11 C 163/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. název žalované , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným se žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 1 700 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 3 902 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 700 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku IV. 2. žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 234 072 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit ČR – Obvodní soud pro Prahu 5, náklady řízení ve výši 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VI. 2. žalovaný je povinen nahradit ČR – Obvodní soud pro Prahu 5, náklady řízení ve výši 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 1 700 000 Kč s tím, že žalobce byl vlastníkem pozemků parc. [číslo] k. ú. [obec], [územní celek]. Na základě ústní dohody mezi žalobcem (poskytovatel jistoty), společností [právnická osoba] ([IČO]) jako vydlužitelem (nyní [právnická osoba], dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) a 2. žalovaným (věřitel a zapůjčitel) poskytl žalobce (vlastník nemovitosti) 2. žalovanému jistotu (nemovitost) k zajištění dluhu ze zápůjčky 1 500 000 Kč, kterou se 2. žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi prostřednictvím 1. žalovaného a která spočívala v dočasném převodu vlastnického práva k nemovitostem na 1. žalovaného. K dočasnému převodu na 1. žalovaného došlo na základě kupní smlouvy ze dne 26. 6. 2015, která byla uzavřena mezi žalobcem a 1. žalovaným (jako kupujícím). Kupní smlouvu uzavřel za žalobce zmocněnec [jméno] [příjmení]. Na žádost 2 žalovaného byla v kupní smlouvě opticky navýšena kupní cena na 5 350 000 Kč, neboť faktická hodnota nemovitostí byla podstatně vyšší než výše reálně poskytnuté zápůjčky. 1 žalovaný se zavázal zaplatit 1 500 000 Kč do dvou dnů od uzavření kupní smlouvy, ve skutečnosti se jednalo o zápůjčku, která byla 1. žalovaným poukázána [právnická osoba] [anonymizováno] dne 3. 7.

