10 C 162/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu osobnosti, <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zdržení se hodnocení úrovně jeho bydlení, se zamítá.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zdržení se veškerých nepravdivých a lživých tvrzení o tom, že má žalobce negativní vlivy na syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], se zamítá.</b> <b>III. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 250 000 Kč, se zamítá.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28.5.2020 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že o něm žalovaná od května 2017 šíří nepravdivé a lživé zprávy ohledně jeho vztahu k dětem a k úrovni jeho bydlení, tvrdila, že byl žalobce hospitalizován u psychiatra a bral psychofarmaka či že vyzvedává syna pod vlivem alkoholu. Za poslední dva roky se 4x soudní cestou na základě lživých tvrzení pokusila zamezit žalobci v kontaktu s nezletilým synem [jméno]. Dále žalovaná žalobce obvinila z porušování vládních nařízení v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu a karantény (zejm. nenošení ochranných pomůcek na veřejnosti). Popsané jednání žalované považuje žalobce za velmi zásadní pokusy narušit jeho Ústavou zaručená lidská práva, především právo na rodinu, má za to, že negativně ovlivňují jeho pověst na veřejnosti, vážnost ve společnosti, čest i soukromý život a jeho soukromé vztahy. Žalobce žalovanou vyzval e-mailem ze dne 20.4.2020 k dobrovolné nápravě, k čemuž však nedošlo.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal zdržení se hodnocení úrovně jeho bydlení, zdržení se veškerých nepravdivých a lživých tvrzení o tom, že má žalobce negativní vlivy na syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 250 000 Kč.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesouhlasila, že by se vůči žalobci dopouštěla nějakých tvrzení či protiprávního jednání, které by bylo způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv a svobod. Uvedla, že mají se žalobcem syna [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž vztahy mezi účastníky jsou v opatrovnickém řízení více než napjaté. Žalobce byl již pravomocně odsouzen za podstatné porušení povinností v souvislosti s výchovou syna v návaznosti na hrubé urážky a obviňování žalované, dále mu hrozí další trestní stíhání pro neplacení výživného na syna.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

7. Žalobce a žalovaná jsou rodiči nezletilého [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum], o jeho výchovu a výživu je vedeno opatrovnické řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 50 P 148/2017 (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků).

8. Dne 19.9.2019 podala žalovaná v opatrovnickém řízení návrh na předběžné opatření, kterým se domáhala vydání rozhodnutí, že nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce] bude s otcem trávit méně času, než je nyní dáno rozsudkem, například jednou za 14 dní, nejlépe pod dozorem sociální pracovnice. Tím se ošetří nedodržování rozsudku soudu a eliminují se negativní vlivy otce na syna. V návrhu žalovaná mimo jiné tvrdila, že otec opakovaně nedodržuje rozsudek, syna si nechává u sebe delší dobu, způsob jeho komunikace je neúnosný, používá často vulgarity a urážky, žalobkyni v minulosti 4x fyzicky napadl, syn se od otce vrací špinavý a zanedbaný, často má opruzeniny, v místě bydliště otce nejsou dobré podmínky pro delší pobyt, otec neplatí řádně alimenty (prokázáno návrhem na předběžné opatření ze dne 19.9.2019).

9. Dne 25.3.2020 podala žalovaná v opatrovnickém řízení návrh na předběžné opatření, kterým se domáhala vydání rozhodnutí, že nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce] nebude s otcem trávit čas do dalšího rozhodnutí soudu. Tím se ošetří nedodržování rozsudku a eliminují se negativní vlivy otce na syna. V návrhu žalovaná mimo jiné tvrdila, že si otec syna nechává delší dobu u sebe, způsob jeho komunikace je neúnosný, používá často vulgarity a urážky, nedodržuje žádné ochranné pomůcky, které jsou nařízené v nouzovém stavu, v místě bydliště otce nejsou dobré podmínky pro delší pobyt (prokázáno návrhem matky na předběžné opatření ze dne 25.3.2020 včetně fotografií žalobce).

