10 C 19/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně a žalované proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované poddlužnická žaloba <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 549 715,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 1. 2022 ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 549 715,66 Kč. Tvrdil, že dne 6. 1. 2020 vydal exekuční příkaz č. j. 19585/20/2111-00540-204410, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, tedy žalované. Exekuční příkaz byl žalované doručen dne 14. 1. 2020. Žalobce uvedeným příkazem přikázal žalované, aby od okamžiku, kdy jí byl exekuční příkaz doručen, po dobu daňové exekuce nevyplácela peněžní prostředky z účtu dlužníka, [právnická osoba], [anonymizována tři slova] (dále jen„ daňový dlužník“), ze kterého se přikazuje pohledávka, neprováděla na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládala, a to až do výše nedoplatku, pro který je exekuce nařizována ve výši 3 690 011 Kč s příslušenstvím. Daňový dlužník následně požádal o povolení rozložení dluhu do splátek, žalobce tak dne 22. 1. 2020 rozhodl o odkladu daňové exekuce. Rozhodnutí o odkladu daňové exekuce obsahuje mimo jiné výrok o právních účincích již provedených exekučních úkonů, které zůstávají po dobu odkladu exekuce zachovány. Rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 22. 1. 2020. Dne 17. 2. 2020 vydal žalobce rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci a téhož dne jej žalované doručil. Žalobce má za to, že žalovaná nerespektovala povinnosti uložené jí výše uvedeným exekučním příkazem, neboť žalovaná po dobu odkladu exekuce bylo na účet připsáno celkem 13 plateb v celkové výši 549 715,66 Kč a ve stejném období byly tyto peněžité prostředky odepsány z účtu ve prospěch třetích osob. Žalovaná tak nesplnila povinnosti uložené jí exekučním příkazem, když uvedenou částku za dobu trvání exekuce vyplatila z účtu daňového dlužníka. Žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzval.

2. Žalobce se proto domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 549 715,66 Kč.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Uvedla, že v době, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o odkladu exekuce, se na účtu dlužníka nacházela částka ve výši 7 474,66 Kč, tyto peněžité prostředky byly deponovány po celou dobu odkladu exekuce, účinky již provedených úkonů tak byly zachovány. Žalovaná má však za to, že v době odkladu výkonu exekuce nebyla oprávněna činit žádné úkony směřující k provedení exekuce, a proto nově připisované peněžité prostředky na exekučně postižený účet nemohla nadále zajišťovat. K zajištění peněžitých prostředků nově došlých na účet žalovaná mohla přistoupit až poté, co jí bylo doručeno rozhodnutí o pokračování v exekuci, totožným způsobem postupuje žalovaná dlouhodobě a nikdy neřešila výtku ze strany jakéhokoli finančního úřadu. Uvedený postup jí byl navíc potvrzen i sdělením Finančního úřadu pro [územní celek]. Žalovaná tak neporušila žádnou ze svých povinností.

4. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav:

7. Dne 6. 1. 2020 vydal žalobce exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 3 690 011 Kč s úrokem z prodlení, kterým žalované jako poddlužníkovi přikázal, aby od okamžiku, kdy mu bude příkaz doručen po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka č. 0100611028/0300, ze kterého se přikazuje pohledávka, neprováděl na něho započtení a ani jinak s ním nenakládal, a to až do výše nedoplatku, pro který je exekuce nařizována, včetně příslušejících částek úroku z prodlení a exekučních nákladů. To se týká i peněžitých prostředků, které dojdou na tento účet do 6 měsíců ode dne vyrozumění o nabytí právní moci exekučního příkazu (prokázáno exekučním příkazem ze dne 6. 1. 2020, č. j. 19585/20/2111-00540-204410). Exekuční příkaz byl žalované doručen dne 7. 1. 2020 (prokázáno doručenkou na č. l. 6) a nabyl právní moci dne 9. 1. 2020 (prokázáno vyrozuměním o právní moci ze dne 13. 1. 2020, č. j. 56162/20/2111-00540-204410), což bylo žalované oznámeno dne 14. 1. 2020 (prokázáno doručenkou na č. l. 25).

8. Dne 22. 1. 2020 vydal žalobce rozhodnutí o odkladu daňové exekuce na dobu do vydání rozhodnutí o povolení rozložení dluhu do splátek. V rozhodnutí uvedl, že právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány (prokázáno rozhodnutím o odkladu daňové exekuce ze dne 22. 1. 2020, č. j. 194369/20/2111-00540-204410). Rozhodnutí o odkladu daňové exekuce bylo žalované doručeno dne 22. 1. 2020 (prokázáno doručenkou na č. l. 8).

9. Na exekvovaný účet dlužníka byla dne 24. 1. 2020 připsána částka ve výši 11 883,5 Kč, dne 27. 1. 2020 částka ve výši 36 824,59 Kč, dne 4. 2. 2020 částka ve výši 1 766,10 Kč, 2 068,86 Kč a 6 307,5 Kč, dne 5.

2. částka ve výši 50 000 Kč, 98 210 Kč, 150 937,5 Kč a 2 862,86 Kč, sne 11. 2. 2020 částka ve výši 3 105 Kč, dne 12. 2. 2020 částka ve výši 13 128,89 Kč a 170 000 Kč a dne 14. 2. 2020 částka ve výši 2 620,86 Kč (prokázáno výpisem z účtu na č. l. 11-23).

10. Žalobce vydal dne 7. 2. 2020 rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci (prokázáno rozhodnutím o pokračování v daňové exekuci ze dne 17. 2. 2020, č. j. 673688/20/2111-00540-204410), které bylo doručeno žalované dne 17. 2. 2020 (prokázáno doručenkou na č. l. 10).