201. Jelikož zápůjčka ze strany 2. žalovaného byla poskytnuta formálně prostřednictvím 1. žalovaného, bylo dohodnuto, že zajišťovací převod vlastnického práva bude formálně zřízen ve prospěch 1. žalovaného na základě kupní smlouvy. Částka 1 500 000 měla být dle kupní smlouvy složena do úschovy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žádné další prostředky zástupce žalobce od 1. žalovaného nikdy neobdržel a ani neudělil souhlas, aby nemovitost zajišťovala jiný dluh kromě zápůjčky. Kupní smlouva dále operuje s dalšími platbami, které měly být ve prospěch žalobce provedeny (částka 1 500 000 do 5 dnů od převodu vlastnického práva a 2 350 000 do 25. 6. 2016), žádné další platby ale provedeny nebyly a dlužníkovi byla poskytnuta pouze zápůjčka 1 500 000 Kč O prodeji nemovitostí se žalobce dozvěděl v souvislosti se sdělením, které 2. žalovaný zaslal partnerovi žalobce, kde vyčísluje pohledávky a kde řadí také prodej nemovitosti. Teprve tehdy žalobce zjistil, že není zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník. Ze sbírky listin získal také kupní smlouvu, dle které 1. žalovaný prodal nemovitosti dne 22. 10. 2018 společnosti [právnická osoba] Dodnes žádný žalovaný nezaslal výzvu k vrácení zápůjčky, nebyly proto ani splněny podmínky pro realizaci zajišťovacího převodu práva, neboť dluh dosud nebyl zesplatněn. Nemovitosti byly zpeněženy za 3 200 000 Kč (podstatně méně, než zakoupil v roce 2013), žalovaný měl proto vydat žalobci rozdíl mezi částkou, kterou utržil (odpovídala by ceně obvyklé nemovitosti) a výší zajištěného dluhu, což se dosud nestalo. I pokud by kupní smlouva měla být vnímána jako smlouva kupní, kromě 1 500 000 Kč, které byla skutečně poskytnuta, žádné další částky neobdržel. Kupní smlouva však všemi vnímána jako zajišťovací převod, nebyl proto ani důvod aby žalobce vyzýval žalované k doplacení kupní ceny podle kupní smlouvy. Pokud došlo k realizaci zajišťovacího převodu vlastnického práva k nemovitostem, byl stále 1. žalovaný povinen vydat žalobci přebytek zpeněžení, tedy cenu obvyklou po odečtení zápůjčky. Žalobce v roce 2013 zaplatil za nemovitosti cenu téměř dvojnásobnou, výtěžek dokonce tedy převyšuje částku, která je předmětem žaloby. 1. žalovaný s nemovitostmi nikdy nenakládal jako vlastník, byl oprávněn s nimi nakládat pouze v režimu tzv. prosté správy a dle pokynů 2. žalovaného, správu byl přitom oprávněn vykonávat pouze do doby vypořádání částky 1 500 000 Kč ve prospěch 2. žalovaného, který finanční prostředky dlužníkovi prostřednictvím 1. žalovaného poskytl. Sám 2. žalovaný tuto konstrukci v komunikaci se svědkem [příjmení] potvrzuje. Protože k vypořádání finančních prostředků nedošlo, 2. žalovaný patrně udělil 1. žalovanému pokyn, aby předmět zajištění zpeněžil, což 1. žalovaný učinil a nemovitosti prodal třetí osobě za 3 200 000 Kč. Ostatně žalobce po podání žaloby obdržel dokument Dohoda o úplné úhradě kupní ceny ze dne 3. 8. 2016 mezi společnostmi [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), v němž se hovoří o transakci z 22. 10. 2018 (tedy po podpisu této smlouvy). 2. 1. žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, kupní cena byla vyplacena bezhotovostními a hotovostními převody k rukám [anonymizována dvě slova]. Podle kupní smlouvy bylo následně zahájeno vkladové řízení. 1. žalovaný nemá žádné informace o tom, že by mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] byla uzavřena jakákoli ústní smlouva, nic mu není známo ani o zajišťovacím převodu práva. 1. žalovaný po uzavření smlouvy (resp. po provedení vkladu) řádně zaplatil celou kupní cenu, byl v dobré víře, že je vlastníkem nemovitostí. Dne 18. 5. 2017 zaplatil také vyměřený nedoplatek na dani z nabytí nemovitých věcí ve výši 214 000 Kč. Do doručení výzvy k vyjádření k žalobě nebyl nijak vyrozuměn o úhradu této částky. 1. žalovaný nebyl nijak upozorněn na to, že by kupní smlouva měla právní vadu. 1. žalovaný sporuje, že by byl kdykoli v minulosti přítomen jakémukoli jednání mezi žalobcem a 2. žalovaným. 3. 2. žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. 2. žalovaný nebyl účastníkem (ani vedlejším) uzavření kupní smlouvy, kterou žalobce převedl na 1. žalovaného pozemky. 2. žalovaný ani nikdy v minulosti neposkytl 1. žalovanému žádné své finanční prostředky na zaplacení kupní ceny. Prostřednictvím 1. žalovaného byly pouze v minulosti zastupovány některé z jeho společností (např. [anonymizována dvě slova]) . 2. žalovaný nikdy s žalobcem nevedl žádná jednání o tom, že by kupní smlouva o převodu vlastnického práva měla být uzavírána nikoli úmyslu převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem, ale jako jakási smlouva, která má sloužit k zajištění finančních prostředků poskytovaných žalobci ze strany 2. žalovaného.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a vyslechl navržené svědky (§ 126 o. s. ř.). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dne 26. 6. 2015 1. žalovaný jako kupující a [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 12. 3. 2015 za žalobce podepsali smlouvu nazvanou Kupní smlouva, dle jejíhož čl. I. a II. je předmětem této smlouvy převod vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], [územní celek], za kupní cenu ve výši 5 350 000 Kč, kdy částka 1 500 000 Kč bude uhrazena na bankovní účet č. [bankovní účet] do 2 kalendářních dnů od data uzavření této smlouvy, částku 1 500 000 Kč uhradí kupující do advokátní úschovy u advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky, částku 1 500 000 Kč bude z účtu schovatele uvolněna tak, že částka 1 500 000 Kč bude uvolněna na účet č. [bankovní účet] do 5 pracovních dnů poté, co bude schovateli předložen příslušný list vlastnictví podle čl. III odst. 3 smlouvy, a částku 2 350 000 Kč uhradí kupující na bankovní účet jemu sdělený prodávajícím prostřednictvím jeho zástupce do 25. 6. 2016 (prokázáno listinou nazvanou Kupní smlouva ze dne 26. 6. 2015, čl. 8 a násl.).

6. Dne 26. 6. 2015 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jako advokát a žalobce jako oprávněný/příjemce a 1. žalovaný jako složitel se dohodli na zřízení úschovního účtu u advokáta, a to v souvislosti se smlouvou ze dne 26. 6. 2015, v níž se dohodli, že část kupní ceny bude uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy v souladu s touto smlouvou, přičemž se složitel zavázal složit ze svých vlastních finančních prostředků do depozita advokáta částku 1 500 000 Kč ve lhůtě dle kupní smlouvy ze dne 26. 6. 2015, přičemž složené finanční prostředky budou do advokátní úschovy plněny čerpáním od 2. žalovaného (prokázáno smlouvou o advokátní úschově peněz ze dne 26. 6. 2015, čl. 19).

7. Dne 3. 7. 2015 uhradil 1. žalovaný částku 1 500 000 Kč s poznámkou„ přeposlání omylem zaslané částky z advokátní úschovy [anonymizováno] [příjmení] dle dodatku č. 1 smlouvy o advokátní úschově“ (prokázáno výpisem z účtu na čl. 16). 8. 1. žalovaný jako prodávající a společnost [právnická osoba] jako prodávající uzavřeli 22. 10. 2018 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod předmětných pozemků za kupní cenu 3 200 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou o převodu nemovitých věcí ze dne 22. 10. 2018, čl. 11).

9. Ke dni 22. 10. 2021 byl vlastníkem předmětných pozemků společnost [právnická osoba] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na čl. 17 a 18).

