11 C 108/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 27. 8. 2020 byl proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, následně bylo vozidlo umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem. Za tento úkon vyúčtoval žalobce žalovanému částku 2 150 Kč sestávající z částky za odtah ve výši 1 900 Kč a částky 250 Kč za prvý den. Cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu a parkovné je počítáno za každý započatý den dle příslušného nařízení. Žalovaný ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce provedl dne 27. 8. 2020 odtah motorového vozidla [registrační značka] dle ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. (zjištěno z protokolu o odtahu vozidla ze dne 27. 8. 2020), jehož provozovatelem je žalovaný (prokázáno lustrací k [registrační značka]). Výše dlužné částky vyplývá z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za nucený odtah úplný částku 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť za první až třetí den částku ve výši 250 Kč denně a za každý další den ve výši 400 Kč (zjištěno z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy ze dne účinným od 15. 2. 2013). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván (prokázáno výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne 23. 2. 2021 a 31. 8. 2020), avšak nezaplatil ničeho, což nesporuje.

4. Dle ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění od 20. 2. 2016, rozhodne o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že vozidlo provozované žalovaným bylo v souladu s ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobcem. Tímto úkonem žalovanému vznikla povinnost zaplatit za odtah částku ve výši 1 900 Kč a za jeho parkování na odstavném parkovišti, přičemž cena za toto parkovné činí v souladu s nařízením o maximálních cenách za odtahy vozidel částku 250 Kč denně za první až třetí den. Žalovaná částka ve výši 2 150 Kč tak sestává z částky 1 900 Kč za provedený odtah a 250 Kč za prvý den parkovného. Jelikož žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, soud mu tuto povinnost v souladu s ust. § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

7. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dvou náhradách hotových výdajů ve výši 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to za úkony návrh ve věci samé a výzva k plnění, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 600 Kč, a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období a výší dlužné částky. Jedná se tak ve smyslu ust. § 2 odst. 1 vyhlášky o návrh podaný na ustáleném vzoru, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické.