10 C 71/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 51 750Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 51 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 22. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 8 421,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 3. 2024 domáhá po žalované zaplacení částky 51 750 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že byla v období od 27. 4. 2018 do 22. 12. 2020 vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházející se na adrese , adresa, v bytovém domě stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech nemovitosti , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen jako byt). Žalovaná žalobkyni nedoručila vyúčtování služeb za rok 2020 v zákonem dané lhůtě 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, čímž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Vyúčtování za rok 2020 obdržela žalobkyně až po výzvě dne 1. 3. 2024, tedy téměř tři roky po uplynutí zákonné lhůty, která marně uplynula 30. 4. 2021. Proto žalobkyni náleží pokuta za 1 035 dnů prodlení v celkové výši 51 750 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že vyúčtování bylo antidatováno, když bylo žalobkyni doručeno sice obratem po výzvě, ale až dne 1. 3. 2024, ovšem s datem 25. 3. 2021.

2. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení částky 51 750 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaná v následném vyjádření ze dne 18. 4. 2024 nárok žalobkyně zcela neuznala, a to ani z části. Uvedla, že nárok žalobkyně považuje za neoprávněný a v rozporu s právem. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně byla vlastníkem bytu v období od 27. 4. 2018 do 22. 12. 2020. Od 23. 12. 2020 již vlastníkem bytu nebyla, proto ani žalované nevznikla povinnost doručit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020. S odkazem na § 1186 odst. 1 občanského zákoníku žalovaná namítala, že nebyla povinna vypořádat a ani vyúčtovat příspěvky na správu domu, protože zúčtovací období skončilo dnem 31. 12. 2020, tedy v době, kdy již žalobkyně vlastníkem nebyla. Žalobkyni proto nemohlo vzniknout právo na sankci za neposkytnutí vyúčtování. Žalovaná se rovněž ohradila proti nařčení žalobkyně z antidatování vyúčtování. Vyúčtování bylo řádně a včas doručeno tomu, kdo byl v předmětné době vlastníkem bytu.

4. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, vyzvány, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně svým podáním ze dne 9. 5. 2024 a žalovaná svým podáním z téhož dne vyslovily souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání.

6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. Za použití § 132 o. s. ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně byla vlastníkem bytu od 27. 4. 2018 do 22. 12. 2020.

8. Žalobkyně převedla vlastnické právo k bytu na , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, , a to na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2020 s právními účinky zápisu v katastru nemovitostí ke dni 22. 12. 2020 (prokázáno vyrozuměním o provedeném vkladu do KN ve věci sp. zn. , Anonymizováno, ).

9. Žalovaná vrátila žalobkyni přeplatek, který byl výsledkem vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 5 337 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně z období od 1. 5. 2021 do 31. 5. 2021).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k doručení vyúčtování služeb za rok 2020 a zároveň k úhradě částky 51 600 Kč jako pokuty za prodlení (prokázáno dopisem ze dne 26. 2. 2024).

11. Žalovaná doručila žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020 datované ke dni 25. 3. 2021 (prokázáno vyúčtováním služeb za rok 2020 pro byt č. , Anonymizováno, ze dne 25. 3. 2021).

12. Žalovaná nárok žalobkyně na pokutu neuznala (prokázáno dopisem ze dne 18. 3. 2024).

13. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné informace relevantní pro toto řízení. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Podle § 1186 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako o. z.), ve znění účinném od 1. 7. 2020, při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen jako zákon) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

17. Podle § 13 odst. 1 zákona jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

18. Podle § 13 odst. 2 zákona výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

19. Žalovaná proti nároku žalobkyně namítala, že zúčtovací období skončilo a lhůta k včasnému doručení uplynula až v době, kdy žalobkyně již nebyla vlastníkem bytu, a proto žalované s poukazem na § 1186 odst. 1 o. z. nevznikla povinnost žalobkyni jako bývalému vlastníku bytu doručit vyúčtování služeb. Vyúčtování služeb za rok 2020 ze dne 25. 3. 2021 měla žalovaná povinnost doručit řádně a včas již novému vlastníkovi. Soud s argumentací žalované zcela souhlasí a odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, na kterou se odvolává i sama žalovaná. Nejvyšší soud v podobné věci judikoval, že ,,dosud nevyčerpaná část záloh složená původním vlastníkem se stává závazkem společenství vůči nabyvateli jednotky – novému vlastníku a členu společenství. Je věcí stran smlouvy o převodu jednotky, zda a jak se výše nevyčerpaných záloh promítne v ceně za převod jednotky, popř. bude jinak ve vztahu mezi nimi vypořádána“ (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3160/2011).

20. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že sama žalovaná vyplatila žalobkyni přeplatek, kterým skončilo vyúčtování služeb za rok 2020. Žalobkyně proto nechápe, proč žalovaná argumentuje v tom smyslu, že neměla povinnost žalobkyni vyúčtovat zálohy, když sama dobrovolně ve prospěch žalobkyně služby vyúčtovala a zároveň vrátila přeplatek. Jak judikoval Nejvyšší soud, zálohy si mezi sebou mají vypořádat převodce nemovitosti a nový vlastník. K tomuto soud dále uvádí, že nemůže jít k tíži žalované, že sama dobrovolně vydala žalobkyni přeplatek, ač k tomu nebyla ze zákona povinna. Tím, že žalovaná žalobkyni vrátila přeplatek vyúčtování, jí však nevznikla povinnost doručit žalobkyni vyúčtování. Dále je třeba uvést, že ač k tomu nebyla povinna, tak žalovaná na výzvu žalobkyně obratem vyúčtování zaslala, žalobkyně si tedy mohla zkontrolovat vyúčtování a výpočet přeplatku, který jí byl vyplacen již dříve. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaná vyúčtování služeb nezaslala ani novému majiteli jednotky, konstatuje soud, že tato skutečnost je v daném řízení irelevantní.

21. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že povinnost doručit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020 žalované nikdy nevznikla, proto ani nemohlo vzniknout žalobkyni právo na pokutu podle § 13 zákona.

22. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 421,60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 750 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení a vyjádření k žalobě ze dne 18. 4. 2024) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 960 Kč ve výši 1 461,60 Kč.

24. Celkové náklady žalované ve výši 8 421,60 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).