11 C 165/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 339,30 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 8 751,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 430,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 226,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 255,55 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a úroku ve výši 8 % ročně z částky 2 229,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 353,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 689,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 091,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 200 Kč od 23. 4. 2024 do 27. 9. 2024, požadovaným úrokem z prodlení převyšujícím o 2,25 % zákonný úrok z prodlení z částky 5 200 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 889,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 10. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 34 339,30 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „původní věřitelka“) dvě obsahově totožné smlouvy o spotřebitelském úvěru: dne 28. 1. 2022 smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 1“), a dne 23. 8. 2022 smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Smlouva 2“). Předmětem obou smluv byl úvěr ve výši 15 000 Kč, a v obou se žalovaná zavázala vedle vrácení této jistiny též k zaplacení: i) úroku ve výši 761,00 Kč, ii) poplatku za sjednání smlouvy ve výši 7 350 Kč, iii) poplatku za vyhodnocení případu ve výši 2 077 Kč, iv) poplatku za inkaso ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně měla oba úvěry splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná na Smlouvu 1 uhradila jen 23 900 Kč, a na Smlouvu 2 jen 9 800 Kč.

2. Původní věřitelka postoupila pohledávku plynoucí ze Smlouvy 1 a 2 na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 20. 9. 2024 a zároveň ji vyzvala k plnění nejpozději do 27. 9. 2024. Navzdory této výzvě žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku 34 339,30 Kč (8 751,30 Kč jako dlužná jistina ze Smlouvy 1, a 25 588 Kč ze Smlouvy 2) spolu s příslušenstvím.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila dne 9. 5. 2025 žalobu o tvrzení, kterak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím obou úvěrů. Před uzavřením Smlouvy 1 původní věřitelka nahlédla do veřejných registrů a vycházela z tvrzení, že žalovaná měla od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 uzavřenou dohodu o pracovní činnosti se společností , právnická osoba, , že její měsíční příjmy jsou 16 869 Kč a výdaje 7 360 Kč (bydlení, doprava, srážky ze mzdy), její použitelný příjem tedy byl 9 536 Kč. Je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Proto dospěla k závěru, že bude schopna měsíčně splácet 1 992 Kč. Stran Smlouvy 2 též vycházela z veřejných registrů, stejné dohody o pracovní činnosti s tím, že její měsíční příjmy činí 24 892 Kč a výdaje 9 742 Kč. Její použitelný příjem vypočetla na částku 15 150 Kč, proto měla být schopna splácet i druhý úvěr. Je toho názoru, že původní věřitelka nepochybovala o pravdivosti tvrzení žalované, protože žalovaná by se v opačném případě dopouštěla úvěrového podvodu. Zdůraznila též rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, dle kterého není povinností úvěrujících uchovávat listiny, které úvěrovaní před uzavřením úvěrů předloží.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 25. 9. 2025 ani 30. 10. 2025 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jednal v její nepřítomnosti.

5. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění:

6. Žalovaná uzavřela s původní věřitelkou dne 28. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (Smlouvu 1), ve které je zakotvena povinnost původní věřitelky poskytnou žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a povinnost žalované jí úvěr splatit spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem 7 350 Kč za zpracování úvěru, poplatkem 2 077 Kč za vyhodnocení úvěru, a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do měsíce od podpisu Smlouvy 1 a každá další pak a do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pevná úroková sazba činila 8 % a roční procentní sazba nákladů 272,44 %. Smlouva 1 obsahuje i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky, nejvýše však 500 Kč, pro případ prodlení žalované s placením jakékoliv splátky (prokázáno Smlouvou 1).

7. Žalovaná uzavřela s původní věřitelkou dne 23. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (Smlouvu 2), ve které je zakotvena povinnost původní věřitelky poskytnou žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a povinnost žalované jí úvěr splatit spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem 7 350 Kč za zpracování úvěru, poplatkem 2 077 Kč za vyhodnocení úvěru, a s inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do měsíce od podpisu Smlouvy 2 a každá další pak a do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Pevná úroková sazba činila 8 % a roční procentní sazba nákladů 272,44 %. Smlouva 2 obsahuje i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky, nejvýše však 500 Kč, pro případ prodlení žalované s placením jakékoliv splátky (prokázáno Smlouvou 2).

