10 C 95/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Harmachovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 5 225 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 533,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.1.2021 po žalované domáhá zaplacení částky 5 225 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 25.6.2019 zaslal žalované jako odběrateli elektřiny výzvu k přihlášení rozhlasového přijímače, případně byla žalovaná vyzvána k zaslání čestného prohlášení, že není držitelem rozhlasového přijímače. Vzhledem k tomu, že žalovaná této výzvě nevyhověla, stala se s účinností ke dni 31.8.2019 poplatníkem rozhlasového poplatku ve výši 45 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila rozhlasové poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, kdy se z evidence poplatníků rozhlasového poplatku odhlásila, čímž jí vůči žalobci vznikl dluh ve výši 225 Kč. Dále vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost dle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (tj. nepřihlásila rozhlasový přijímač), je žalobce povinen po žalované požadovat zaplacení přirážky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku v celkové výši 5 225 Kč ani na základě výzvy žalobce neuhradila. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky, jakož i zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to za období od 28.2.2020 do 30.9.2020. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce neuznala. Uvedla, že jí nebyla řádně doručena výzva odběrateli elektřiny k placení rozhlasového poplatku ze dne 25.6.2019, kterou si nepřevzala, neboť byl její jednatel v dané době mimo území ČR. Doručena jí byla až výzva ze dne 28.1.2019, na kterou reagovala tak, že se z evidence poplatníků rozhlasového poplatku odhlásila k datu 29.1.2020. Rozhlasový přijímač žalovaná nevlastní. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobce navrhl, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že byla žalovaná dne 25.6.2019 vyzvána k přihlášení rozhlasového přijímače, případně k zaslání čestného prohlášení, že není držitelem rozhlasového přijímače (prokázáno výzvou ze dne 25.6.2019, doručenkou datové zprávy). Žalovaná byla od 31.8.2019 do 29.1.2020 poplatníkem rozhlasových poplatků, které byla povinna platit se čtvrtletní periodicitou (prokázáno výpisem z evidence rozhlasového poplatníka, potvrzením odhlášení rozhlasového poplatníka, doručenkou datové zprávy). Žalovaná poplatky ve výši 45 Kč měsíčně v období od září 2019 do ledna 2020 nehradila (prokázáno přehledem předpisů a plateb, výpočtem úroku z prodlení). Dále byl žalovaná vyzvána k zaplacení přirážky ve výši 5 000 Kč (prokázáno výzvou ze dne 27.1.2020, doručenkou datové zprávy). Po právní stránce posoudil soud věc podle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), podle kterého je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 6 zákona činí ode dne účinnosti zákona měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle ust. § 7 odst. 3 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle ust. § 7 odst. 4 zákona poplatník může po dohodě s provozovatelem vysílání ze zákona, popřípadě pověřenou osobou zaplatit rozhlasový nebo televizní poplatek předem za více kalendářních měsíců nebo čtvrtletí, nejdéle však za 1 kalendářní rok. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas rozhlasový poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobce zaslal žalované dne 25.6.2019 žalované jako odběrateli elektřiny výzvu k přihlášení rozhlasového přijímače, případně byla žalovaná vyzvána k zaslání čestného prohlášení, že není držitelem rozhlasového přijímače. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, a stala se tak s činností ke dni 31.8.2019 poplatníkem rozhlasového poplatku ve výši 45 Kč měsíčně splatných čtvrtletně. Na základě upomínky ze dne 27.1.2020 se žalovaná z evidence poplatníků s účinností ke dni 29.1.2020 odhlásila. Žalobce proto po žalované nárokuje rozhlasové poplatky za období od září 2019 do ledna 2020 ve výši 225 Kč a dále přirážku ve výši 5 000 Kč za nepřihlášení rozhlasového přijímače. Žalovaná v řízení tvrdila, že výzvu ze dne 25.6.2019 nepřevzala, neboť její jednatel byl v dané době v zahraničí, a nemohla tedy na ni reagovat. V řízení však bylo prokázáno, že tato výzva byla žalovanou převzata, přitom je nerozhodné, zda jednatele žalované či třetí osobou, která měla do datové schránky žalované přístup. Nerozhodná je též skutečnost, že měl být jednatel žalované v dané době mimo území ČR, neboť výzva byla zaslána žalované do datové schránky, do které má její jednatel přístup i v zahraničí. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, nárok žalobce byl dostatečně prokázán, naopak námitka žalované není relevantní, a proto žalobě vyhověl. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč a 2 náhradách hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 600 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).