10. Dne 7.2.2019 proběhlo předem ohlášené místní šetření v místě bydliště otce, prostředí bylo shledáno v pořádku bez závad a jako vyhovující pro výchovu a péči o nezletilého; otec připustil, že syna nevrací v souladu s posledním platným rozsudkem (prokázáno úředním záznamem). V domě je kombinované topení, topí se dřevem nebo elektrikou (prokázáno zprávou o šetření v místě bydliště otce ze dne 28.3.2018).

11. Dle ošetřující lékařky nezletilého se velmi často stává, že po pobytu u otce se dítě vrací nemocné, v nedobrém zdravotním stavu (prokázáno zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] o zdravotním stavu nezletilého ze dne 19.12.2017).

12. Žalobce byl kontaktován Policií ČR z důvodu, že z něj měl dle sdělení žalované při předání nezletilého syna být cítit alkohol; žalobce obratem Policii ČR sdělil, že žalobkyně by měla z důvodu stavu svého zraku nosit na řízení auta dioptrie, což nečiní (prokázáno záznamem telefonického rozhovoru žalobce s Policií ČR).

13. Z podstatného obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 vedeného pod sp.zn. 50 P 148/2017 bylo zjištěno, že je v něm vedeno řízení o výchově a výživě nezletilého syna účastníků [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 3.7.2017 byl ve věci vynesen rozsudek, kterým byla schválena dohoda rodičů, podle které byl nezletilý [jméno] svěřen do péče matky, byl dohodnut jeho styk s otcem a otci byla stanovena vyživovací povinnost. Dne 21.2.2018 navrhl otec rozšíření styku se synem. S tím matka nesouhlasila, tvrdila, že se otec neřídí úpravou danou rozsudkem, syna si opakovaně ponechává delší dobu, což bylo řešeno s OSPOD i PČR, matku neustále verbálně napadá, došlo i k fyzickému napadení. Následně matka podala opakovaně návrhy na předběžné opatření, kterými se domáhala omezení styku otce s nezletilým z důvodu, že otec nerespektuje rozhodnutí soudu, syna vrací pozdě až o několik dní, svévolně si určuje místo předávání, matku v komunikaci verbálně uráží, předávání syna je značně obtížné, proto navrhovala stanovit asistované předávání. Matka též opakovaně uvedla, že chování otce má na ni, syna [jméno] i dceru [jméno] z předchozího manželství negativní vliv. Skutečnost, že syna vrací pozdě, otec v průběhu řízení nesporoval. Otec podával opakovaně návrhy na předběžné opatření ohledně styku s nezletilým, navrhl střídavou péči. Počínaje podáním ze dne 24.6.2019 počal otec matku obviňovat z nevhodného chování k synovi, ze lží, z obstrukcí a naschválů, zpochybňoval z její strany poskytování stabilního výchovného prostředí dětem, tvrdil, že matka vytváří hysterické scény, že nedodržela stanovené kontrolní odběry krve dětskou lékařkou, vykazuje známky poruch osobnosti, lability. Dále například uvedl, že matka nezletilého syna po cestě ze školky bezdůvodně kopla zezadu do zad tak, že upadl na hlavu. Z doložené SMS a e-mailové komunikace účastníků plyne, že žalobce žalovanou opakovaně vyzývá, ať se jde léčit, tituluje ji slovy debile, magore, svině, píča, určuje si termíny a způsoby předávání syna. Z fotografie na čl. 441 spisu je patrno, že žalobce nemá řádně nasazenu ochranu dýchací cesty – nosu. Do spisu je založeno množství úředních záznamů o podání vysvětlení ze strany žalované, že jí žalobce nepředal syna v souladu se soudním rozhodnutím. Žalobce od listopadu 2019 nehradil řádně a včas výživné, z tohoto důvodu je proti němu vedeno exekuční řízení, v červenci 2020 navrhl snížení výživného.