8. Před sjednáním Smlouvy 1 žalovaná jako žadatelka o úvěr původní věřitelce sdělila, že je zaměstnaná, nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí, její mzda činí 16 896 Kč a její měsíční výdaje jsou 3 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na dopravu jídlo a osobní náklady, 500 Kč na srážky ze mzdy. Dále uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a nevyživuje žádné dítě (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 28. 1. 2022). Původní věřitelce doložila, že byla od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 zaměstnaná u agentury práce, přičemž mzda měla být určena vždy v konkrétním písemném pokynu k přidělení u uživatele (prokázáno Dohodu o pracovní činnosti ze dne 30. 12. 2021), a že jí agentura práce za listopad a prosinec 2021 vyplatila celkem 42 320 Kč (prokázáno fotografií přehledu plateb agentury práce žalované).

9. Před sjednáním Smlouvy 2 žalovaná jako žadatelka o úvěr původní věřitelce sdělila, že je zaměstnaná, nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí, její mzda činí 24 892 Kč a její měsíční výdaje jsou 3 000 Kč na bydlení, 4 250 Kč na dopravu jídlo a osobní náklady, 500 Kč na srážky ze mzdy, a 1 992 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Dále uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a nevyživuje žádné dítě (prokázáno Žádostí o úvěr ze dne 23. 8. 2022). Původní věřitelce doložila, že byla od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 zaměstnaná u agentury práce, přičemž mzda měla být určena vždy v konkrétním písemném pokynu k přidělení u uživatele (prokázáno Dohodu o pracovní činnosti ze dne 30. 12. 2021), a že v červenci 2022 jí zaměstnavatel vyplatil 24 892 Kč (prokázáno kopií výplatní pásky z července 2022).

10. Žalovaná na Smlouvu 1 plnila původní věřitelce celkem 23 900 Kč; od ledna do dubna 2022 měsíčně 2 000 Kč, poté nahodile po 1 000 Kč nebo 2 000 Kč, poslední splátku ve výši 500 Kč uhradila 16. 8. 2023 po šestiměsíční prodlevě (prokázáno Historií transakcí na Smlouvu 1).

11. Žalovaná na Smlouvu 2 plnila původní věřitelce celkem 9 800 Kč; za každý z měsíců srpen a září 2022 splatila 2 000 Kč, v říjnu neuhradila ničeho, a následně plnila nahodile po částkách v rozmezí od 500 do 2 000 Kč, poslední splátku ve výši 500 Kč uhradila 16. 8. 2023 po šestiměsíční prodlevě (prokázáno Historií transakcí na Smlouvu 2).

12. Původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávky plynoucí ze Smluv 1 a 2 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, stránkou 39 seznamu postoupených pohledávek, který je přílohou č. , hodnota, této smlouvy, a Potvrzením o zaplacení kupní ceny).

13. Původní věřitelka žalovanou informovala dne 14. 6. 2024 o tom, že pohledávky plynoucí ze Smluv 1 a 2 postoupila na žalobkyni. Tento dopis zaslala žalované na adresu , adresa, (prokázáno Oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024).

14. Žalobkyně žalovanou dne 20. 9. 2024 vyzvala k uhrazení pohledávek plynoucích ze Smluv 1 a 2, a to nejpozději do 27. 9. 2024. Výzvu jí zaslala 23. 9. 2024 na adresu , adresa, (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024 a podacím lístkem z 23. 9. 2024).

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Na jednání před soudem konaném dne 25. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do 8 751,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 430,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 226,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 255,55 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku ve výši 8 % ročně z částky 2 229,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, tedy tu část žaloby, jíž se žalobkyně domáhala nároku ze Smlouvy 1. Žalovaná se na jednání nedostavila, a ani na výzvu soudu nevyslovila se zpětvzetím nesouhlas, proto soud ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. výrokem I. rozsudku v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil. Soud se proto zabýval důvodností žaloby toliko v rozsahu nároku plynoucím ze Smlouvy 2.

17. Smlouva 2 uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou je smlouvou o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr podle ZoSÚ.

18. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Původní věřitelka neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 ZoSÚ v rozhodném znění. Věřitel této povinnosti nedostojí, vyjde-li jen z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele, které nejsou dostatečně doloženy patřičnými doklady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, bod 39).

