11 C 141/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno celé jméno žalovaného sídlem adresa o zaplacení 26 620 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 26 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 17 360 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 620 Kč z titulu smlouvy o přepravě. Žalovaný zajišťoval přepravu věcí a osoby do Běloruska, avšak k takové činnosti neměl živnostenské oprávnění, proto se obrátil na žalobce, u kterého si objednal požadovanou dopravu. Žalobce zajistil přepravce, který měl výše uvedenou dopravu provést. Žalovaný s žalobcem se shodli a uzavřeli smlouvu, na základě které měl žalobce poskytnout dopravce, který provede dopravu věcí do Běloruska za sjednanou cenu 26 620 Kč. Žalobce se žalovaným se poté domluvili, že nakládka věcí proběhne 14. 5. 2021 a k jejímu vyložení v Bělorusku dojde dne 15. 5. 2021. Dne 15. 5. 2021 žalobce žalovaného informoval, že dopravce byl u běloruské hranice kontrolován a následně mu nebylo umožněno pokračovat dál v cestě do Běloruska, neboť seznam věcí, které byly předmětem přepravy, nebyl úplný, neboť položky které převážel, nesouhlasily se seznamem předmětů, které měly být převáženy. Dopravce se proto vrátil do České republiky, kde na žádost žalovaného bylo zboží uskladněno na skladě žalobce. Žalovaný si poté za 14 dní zboží ze skladu vyzvedl. Dne 12. 7. 2021 byl žalovaný prostřednictvím předžalobní upomínky vyzván k zaplacení faktury za provedení přepravy do Běloruska na základě pokynů žalovaného. Žalobce odmítl neprovedení přepravy do smluveného cíle z důvodu na své straně. Přepravce, kterého žalobce zajistil, měl cestovní doklady pro cestu do Běloruska v pořádku, avšak chyba byla u seznamu zboží, které poskytnul žalovaný. Seznam dopravovaných věcí byl neúplný, proto na běloruské hranici přepravce s věcmi nebyl vpuštěn do země. Vada se dala zhojit doložením stěhovací smlouvy, avšak žalovaný smlouvu neposkytl. Žalobci tak vznikly náklady za přepravu na běloruskou hranici a následně zpět do [anonymizováno] u [obec], kde byl předmět přepravu vyložen a uskladněn ve skladu žalobce.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta s tím, že doprava nebyla uskutečněna z důvodu na straně žalobce. Žalovaný uvedl, že se na něj obrátila paní [jméno] [příjmení], která požadovala přepravu věcí z České republiky do Běloruska. Taková činnost však nespadala do živnostenského oprávnění žalovaného, proto oslovil žalobce, zda by uvedenou přepravu zajistil. Žalobce zajistil přepravce, konkrétně pana [jméno] [příjmení], který měl oprávnění pro provedení požadované přepravy. V den, kdy probíhala přeprava, se však žalovaný prostřednictvím zpráv od paní [příjmení], která cestovala společně s [jméno] [příjmení], dozvěděl, že přepravce nebyl do Běloruska vpuštěn, neboť neměl v pořádku cestovní doklady. Dopravce pan [příjmení] neměl u sebe cestovní pas, ale pouze občanský průkaz. Přepravce se tak s věcmi vrátil zpět do České republiky, kde poté žalovaný zajistil dopravu věcí prostřednictvím jiného přepravce. Žalovaný odmítá, že by nedošlo k dokončení přepravy z důvodu na jeho straně, za výběr samotného přepravce odpovídá právě žalobce. Veškeré doklady k dopravě si dopravce vyžádal při nakládce zboží a smlouvu o stěhování měla u sebe paní [příjmení]. Na žádost žalobce byla smlouva poskytnuta i jemu, avšak zažádal si o ni až při návratu do České republiky. Žalovaný nesouhlasil s důvodem vrácení na základě vady v seznamu dopravovaných věcí, jelikož dopravce neměl žádné potvrzení od běloruské strany, která by jeho tvrzení potvrdila, zároveň kontrola nemohla proběhnout, protože obaly věcí nebyly porušeny, když si žalovaný věci poté v České republice přebíral. Navíc při cestě do země, kde je potřeba vízum, probíhá kontrola nejprve pasu, poté se teprve kontroluje, jestli má dotyčný vízum a až po této kontrole se přechází k samotné celní kontrole.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a provedl výslech svědka [příjmení] [příjmení] (§ 127 o. s. ř.), na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalovaný si u žalobce objednal dopravu ve dnech 14. 5. 2021 do 15. 5. 2021 za účelem stěhování věcí z České republiky do Běloruska (prokázáno z objednávky [číslo] čl. 31). Samotnou dopravu provedl [anonymizována dvě slova] prostřednictvím [jméno] [příjmení], na listu je dopsána poznámka„ zboží nedovezeno na vykládku z důvodu neúplného seznamu věcí, tuto poznámku zde dopsal žalobce 16. 5. 2021 (zjištěno z CMR listu čl. 63). Paní [příjmení] informovala žalovaného o problému u běloruských hranic, kde dopravce nevpustili s jejími věcmi do Běloruska, neboť neměl u sebe pas. Paní [příjmení] musela pokračovat do Běloruska sama bez svého majetku. Žádala žalovaného, aby dopravce, který ji bude majetek dopravovat, měl hlavně vízum, ne jen samotnou občanku (prokázáno komunikací prostřednictvím WhatsApp ve dnech 17. 5. 2021 až 18. 5. 2021 čl. 22).

