10 C 354/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyně v právní věci žalobce: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí

I. Z výkonu exekuce prodejem movitých věcí oprávněného , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, .), IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , proti povinnému společnosti , právnická osoba, v likvidaci, IČ: , IČO, , se sídlem: , adresa, , , adresa, , je ze soupisu movitých věcí povinného vyloučen osobní automobil vozidlo , Anonymizováno, , SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , barva: šedá-metal.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 12 890 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 7. 11. 2023 domáhal vyloučení osobního automobilu, vozidla , Anonymizováno, , SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , barva: šedá-metal, z exekuce vedené pod sp. zn. , spisová značka, proti povinné společnosti , právnická osoba, , v likvidaci. Uvedl, že na základě návrhu žalované jako oprávněné byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2018, č. j. , spisová značka, , nařízena exekuce proti povinné podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 4. 2018, č. j. , spisová značka, . V soupisu movitých věcí povinné společnosti postižených exekucí byl zapsán i osobní automobil žalobce. Na žalobce bylo vlastnické právo k osobnímu automobilu převedeno na základě kupní smlouvy ze dne 22. 1. 2011 uzavřené ústně mezi žalobce a jednatelem povinné společnosti, který byl současně synem žalobce. Žalobce za automobil zaplatil sjednanou kupní cenu 200 000 Kč a na povinnou společnost převedl svůj starší vůz. Jednatel povinné následně zemřel a převod nebyl z tohoto důvodu zanesen do registru motorových vozidel. Žalobce připomněl, že zápis v registru motorových vozidel má povahu pouze deklaratorní, když se nejedná o veřejný seznam. Návrhem ze dne 19. 9. 2023 proto žalobce prostřednictvím svého právního zástupce požádal soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, o vyškrtnutí osobního automobilu ze soupisu, návrh byl však usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , zamítnut s odůvodněním, že žalobce nedoložil žádný dokument, jenž by prokazoval, že je osobní automobil v jeho vlastnictví.

2. Žalobce se proto domáhal vyloučení osobního automobilu z exekuce.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznal. Uvedla, že údajnou kupní smlouvu uzavřenou pouze ústně považuje vzhledem k tomu, že povinná společnost byla jednočlenná, syn žalobce byl jediným jejím jednatelem a zároveň uzavíral tuto smlouvu s osobou blízkou, za absolutně neplatnou, neboť je uzavřená v rozporu s § 13 zákona o obchodních korporacích, odporuje dobrým mravům a zjevně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Dále žalovaná uvedla, že listiny, které žalobce dokládá, neprokazují, že by automobil vlastnil, když 200 00 Kč převedla na povinnou společnost osoba odlišná od žalobce, tedy , jméno FO, , a dále byl automobil až do roku 2016 pojišťován povinnou společností. Zároveň žalovaná poukázala na skutečnost, že jednatel povinné společnosti zemřel až v roce 2016, tedy téměř šest let po údajném převedení automobilu, proto nepokládá tuto skutečnost za důvod nezapsání změny v osobě vlastníka do evidence motorových vozidel. Žalovaná proto uzavřela, že dle jejího názoru se žalobce nikdy nestal vlastníkem automobilu.

4. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako o. s. ř.), ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), účastnickým výslechem žalobce (§ 131 o. s. ř.) a výslechem svědkyně , jméno FO, (§ 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav:

7. Jediným společníkem a zároveň jednatelem povinné společnosti , právnická osoba, byl od , datum, , jméno FO, , narozený , datum, , zemřel dne , datum, (prokázáno úplným výpisem z OR na , právnická osoba, ze dne , datum, ).

8. Dne , datum, odeslala , jméno FO, částku 200 000 Kč z účtu č. , č. účtu, příjemci , právnická osoba, na účet č. , č. účtu, , zpráva pro příjemce , Anonymizováno, , PN, variabilní symbol , tel. číslo, (prokázáno potvrzením o provedení transakce ze dne , datum, ).

9. Od , datum, byl automobil pojištěn provozovatelem a vlastníkem společností , právnická osoba, u pojišťovny , Anonymizováno, , od , datum, je provozovatelem , jméno FO, , jako vlastník vozidla je od 14.1.2011 evidována společnost , právnická osoba, (prokázáno výsledkem vyhledávání pojistných smluv podle vozidla ČKP ze dne 15. 11. 2023).

10. Žalobce podal dne , datum, prostřednictvím svého právního zástupce návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu exekuce, ve kterém uvedl, že je přesvědčen o tom, že je již od roku 2011 výlučným vlastníkem automobilu na základě ústní kupní smlouvy (prokázáno návrhem na vyškrtnutí věci ze dne 19. 9. 2023).

11. Soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, návrh zamítl s tím, že žalobce nedoložil žádnou listinu prokazující jeho vlastnictví automobilu (prokázáno usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. , spisová značka, ).

12. Žalobce při své výpovědi uvedl, že předmětné auto bylo žalobcem koupeno od jednatele společnosti , právnická osoba, , kterým byl jeho syn. Platba za auto byla dohodnuta bezhotovostně, byla provedena ze společného účtu žalobce a manželky a dále bylo dáno starší auto Volvo jako protihodnota. Automobil měli jako rodinné auto. Podle žalobce nebyl důvod dělat převod vozidla, protože se jednalo o dohodu se synem. Pro obě strany byla vyhovující, a to až do smrti syna. Žalobce znal původ auta, prvním majitelem byl pan , jméno FO, , který se znal s rodinou. Žalobce věděl, že je auto v perfektním stavu. S panem , jméno FO, řešil jeho stav, pan , jméno FO, byl na schůzce poté informován, za kolik je auto ze strany žalobce koupeno a že protihodnotou je staré auto Volvo. S paní , jméno FO, jsou rozvedení, je to již pět let. Společné jmění manželů dosud vypořádáno nemají, ale jsou na všem dohodnutí (prokázáno výslechem žalobce).

13. Svědkyně , jméno FO, při své výpovědi uvedla, že je bývalou manželkou žalobce. Uvedla, že auto bylo koupeno od syna žalobce, dříve bylo synovi prodané jejich kamarádem panem , jméno FO, . Tento prodával auto na , Anonymizováno, do bazaru, oni se to náhodou dozvěděli a auto od , právnická osoba, koupili. , jméno FO, se poté sešel s bývalým manželem svědkyně, ukazoval mu stav auta. Svědkyně dohledala platbu za auto ve výši 200 000 Kč, kterou provedla v lednu 2011, protože měla na starosti finance. Auto poté užívali jako rodinné, po rozvodu auto užívá její bývalý manžel, tedy žalobce (prokázáno výslechem svědkyně , jméno FO, ).

14. V druhé polovině ledna 2011 se v kanceláři spolčenosti , právnická osoba, sešel žalobce, jednatel společnosti , právnická osoba, a pan , jméno FO, , který byl jednatelem společnosti , právnická osoba, . a který týden před tím, prodal předmětný automobil společnosti , právnická osoba, Ze schůzky vyplynulo, že žalobce kupuje tento automobil od společnosti , právnická osoba, za 200 000 Kč a starší vůz Volvo. , jméno FO, byl žalobcem požádán, aby jako bývalý vlastník vozu žalobci ukázal, jak funguje a jaký je jeho technický stav (prokázáno čestným prohlášením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 19. 4. 2024).

15. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

16. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ustanovení § 267 o. s. ř. a podle § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

17. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

18. Podle § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.

19. Žalobce se v řízení domáhal vyloučení osobního automobilu z exekuce vedené proti povinné společnosti , právnická osoba, , jejímž jednatelem byl zesnulý syn žalobce, od kterého si žalobce v lednu 2011 koupil předmětný automobil na základě ústní kupní smlouvy a zaplatil za něj, respektive bývalá manželka žalobce ze společného účtu, částku 200 000 Kč a dále na prodávající společnost převedl svůj starší vůz Volvo. Toto bylo v řízení zcela jednoznačně prokázáno nejen výslechem žalobce, ale především výslechem svědkyně , jméno FO, , bývalé manželky žalobce, která k věci svědčila zcela přesvědčivě a spontánně. Uvedené skutečnosti jsou podpořeny čestným prohlášením , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl uzavření ústní kupní smlouvy osobně přítomen.

20. Úhrada částka 200 000 Kč na účet společnosti , právnická osoba, je zjevná z potvrzení o provedení transakce, ze kterého plyne nejen uvedená částka, ale též označení automobilu, jako variabilní symbol je uvedeno rodné číslo žalobce. Pokud žalovaná namítala, že částku 200 000 Kč nepřevedl na povinnou společnost žalobce, ale paní , jméno FO, , bylo v řízení bylo svědeckou výpovědí paní , jméno FO, prokázáno, že jako tehdejší manželka žalobce uhradila částku ze společného bankovního účtu, neboť si manželé auto kupovali jako rodinný vůz a paní , jméno FO, měla na starost rodinné finance.

21. Žalovaná namítala, že na žalobce nebyl osobní automobil přepsán v evidenci motorových vozidel a argument, že to po synově smrti nebylo možné, dle žalované neobstojí, když syn žalobce zemřel až v roce 2016, tedy téměř po šesti letech od uzavření kupní smlouvy. V této věci soud musí dát za pravdu žalobci, protože evidence motorových vozidel není veřejným rejstříkem, tedy zápis v evidenci nemá konstitutivní ani deklaratorní charakter. Současně se jedná o vztahy uvnitř rodiny, kdy pokud žalobce ani jeho zemřelý syn jako jednatel společnosti , právnická osoba, nepovažovali za nutné učinit formální přepis vozidla na nového vlastníka v evidenci motorových vozidel, nelze jim to klást k tíži.

22. K výpisu z vyhledávání pojistných smluv podle vozidla , právnická osoba, , kde je jako vlastník uvedena společnost , právnická osoba, , žalobce uvedl, že mu po koupi vozu jeho syn nabídl, že za něj bude řešit pojištění vozidla, s čímž žalobce „velmi rád“ souhlasil a více se o pojištění vozidla až do smrti svého syna nezajímal. K tomu soud dodává, že od , datum, je po celou dobu uvedena jako vlastník společnost , právnická osoba, , což koresponduje s evidencí motorových vozidel. Pojistníkem byla společnost , právnická osoba, od , datum, až do , datum, . A provozovatelem byla označena společnost , právnická osoba, od , datum, , kdy bylo na povinnou společnost převedeno auto panem , jméno FO, , až do , datum, . Od , datum, je ve výpisu již uveden jako provozovatel žalobce. V tomto časovém horizontu, kdy je z již vysvětlených důvodů po většinu času pojistníkem automobilu společnost , právnická osoba, , je pro soud skutečnost, že tři roky byl evidován jako pojistník někdo jiný, tedy společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., nepodstatná. Od roku 2018 je již osobní automobil pojištěn samotný žalobcem, který soudu doložil, že je zároveň po celou dobu jeho vlastníkem a provozovatelem.

23. Žalovaná též namítala absolutní neplatnost smlouvy z důvodu rozporu s § 13 zákona o obchodních korporacích, protože povinná společnost byla jednočlenná, syn žalobce byl jediným jejím jednatelem a zároveň uzavíral tuto smlouvu s osobou blízkou. Podle žalované takové jednání odporuje dobrým mravům a zjevně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 občanského zákoníku. K tomu soud uvádí, že zákon zakotvuje podmínku písemné formy pouze pro smlouvy uzavírané mezi jednočlennou obchodní společností a jediným společníkem, nikoliv mezi společností a osobou blízkou jediného společníka. Soud proto uzavírá, že smluvní strany nejednaly v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem, naopak svým jednáním nevybočily z mantinelů smluvní autonomie. Není proto důvod, aby uzavření takové smlouvy bylo absolutně neplatné.

24. Na základě uvedeného tak soud uzavřel, že žalobce dostatečně doložil své výlučné vlastnické právo k předmětnému automobilu vzniklé na základě ústně uzavřené smlouvy z ledna 2011. Pro úplnost soud konstatuje, že zejména dle svědecké výpovědi paní , jméno FO, byl žalobce oprávněným držitelem a provozovatelem předmětného vozidla od ledna 2011, jeho výlučným držitelem zůstal i po rozvodu s paní , jméno FO, , tedy by jeho vlastnické právo k němu vzniklo v každém případě vydržením nejpozději k 1.2.2014 (srov. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

25. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti soud uvádí, že nepřisvědčil návrhu žalované, aby bylo postupováno dle ust. § 150 o.s.ř. z důvodu, že podání této žaloby nezavinila, kdy rozhodnutí o vyloučení věci z exekuce záleží na soudním exekutorovi. Lze konstatovat, že řízení o vylučovací (tzv. excindační) žalobě není běžným sporem, nýbrž specifickým, dílčím řízením, které může být vyvoláno v důsledku postupu vykonavatele (soudního exekutora), jenž byl pověřen výkonem pravomocného rozhodnutí. Obecně je nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný, který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy a nyní žádá výkon příslušného rozhodnutí (exekuci), byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, která proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Současně je však třeba vycházet z toho, že hlavní zásadou, která v řízení (mimo jiné) o vylučovací žalobě ovládá rozhodování o nákladech řízení, je právě zásada úspěchu ve věci vyjádřená v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Za situace, kdy žalovaná nárok žalobce ani po předložení důkazů neuznávala, jeho vlastnické právo k předmětnému vozidlu sporovala a dosud sporuje, ve věci byla konána dvě jednání, byl proveden výslech svědkyně, není dle názoru soudu pro postup dle ust. § 150 o.s.ř. prostor.

27. Soud proto procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 890 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, žaloba, podání ze dne 12. 4. 2024 a účast na jednáních soudu dne 13. 3. 2024 a dne 21. 5. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.

28. Celkové náklady žalobce ve výši 12 890 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).