10 C 200/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 31 550 Kč <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 31 550 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 46 802,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 6. 2020 ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 54 856 Kč. Tvrdil, že uzavřel se žalovanou příkazní smlouvu, na základě které se žalovaná mimo jiné zavázala provádět vyúčtování příspěvků členů žalobce na správu domu a záloh plnění spojených s užíváním jednotek. Žalovaná vyhotovila vyúčtování pro rok 2013 a 2014, které neobsahovalo všechny předepsané náležitosti v důsledku čehož je nedoplatek za uvedené roky soudně nevymahatelný. Žalobce má dlouholeté spory se svým členem, [jméno] [příjmení], který odmítá platit příspěvky na správu domu, zálohy za služby a nedoplatky vyplývající z ročního vyúčtování. Pan [anonymizováno] neuhradil vyúčtování z roku 2013, podle kterého byl povinen uhradit 23 306 Kč a vyúčtování z roku 2014, podle kterého byl povinen uhradit 31 550 Kč. Žalobce vymáhal uvedené nedoplatky po panu [příjmení] soudní cestou, avšak byl neúspěšný, neboť vyúčtování neobsahovala předepsané náležitosti. Žalobci tak vznikla škoda v podobě neuhrazených nedoplatků. K námitce promlčení žalobce uvedl, že promlčecí lhůta počíná běžet až od okamžiku, kdy se o vzniku škody dozvěděl, což bylo až v lednu roku 2019, kdy byl vypracován znalecký posudek týkající se vyúčtování. Do té doby žalobce o vadách vyúčtování nevěděl, neboť vyúčtování je odbornou záležitostí a vedení žalobce jsou laici, kteří nemohli mít takový náhled na věc, aby identifikovaly vyúčtování.

2. Žalobce se proto domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 54 856 Kč.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Uvedla, že pro žalobce na základě mandátní smlouvy vytváří předpisy záloh na úhrady služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostor a kontroluje jejich úhrady, z mandátní smlouvy ale již nevyplývá, že by žalovaná měla provádět rozúčtování nákladů na teplo, teplou vodu a studenou vodu, naopak je to žalobce, kdo je povinen zajistit žalovanému vstupní data pro zpracování vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu a nebytových prostor. Z uvedeného důvodu žalovaná požaduje po žalobci, aby rozúčtování na teplo, teplou vodu a studenou vodu vypracované externími dodavateli za příslušné kalendářní roky schválil. Tyto externí subjekty přitom nejsou subdodavateli žalované, ale přímými dodavateli žalobce. Pokud jde o vznik škody vzniklé vedením sporů s panem [příjmení], vznik této škody byl zcela evidentně zaviněn žalobcem, a to především jeho postupem v řízení. Žalobci nic nebránilo, aby v okamžiku, kdy pan [příjmení] uplatnil v řízení před soudem námitku nesprávnosti či neúplnosti vyúčtování, uplatnil vůči žalované práva z vad vyúčtování, či ji kontaktoval s žádostí o součinnost. Žalobce však nic neučinil. V případě, kdy by žalobce nebyl ve věci nečinný několik let, kdy již uplynuly všechny lhůty, nemuselo ke vzniku škody vůbec dojít. Žalovaná také vznesla námitku promlčení, neboť žaloba byla podána po více než třech letech od doručení vyúčtování.

4. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Rozsudkem ze dne 12.10.2022, č.j. 10 C 200/2020-230 zdejší soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, když konstatoval promlčení nároku. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14.2.2023 rozsudek zdejšího soudu co do částky 23 306 Kč potvrdil. Ohledně nároku ve výši 31 550 Kč jej zrušil a vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, když konstatoval, že k promlčení této částky nedošlo. Zdejšímu soudu pak uložil vyzvat dle § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobce k doplnění žaloby tak, že uvede, v čem konkrétně spočívá vada vyúčtování z 24. 4. 2015 (odkaz na závěr soudu o nezákonnosti vyúčtování učiněný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18C 147/2018 nestačí), doplnit tvrzení o výši škody, přičemž odůvodní, proč se domáhá náhrady škody právě ve výši 31 550 Kč, tedy ve výši, která plyne z vadného vyúčtování, se kterým byl neúspěšný v řízení vůči [jméno] [příjmení], a která nevyplývá z opravného vyúčtování předloženého 26. 6. 2019, jehož výsledkem je nedoplatek 30 328,24 Kč, a dále dotvrdit, kdy se žalobce dověděl o škodě (včetně její výše) a o tom, kdo za ni odpovídá (ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 obč. zák.).