14. Z vlastní činnosti je soudu známo, že byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30.10.2019, č.j. 19 T 108/2019-216 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.6.2020, sp.zn. 5 To 46/2020 shledán vinným, že dne 29. 11. 2018 v době kolem 08.00 hodin v ulici [ulice] u domu [číslo] v [obec a číslo] – [část obce], poté, co poškozená [celé jméno žalované] (dříve [celé jméno žalobce]), [datum narození] přivezla svým vozidlem společného syna do školky, se k ní a synovi nejprve připojil a doprovázel je, následně, když poškozená procházela kolem jeho vozidla, z tohoto vystoupil, šel vedle poškozené a tuto si natáčel na mobilní telefon a poté, po krátké výměně slov, fyzicky atakoval poškozenou v jejím autě, když nasedla a chtěla odjet, a to tím způsobem, že násilím otevřel dveře na straně řidiče a poškozenou úmyslně třikrát pravou rukou sevřenou v pěst udeřil do oblasti temene hlavy, přičemž v napadání přestal poté, co poškozená volala o pomoc na procházející ženu a z místa svým vozidlem odjel, kdy tímto svým jednáním poškozené způsobil pohmoždění měkkých částí hlavy a distorzi krční páteře v rozsahu 2. – 5. krčního obratle, přičemž dle klinických projevů u poškozené nebylo možno vyloučit i úrazové postižení mozku, jeho lehký otřes, následkem čehož byla poškozené vystavena pracovní neschopnost v trvání od 30. 11. 2018 do 7. 12. 2018, s fixací krční páteře pomocí měkkého krčního límce, kdy z hlediska soudně – lékařského pak vzniklá újma na zdraví již vykazovala znaky ublížení na zdraví, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, který se podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců; rozsudek nabyl právní moci dne 3.6.2020.

15. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku.

18. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

19. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

20. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

22. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

23. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

24. Žalobce se v řízení po žalované domáhal zdržení se hodnocení úrovně jeho bydlení, zdržení se veškerých nepravdivých a lživých tvrzení o tom, že má žalobce negativní vlivy na syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], a zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 250 000 Kč, když veškerá napadená tvrzení měla žalovaná uvést v opatrovnickém řízení, výrok o tom, že žalobce vyzvedává syna pod vlivem alkoholu, pak před policejním orgánem.

25. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 82 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

26. O neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mimo jiné tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2004, č. j. 30 Cdo 1525/2004 - 68). Takový zásah do osobnostních práv ovšem zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu. Obecně platí zásada, že výpověď účastníka (svědka apod.) v řízení (ať občanskoprávním či trestním), je posuzována jako výkon stanovené povinnosti, resp. práva, a je tak kryta touto zákonnou licencí. Pokud při ní dojde k zásahu do osobnostních práv druhé fyzické osoby, není hodnoceno jako zásah neoprávněný, s výjimkou případů, kdy se ten, kdo výpověď před soudem činí, dopustí případného excesu. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007 došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je zejména (například) křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.

27. V prvé řadě soud konstatuje, že pokud se žalobce po žalované domáhal zdržení se hodnocení úrovně jeho bydlení, není možné takto formulovanému požadavku vyhovět. Vzhledem k tomu, že v domě žalobce pobývá společný syn účastníků, má žalobkyně jednoznačně právo se k úrovni bydlení žalobce, tj. k prostředí, ve kterém se její syn opakovaně nachází, vyjadřovat, takové právo jí upřít nelze.

28. Dále soud na základě shora uvedeného zkoumal, zda se žalovaná ve svých podáních či projevech v opatrovnickém řízení či vůči policejnímu orgánu dopustila excesu, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Mezi účastníky od roku 2017 probíhá značně vyeskalovaný spor o péči o syna [jméno], ve kterém se oba účastníci subjektivním způsobem vyjadřují, mimo jiné též k osobě druhého z rodičů a k jeho vztahu k nezletilému synovi, což je jejich právem. Žalobce v žalobě nijak nekonkretizoval tvrzení žalované, která jsou dle jeho názoru lživé a nepravdivé, a soud v obsahu opatrovnického spisu excesivní tvrzení ze strany žalobkyně obecně k osobě žalobce či ohledně jeho negativního vztahu k nezletilému synovi nedohledal.

29. Pokud soud vytýká žalobci, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pak také odkazuje na judikaturu Městského soudu v Praze (srov. např. rozhodnutí 14Co 426/2002, ale i 39Co 420/2007):„ Není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ust. § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy“.

30. Protože žalobce nevyužil možnosti se k jednání soudu konanému dne 3.2.2020 dostavit, zabránil tak soudu, aby mu mohlo být poskytnuto příslušné poučení.

31. Soud má dále za to, že žalobce si případný zásah do svých osobnostních práv vykompenzoval chováním k žalované, kterou v opatrovnickém řízení obviňoval z nevhodného chování k synovi, ze lží, z obstrukcí a naschválů, zpochybňoval z její strany poskytování stabilního výchovného prostředí dětem, tvrdil, že matka vytváří hysterické scény, že nedodržela stanovené kontrolní odběry krve dětskou lékařkou, vykazuje známky poruch osobnosti, lability, dále uvedl, že žalovaná nezletilého syna po cestě ze školky bezdůvodně kopla zezadu do zad tak, že upadl na hlavu. V emailové a SMS komunikaci, která byla opatrovnickému soudu předložena, žalobce žalovanou opakovaně vyzývá, ať se jde léčit, tituluje ji slovy debile, magore, svině, píča, určuje si termíny a způsoby předávání syna. Žalobce též žalovanou fyzicky napadl, za což byl v trestním řízení pravomocně odsouzen, od listopadu 2019 nehradil řádně a včas soudem stanovené výživné na nezletilého syna, i pro tento skutek je proti němu u zdejšího soudu vedeno trestní řízení. Žalobce si tímto způsobem zjednal sám nápravu, aby tak zhojil zásah do svých osobnostních práv. V případě, že je taková svépomoc dostatečná a přiměřená, může suplovat, popř. snižovat potřebu náhrady nemajetkové újmy. Takový názor vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 30 Cdo 2971/2000, kdy„ je-li účelem zadostiučinění podle § 13 obč. zák. reparace následků zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby, pak předpoklad poskytnutí takovéhoto zadostiučinění může modifikovat skutečnost případného zhojení následku zásahu v té či oné míře tím, že jistou formu zadostiučinění si fakticky poskytne sám poškozený, a to na úkor zájmů škůdce, např. ve formě následného a jinak neakceptovatelného verbálního nebo brachiálního útoku, apod. V takovýchto případech je třeba porovnat míru dotčení osobnosti fyzické osoby a tomu odpovídající předpoklad přiměřenosti odpovídající satisfakce s tím, do jaké míry byl nárok na satisfakci suplován případnou "svémocí" poškozeného. Toto posouzení výhradně vychází z předpokladů obsažených v ustanovení § 13 obč. zák., takže případná aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v této souvislosti postrádá opodstatnění“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. října 2012, sp. zn. 30 Cdo 701/2011).

32. Soud takovouto shora popsanou svépomoc považuje za zcela dostatečnou vzhledem k okolnostem případu. Jako konkrétní případ lze uvést telefonát žalobce policejnímu orgánu (doložený žalobcem na CD), kdy na sdělení, že z něj měl dle žalované při předání nezletilého syna být cítit alkohol, žalobce obratem Policii ČR sdělil, že žalobkyně by měla z důvodu stavu svého zraku nosit na řízení auta dioptrie, což nečiní, tedy obvinil ji z porušování předpisů. Proto i pokud by žalovaná svým shora uvedeným jednáním do osobnostních práv žalobce zasáhla, nebylo by na místě mu žádnou satisfakci přiznat.

33. Soud tedy uzavírá, že žalovaná do osobnostních práv žalobce nikterak nezasáhla, naopak žalobce sám si následně subjektivně pociťovanou újmu vykompenzoval formou shora specifikovaného chování vůči žalované. Proto žalobci náhradu nemajetkové újmy přiznat nelze, a to v žádné z požadovaných forem.

34. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 3 100 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání vyjádření, g) – 1x účast na jednání soudu dne 3.2.2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 2 142 Kč.

36. Celkové náklady žalobce ve výši 12 342 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) (výrok VI.).