10 C 186/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Harmachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o uveřejnění tiskové odpovědi

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala na zpravodajském portálu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, v rubrice Zpravodajství/Domácí uveřejnit do 15 dnů od právní moci rozsudku následující odpověď, a to stejnou velikostí a stejným druhem písma jako článek samotný:„Odpověď , Jméno žalobkyně, .:Anonymizovaný odstavec, Jméno žalobkyně, .“,se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 28 616,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19.9.2023 domáhala po žalované uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona. Tvrdila, že žalovaná uveřejnila dne 28.7.2023 článek s názvem „, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Článek obsahoval nepravdivé tvrzení ohledně působení současného náměstka ministryně obrany , jméno FO, ve firmě , jméno žalobkyně, . , jméno žalobkyně, však nikdy nepůsobil ve firmě , jméno žalobkyně, , nebyl jejím zaměstnancem, nebyl v jejích orgánech ani neměl se žalobkyní uzavřen žádný obdobný smluvní vztah. Uvedené nepravdivé tvrzení ve spojitosti s ostatními tvrzeními uvedenými v článku je způsobilé poškodit dobrou pověst žalobkyně, neboť z něj má vyplynout, že , jméno FO, a žalobkyně ve vztahu k nákupu nových útočných vozů mají/mohou být ve spojení.

2. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala po žalované uveřejnění odpovědi v navrhovaném znění.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že napadené tvrzení není nepravdivé, neboť existovaly obchodní vazby mezi panem , jméno FO, a , právnická osoba, , právnická osoba, , do kterého je zahrnuta i žalobkyně. , jméno FO, měl podíl ve společnosti , právnická osoba, ., která až do ledna 2022 držela spolu s mateřskou společností žalobkyně, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , podíl ve společnosti , právnická osoba, . Uvedené sdělení je tak třeba považovat za určité přípustné novinářské zjednodušení.4.

5. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.), účastnickým výslechem jednatele žalobkyně , jméno FO, (ustanovení § 131 o.s.ř.) a výslechem svědka , jméno FO, (ustanovení § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

8. Dne 28.7.2023 uveřejnila žalovaná na stránkách www., Anonymizováno, .cz článek „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “, který mimo jiné obsahoval výrok „Na postup obrany si ale stěžují zbrojařská firma , jméno žalobkyně, ., kde působil současný první náměstek ministryně obrany , jméno FO, , za což byl opakovaně kritizován pro možný střet zájmů“ (prokázáno citovaným článkem).

9. Napadený výrok byl žalovanou upraven tak, že nadále zní „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, .“ (prokázáno aktuální verzí předmětného článku).

10. Dne 28.8.2023 doručila žalobkyně žalované výzvu k uveřejnění odpovědi, kdy uvedla, že napadené tvrzení je způsobilé poškodit dobrou pověst žalobkyně, z uvedených tvrzení (blíže uvedených) má vyplynout, že , jméno FO, a , jméno žalobkyně, ve vztahu k nákupu nových útočných vozů mají/mohou být v jakémsi spojení (prokázáno výzvou ze dne 23.8.2023. doručenkou).11. , jméno FO, byl pro možný střet zájmů z důvodu svého příchodu na Ministerstvo obrany ve vztahu k , právnická osoba, , právnická osoba, kritizován opakovaně (prokázáno článkem , jméno FO, si zvolila politické náměstky, hrozí střet zájmů – www., Anonymizováno, .cz ze dne 10.1.2022, článkem Náměstek , jméno FO, odchází za dveře, když někdo řekne „, Anonymizováno, “? Nesmysl, říká poslanec , jméno FO, . Střet zájmů nelze vyloučit – www., Anonymizováno, .cz ze dne 11.4.2023, článkem Nákup nových vozů pro armádu provází pochybnosti a podezřelé zákulisní vztahy – www., Anonymizováno, .cz ze dne 10.4.2023, článkem Obrana chce nakoupit pro speciály lehká útočná vozidla Supacat. Kvůli vysoké ceně to řeší sněmovní výbor – www., Anonymizováno, .cz ze dne 30.10.2024, článkem Výbor pro obranu dal zelenou rozpočtu , jméno FO, . Na strategické projekty půjde přes 20 miliard – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 5.11.2024, článkem Z miliardového nákupu aut pro české výsadkáře vycouvaly všechny zahraniční firmy – , Anonymizováno, ze dne 21.7.2023).12. , jméno FO, byl do 3.2.2022 jednatelem a společníkem ve společnosti , právnická osoba, ., která byla spolu se společností , právnická osoba, . do , datum, společníkem ve společnosti , právnická osoba, . (prokázáno výpisy z obchodního rejstříku jmenovaných společností).

