11 C 159/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní JUDr. Alžbětou Korefovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 656Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 656 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 656 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 11. 6. 2024 domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému poskytla od 14. 12. 2018 – 18. 12. 2018 zdravotní péči. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče pojištěn v rámci systému zdravotního pojištění v České republice, proto je povinen náklady uhradit sám. Náklady na poskytnutou péči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. Anonymizováno ze dne 18. 12. 2018 splatnou dne 17. 1. 2019 znějící na částku 16 656 Kč. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci zdravotní péči ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polska bez evidovaného pobytu na území České republiky. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Polsko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle Polsko Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně poskytovala žalovanému zdravotní péči v období od 14. 12. 2018 – 18. 12. 2018. Žalovaný nebyl ke dni poskytnutí zdravotní péče pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně přijala žalovaného dne 14. 12. 2018 na oddělení urgentního příjmu a poskytla mu zdravotní péči. Dne 14. 12. 2018 s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. Poskytnutou zdravotní péči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. Anonymizováno ze dne 18. 12. 2018 splatnou dne 17. 1. 2019 znějící na částku 16 656 Kč. Veškeré provedené úkony zdravotní péče byly specifikovány v příloze faktury, jejich cena byla stanovena v souladu s ceníkem výkonů nemocnice. Žalovaný svůj dluh dne 18. 12. 2018 uznal. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně upomenula k úhradě žalované částky; upomínka byla žalovanému zaslána na adresu adresa, kterou uvedl při přijetí do zařízení žalobkyně.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polsko jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky. Nadto je třeba poznamenat, že účastníci si v dohodě o poskytování zdravotní péče dohodli, že rozhodným právem je právo české, a to v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení Řím I.

8. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle § 2636 odst. 2 příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

9. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

10. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče, což vyplynulo z doloženého záznamu o ošetření a přehledu provedených úkonů. Žalovaný výslovně uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí zdravotní péče ve smyslu § 2636 o. z. Jelikož žalovaný v době poskytnutí zdravotního ošetření nebyl pojištěn, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní cenu poskytnutých zdravotních úkonů v souladu s ceníkem výkonů nemocnice, tj. částku 16 656 Kč.

11. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu shledal důvodnou a žalovanému uložil výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství, tj. úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (dle splatnosti faktury) až do zaplacení.

12. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 600 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v náhradě nákladů řízení nezastoupeného účastníka, která je tvořena částkou 200 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 100 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

13. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.