10. Z e-mailové komunikace vedené mezi 2. žalovaným a panem [příjmení] soud zjistil, že 2. žalovaný se obrátil na pana [příjmení] s tím, že kauza s [anonymizováno] pozemky vznikla v podstatě tak, že [jméno] chtěl pozemky v [obec] získat pro sebe a„ potrestat [anonymizováno]“. Proto vymyslel transakci, aby využil důvěry a zmocnění od [anonymizováno] a převedl pozemky z něj na někoho jiného. Stvořil plán, kdy tyto pozemky nabídl 2. žalovanému jako zajištění vrácení těch půjček, které už mu v té době byly poskytnuty. Dostával na svůj život zhruba 1,5 milionu a ještě„ trestal“ [anonymizováno], když ho zbavil vlastnického práva k pozemkům. 2. žalovaný [jméno] navrhl, aby se pozemky přepsaly na nezávislou osobu, konkrétně na advokáta, který v té době nebyl a ani není advokátem 2. žalovaného. [jméno] se nikdy nezmínil o svém strategickém plánu, že chce v budoucnu půdu [anonymizováno] vrátit. Vždy říkal, že zde chce postavit objekt se 3-4 byty, část bytů prodat a část nechat pro sebe nebo své děti. [jméno], pozemek bylo možné kdykoli vrátit, opravdu bylo možné ho od advokáta odkoupit zpátky, ale muselo by se mu přitom vyplatit slíbené peníze a muselo by dojít k vypořádání s 2. žalovaným. Po tu dobu, kdy byl pozemek napsán na advokáta, se se [jméno] několikrát setkal a žádal ho, ať platí advokátovi výdaje a směšné částky na údržbu pozemku (sekání trávy a protipožární opatření), ale [jméno] ani jednou za tři roky nezaplatil ani 5 eur a odvolával se na tíživou finanční situaci. 2. žalovaný nejednou informoval [jméno] o tom, že je povinen splatit dluh advokátovi, protože lhůta, na které se dohodli, byl jeden rok. Sám mu říkal, že advokát si bude muset podržet půdu ještě maximálně rok a potom [jméno] vrátí všechny peníze, které 2. žalovanému dluží. Místo roku držel advokát pozemky tři roky, ale [jméno] za celé tři roky ani jednou advokátovi nezavolal a nesnažil se s ním urovnat problém dluhu za jeho služby. Pozemky byly prodány za cenu uvedenou ve smlouvě, což byla tržní cena dokonce s příplatkem, advokát odečetl cenu za své služby a převedl zbytek na 2. žalovaného. Formální peníze od advokáta do smlouvy napsal proto, aby [anonymizováno] hodil na krk vyšší peněžní částku a nemohl zpochybnit obchod za levno (prokázáno e-mailovou komunikací na čl. 64 a násl. včetně překladu do českého jazyka na čl. 70 a násl.).

11. Dle tabulky zaslané panu [příjmení] počítal 2. žalovaný s náklady 1 500 000 Kč za prodej pozemku advokátovi, smlouva ze dne 26. 6. 2015, částka 1 500 000 Kč převedeno na účet [anonymizována dvě slova] (nákup pozemků od [anonymizováno] [celé jméno žalobce] zastoupeného [právnická osoba] [anonymizováno]), příjmy 3 000 000 Kč s poznámkou –„ pozemek byl prodán za tržní cenu v době nejvyšší možné hodnoty, cena nemůže být vyšší, účelem pozemku je zahradnictví a zahrádkářství (pozemky na prodej 22. 10. 2018), náklady 25 000 Kč s poznámkou„ odměna advokáta za prodejní transakci mezi [anonymizováno] a právníkem [anonymizováno]. [příjmení], který na základě komisionářské smlouvy koupil pozemek pro [právnická osoba] [anonymizováno]“, náklady 214 000 Kč s poznámkou„ výše daně za převod vlastnictví pozemků na základě kupní smlouvy mezi [právnická osoba] [anonymizováno] zastoupenou [právnická osoba] [anonymizováno] a advokátem [anonymizováno]. [příjmení] (daň), náklady provize právníkovi 150 000 Kč –„ odměna advokátovi za držbu pozemku po dobu tří let na základě komisionářské smlouvy, nálady Údržba místa 39 000 Kč –„ sekání trávy za 3 roky, požadavky požární ochrany, celkem částka snížení dluhu [právnická osoba] [anonymizováno] vůči [právnická osoba] [anonymizováno] 1 072 000 CZK (prokázáno tabulkou čl. 76 včetně překladu na čl. 79). Tuto tabulku 2. žalovaný zaslal panu [příjmení] s tím, že je zde podrobně uveden stav vyúčtování a plateb [anonymizováno] za pozemek žalobce (prokázáno e-mailem ze dne 4. 9. 2021, čl. 84). 12. [právnická osoba] jako klienti a 1. žalovaný jako advokátní kancelář uzavřeli 3. 8. 2016 dohodu, dle jejíhož textu činí smluvní strany nesporným, že advokátní kancelář při poskytování služeb klientům zakoupila shora uvedené nemovité věci od původního vlastníka, kterým byl žalobce, a to za prostředky poskytnuté v plné výši klienty, smluvní strany učinily dále nesporným, že po uzavření kupní smlouvy s prodávajícím žalobce vykonávala advokátní kancelář na základě příkazu a dohody s klienty správu jejich majetku, který byl představován nemovitými věcmi, které jsou uvedeny v čl. I této dohody. Klienti podpisem této smlouvy potvrzují, že po celou dobu správy majetku, která byla zajišťována advokátní kanceláří, se tato činnost děla v souladu s jejich pokyny a bez jakýchkoli výtek či nedostatků (prokázáno dohodou o úplné úhradě kupní ceny ze dne 3. 8. 2016 na čl. 81). [právnická osoba] (původně [právnická osoba], následně [právnická osoba]) je počínaje 21. 1. 2008 2. žalovaný (prokázáno úplným výpisem z obchodního rejstříku na čl. 82).