22. Původní věřitelka nepřistoupila k hodnocení příjmů a výdajů žalované zodpovědně. Žalovaná v roce 2022 pracovala prostřednictvím agentury práce, což je forma zaměstnávání sice zákonem předpokládaná, avšak je obecně známo, že příjmy agenturního zaměstnance mohou být volatilní. Nejedná se o pracovní poměr se stabilním příjmem ve fixní částce, ale příjem závisí na tom, zda vůbec a v jakém rozsahu využije uživatel služeb agentury práce. Původní věřitelka měla žalovanou doloženo, že v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru Smlouvou 2 žalobkyně obdržela mzdu ve výši 24 892 Kč, to však v žádném případě soud nepovažuje za komplexní a hodnověrný obrázek příjmové stránky osobního rozpočtu žalované.

23. Ani výdajovou stránku hospodaření žalované původní věřitelka nezkoumala dostatečně. Spokojila se s pouhými tvrzeními žalované, že za bydlení a energie měsíčně vydá 3 000 Kč, přičemž náklady na bydlení běžně v roce 2022 dosahovaly násobných částek. Za situace, kdy žalobkyně nedoložila původní věřitelce nájemní smlouvu, ze které by uvedená výše nájemného plynula, soud toto tvrzení nepovažuje za důvěryhodné.

24. Původní věřitelka se při poskytování úvěru Smlouvou 2 zcela nevyhovujícím způsobem postavila ke skutečnosti, že žalovaná již jeden úvěr od ní čerpala a k tomu, jakým způsobem plnila povinnosti jí plynoucí ze Smlouvy 1. Z Historie transakcí na Smlouvu 1 vyplynulo, že od ledna do dubna 2022 plnila splátky řádně a včas, v květnu, červnu a srpnu 2022 ale zaplatila jen polovinu měsíčních splátek. Poslední splátku na Smlouvu 1 měla žalovaná splatit v březnu 2023. Původní věřitelka měla být při poskytování úvěru Smlouvou 2 (v srpnu 2022) daleko obezřetnější a zohlednit, že není-li žalovaná schopna řádně splácet první úvěr, bude jí pravděpodobně (při nezměněné příjmové situaci) činit obtíže měsíčně splácet od srpna 2022 do března 2023 souběžně úvěry dva (tedy měsíčně celkově 3 984 Kč).

25. Původní věřitelka vycházela při uzavírání Smlouvy 2 z tvrzení žalované, že nemá uzavřené žádné jiné smlouvy o spotřebitelském úvěru u jiných subjektů. Toto tvrzení žalované však jinak neověřila, ačkoliv to s ohledem na oprávnění o vzájemném informování o dluzích značící neschopnost splácet úvěr podle § 88 ZoSÚ učinit měla. K důkazu nepředložila žádné výpisy z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Soudu je nadto z vlastní činnosti známo, že s žalobkyní bylo v roce 2022 vedeno , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , exekuční řízení sp. zn. 144 EX 1968/20. Tento poznatek nebylo třeba dokazovat (§ 121 o. s. ř.). Existenci zahájeného exekučního řízení původní věřitelka při vynaložení pozornosti, kterou jí ukládá § 86 ZoSÚ, mohla a měla zjistit.

26. Povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, bod 31). Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, vysvětlil, že vnitrostátní soudy mají posoudit splnění této povinnosti úvěrujícím z úřední povinnosti, tedy aniž by k tomu potřebovaly návrh spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Na tuto judikaturu reagovat tuzemský zákonodárce novelizací § 87 odst. 1 ZoSÚ, a od 29. 5. 2022 toto ustanovení výslovně ukládá soudům přihlížet k neplatnosti smlouvy i bez návrhu. Smlouva byla podepsána dne 23. 8. 2022, tedy po účinnosti novely č. 96/2022 Sb.

