní pokutu či dochází k automatickému zesplatnění dluhu, přitom součástí splátky je kromě jistiny právě i sjednaný úrok. Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Zmíněnou podstatu svého podnikání právní předchůdkyně žalobkyně ostatně ani nijak nezastírá. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují jí zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech (i stejné právní předchůdkyně žalobkyně) vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání. Tedy skutečnost, že žalobkyně žalobou nárokuje smluvní úrok pouze ve snížené výši 26,16 % ročně, nemá na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy žádný vliv.

16. Žalobkyně se po žalované s ohledem na uvedené může domáhat toliko vrácení finanční částky, která byla žalované skutečně poskytnuta, tedy částky 109 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 a násl. o.z.). Na tuto částku žalovaná uhradila 33 000 Kč, proto soud žalobkyni přiznal zbylou neuhrazenou částku ve výši 76 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení běžícího od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne 3.11.2023, tedy od 19.11.2023.

17. Co do zbývajících nárokovaných částek včetně příslušenství soud žalobu zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

18. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. o.z.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.