6. K jednání soudu konanému dne 11.9.2023 se žalobce, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce.

7. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

8. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav:

9. Žalobce se žalovanou uzavřeli dne 23. 6. 2009 smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala, že bude provádět pro žalobce na jeho účet činnosti specifikované ve smlouvě týkající se zajištění správy a ostrahy obytného areálu, výkonu práv a povinností vyplývajících ze soukromoprávních i veřejnoprávních vztahů k nemovitostem jakož i k bytům a nebytovým prostorům nacházejícím se v těchto nemovitostech (prokázáno čl. 1 mandátní smlouvy [číslo] č. l. 51). Mezi povinnosti žalované patřilo jiné provádět pro žalobce do čtyř měsíců po uplynutí příslušného kalendářního roku provést písemné vyúčtování příjmů a výdajů a předložit ho žalobci (prokázáno čl. 4 mandátní smlouvy [číslo] č. l. 51). Rozúčtování nákladů na teplo, teplou a studenou vodu za roky 2013 a 2014 prováděla [právnická osoba], s.r.o., za zpracování rozúčtování vyfakturovala žalobci (prokázáno fakturami, č.l. 202).

10. Dne 15. 9. 2014 bylo vyhotoveno vyúčtování za rok 2013, dle kterého měl pan [příjmení] uhradit nedoplatek ve výši 23 306 Kč, a to do 30 dnů od obdržení vyúčtování (prokázáno vyúčtováním za rok 2013, č. l. 62). Dne 24. 4. 2015 bylo vyhotoveno vyúčtování za rok 2014, dle kterého měl pan [příjmení] uhradit nedoplatek ve výši 31 550 Kč, a to do 30 dnů od obdržení vyúčtování (prokázáno vyúčtováním za rok 2014, č. l. 61). Pan [anonymizováno] reklamoval u žalované vyúčtování za rok 2013 dopisem ze dne 30. 9. 2014, když namítal, že vyúčtování obsahuje věcné a formální chyby (prokázáno reklamací, č. l. 155). Pan [anonymizováno] reklamoval také vyúčtování za rok 2014, a to dopisem ze dne 8. 5. 2015 prostřednictvím svého právního zástupce, reklamace byla zaslána žalobci i žalované (prokázáno reklamací, č. l. 211). Vyúčtování za rok 2013 bylo řešeno i na shromáždění společenství vlastníků jednotek dne 26. 11. 2014, na kterém byla zpochybňována jeho správnost, a to jak panem [příjmení], tak panem [příjmení] (prokázáno zápisem ze schůze SVJ z 26. 11. 2014 na čl. 161).

11. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Milanem Fialou ze dne 23. 6. 2017 soud zjistil, že vyúčtování služeb za rok 2013 je provedeno nesprávně, když neobsahuje zákonem předepsané náležitosti a jsou v něm uvedeny nesprávné hodnoty.

12. Ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Milanem Fialou ze dne 23. 6. 2017 ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že vyúčtování služeb za rok 2014 je provedeno nesprávně, neobsahuje všechny předepsané náležitosti ve správné hodnotě, a proto jej nelze považovat za platné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu.

13. Žalobce se domáhal po panu [příjmení] uhrazení nedoplatku plynoucího z vyúčtování za rok 2013 a i za rok 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 9. Žalobce byl v obou řízeních neúspěšný, neboť obě vyúčtování byla provedena nesprávně. Žalobce v průběhu řízení předložil opravná vyúčtování, avšak jeho právo na úhradu nedoplatku bylo již promlčeno (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 68 Co 20, 193/2020-185 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2020, č. j. 20 Co 75/2020-152).

14. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Návrh žalobce na výslech svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [anonymizováno] soud zamítl pro nadbytečnost, neboť tito svědci měli svědčit o tom, že žalobce vytýkal vady vyúčtování služeb na schůzi dne 14.1.2019, což je však pro rozhodnutí ve věci zcela irelevantní.

15. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 2903 o. z.

17. Podle ustanovení § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

18. Podle ustanovení § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

19. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 31 550 Kč s tvrzením, že na základě mandátní smlouvy byla žalovaná povinna provádět mimo jiné vyúčtování příspěvků členů žalobce na správu domu a záloh na plnění spojených s užíváním jednotek. Vyúčtování za rok 2014 bylo vyhotoveno chybně, v důsledku čehož byl žalobce neúspěšný ve vymáhání nedoplatku za služby za uvedené roky v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 9 proti svému členovi panu [příjmení]. Žalobce sice vystavil v roce 2018 opravné vyúčtování, pan [příjmení] však vznesl v řízení námitku promlčení, která byla soudem shledána jako opodstatněná. S ohledem na skutečnost, že se žalobce nedomohl úhrady nedoplatku za služby po panu [příjmení], požaduje po žalované úhradu této částky, jako škody, která mu vznikla provedením chybného vyúčtování.

20. Odvolací soud uložil zdejšímu soudu, jak shora uvedeno, vyzvat žalobce k doplnění blíže specifikovaných relevantních skutečností. Soud proto žalobce usnesením ze dne 27.2.2023, č.j. 10 C 200-2020-270 žalobce vyzval, aby ve lhůtě 20 dní od doručení této výzvy dotvrdil a doložil, v čem spočívá vada vyúčtování z 24.4.2015, proč se domáhá náhrady škody právě ve výši 31 550 Kč, tedy ve výši, která plyne z vadného vyúčtování, se kterým byl neúspěšný v řízení vůči [jméno] [příjmení], a která nevyplývá z opravného vyúčtování předloženého 26. 6. 2019, jehož výsledkem je nedoplatek 30 328,24 Kč, kdy se žalobce dověděl o škodě (včetně její výše) a o tom, kdo za ni odpovídá (ve smyslu ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák.). Současně soud nařídil ve věci ústní jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nejen ve stanovené lhůtě, ale vůbec nereagoval, odročil soud nařízené jednání na neurčito a optal se žalobce, zda s ohledem na svou absolutní procesní nečinnost (která nebyla v řízení z jeho strany ojedinělá) a ignorování výzvy bere žalobu zpět. Žalobce již nepřekvapivě opět nereagoval, jeho jedinou aktivitou bylo podání opožděného a nadto nepřípustného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. K jednání soudu dne 11.9.2023 se pak žalobce, jak výše uvedeno, nedostavil.

21. Soud tedy opětovně konstatuje na základě provedeného dokazování, že žalobci byla opakovaně vytýkána nesprávnost vyúčtování za rok 2014, neučinil však ničeho, aby je opravil, resp. nechal opravit. Opravné vyúčtování vystavil až v roce 2018, což bylo až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobcem měl mnoho příležitostí nastalou situaci řešit, ať již s žalovanou, nebo svépomocí či prostřednictvím třetí osoby. V průběhu běhu promlčecí lhůty mohl žalobce kdykoli předložit panu [příjmení] opravené vyúčtování a žádná škoda mu tak nemusela vzniknout. Soud má za to, že předložení nového opraveného vyúčtování by byl zákrok přiměřený okolnostem, který je možné od žalobce požadovat. V daném případě by pak soud od žalobce očekával značně zvýšenou míru obezřetnosti ohledně správnosti vyúčtování služeb, neboť, jak plyne z obsahu spisu, soudní spory týkající se nedoplatků za služby s panem [příjmení] vede již pro nedoplatky za rok 2006 a dále za každý jednotlivý rok.

22. Již na jednání soudu konaném dne 19.4.2022 byl žalobce soudem podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván, aby dotvrdil a doložil, že žalované vady předmětného vyúčtování služeb vytýkal a vyzval ji k jejich opravě. Žalobce na tuto výzvu reagoval pouze zopakováním, že skutečnost, že má vyúčtování vady, se dozvěděl až na základě pravomocného neúspěchu s panem [příjmení], obecně uvedl, že žalované vady vytýkal opakovaně, kdy ale za konkrétní datum uvedl až 14.1.2019, a tedy hluboko po uplynutí tříleté promlčecí lhůty k možnosti vyzvat žalovanou k opravě vyúčtování (tato uběhla 30.4.2018).

23. Pokud soud vytýká žalobci, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pak také odkazuje na judikaturu Městského soudu v Praze (srov. např. rozhodnutí 14Co 426/2002, ale i 39Co 420/2007):„ Není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ust. § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy“.

24. Protože žalobce nevyužil možnosti se k jednání soudu konanému dne 11.9.2023 dostavit, zabránil tak soudu, aby mu mohlo být poskytnuto příslušné poučení.

25. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce neprokázal, v čem konkrétně spočívá vada předmětného vyúčtování, proč se domáhá náhrady škody právě ve výši 31 550 Kč, tedy ve výši, která plyne z vadného vyúčtování, kdy se dověděl o škodě (včetně její výše) a o tom, kdo za ni odpovídá, neprokázal ani, že problematiku nesprávnosti vyúčtování se žalovanou konzultoval, či že reklamace vyřizovala žalovaná; důkazní břemeno v tomto směru pak nelze přenášet na žalovanou. Soud tedy vychází z toho, že právní vztah existoval toliko mezi žalobcem a žalovanou z titulu mandátní smlouvy a dále mezi žalobcem a panem [příjmení] jako [anonymizována tři slova] a jeho členem. Vztah mezi žalovanou a panem [příjmení] nebyl prokázán a ostatně ani tvrzen, z mandátní smlouvy ze dne 23.6.2009 neplyne povinnost (ani oprávnění) žalované vyřizovat za žalobce reklamace vyúčtování služeb.

26. Žalobce pak zejména neprokázal, že by včas učinil jakýkoli úkon k odvrácení hrozící škody, kdy z jeho postoje v řízení (že se o škodě mohl dozvědět nejdříve na základě rozhodnutí soudu v řízení proti panu [příjmení]) plyne, že se tak skutečně nestalo. Jednoznačnou povinností žalobce bylo vyzvat žalovanou k vypracování bezvadného vyúčtování služeb, a to do 30.4.2018, jak plyne z rozhodnutí odvolacího soudu, což neučinil. Pan [anonymizováno] přitom, jak již bylo uvedeno, předmětné vyúčtování řádně a konkrétně reklamoval, na straně žalobce tedy měla vzniknout minimálně pochybnost je jeho správnosti, přesto zůstal nečinný.

27. S ohledem na uvedené tak žalobce nemá právo na náhradu škody vůči žalované v rozsahu, v jakém mohl škodě zabránit. S ohledem na skutečnost, že žalobce mohl zabránit škodě v celém jejím rozsahu, nesvědčí mu tak právo domáhat se jí po žalované.

28. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soudu se již soud nezabýval ostatními námitkami účastníků a žalobu zamítl v celém jejím rozsahu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 10 úkony právní pomoci po 3 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) – písemné vyjádření k žalobě ze dne 6. 8. 2020, 7. 6. 2021, 1. 2. 2022 a 30. 5. 2022, g) – účast na jednání soudu dne 2. 3. 2021, 1. 12. 2021, 19. 4. 2022, dne 12. 10. 2022 a dne 14. 2. 2023), jedním úkonem ve výši 2 380 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. g) – účast na jednání soudu dne 11.9.2023), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř., a 11 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.

30. Celkové náklady žalované ve výši 46 802,80 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).