13. Ze svědecké výpovědi pana [jméno] [příjmení] soud zjistil, že měli se žalobcem [právnická osoba] [anonymizováno], 2. žalovaný půjčil této společnosti 1 500 000 Kč, u těchto jednání byl přítomen také [jméno] [příjmení]. Dohodli se, že žalobce poskytne pozemky a jejich společnost za to získá 1 500 000 Kč, byla to taková zástava, společnost potřebovala peníze na projekt v Mongolsku, byli dohodnuti, že pokud budou úspěšní, tak 2. žalovaný získá z tohoto bonus. Žádné další peníze nedostali, jen těch 1 500 000 Kč, které 2 žalovaný vložil do úschovy advokátní kanceláře. Ve smlouvě nakonec figuroval 1. žalovaný, protože 2. žalovaný tam figurovat nechtěl. Vše si to takto sepsali, protože to tak chtěli žalovaní, pan [příjmení] s tím nesouhlasil. Cena, která je uvedena ve smlouvě kupní, tedy 5 350 000 Kč, byla cena, za kterou získal pozemky žalobce. Smlouvu připravili žalovaní, 2. žalovaný to takto chtěl. V roce 2020 se dozvěděl, že jsou pozemky prodané.

14. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jednání o půjčce účastnil, v té době byl členem představenstva, stejně jako pan [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Následně chtěli tu věc urovnat, vrátit 2. žalovanému poskytnutou částku a zástavu získat zpět. Při té souvislosti zjistil, že pozemky jsou prodané. Svědek se účastnil některých jednání v roce 2015, vystupovali tam také pan [příjmení] a 2. žalovaný, mělo se jednat o půjčku poskytnutou [právnická osoba] [anonymizováno] 2. žalovaným, půjčka byla poskytnutá, na účet společnosti ty peníze také přišly, konkrétně 1 500 000 Kč z účtu advokátní kanceláře. Nic dalšího zasláno nebylo, tu smlouvu ale vnímali jako zástavní, takže zaplacení nic dalšího nežádali. To poskytnutí peněz se domlouvalo různě, svědek to řešil zejména s panem [příjmení], který byl v té době zástupcem 2. žalovaného, od začátku se ale řešilo, že by to měla být nějaká forma zástavy. Smluvní dokumentaci připravovala advokátní kancelář 1. žalovaného. Pak se nějak dohodlo, že to bude mít formu kupní smlouvy, s tím přišel jeden ze žalovaných, na ta jednání chodili spolu. Svědek řekl panu [příjmení], že s tím takto nesouhlasí a měla by to být zástavní smlouva, nezdálo se mu to být férové, viděl za tím něco jiného. Pan [anonymizováno] mu na to řekl, že 2. žalovaného zná a že je to jednání mezi nimi, věří si, následně byla tedy uzavřena smlouva kupní. Ty dohody byly širší než jen toto, bylo dojednáno, že by se ty prostředky vrátily z nějakého developerského projektu. Žádná fixní splatnost nebyla, bylo ujednáno, že se to splatí z realizace nějakého projektu. Pokud je ve smlouvě uvedena částka 5 350 000 Kč, to byla kupní cena, za kterou ty pozemky pořídil žalobce. 2. žalovaný v té smlouvě nechtěl vystupovat, aby to bylo důvěryhodné, že bude lepší udělat to přes advokátní úschovu 1. žalovaného. V době, kdy byly pozemky prodány třetí osobě, měly hodnotu asi 3,5 až 4 mil. Kč. O prodeji se dozvěděl někdy na podzim 2020, zjistil to z katastru nemovitostí. Volal poté panu [příjmení], který mu řekl, že mu 2. žalovaný dal pokyn, aby pozemky prodal.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v říjnu předminulého roku jej žalobce, pan [příjmení] a 2. žalovaný pozvali, aby vystupoval v jejich sporech jako arbitr a pomohl jim vypořádat své dluhy. Následně s nimi vedl korespondenci a jednání. Jednalo se o to, že žalobce měl dostat částku 1 500 000 Kč za 5 000 000 Kč zhruba, kdy tam sloužil pozemek ve formě zástavy prostřednictvím kupní smlouvy mezi žalobcem a advokátní kanceláří zastupující zájmy 2. Žalovaného. Po uplynutí několika let žalobce a pan [příjmení] zjistili, že pozemek byl prodán asi za 3 200 000 Kč. Místo toho, aby 2. žalovaný požadoval vrácení 1 500 000 Kč, realizoval prodej pozemku a získal částku 3 200 000 Kč. Byli přítomni 3 účastníci, žalobce a pan [příjmení] za jednu stranu a 2. Žalovaný za druhou. Svědek potvrdil autentičnost e-mailové komunikace z října 2021. V tu dobu byl svědek ve spojení s žalobcem i 2. žalovaným, kdy 2. žalovanému položil otázky na WhatsAp, on mu pak na ně odpověděl takto.

16. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že [jméno] [příjmení], vystupující tehdy rovněž za žalobce, a žalovaní se dohodli, že 2. žalovaný poskytne společnosti žalobce a pana [příjmení] zápůjčku 1 500 000 Kč, přičemž žalobce poskytl jako zajištění předmětné pozemky v [obec], tyto pozemky byly přitom převedeny do vlastnictví 1. žalovaného, který vykonával jejich správu, přičemž náklady na jejich údržbu účtoval 2. žalovanému. Zápůjčka nebyla vrácena, proto byly pozemky prodány společnosti [právnická osoba] za kupní cenu 3 200 000 Kč. Žalobce se domáhal po žalovaných vydání částky ve výši 1 700 000 Kč, tedy rozdílu mezi kupní cenou a výší zápůjčky poskytnuté 2. žalovaným [příjmení] [jméno].

17. Podle § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy (odst. 2).

18. Podle § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

19. Podle § 2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odst. 1). Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn (odst. 2).

20. Po právní stránce soud věc posuzoval podle shora uvedených ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně toliko ve vztahu k 2. žalovanému. V řízení byla žalobcem předložena smlouva kupní ze dne 26. 6. 2015 (respektive takto byla smlouva jejími účastníky nazvána), na jejímž základě mělo přejít k převodu vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], (dále jen„ předmětné pozemky“) z žalobce na 1. žalovaného. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 1 700 000 Kč (jakožto hyperochy) s tvrzením, že tato částka zbyla žalovaným poté, co zpeněžili předmětné pozemky, jež poskytl žalobce k zajištění dluhu ze zápůjčky ve výši 1 500 000 Kč, když tuto částku poskytl [právnická osoba] [anonymizováno] (jejímž jednatelem je žalobce) 2. žalovaný. Tedy že se ve skutečnosti nemělo jednat o smlouvu kupní podle § 2079 o. z., ale o smlouvu o zajišťovacím převodu práva podle § 2040 o. z. Žalovaní tuto konstrukci žalobce v řízení odmítali a trvali na tom, že skutečným záměrem mezi účastníky bylo uzavřít právě smlouvu kupní, jak byla ostatně smlouva nazvána a jak vyplývá z jejího obsahu.

21. Podle § 555 se právní jednání posuzuje podle svého obsahu (odst. 1). Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy (odst. 2).

22. S ohledem na citované ustanovení § 555 o. z. se soud v prvé řadě zaměřil na to, jaká byla pravá povaha jednání učiněného účastníky (jaký byl jejich skutečný úmysl), proto nejprve poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal své tvrzení, že mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a 2. žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě 2. žalovaný poskytl prostřednictvím 1. žalovaného [právnická osoba] [anonymizováno] částku 1 500 000 Kč, dále tvrzení, že 2. žalovaný společnosti tuto částku poskytl a zejména tvrzení, že žalobce poskytl 2. žalovanému jistotu k zajištění tohoto peněžitého dluhu formou zajišťovacího převodu práva.

