10 C 239/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k členskému podílu <b>I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal určení, že vlastníkem celkového splaceného členského podílu v Družstvu nájemníků domu, [ulice a číslo], [obec a číslo], se sídlem [adresa], [část obce], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaném v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl [titul], vložka 737, ve výši 84 447,41 Kč, včetně vstupního vkladu 5 000 Kč, který byl v této výši splacen za byt [číslo] v prvním patře domu [ulice a číslo], [obec a číslo], je [celé jméno žalobce], nar. dne 14.2.1946, bytem [adresa], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 19 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 3.10.2019 domáhal po žalované určení vlastnického práva k členskému podílu v bytovém družstvu. Uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 1.12.1995 písemnou a bezúplatnou dohodu o převodu členského podílu podle článku 14 stanov Družstva nájemníků [ulice a číslo], [obec a číslo], jejímž předmětem byl převod části členského podílu ve výši 84 447,41 Kč včetně vstupního vkladu 5 000 Kč, který byl v této výši splacen za byt [číslo] v prvním patře domu [ulice a číslo], [obec a číslo] ze žalobce na žalovanou. Dohoda byla dne 6.12.1995 předložena Družstvu nájemníků [ulice a číslo], [obec a číslo] Dohoda je svým obsahem darovací smlouvou a žalobce se nyní domáhá po žalované vrácení daru. Stěžejní a zcela podstatnou skutečností je, že žalovaná již několik let nejeví zájem o navázání kontaktu se žalobcem (svým otcem). V posledních měsících žalobce prochází vážnými zdravotními komplikacemi, mezi které patří zejména zotavení se po operaci kožního tumoru, bércový vřed, poškození jater a zánět ledvin, v době od 5.9.2018 do 19.9.2018 byl hospitalizován na infekčním oddělení [anonymizováno] [část obce]. Přestože je žalobce v současné době zcela odkázán na pomoc druhých, neboť v důsledku svých chorob není schopen samostatné chůze, neprojevila žalovaná žádnou ochotu jakkoli přispět k zajištění žalobcových životních potřeb. Dne 30.10.2018 proto zaslal žalobce žalované dopis, ve kterém jí uplatnění práva na vrácení daru oznamuje. Okamžikem, kdy tento projev vůle došel žalované, zanikl darovací vztah a žalovaná má tedy povinnost vrátit předmět dohody, což neučinila.

2. Žalobce se proto domáhal po žalované určení vlastnického práva ke shora specifikovanému členskému podílu.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že na ni žalobce dohodou ze dne 1.12.1995 převedl předmětný členský podíl. Následně, po rozvodu žalobce s paní [jméno] [příjmení], matkou žalovaného, nastaly ze strany žalobce i jeho sestry mnohačetné útoky spočívajících především v podávání různých žalob. Oběma bylo vyvoláno mnoho sporů jak na žalovanou, tak na jejího bratra [jméno] [celé jméno žalobce]. Vše dospělo tak daleko, že [jméno] [příjmení] vyvolala spor a podala žalobu u Městského soudu v Praze, řízení bylo vedeno pod sp.zn 75 Cm 185/2009, ve kterém bylo potvrzeno, že vlastníkem předmětného členského podílu je žalovaná. Následně podal žalobce na žalovanou žalobu vedenou u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 75 Cm 128/2013, ve které tvrdil, že předmětný převod členského podílu na žalovanou je neplatný. Pokud žalobce uvádí, že žalovaná nejeví zájem o navázání kontaktu, uvedla žalovaná, že v průběhu řízení mezi žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] uvedl žalobce, že žádné děti nemá a přestal se s nimi stýkat. Po rozchodu rodičů se realizovalo několik setkání se žalobcem, debata se však vždy zvrtla k tématu matky žalované. Je však třeba zdůraznit, že ihned po rozvodu se žalobce od rodiny odstěhoval, nějakou dobu se skrýval a nedával informace o své faktické adrese. Ani v současné době jeho faktickou adresu nikdo nezná, neboť je hlášen na ohlašovně [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Není tedy možné, aby se žalovaná se žalobcem stýkala, nehledě k tomu, že ani on sám o ni nejevil zájem. O zdravotních problémech žalobce žalovaná nevěděla a dozvěděla se o nich čistě účelově před podáním žaloby.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), účastnickým výslechem žalobce a žalované (ust. § 131 o.s.ř.) a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:

7. Na základě dohody o převodu členského podílu podle článku 14 stanov Družstva nájemníků [ulice a číslo], [obec a číslo] ze dne 1.12.1995 převedl žalobce na žalovanou část členského podílu ve výši 84 447,41 Kč včetně vstupního vkladu 5 000 Kč, který byl v této výši splacen za byt [číslo] v prvním patře domu [ulice a číslo], [obec a číslo] (prokázáno dohodou ze dne 1.12.1995).

