10 C 116/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa. anonymizována dvě slova o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 300 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 1.12.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 20.5.2019 byl proveden odtah motorového vozidla registrační značka, jehož vlastníkem je žalovaný, a jeho následné vrácení zpět po odpadnutí důvodu odtahu. Za tento úkon vyúčtovala žalobkyně žalovanému v souladu s ust. § 2 odst. 2 nařízení hl.m. Prahy č. 2/2013 částku 1 300 Kč, kterou žalovaný dosud ani na výzvu žalobkyně neuhradil. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“) usnesením zdejšího soudu č.j. EPR 316887/2020-12 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobce navrhl, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy je mimo jiné oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací (prokázáno Zřizovací listinou). Dne 20.5.2019 byl žalobkyní proveden odtah motorového vozidla registrační značka, jehož vlastníkem je žalovaný, a jeho následné vrácení zpět po odpadnutí důvodu odtahu (prokázáno kartou vozidla, protokolem o odtahu). Za tento úkon vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 1 300 Kč (prokázáno Nařízením hl.m. Prahy, fakturou). Žalobkyně žalovaného k zaplacení nárokované částky vyzvala (prokázáno upomínkou včetně dodejky). Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Tím, že vozidlo žalovaného způsobilo překážku provozu, bylo proto odtaženo a po odpadnutí překážky vráceno zpět, vznikla žalovanému povinnost za tento odtah uhradit nárokovanou částku, což však ani na výzvu žalobkyně neučinil. Proto soud žalobě vyhověl. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč a 2 náhradách hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 600 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť, jak je soudu známo z jeho činnosti, žalobkyně dlouhodobě (po řadu let) v řízeních vystupovala nezastoupená advokátem, lze tedy u ní jednoznačně presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V případě požadované náhrady za právní zastoupení se tedy nejedná o účelně vynaložené náklady. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.