5. E-mailem ze dne 15. 5. 2021 žalovaný žalobci zaslán scan smlouvy o dopravě do Běloruska (zjištěno z e-mailu ze dne 15. 5. 2021 čl. 41).

6. Žalobce zaslal žalovanému fakturu za objednanou silniční motorovou dopravu k objednávce [číslo] ve výši 26 620 Kč, s datem splatnosti 12. 6. 2021 (zjištěno z faktury [číslo] čl. 33). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení neuhrazené faktury [číslo] za provedení dopravy (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 12. 7. 2021 čl. 34).

7. Bezvízový vstup do Běloruska je možný pouze v případě mezinárodního letu přes Národní letiště Minsk 2. Bezvízový vstup je umožněn v délce 30 dnů. V případě vstupu bez víza prostřednictvím Národního letiště Minsk je zapotřebí mít u sebe platný pas nebo jiný jeho nahrazující doklad, určený pro cestování do zahraničí. Vstup je umožněn na základě cestovního pasu nebo dokladu nahrazující pas za předpokladu, že je uděleno vízum, není-li v příslušných smlouvách uzavřen jiný postup (zjištěno z výňatku webových stránek Velvyslanectví Běloruské republiky čl. 42-43).

8. Bezvízový vstup do Běloruska je umožněn pouze v případech, kdy občané přicestují do Běloruské republiky prostřednictvím Národního letiště v Minsku na 30 dnů. Další bezvízová výjimka se vztahuje na přicestování jiným dopravním prostředkem než je výše uvedené pouze za podmínky 10 denního pohraničního pobytu v rekreačně-turistickém parku Brest a Augustovském kanále. Ve všech ostatních případech je nutné mít vízum. Mít vízum se vztahuje také na mezinárodní dopravce, žádná výjimka pro mezinárodního dopravce za účelem stěhování občanky Běloruska neexistuje (prokázáno sdělením Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne na čl. 10 1. 2023)

9. Z výslechu svědka pana [jméno] [příjmení], který přepravu prováděl, bylo zjištěno, že byl přítomen při nakládce věcí, kdy byl také požádán, jestli by s ním nemohla jet i paní [jméno] [příjmení], jež je majitelka dopravovaných věcí. Svědek souhlasil. Na běloruských hranicích si kontroloři vyžádali seznam dopravovaných věcí a dál ho nepustili. Kontrola proběhla tak, že kontroloři postupovali položku po položce ze seznamu a kontrolovali, jestli se shoduje s dopravovanými položkami. Svědek byl nucen se vrátit do České republiky, kde poté pomáhal věci ve skladě vyložit. Svědek byl na cestu vybavený cestovním pasem, vízum do Běloruska neměl.

10. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný si u žalobce objednal mezinárodní přepravu věcí s cílem v Bělorusku. Cesta se uskutečnila pouze částečně, neboť přepravci, panu [příjmení], bylo na běloruské hranici zamezeno v další cestě do vnitrozemí. Majitelka věcí, paní [příjmení], která současně s přepravcem cestovala, tak dále pokračovala do Běloruska sama, avšak přepravce se musel s přepravovanými věcmi vrátit zpět do České republiky Pan [anonymizováno] měl s sebou pouze cestovní pas, neměl vyřízeno vízum pro vstup do Běloruska, přičemž bezvízový vstup je možný pouze za specifických podmínek, které pan [příjmení] nesplňoval.

11. Dle čl. 3 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen„ Úmluva CMR“) při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.

12. Dle čl. 11 Úmluvy CMR je odesílatel povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá (odst. 1). Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné a dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé proto, že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo doklady a informace jsou neúplné nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o nedostatek zaviněný dopravcem (odst. 2). Dopravce odpovídá jako komisionář za následky ztráty nebo nesprávného použití dokladů v nákladním listě uvedených a k němu připojených nebo dopravci odevzdaných; je však povinen nahradit nejvýše částku, kterou by hradil při ztrátě zásilky (odst. 3).

13. Podle § 2555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

14. Podle § 2564 odst. 1 o. z., přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení.

15. Podle § 2565 o. z. nemůže-li dopravce dokončit přepravu z důvodů, za něž neodpovídá, náleží mu poměrná část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné.

16. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky došlo k uzavření přepravní smlouvy podle Úmluvy CMR a § 2555 a násl. o. z., jejímž předmětem byla přeprava věcí z České republiky do Běloruské republiky, která měla proběhnout ve dnech 14. 5. 2021 (nakládka v ČR) až 15. 5. 2021 (vykládka v Bělorusku). Žalobce tvrdil, že k dokončení přepravy došlo z důvodu na straně žalovaného, neboť žalovaný nedodal řádně vyplněné doklady ke stěhování, zatímco žalovaný uváděl, že důvodem bylo to, že přepravce pan [příjmení] cestoval do Běloruské republiky pouze s občanským průkazem, ačkoli je Bělorusko státem s vízovou povinností. Soud proto vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby prokázal, že přeprava věcí nebyla dokončena z důvodu na straně žalovaného, respektive že nebyla dokončena z důvodu, za nějž neodpovídá (§ 2565 o. z. a čl. 3 úmluvy CMR).

17. Žalobce v prvé řadě tvrdil, že neobdržel ze strany žalovaného úplný a správný seznam dopravovaných věcí, pročež mělo dojít k odmítnutí vstupu přepravce do Běloruska. Svědek [příjmení], kterého žalobce zajistil k provedení přepravy (resp. [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení]), vypověděl, že do Běloruské republiky cestoval s cestovním pasem, neopatřil si jej však vízem pro vstup do Běloruské republiky. Svědek vypověděl, že se dozvěděl, že vízum pro vstup do Běloruska není potřeba, nebyl však přitom schopen uvést, odkud tuto informaci získal. Ze zpráv Ministerstva zahraničních věcí ČR přitom bylo zjištěno, že bezvízový vstup do Běloruské republiky je možný pouze za velmi specifických podmínek, kdy od roku 2018 platí bezvízový vstup pouze pro osoby, které přicestují do Běloruska prostřednictvím Národního letiště v [příjmení]. Pro ostatní způsoby přicestování do Běloruska musí mít daná osoba platné vízum. Přepravce zajištěný žalobcem (a za kterého tedy žalobce podle čl. 3 Úmluvy CMR odpovídal) však tyto podmínky nesplňoval.

18. Přepravce se zavázal, že provede přepravu věcí do Běloruské republiky, avšak do místa určení nedorazil, a to primárně z důvodu absence cestovních dokladů (respektive víza), které jsou potřebné pro vstup do Běloruska, čímž došlo k pochybení na jeho straně (žalobce) a nemohl mu tak vzniknout nárok na smluvené přepravné. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl dokončit přepravu již z toho důvodu, že jím zajištěný přepravce neměl doklady, které by ho opravňovaly ke vstupu do Běloruské republiky, bylo dále irelevantní, zda byly věci v seznamu dopravovaných věcí označeny nesprávně, jelikož přepravce do Běloruska bez platného cestovního pasu s vízem nemohl být vpuštěn, již z toho důvodu přeprava nemohla být dokončena. Ostatně pokud žalobce navrhl ke svému tvrzení o neúplném seznamu věcí pouze výslech svědka přepravce, jehož odměna závisela na dokončení přepravy, jevila se jeho výpověď v části, ve které uváděl, že nebyl vpuštěn z důvodu nesrovnalostí v seznamu dopravovaných věcí, nevěrohodnou, neboť pokud by tomu tak bylo, nepochybně by uvedené vyznačil ihned do CMR listu k předmětné přepravě (což provedl až následujícího dne žalobce), v tomto směru tak žalobce ani neunesl břemeno důkazní.

19. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že žalovaný si s žalobcem sjednal přepravu věcí z České republiky do Běloruské republiky, kterou však žalobce (respektive jím pověřený přepravce) nedokončil, neboť neměl cestovní pas opatřený vízem pro vstup do Běloruské republiky. Přeprava tak proběhla pouze k běloruským hranicím, kde nebylo umožněno přepravci žalobce v cestě dále pokračovat a musel se s přepravovanými věcmi vrátit zpět do České republiky. Pokud žalobce také uváděl, že žalovaný nikdy nevytkl žalobci vady přepravy, pak soudu není zřejmé, jaké vady by měl žalovaný navíc vytýkat, když přeprava v prvé řadě vůbec nebyla provedena. Nadto bylo toto tvrzení uplatněno až v závěrečném návrhu po uplynutí koncentrační lhůty. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce nedokončil přepravu věcí z důvodu na své straně, neboť jím zajištěný přepravce nedisponoval cestovními doklady pro vstup do Běloruské republiky, a již z toho důvodu nemohl být do Běloruska vpuštěn. Soud proto žalobu na zaplacení přepravného ve výši 26 620 Kč zamítnul (výrok I.).

20. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s náklady spojenými se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 7 úkony právní služby po 2 180 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, 3x písm. d) odpor ze dne 29. 9. 2021, doplnění odporu ze dne 23. 10. 2021, vyjádření ze dne 14. 2. 2022, a 3x písm. g) účast na jednání dne 31. 5. 2022, dne 29. 11. 2022 a dne 17. 1. 2023, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 7 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

21. Celkové náklady žalovaného ve výši 17 360 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).