8. Dopisem ze dne 30.10.2018 odvolal žalobce dar poskytnutý dle uvedené dohody z důvodu, že žalovaná nejeví zájem o jakýkoli kontakt se žalobcem, nesdělila mu její úmysl se vdát a nedočkal se od ní žádné pomoci po svém propuštění z hospitalizace v nemocnici v [část obce] (prokázáno dopisem – odvolání daru ze dne 30.10.2018, podacím lístkem).

9. Žalobce absolvoval ve dnech 17.5.2017 – 7.6.2017 a 10.8.2018 – 31.8.2018 pobyt ve [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (prokázáno závěrečnými zprávami), rehabilituje pro trvalé bolesti zad s intermitentním zhoršováním a progresí (prokázáno lékařskou zprávou ze dne 14.5.2018). Ve dnech 5.9.2018 do 19.9.2018 byl žalobce hospitalizován ve [anonymizováno] [část obce] (prokázáno propouštěcí zprávou).

10. Žalobce při své výpovědi uvedl, že již v době jeho rozvodu s manželkou, když měl žalobce úraz, se o něj žalovaná nijak nestarala, syn mu občas šel nakoupit. Následně začaly soudní spory, kdy se děti přiklonily k matce. V roce 2012 či 2013 jim žalobce volal, aby znovu navázal kontakt, a sešli se. Se žalovanou se sešli ještě několikrát, ptal se na zdraví, a jak to mají v práci. Před jeho 70. narozeninami se sešli v obchodním domě Máj a žalobce byl rozčarován, když se jej zeptali, jaký účel setkání má, přitom je normální se v rodině scházet. Ohledně stavebního spoření žalobce uvedl, že bylo založeno a placeno jeho sestrami, ale vedeno na jméno dětí, a následně maminka dospěla k závěru, že na koho je spoření vedeno, toho je. Založeno bylo v 90. letech. Děti měly na žalobce telefonní číslo a e-mail a adresu si též zjistily. Ani jedno z dětí jej nepozvalo na svatbu. Žalob na své děti podal žalobce hodně. K žalobám přistoupil, až když syn zažaloval tetu o 500 000 Kč na nájemném, to bylo před rokem 2007. V současné době bydlí u své sestry na adrese [adresa], někdy se zdržuje u známých, několik týdnů i měsíc. V poslední době dětem netelefonoval.

11. Žalovaná při své výpovědi uvedla, že žalobce ze své vůle naposledy viděla, když spolu ještě bydleli. Když se následně setkali, bylo z jeho strany více méně nadáváno na mámu, a když se žalovaná ohradila, bylo jí řečeno, že je blbá jako máma. Neměla důvod o žalobce jevit zájem, neboť na ni buď podává žaloby, nebo nadává. Když jí žalobce telefonoval, vždy se sešli. Žalovaná žalobci nechtěla pomoct vzhledem k tomu, že ji několikrát žaloval.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedla, že převedla menší část podílu na bytě [číslo] v [příjmení] ulici na žalobce a ten následně na žalovanou. Následně se měli dohodnout, jak budou splácet, svědkyně žalobce zažalovala a ten musel něco platit. Žalovaná svědkyni nikdy nezavolala, neptala se, ač jí svědkyně koupila hodnotnější dary. Nestarala se ani o žalobce, nedošla mu pro jídlo, když byl nemocen, on poté musel chodit do restaurací. Dětí se však žalobce zastával. Dále svědkyně uvedla, že spořila na děti (tj. žalovanou a jejího bratra) spoření, protože kvůli zaměstnavateli musela dělat smlouvy, děti věděly, že je to její, ale všechno vybraly a žalobce taky okradly. Toto se událo 10 – 15 let zpět. Svědkyni není známo, zda žalovaná věděla o zdravotních problémech žalobce v letech 2016 – 2017, neboť se řešily hlavně její zdravotní problémy. Svědkyně neví, kde žalobce v současné době bydlí, komunikují přes e-mail či telefon.

13. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobu je třeba zamítnout.

15. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 2072 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), když právo dárce odvolat dar pro nevděk obdarovaného podle ust. § 2072 občanského zákoníku není právem z porušení darovací smlouvy, ale právem sui generis. Právní význam z hlediska ust. § 3028 odst. 1 občanského zákoníku má okamžik, kdy dochází k chování obdarovaného, které lze kvalifikovat jako ublížení dárci za naplnění kritérií uvedených v ust. § 2072 občanského zákoníku, a ke kterému mělo dojít až po nabytí účinnosti občanského zákoníku (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 21 Co 218/2017 potvrzený rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017).