23. Důkazy navržené žalobcem soud provedl, přičemž na jejich základě nemá žádné pochybnosti o tom, že skutečným úmyslem účastníků rozhodně nebylo uzavření kupní smlouvy podle § 2079 a násl. K tomuto závěru dospěl jednak na základě svědeckých výpovědí svědků (zejména výpověď svědka [příjmení]), jednak e-mailové komunikace vedené 2. žalovaným se svědkem [příjmení], v níž 2. žalovaný výslovně potvrzuje skutkovou verzi nastíněnou žalobcem (tuto komunikaci 2. žalovaný nesporoval, tedy že skutečně proběhla, pouze k ní uvedl, že se týká jiných obchodů), dále tomuto nasvědčuje tabulka, kterou vytvořil (a zaslal panu [příjmení] při řešení sporů účastníků) 2. žalovaný, a v níž počítá s náklady 1 500 000 Kč za„ prodej pozemku advokátovi“, s poznámkou, že pozemek byl prodán za tržní cenu v době nejvyšší možné hodnoty (ačkoli dle tvrzení žalovaných měl pozemek koupit a následně prodat 1. žalovaný, nikoli 2. žalovaný), dále zde počítá s „ odměnou advokáta za prodejní transakci mezi [anonymizováno] a právníkem [anonymizováno]. [příjmení], který na základě komisionářské smlouvy koupil pozemek pro [anonymizována dvě slova] (společnost 2. žalovaného), počítá zde dále s nákladem na daň za převod vlastnictví pozemků na základě kupní smlouvy mezi žalobcem a advokátem [anonymizováno]. [příjmení], náklady na provizi právníkovi 150 000 Kč s poznámkou„ odměna advokátovi za držbu pozemku po dobu tří let na základě komisionářské smlouvy“, popř. částka 39 000 Kč, kterou 2. žalovaný uhradil 1. žalovanému za údržbu pozemků (sekání trávy), kdy tyto údaje jsou natolik konkrétní, že jen těžko si lze představit, že by se vztahovaly k jiným pozemkům a obchodům, než o které jde právě v tomto řízení. Dále pak také nelze přehlédnout obsah dohody ze dne 3. 8. 2016, v níž 1. žalovaný a společnost ovládaná 2. žalovaným činí nesporným, že 1. žalovaný vykonává pro společnost 2. žalovaného správu jeho majetku - předmětných pozemků v [obec]. Soud proto neuvěřil tvrzení žalovaných, že jejich úmyslem bylo uzavřít smlouvu kupní, ani tomu, že by se 2. žalovaný v e-mailové komunikaci rozsáhle věnoval jiným transakcím, neboť zde zcela jednoznačně hovoří o pozemcích v [obec] a výše tvrzené zápůjčky 1 500 000 Kč také odpovídá částce tvrzené žalobcem. 1. žalovaný tvrdil, že zbývající část kupní ceny (nad rámec 1 500 000 Kč) uhradil žalobci ve formě bezhotovostních a hotovostních převodů k rukám [jméno] [příjmení], což je ovšem v rozporu se smluvním ujednáním dle předložené kupní smlouvy ze dne 25. 6. 2016 a smlouvy o úschově (a nebylo ostatně nic snazšího než tyto tvrzené převody minimálně co do bezhotovostních převodů doložit např. výpisy z účtu – jakkoli k tomu soud 1. žalovaného nevyzýval, neboť důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení o smlouvě o zajišťovacím převodu práva leželo na žalobci). Ostatně ze všech provedených důkazů vyplývá, že 1. žalovaný nikdy neprojevil vůli být skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí, ale tyto pouze držel pro 2. žalovaného. Nejen shora uvedené jednotlivé důkazy, ale především veškeré předložené důkazy v jejich souhrnu podporují zcela jednoznačně skutkovou verzi žalobce, že skutečným záměrem účastníků rozhodně nebylo uzavření kupní smlouvy (které soud hodnotí jako jednání simulované), ale naopak uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva, kdy 2. žalovaný poskytl společnosti žalobce [příjmení] [jméno] zápůjčku ve výši 1 500 000 Kč podle § 2390 a násl. o. z., přičemž tato byla zajištěna ze strany žalobce právě předmětnými pozemky (tedy jednání zastřené). Na tomto místě se také sluší připomenout, že svědci sice hovořili o jakési formě zástavy, avšak 2. žalovaný v komunikaci s panem [příjmení] uvedl, že pozemek bylo možné kdykoli vrátit, žalobce ho mohl odkoupit zpět, ale muselo by dojít k vypořádání s 2. žalovaným, což odpovídá tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva s charakterem fiduciárního převodu. Absence poznámky o zajišťovacím převodu práva v katastru nemovitostí je pak pochopitelná, pokud účastníci simulovali jiné právní jednání (uzavření kupní smlouvy), podstatné nicméně je to, že převod vlastnického práva ve prospěch 1. žalovaného v katastru nemovitostí zapsán byl.

24. Ve vztahu k námitce 2. žalovaného, že i pokud by soud dospěl k závěru o tom, že byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu práva, samotnou zápůjčku 1 500 000 Kč měl poskytnout společnosti žalobce nikoli 2. žalovaný, ale jím ovládaná společnost (v té době) [právnická osoba] (poté [právnická osoba] a nyní [právnická osoba]) – tedy připustil, že zápůjčka v této výši [právnická osoba] [anonymizováno] poskytnuta byla, soud k této námitce odkazuje na znění smlouvy o advokátní úschově peněz ze dne 26. 6. 2015, z níž plyne, že částka 1 500 000 Kč bude plněna čerpáním právě od 2. žalovaného (nikoli jeho společnosti). Tato částka sice figuruje ve smlouvě„ kupní“ jakožto část kupní ceny, ale ve skutečnosti se jednalo o předmětnou zápůjčku – ostatně pokud by byl kupcem 1. žalovaný, jak tvrdili žalovaní, nijak nevysvětlil, proč část„ kupní ceny“ hradil 2. žalovaný. Svědek [příjmení] sice vypověděl, že měla být půjčka poskytnutá společností 2. žalovaného, ale poté také několikrát uvedl, že půjčku poskytoval 2. žalovaný, tedy zjevně nerozlišoval mezi osobou 2. žalovaného a jím ovládanou společností. Svědek [příjmení] pak také sice vypověděl, že smlouva o zápůjčce nebyla za [právnická osoba] [anonymizováno] nikým uzavřena, avšak otázka uzavření smlouvy je otázkou právní, kterou si posuzuje výhradně soud. Navíc svědek uvedl, že ve věci jednali zejména 2. žalovaný a pan [příjmení], zástupce žalobce, jednatele společnosti [příjmení] [jméno] (tuto společnosti také žalobce a pan [příjmení] společně vlastnili). V tomto směru tedy soud má za to, že smlouva o zápůjčce ve výši 1 500 000 Kč mezi společností a 2. žalovaným uzavřena byla. Ostatně povahu vztahů vypověděli všichni tři slyšení svědci zcela shodně, je sice pravdou, že svědek [příjmení] se původních jednání neúčastnil a veškeré informace má jen zprostředkovaně, nicméně tyto informace mu poskytli sami účastníci (resp. žalobce a 2. žalovaný), přičemž byla doložena rovněž e-mailová komunikace, ve které se takto ke sporným otázkám vyjadřoval sám 2. žalovaný. Pokud pak 2. žalovaný namítal, že z předložené kupní smlouvy je zcela nepochybné, jaká byla vůle účastníků, k tomu soud uvádí, že skutečnost, že smlouva kupní je simulovaným jednáním je možné prokázat zejména jinými důkazními prostředky než listinou, v níž je tato smlouva obsažena. Simulované právní jednání, které může mít veškeré náležitosti platného právního jednání, může být určité i srozumitelné, přesto bude stíháno neplatností, neboť jej neplatným činí nedostatek vůle takovéto právní jednání učinit, přičemž skutečná vůle bude zpravidla ze samotného obsahu takové listiny zpravidla nezjistitelná, neboť se strany takto učiněného jednání úmyslně snaží vzbudit dojem, že zde tato vůle je (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4808/2017).