11. Z ostatních předložených důkazů, zejména ze sdělení k odkladu daňové exekuce Finančního úřadu pro [územní celek], soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

12. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 177 a násl. zákona č. 208/2009 Sb., daňový řád (dále jen „d. ř.“) a ustanovení § 251 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

14. Podle ustanovení § 177 odst. 1 d. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu.

15. Podle ustanovení § 178 odst. 1 d. ř. se daňová exekuce nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení. Podle odst. 5 písm. b) lze daňovou exekuci provést přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb.

16. Podle ustanovení 190 d. ř. se daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb provede odepsáním peněžních prostředků dlužníka z jeho účtu, vedeného v jakékoliv měně, do výše částky uvedené v exekučním příkazu a jejich vyplacením správci daně. Exekuční příkaz se doručí poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi. Podle odst. 2 je poskytovatel platebních služeb povinen od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácet peněžní prostředky z účtu dlužníka, ze kterého je přikázána pohledávka, neprovádět na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládat, a to až do výše částky uvedené v exekučním příkazu; to se týká i peněžních prostředků, které dojdou na tento účet do 6 měsíců ode dne vyrozumění o právní moci exekučního příkazu.

17. Podle ustanovení § 181 odst. 1 správce daně může daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci úřední částečně nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení daňové exekuce, vyloučení předmětu exekuce ze soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku. Nestanoví-li správce daně v rozhodnutí o odložení daňové exekuce jinak, právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány. Pominou-li důvody, které vedly k odkladu daňové exekuce, a nedojde-li k jejímu zastavení, rozhodne správce daně o pokračování v daňové exekuci.

18. Podle ustanovení 304 odst. 3 o. s. ř. povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství; to neplatí v případě platby, jejímž účelem je plnění vymáhané povinnosti, na účet oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu, jehož číslo je uvedeno v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

19. Podle ustanovení § 308 odst. 1 povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu, neprovede peněžní ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.

20. Podle ustanovení § 311 o. s. ř. nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304 odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně.

21. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 549 715,66 Kč s tvrzením, že žalovaná porušila své povinnosti uložené jí exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu dlužníka, když v období odkladu daňové exekuce umožnila, aby byly z účtu odepsány peněžité prostředky ve výši 549 715,66 Kč. Žalobci tak po rozhodnutí o pokračování daňové exekuci byla vyplacena z účtu daňového dlužníka částka nižší o žalovanou částku.

22. Žalovaná v řízení argumentovala tím, že po dobu odkladu daňové exekuce nebyla oprávněna činit úkony směřující k provedení exekuce. Zajišťovala proto pouze částku, která se nacházela v době vydání exekučního příkazu na účtu dlužníka a poté částky co byly na účet zaslány až po vydání rozhodnutí o pokračování v daňové exekuci, což je dle žalované správný postup. Uvedený názor navíc ve svém stanovisku zastává i Finanční úřad pro [územní celek], který žalovaná požádala o stanovisko.

23. Soud se však s výkladem žalované neztotožňuje. Okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nebo v tomto případě exekuční příkaz finančního úřadu, nastává tzv. arrestatorium a inhibitorium, tedy zákaz nakládat s prostředky povinného na účtu peněžním ústavem a zákaz nakládat s prostředky z účtu, vybrat je, či použít k platbám pro povinného, a to do výše vymáhaní pohledávky a jejího příslušenství. Arrestatorium a inhibitorium trvá od doručení exekučního příkazu po celou dobu trvání daňové exekuce a týká se peněžních prostředků, které jsou v okamžiku doručení exekučního příkazu na účtu dlužníka i všech peněžních prostředků, které dojdou na tento účet do 6 měsíců ode dne vyrozumění o právní moci exekučního příkazu.

24. Odklad daňové exekuce představuje pouze přechodnou, dočasnou fázi, která je vázána na existenci důvodů, pro něž k odložení došlo, v projednávaném případě ke zkoumání podmínek k povolení rozložení dluhu do splátek, pominutí těchto důvodů má za následek rozhodnutí správce daně o pokračování v exekučním řízení. Nejedná se tedy o ukončení exekučního řízení, jako například u jeho zastavení. Daňová exekuce jako taková však stále trvá, odloženo je pouze její provedení.

25. Uvedený výklad podporuje i znění ustanovení § 181 d. ř. a poučení obsažené v rozhodnutí žalobce o odkladu daňové exekuce, kde je výslovně uvedeno, že právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány. S ohledem na zajišťovací povahu arrestatoria a inhbitoria považuje soud za zřejmé, že účelem zákonné normy je zajistit prostředky povinného na jeho účtu a ponechat v platnosti omezení dispozice s majetkem povinného jak ze strany dlužníka, tak ze strany poddlužníka, i v době odkladu výkonu exekuce.

26. Jen pro úplnost soud uvádí, že stanoviskem Finančního úřadu pro [územní celek] není vázán, nepovažuje jej tedy pro rozhodnutí za relevantní.

27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že arrestatorium i inhibitorium trvá i v době odkladu daňové exekuce. Žalovaná porušila své povinnosti stanovené jí exekučním příkazem, když vyplatila peněžité prostředky z účtu dlužníka po dobu trvání daňové exekuce. Výše této částky nebyla žalovanou sporována, žalobkyní pak byla výpisem z účtu dostatečně doložena.

28. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají z požadovaných 2 paušálních odměn nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 1 odst. 3 ve spojení s ustanovení § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ustanovení § 89a exekučního řádu po 300 Kč.

31. Celkové náklady žalobce ve výši 600 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).