13. Jednatel žalobkyně , adresa, při své účastnické výpovědi k věci samé uvedl, že článků na toto téma bylo několik desítek, tento předmětný považuje za vygradování kampaně. Ve všech článcích bylo, že společnost , právnická osoba, , právnická osoba, dostala proto, že v ní působil pan , jméno FO, , který je nyní na ministerstvu. Museli dokazovat, kdo společnost vlastní, zda mají protikorupční policy. S panem , jméno FO, se jednalo pouze o spolupráci.

14. Svědek , jméno FO, při své výpovědi k věci samé uvedl, že informace v článku byl klacek, který bylo možno na společnost zvednout, když to bylo potřeba, bylo zmiňováno, že pan , jméno FO, zakázky ovlivňuje.

15. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení z důvodu právního posouzení věci. Po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon).

17. Podle ustanovení § 3 písm. a) tiskového zákona jsou periodickým tiskem noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce, podle písm. b) je vydavatelem fyzická osoba nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk.

18. Podle ustanovení § 4 tiskového zákona za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.

19. Podle ustanovení § 10 odst. 1 tiskového zákona jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

20. Podle ustanovení § 10 odst. 2 tiskového zákona se odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

21. Podle ustanovení § 12 odst. 1 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí mít písemnou formu.

22. Podle ustanovení § 12 odst. 2 tiskového zákona ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi.

23. Podle ustanovení § 12 odst. 3 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

24. Podle ustanovení § 13 tiskového zákona odpověď je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi žádá. Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení a není-li možné odpověď uveřejnit v uvedené lhůtě, pak vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi.

25. Podle ustanovení § 14 tiskového zákona neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniká.

26. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 14 odst. 1 tiskového zákona v reakci na článek uveřejněný dne 28.7.2023.

27. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobkyně svůj nárok uplatnila včas. Napadený článek byl v uveřejněn dne 28.7.2023. Žalobkyně o uveřejnění odpovědi požádala dopisem doručeným žalované dne 28.8.2023 (pondělí), a tedy v zákonné 30 denní lhůtě. Protože žalovaná uvedené žádosti v zákonné lhůtě 8 dní nevyhověla, měla žalobkyně možnost do 15 dnů po uplynutí této lhůty podat návrh k soudu. Lhůta 8 dní uplynula dne 5.9.2023, návrh tedy musel být podán nejpozději dne 20.9.2023. Žalobkyně podala návrh k soudu dne 19.9.2023, a tedy včas. Soud proto konstatuje, že žalobkyně dodržela všechny zákonem dané lhůty k úspěšnému uplatnění nároku.

28. Předmětem žalobního návrhu žalobkyně bylo tvrzení, že , jméno FO, , současný náměstek ministryně obrany, působil ve firmě , jméno žalobkyně, , tedy žalobkyně.

29. Žalovaná tvrdila, že se v případě tohoto výroku jedná o přípustné novinářské zjednodušení, neboť , jméno FO, byl do 3.2.2022 jednatelem a společníkem ve společnosti , právnická osoba, ., která byla spolu se společností , právnická osoba, ., mateřskou společností žalobkyně, do 21.1.2022 společníkem ve společnosti , právnická osoba, . Z uvedeného však neplyne, že by pan , jméno FO, jakkoli působil ve , jméno žalobkyně, , jméno žalobkyně, , nejde ani o přípustné zjednodušení, tím by mohlo být např. tvrzení, že pan , jméno FO, působil ve firmě , právnická osoba, ., byť se tak v rozhodném období dělo prostřednictvím společnosti , právnická osoba, ., v níž byl společníkem a jednatelem. Ve vztahu k žalobkyni však takové skutečnosti tvrzeny nebyly, žalovaná pak výslovně sdělila, že další skutečnosti k tomuto již dokazovat nebude.

30. Soud tedy konstatuje, že napadené tvrzení není přesné.

31. Dále se soud zabýval vhodností institutu odpovědi podle tiskového zákona a zásahem napadeného výroku do dobré pověsti žalobkyně.