16. Podle ust. § 2072 odst. 1 občanského zákoníku ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

17. Podle ust. § 2072 odst. 2 občanského zákoníku odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

18. Žalobce se po žalované domáhal určení, že je vlastníkem členského podílu v Družstvu nájemníků domu, [ulice a číslo], [obec a číslo], se kterým jsou spojena práva a povinnosti k bytu [číslo] nacházejícího se v domě [ulice a číslo], [obec a číslo], a to na základě odvolání daru.

19. K otázce odvolání daru soud konstatuje, že mezi skutky obdarovaného, které nepochybně opravňují dárce k odvolání daru, patří trestné činy proti životu a zdraví dárce, příp. jemu blízkých osob, jež lze spáchat úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. K revokaci tak nepochybně může vést kupř. vražda dárce, jeho zabití, účast na sebevraždě dárce, těžké i prosté ublížení na zdraví, mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, neposkytnutí pomoci dárci, rvačka s dárcem atp. Netřeba zdůrazňovat, že podobný účinek mají i příslušná stadia trestného činu (pokus), jakož i formy účastenství (návodce, pomocník, organizátor) obdarovaného na trestné činnosti namířené proti dárci nebo jemu blízkým osobám. Na stranu druhou nelze učinit závěr, že každý úmyslně spáchaný trestný čin musí nutně vést k možnosti dárce revokovat darování, neboť by byl značně zjednodušující. Lze si totiž představit například situaci, kdy je úmyslné protiprávní jednání obdarovaného vyprovokováno samotným dárcem (hrubou urážkou, fyzickou inzultací atp.). Těžko by se dalo bez dalšího kvalifikovat jako zjevný nevděk takové (jakkoli závadné) chování obdarovaného, které by bylo výsledkem vzájemných neshod s dárcem, tj. když by se na jejich vzniku či eskalaci podílel dárce sám (srov. NS 33 Odo 98/2006).

20. Dárce může dar odvolat jistě i pro jiné zavrženíhodné skutky obdarovaného, které důvodně pociťuje jako svou újmu (ublížení). Např. obdarovaný se dopustí trestného činu proti svobodě dárce (zbavení, omezení osobní svobody, loupež, braní rukojmí, vydírání a útisk, porušení domovní svobody a jiné) nebo neoprávněně zasáhne do práva na ochranu dárcovy osobnosti (porušování dárcových práv, pomluva), poruší soukromí dárce a právo na zachování listovního tajemství a další. Podobnou závažnost mají i trestné činy proti důstojnosti, proti rodině a dětem (opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, únos atd.). Nelze ovšem vyloučit ani trestné činy proti majetku dárce (příp. jeho blízkých osob), které dárce vnímá rovněž velmi negativně (krádež, zpronevěra, neoprávněné užití cizí věci, podvod, lichva, porušení povinnosti při správě dárcova majetku atd.). Důvodem k revokaci daru mohou být i činy povahy úmyslných trestných činů, tj. takové, za něž není nebo nemůže být jejich pachatel pravomocně odsouzen (např. pro deliktní nezpůsobilost).

21. Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy porušeny chováním obdarovaného zjevně. V souladu s ustáleným názorem judikatury Nejvyššího soudu se musí jednat vždy o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy, přičemž tato kolize - závadné jednání - však vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli běžným, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů, závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny musí být svým rozsahem a intenzitou natolik výrazné, aby skutečně bylo podřaditelné pod ustanovení § 630 obč. zák. (srov. NS 33 Odo 538/2003 či NS 33 Cdo 2354/2008). Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu).

22. Stejný závěr lze ovšem učinit i v případě několika méně intenzivních avšak setrvalých či opakujících se zásahů. I méně závažné závadné počínání obdarovaného, je-li soustavné, může nabýt charakteru natolik obtěžujícího, že je lze kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy (opakované verbální útoky, pomluvy, šikanování, poškozování dárcova majetku, opakované neposkytnutí potřebné pomoci atp.). Podle usnesení Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3362/10 je notorietou, že předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoli nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů se zřetelem na značnou intenzitu a váhu (je-li uskutečněno jedním činem) nebo soustavnost a dlouhou dobu (např. fyzické násilí, hrubé urážky, neposkytnutí pomoci atd.). Rozhodující není subjektivní pocit dárce, ale zda takové jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy; není však relevantní, zda intenzita závadného chování obdarovaného naplnila skutkovou podstatu přestupku nebo dokonce trestného činu. Hrubé porušení dobrých mravů lze spatřovat i v opakovaném "prostém" (tj. nikoli kvalifikovaném) porušování dobrých mravů, jsou-li splněny tři předpoklady: 1) jsou-li tato méně intenzivní porušování důsledkem hlubokého narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným (hledisko mezilidských vztahů), 2) došlo-li k minimálně třem případům takového závadného jednání a 3) je-li mezi těmito amorálními skutky určitá časová spojitost (srov. NS 33 Cdo 3012/2009).

23. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba se zabývat tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (tj. vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce – je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (srov. NS 33 Cdo 1794/2018).

24. Žalobce odvolal dar z důvodu, že žalovaná nejeví zájem o navázání kontaktu s ním, například žalobce nepozvala na svou svatbu. Soud však konstatuje, že se nejedná o porušení dobrých mravů, natož takové intenzity, jaká je judikaturou vyžadována, ale o důsledek dlouhodobě špatných vzájemných vztahů žalobce a žalované, které nadto nelze přičítat na vrub pouze žalované. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaná neprojevila ochotu jakkoli přispět k zajištění žalobcových životních potřeb po jeho návratu z nemocnice, lze mu přisvědčit, že odmítání nezbytné pomoci ve stáří a nemoci je považováno za hrubé porušení dobrých mravů. Žalovaná však tvrdila a žalobce toto nikterak nesporoval, že o zdravotním stavu žalobce jí nebylo nic známo, neví ani, kde žalobce bydlí, když jeho trvalé bydliště je hlášeno na adrese [adresa]. [anonymizováno] [číslo], tedy na adrese ohlašovny [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], jako svou kontaktní adresu žalobce uvádí [adresa], na které se však již po několik let nezdržuje (ani toto nebylo žalobcem sporováno).

25. Podstatný je též pojem„ odmítání“ nezbytné pomoci – z něj plyne, že o hrubé porušení dobrých mravů by se jednalo pouze v případě, že žalobce žalovanou informuje o své životní situaci a požádá ji o poskytnutí pomoci, což žalovaná bezdůvodně opakovaně odmítne. Tato skutečnost však nebyla v řízení žalobcem tvrzena, naopak bylo v řízení prokázáno, že žalobce žalovanou od setkání před Vánocemi v roce 2015, a tedy ani v době svého nepříznivého zdravotního stavu v letech 2017 – 2018, nekontaktoval. Na výzvu soudu, aby žalobce prokázal, že žalovanou informoval o svém zdravotním stavu a požádal ji o pomoc, což ona opakovaně odmítla, žalobce pouze uvedl, že žalovaná jako jeho dcera je dle § 857 NOZ povinna dbát poskytovat mu pomoc ve stáří a v nemoci, není však dána povinnost, aby si o ni staří rodiče říkali. Pokud však žalovaná uvedla, že o žalobce nejevila zájem, neboť na ni pouze podává žaloby nebo nadává, tedy chová se způsobem, který jí zcela logicky není příjemný, nelze žalované vyčítat, že žalobce sama o své vůli nekontaktovala a nezajímala se o něj, či že jej nepozvala na svou svatbu.

26. Pokud tedy žalovaná nezná žalobcův zdravotní stav, neví, kde bydlí, a současně nebyla žalobcem o pomoc žádána, nelze její chování jako porušení dobrých mravů, a již vůbec ne jako hrubé, hodnotit.

27. Žalobce v podání ze dne 27.1.2020 zmínil, že žalovaná (a její bratr) vyzvedli a odcizili žalobcovým sestrám peníze z různých spoření. Tuto skutečnost však žalobce tvrdil právě jen v uvedeném podání, nikoli v žalobě, závěrečné řeči a zejména ne v dopise – Odvolání daru ze dne 30.10.2018. Svědkyně [příjmení], jedna z těchto sester, pak při své výpovědi uvedla, že k tomuto mělo dojít před 10 – 15 lety. Soud proto dospěl k závěru, že tato skutečnost důvodem pro odvolání daru nebyla.

28. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalobce, jak uvádí, subjektivně pociťuje chování žalovaného negativně, jedná se až o druhé hledisko, kterým se v dané věci musí soud řídit. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, tedy zhodnocení míry závadnosti chování obdarovaného (žalované), pouhé subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že se k němu žalovaná zachovala nevděčně, k revokaci nepostačuje. Vzhledem k tomu, že žalobu téměř totožného obsahu podal žalobce i proti svému synovi [jméno] [celé jméno žalobce], jak je soudu známo z jeho činnosti, je zjevné, že takto žalobce reaguje na vypjaté vztahy v rodině, které však důvodem pro odvolání daru nejsou.

29. Na základě uvedeného tedy soud shrnuje, že žádné z vytýkaných jednání žalované není hrubým porušením dobrých mravů s tak značnou intenzitou a váhou, aby jím odvolání daru mohlo být odůvodněno.

30. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

31. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní pomoci po 2 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, písm. d) - písemné vyjádření ze dne 21.2.2019 a ze dne 10.12.2019, písemný závěrečný návrh, písm. g) – 3x účast na jednání před soudem), když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.), a 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

32. Celkové náklady žalovaného tedy činí částku ve výši 19 600 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).