25. Podle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

26. Zastřené jednání je potřeba posoudit podle jeho pravé povahy, tedy podle společného úmyslu smluvních stran. Podle § 560 o. z. musí mít právní jednání, kterým se převádí věcné právo k nemovitosti, písemnou formu. Soud má za to, že v daném případě byla tato podmínka splněna, navzdory tomu, že se jedná o zastřené právní jednání, neboť v písemné formě byl zachycen převod věcného práva – tedy ujednání, kterým bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem převedeno na 1. žalovaného.

27. Podle § 2044 odst. 1 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva. Převyšuje-li obvyklá cena jistoty zřejmě výši zajištěného dluhu, vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla, částku odpovídající rozdílu; přitom si započte náklady, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o zajišťovacím převodu práva údaj o výši dluhu a hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, je na věřiteli, aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje (odst. 2).

28. Zákon sice nepředpokládá takovouto konstrukci, jakou si vytvořili účastníci (přičemž účastníkům nic nebrání se od zákonné úpravy odchýlit, pokud jsou splněny podmínky podle § 1 odst. 1 o. z.), tedy že věřitel je jinou osobou než subjekt, na který je (podmíněně) převedeno vlastnické právo k předmětu zajištění, nicméně stanoví zcela jednoznačně, že je věřitel osobou, která vyplatí dlužníkovi přebytek ceny jistoty (případné jiné smluvní ujednání v tomto směru tvrzeno a prokazováno ani nebylo). V této věci je pak na žalovaných, aby se případně mezi sebou vypořádali, pokud přistoupili k uzavření takovéto smlouvy (což zjevně dle obsahu tabulky 2. žalovaného už navíc i učinili). Na základě provedených důkazů je také jednoznačné, že s výtěžkem zpeněžení jistoty kalkuloval právě 2. žalovaný (viz excelové tabulky, které si 2. žalovaný vytvořil a které v řízení nijak nesporoval). Ze shora uvedeného přitom vyplývá, že předmětné pozemky byly převedeny na 1. žalovaného, nicméně věřitelem byl nepochybně 2. žalovaný, neboť to byl právě on, kdo poskytl [právnická osoba] [anonymizováno] zápůjčku ve výši 1 500 000 Kč. Jakožto věřitel pak je také podle shora citovaného ustanovení povinen žalobci vydat hyperochu, tedy částku, která převyšuje výši zajištěného dluhu, 1. žalovaný proto ve věci není pasivně legitimován (není zde věřitelem), jak je již shora uvedeno, nicméně je na 1. a 2. žalovaném, aby si mezi sebou případné závazky urovnali (to, že se žalobce domáhá po žalovaných společně a nerozdílně náhrady škody, nikoli vydání hyperochy, poprvé zaznělo v závěrečném návrhu žalobce – v tomto směru je sice právní hodnocení věci záležitostí soudu, nicméně dokazování nebylo vedeno k tvrzení o vzniklé škodě a případné další dokazování v tomto směru by bylo v rozporu s koncentrací řízení – a to zejména ve vztahu k výši škody). Žádný z účastníků nesporoval výši kupní ceny, za kterou byly předmětné nemovitosti [anonymizováno] [právnická osoba] převedeny. Ačkoli se jedná ve výsledku o částku nižší, než byla jejich pořizovací kupní cena zaplacená žalobcem, žalobce v tomto řízení zjevně akceptoval, že cena, za kterou byly pozemky následně prodány společnosti [právnická osoba] byla cenou obvyklou. Ve smlouvě není uvedeno hodnověrné ocenění práva převedeného k zajištění, proto bylo na věřiteli, aby případně prokázal, že obvyklá cena jistoty výši dluhu zřejmě nepřevyšuje, 2. žalovaný však vůbec sporoval, že by se jednalo o smlouvu o zajišťovacím převodu práva, logicky tedy v tomto směru ničeho nenamítal. Pokud bylo také v souvislosti s výslechem svědka [příjmení] ze strany 2. žalovaného namítáno, že svědek v jiném řízení vypovídal, že pozemky měly zajišťovat nejen zápůjčku 1 500 000 Kč, ale také částku 100 000 USD, tato obrana v tomto řízení uplatněna nebyla - a opět by bylo na 2. žalovaném, aby tuto obranu případně uplatnil, což neučinil, a setrval na tvrzení, že se jednalo o kupní smlouvu – o čemž však soud nepřesvědčil. Soud v tomto směru nespatřuje žádný důvod k pochybnostem o věrohodnosti výpovědi svědka, neboť v tomto řízení svědek ani nebyl na (zcela nově) tvrzenou zápůjčku 100 000 USD nikým tázán (navíc sdělil, že tato byla zajištěna směnkami). Jen nad rámec shora uvedeného pak soud konstatuje, že i pokud by neshledal smlouvu o zajišťovacím převodu práva platnou, má za zcela nepochybné, že úmyslem účastníků jednoznačně nebylo uzavření smlouvy kupní a takováto smlouva je tedy pro nedostatek vůle účastníků takovouto smlouvu uzavřít neplatná, jak je již shora nastíněno, otázkou by tedy následně mohlo být, zda vůbec mohly být pozemky platně převedeny na třetí subjekt.

29. S ohledem na vše shora uvedené soud ve vztahu k 1. žalovanému žalobu pro nedostatek jeho pasivní legitimace zamítl (výrok I.) a uložil povinnost k vydání hyperochy ve výši 1 700 000 Kč žalobci 2. žalovanému (výrok III.), přičemž o příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po podání žaloby.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným (výrok II.) podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy byl 1. žalovaný zcela úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v 9 náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony vyjádření ze dne 23. 3. 2022, ze dne 9. 8. 2023, ze dne 8. 9. 2022 a ze dne 25. 1. 2023 a účast u jednání dne 12. 7. 2022, dne 15. 9. 2022, dne 1. 12. 2022 (2x, neboť jednání přesáhlo dvě hodiny), dne 26. 1. 2023, celkem tedy 2 700 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 1 202 Kč (podle § 30 odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb. ve spojení se zák. č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách) za cestu [obec] - [obec] a zpět (124 km) automobilem Mitsubishi Pajero při ceně pohonných hmot 47,10 Kč za litr (podle § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb.) a spotřebě 10,6 litrů [číslo] km, včetně základní náhrady 4,70 Kč (podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.). Pokud 1. žalovaný žádal rovněž náhradu za ztrátu 8 hodin času, tato 1. žalovanému nepřísluší, neboť se jedná o nárok podle § 14 a.t. (nikoli podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), který je poskytován toliko zástupcům podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a jež tak nezastoupeným účastníkům řízení nepřísluší (na tom nic nemění, že 1. žalovaným je advokátní kancelář). Celkové náklady 1. žalovaného ve výši 3 902 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným (výrok IV.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy byl žalobce zcela úspěšný, proto mu byla přiznána náhrada nákladů spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 85 000 Kč a nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 8 úkonů právní služby po 15 100 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) vyjádření ze dne 12. 7. 2022, závěrečný návrh 19. 1. 2023, a písm. g) účast na jednání dne 12. 7. 2022, dne 15. 9. 2022, dne 1. 12. 2022 (za 2 úkony, neboť jednání přesáhlo dvě hodiny), dne 26. 1. 2023, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 8 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Žalobce žádal také náhradu za úkon podání ze dne 15. 8. 2022, avšak dle obsahu tohoto podání se jedná pouze o návrh dalších důkazů, nikoli vyjádření ve věci, které by bylo úkonem podle 11 a. t. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce sice nedoložil, že by vyzval před podáním žaloby 2. žalovaného k zaplacení žalované částky, avšak s ohledem na procesní stanovisko 2. žalovaného lze předpokládat, že by žalovanou částku nezaplatil, ani pokud by byl před zahájením řízení vyzván podle § 142a o. s. ř. Celkové náklady žalobce ve výši 234 072 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a shora uvedený zaplacený soudní poplatek), byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. O nákladech řízení státu (výrok V. a VI.) bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Výsledek řízení přitom znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, kterému vznikne povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníkovi. Ve věci byl ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným neúspěšný žalobce, ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným pak 2. žalovaný, proto byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena rovným dílem žalobci a 2. žalovanému. Usnesením ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 11 C 163/2021, soud přiznal tlumočnici [příjmení] [celé jméno tlumočnice] tlumočné ve výši 700 Kč a usnesením ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 11 C 163/2021, soud přiznal tlumočníkovi [příjmení] [celé jméno tlumočníka] tlumočné ve výši 900 Kč (soud neuložil účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení dle usnesení ze dne 30. 1. 2023, č. j. 11 C 163/2021-189, neboť tímto usnesením byla přiznána odměna za tlumočení účastníkovi, nikoli svědkům, proto tento náklad nese stát). Znalečné ve výši 700 Kč a 900 Kč již bylo účastníkům vyplaceno, proto má stát právo na náhradu těchto nákladů. Soud s ohledem na vše výše proto uvedené rozhodl tak, že žalobce a 2. žalovaný jsou povinni uhradit státu každý polovinu těchto částek, každý z nich tedy celkem 800 Kč.