32. Právní posouzení věci lze rozdělit na: a) obecnou otázku, zda v situaci, kdy žalobce napadal skutková tvrzení, která podle jeho názoru vyplývají z napadeného článku, ač sám uvádí, že v něm přímo obsažena nejsou, je institut odpovědi vůbec vhodným, resp. uplatnitelným právním prostředkem ochrany tvrzeného zásahu do cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, b) posouzení konkrétních napadaných tvrzení z hlediska právní závadnosti.

33. Podstatou odpovědi je uvést uveřejněná skutkové tvrzení na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Právo na odpověď je na rozdíl od prostředků všeobecné ochrany osobnosti zakotvených v občanském zákoníku svázáno řadou přísných formalit. Přísné formální požadavky se váží jednak na čas, kdy lhůty pro uplatnění žádosti u vydavatele a pak u soudu jsou relativně velmi krátké a především pak prekluzivní (§ 12 odst. 3 a § 14 odst. 2 tiskového zákona), a jednak na obsah a formu žádosti a znění odpovědi (§ 10, § 12 odst. 1, 2 a § 13 tiskového zákona). Formální požadavky kladené na obsah žádosti o odpověď a na znění odpovědi nejsou samoúčelné. Souvisí s tím, že zákon ukládá vydavateli vyhovět důvodné žádosti zásadně do 8 dnů ode dne doručení žádosti (§ 13 odst. 2 tiskového zákona) a svazuje tak žádost a znění odpovědi formalitami umožňujícími vydavateli efektivní, rychlou kontrolu důvodnosti žádosti. Prvek formálnosti je tak imanentní podstatou předmětného prostředku. Chce-li se dotčená osoba formalitám vyhnout, nic jí nebrání domáhat se namísto odpovědi práv ze všeobecné ochrany osobnosti. Zvolí-li si však dotčená osoba tento institut, musí počítat s tím, že pro úspěch je potřebné dostát i formalitám.

34. Obecně lze konstatovat, že institut práva na odpověď dle tiskového zákona je svázán řadou přísných formalit se závažnými následky jejich nesplnění nebo nedodržení. Přísné formální požadavky se váží jednak na čas, kdy lhůty pro uplatnění žádosti u vydavatele a pak u soudu jsou relativně velmi krátké a především pak prekluzivní (§ 12 odst. 3 a § 14 odst. 2 tiskového zákona), a jednak na obsah a formu žádosti a znění odpovědi (§ 10, § 12 odst. 1, 2 a § 13 tiskového zákona). Formální požadavky kladené na obsah žádosti o odpověď a na znění odpovědi nejsou samoúčelné. Souvisí s tím, že zákon ukládá vydavateli vyhovět důvodné žádosti zásadně do 8 dnů ode dne doručení žádosti (§ 13 odst. 2 tiskového zákona) a svazuje tak žádost a znění odpovědi formalitami umožňujícími vydavateli efektivní a přitom rychlou kontrolu důvodnosti žádosti. Prvek formálnosti je tak imanentní podstatou předmětného prostředku. Je tomu tak také proto, že nárok na uveřejnění odpovědi nelze uplatnit vůči komukoli, nýbrž pouze proti vymezenému okruhu osob, vydavatelů periodického tisku, u kterých je předpoklad určité odbornosti, znalosti mediálního prostředí a příslušných zákonných povinností.

35. Z ust. § 10 odst. 1 tiskového zákona vyplývá, že odpověď má místo tam, kde bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby s tím, že odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje (ust. § 10 odst. 2 tiskového zákona). Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2612/2006 publikovaného ve SR 1/2008 účelem odpovědi dotčené osoby, která má být uveřejněna v rozhlasovém nebo televizním vysílání, je uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Pokud toho navržené znění odpovědi není schopno, nemůže být žalobě na uveřejnění odpovědi v tomto znění vyhověno. O takový případ půjde např., pokud uplatňovaná odpověď obsahuje logické nedostatky kompozice textu, nebo z ní není zřejmé, ke kterému tvrzení se vztahuje.

36. Nezbytnou náležitostí žádosti o uveřejnění odpovědi musí být sdělení, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Žalobci v žádosti a ostatně i v žalobě uvedli, že z napadeného tvrzení ve spojitosti s ostatními tvrzeními v článku má vyplynout, že , jméno FO, a , jméno žalobkyně, ve vztahu k nákupu nových útočných vozů mají/mohou být v jakémsi spojení.