27. Žalobkyně se dále v doplnění žaloby dovolávala závěru rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, že postačí, pokud spotřebitel pouze předloží při podpisu úvěrové smlouvy listiny, z nichž dovozuje svou schopnost splácet úvěr (a věřitel tyto listiny nemusí uchovávat). S tímto závěrem soud souhlasí, nicméně na právní posouzení projednávané věci nemá žádný vliv. Žalobkyně ani neuvedla, které listiny byly původní věřitelce žalovanou předloženy, aniž by si původní věřitelka opatřila jejich kopie; řadu z listin (ne-li všechny), z nichž původní věřitelka vycházela, soudu žalobkyně doložila. Ať už by se jednalo o jakoukoli listinu, absolutní neplatnost Smlouvy 2 není způsobena tím, že původní věřitelka některé listiny předložené žalovanou neuchovala. Neplatnost Smlouvy 2 je způsobena tím, že původní věřitelka dostatečně neověřila příjmy a výdaje žalované, nezohlednila dosavadní úvěrovou nekázeň stran Smlouvy 1, a zcela nedostatečně pátrala po jiných dluzích žalované.

28. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní věřitelka spoléhala na pravdivost tvrzení žalované, protože nepravdivými (či zkreslenými či přímo lživými) informacemi o své majetkové situaci by se dopustila přečinu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku. K tomu soud uvádí, že případný úmysl žalované obohatit se s vědomím, že nebude schopna řádně a včas dluh splácet, nesouvisí se zákonnou povinností původní věřitelky tuto schopnost žalované ověřit. Soukromoprávní rovina případu, která je výhradně předmětem nynější věci, nemá nic společného s trestněprávní odpovědností žalované.

29. V řízení před soudem se přes výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyni nepodařilo prokázat, že původní věřitelka splnila povinnost podle § 86 ZoSÚ ověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva 2 je proto podle § 87 téhož zákona neplatná, a to absolutně (od počátku), protože soud byl povinen zkoumat splnění této povinnosti i bez návrhu žalované (spotřebitelky).

30. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

31. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Zároveň soud shledal Smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek jmenovaného soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

33. Původní věřitelka a žalovaná si ujednaly roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 272,44 % z celkové výše úvěru, tedy zřejmě několikanásobně překračují obvyklou úrokovou míru u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami. Je tak zcela zjevné, že ujednání o výši úroku odporuje dobrým mravům, a proto je neplatné (§ 580 ve spojení s § 588 o. z).

34. Ačkoliv je Smlouva 2 neplatná, v řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované částku 15 000 Kč, a žalovaná jí vrátila jen 9 800 Kč, přestože byla vyzvána k plnění.

35. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

37. Z uvedeného plyne, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 200 Kč, a žalobkyně má tudíž nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Soud proto žalobě vyhověl do částky 5 200 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou jí žalobkyně (resp. původní věřitelka) bez právního důvodu poskytla (výrok I.).

38. Z přiznané částky je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

39. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy 2 nebylo možné vycházet ze smluveného data splatnosti dluhu. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vyšel z okamžiku, který žalobkyně určila žalované k plnění předžalobní výzvou, tj. 27. 9. 2024. Následující den (tj. 28. 9. 2024) měla žalovaná možnost (a povinnost) plnit, což neučinila. O tohoto dne přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 5 200 Kč. Není přitom podstatné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění z nesprávně označeného právního důvodu.

40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

41. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy 2 jako celku tak nemá žalobkyně právo na zaplacení: částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 353,39 Kč, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 689,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 091,92 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 200 Kč od 23. 4. 2024 do 27. 9. 2024, a požadovaným úrokem z prodlení převyšujícím o 2,25 % zákonný úrok z prodlení z částky 5 200 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 889,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení,proto soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran, protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 15 %. Byla totiž neúspěšná též v části, v níž vzala žalobu zpět, protože žalovaná částka plynula ze Smlouvy 1, kterou soud s ohledem na právní posouzení Smlouvy 2 taktéž hodnotil jako absolutně neplatnou z důvodu nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti žalované. Žalovaná čerpala ze Smlouvy 1 úvěr ve výši 15 000 Kč, a z provedeného dokazování vyplynulo, že na dluh uhradila 23 900 Kč. Jistinu tedy vrátila žalobkyni zcela, a žalovaný nárok představují pouze neplatně sjednané poplatky a příslušenství. Žaloba v tomto rozsahu nebyla důvodná, zpětvzetí tedy zavinila žalobkyně, a v tomto rozsahu se přičte úspěch žalované (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 47/2014). Úspěšnější žalované ale žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl výrokem IV. tak, že ani jedné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.