11 C 101/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní JUDr. Alžbětou Korefovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 14 853,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 100 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 753,91 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 853,91 Kč od 26. 2. 2023 do 2. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 753,91 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5, náklady, které nesl stát, v rozsahu 52 %, ve výši a lhůtě určené v samostatném usnesení.

V. Žalobkyni se ukládá, aby do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku doplatila České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5, soudní poplatek ve výši 200 Kč.

1. Žalobou ze dne 5. 2. 2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 14 853,91 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl dne 26. 1. 2023 žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 100 Kč se splatností do 25. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně (, Anonymizováno, ), na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, zřídil si uživatelský účet a vyplnil žádost o úvěr. Po akceptaci návrhu úvěrové smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo žalovanému znění smlouvy zasláno a ten jej odsouhlasil verifikačním kódem SMS , Anonymizováno, , kterým se nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Žalovanému byly dne 12.8.2022 zaslány peněžní prostředky na jí sdělený bankovní účet č. 383057003/550, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný úvěr řádně nesplácel, nevrátil jej v datu splatnosti. Ke dni podání žaloby na dluh ničeho neuhradil. Na úhradu dluhu byl upomenut upomínkou ze dne 20. 12. 2024. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 7 100 Kč a dále poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 753,91 Kč.

2. K posouzení schopnosti splácet úvěr žalobkyně uvedla, že byla bonita žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně posouzena na základě v žádosti uvedených údajů, dále byla učiněna lustrace právní předchůdkyní žalobkyně v databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a v rámci uvedeného nevznikla pochybnost ohledně bonity žalované a její schopnosti splácet úvěr. Současně žalobkyně k ověřování schopnosti žalovaného splácet nedoložila žádné další důkazy. Pokud by soud neuznal důvodný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

3. Opatrovník žalovaného žalobou uplatněný nárok neuznal, neboť má za to, že smlouva je absolutně neplatná. Absolutní neplatnost smlouvy dovodil z toho, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, pročež se jedná se nanejvýš o bezdůvodné obohacení ze strany žalovaného. Opatrovník žalovaného rovněž namítl, že odměna za poskytnutí úvěru je nemravně vysoká. Dále opatrovník namítl, že ani není dostatečně prokázáno, že původní věřitel žalovanému úvěr poskytl.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která vedou k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo dne 10. 12. 2024 k uzavření smlouvy, na základě které došlo k postoupení pohledávky, kdy mimojiné se jedno o pohledávku č. , hodnota, ve výši 14 853,91 Kč za žalovaným (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek). Z účtu předchůdkyně žalobkyně byla dne 26. 1. 2023 odeslána částka ve výši 7 100 Kč na účet č. , č. účtu, (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady). Žalovaný se s předchůdkyní žalobkyně dohodl na poskytnutí úvěru ve výši 7 100 Kč, který byl povinen včetně poplatků splatit do 30 kalendářních dnů od poskytnutí úvěru. Výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 7 753,91 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 26. 1. 2023 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a rovněž byl vyzván k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 12. 2024, včetně podacího lístku). O prověření úvěruschopnosti nebyly ze strany žalobkyně doloženy žádné důkazy. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil.

6. Po právní stránce soud posoudil věc podle následujících ustanovení.

7. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 10. 12. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 7 100 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí úvěru poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od právní předchůdkyně žalobkyně postoupením dle § 1879 o. z.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z., jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z., jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru před zneužitím postavení podnikatele.

17. Základní povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádné zkoumání tzv. úvěruschopnosti spotřebitele. Tu poskytovatel zkoumá zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. V případě, že poskytovatel spotřebiteli poskytne spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

18. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

19. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z lustrace žalovaného v systémech ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Nic na tom nemění, že lustrací nebyly zjištěny, žádným pochybnostem ohledně platební neschopnosti žalovaného. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Dle uvedeného výkladu reflektujícího celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.

20. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně nedoložila žádný důkaz. Soud by žalobkyni za této situace na jednání poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nechť doloží, z jakých dokladů právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Žalobkyně se však jednání neúčastnila, pročež se jí dobrodiní poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání toho, že její právní předchůdkyně splnila svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, tak má nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny jako bezdůvodného obohacení žalovaného dle § 2991 o. z.

21. Žalobkyně žádala zákonný úrok z dlužných částek do zaplacení. S ohledem na to, že nárok z bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu, soud se zabýval otázkou splatnosti. Soud s ohledem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tuto dobu stanovil tak, že okamžik, kdy bylo v možnostech žalovaného vrátit jistinu, je den splatnosti uvedený v prokazatelně odeslané výzvě žalobkyně k úhradě. Takto soud postupoval proto, že žalovaný je nekontaktní a nebylo možné zjistit jeho „přiměřené možnosti“ ohledně doby splatnosti, pročež nebylo možno naplnit zákonem danou výhodu dlužníka ohledně eventuálně pozdější doby splatnosti tak dlužníkovu vlastní pasivitu. Soud tak dobu splatnosti stanovil se zřetelem k spravedlivému uspořádání vztahů na den 2. 1. 2025, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění podle prokazatelně odeslané předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 20. 12. 2024.

22. Z uvedených důvodů soud rozhodl výrokem I. tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistotu jako své bezdůvodné obohacení, a to se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v zaslané výzvě s tím, že výše úroku z prodlení je dána dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť ostatní částky požadované žalobkyní měly svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal absolutně neplatnou, pročež jsou neplatnými i související ujednání. V daném případě soud zamítl žalobu, co do částky 7 753,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 853,91 Kč od 26. 2. 2023 do 2. 1. 2025 a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 753,91 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení do zaplacení.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III., tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně byla se svým nárokem ve větší části neúspěšná (52%), pročež by jí případně tížil povinnost nahradit část nákladů řízení žalovaného (který byl neúspěšný jen v 48%), žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.

25. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl výrokem IV. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovanému byl ustanoven procesní opatrovník podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř., tomuto opatrovníku bude vyplacena odměna, která bude stanovena samostatným rozhodnutím. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. V řízení sporném odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady řízení státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne)úspěchu ve věci. Soud proto uložil žalobkyni povinnost k úhradě nákladů státu na odměně opatrovníka žalovaného ve výši 52 %, tedy co do procentuálně vyjádřeného neúspěchu žalobkyně ve věci. Konkrétní výše bude uvedena v samostatném usnesení. Žalovanému vzhledem k jeho neznámému pobytu soud povinnost k úhradě nákladů soud nestanovil.

26. Výrokem V. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč s odkazem na položku 2 bodu 1 a 2 a položku 1 bodu 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon soudních poplatcích“) s tím, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz z důvodu nezjištěného pobytu žalovaného. Soudní poplatek proto činí 1 000 Kč, na soudním poplatku bylo dosud zaplaceno pouze 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč. Splatnost soudního poplatku byla stanovena v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

27. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.