37. Předmětem požadované odpovědi je však pouze tvrzení, že současný první náměstek ministryně obrany , jméno FO, působil ve firmě , jméno žalobkyně, (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2022, sp.zn. 25 Cdo 1990/2020), ze kterého uvedený závěr žalobkyně neplyne. Žalobkyně, jak sama uvádí, svou odpovědí usiluje o uvedení na pravou míru nikoli napadaného tvrzení, ale dojmu (možného domnění čtenáře) z článku jako celku, což však při uplatnění institutu odpovědi dle tiskového zákona není přípustné. Pokud chtěla žalobkyně napadat celkové vyznění článku, bylo na místě podat žalobu o ochranu dobré pověsti právnické osoby, institut odpovědi podle tiskového zákona nebyl zvolen vhodně.

38. Podstatnou skutečností je pak, že se předmětný článek týká veřejné zakázky Ministerstva obrany, tedy věci veřejného zájmu. Z tohoto důvodu žalobkyně jako osoba mající o danou veřejnou zakázku zájem akceptovat ve věcech týkajících se této zakázky větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03).

39. Soud pak nemá za to, že by primárním cílem kritiky ze strany žalované bylo hanobení a zneuctění žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18), ale pouze informování veřejnosti o okolnostech dané veřejné zakázky, předmětný výrok je kritikou pouze pana , jméno FO, pro jeho možný střet zájmů, jak je v něm výslovně uvedeno. Nelze pominout nespornou skutečnost, že pan , jméno FO, měl vazby na mateřskou společnost žalobkyně , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, a se žalobkyní spolupracoval, jak potvrdil jednatel žalobkyně. O těchto vazbách bylo obšírně mediálně referováno, jak plyne z provedených důkazů včetně výslechu jednatele žalobkyně i svědka , jméno FO, , kdy tito výslovně uvedli, že ve všech článcích bylo, že společnost , jméno žalobkyně, tendr dostala proto, že v ní působil pan , jméno FO, , který je nyní na ministerstvu, že pan , jméno FO, zakázky ovlivňuje. V předmětném článku však toto zmíněno zcela není.

40. Spojení , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, , právnická osoba, ., do něhož patří i žalobkyně, s osobou pana , jméno FO, je zcela zjevně veřejně známou kontroverzní skutečností, která může být při veřejných zakázkách, jichž se žalobkyně účastní, relevantní. Soud proto neshledává chybným, pokud na toto média upozorňují.

41. Nadto žalovaná napadenou pasáž článku ohledně pana , jméno FO, a jeho působení ve firmě žalobkyně odstranila, což je s ohledem na výše uvedené dostatečné, a to i s ohledem na to, že jak uvedli výše zmínění pánové , jméno FO, a , jméno FO, , byla daná skutečnost obšírně medializovaná v daleko zásadnějším rozsahu.

42. Soud tedy uzavírá, že napadený výrok je nepřesný a požadovaná odpověď jej uvádí na pravou míru, není však způsobilý zásahu do dobré pověsti žalobkyně, což je nezbytná podmínka pro vyhovění žalobě (srov. § 10 odst. 1 tiskového zákona). Vyjádřená kritika se týká pouze pana , jméno FO, a je zcela na místě s ohledem na to, že se jedná o věc veřejného zájmu – o transparentnost veřejných zakázek.

43. Zcela pro úplnost soud dodává, že v textu požadované odpovědi – v žádosti o její uveřejnění, v petitu žaloby i v textu žaloby – je chyba v posledním slově, kdy namísto slova „vztah“ je uvedeno „vtah“. Soudu je známo, že nesmí text požadované odpovědi jakkoli měnit (kromě případného zkrácení), zde se však jedná zcela zjevně o chybu v psaní (opakovaně žalobkyní kopírovanou), že bazírování na této chybě by bylo zcela přehnaným formalismem.

44. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní pomoci po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání vyjádření ze dne 31.10.2023 a 29.11.2024, g) – účast na jednání soudu dne 13.11.2024) a 3 úkony právní pomoci pod 3 700 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. g) – 3x účast na jednání soudu dne 29.1.2025, 26.3.2025 a 28.5.2025), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř., 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 3 náhradami po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

46. Celkové náklady žalované ve výši 28 616,50 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).