11 C 17/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. et Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A státní příslušník Anonymizováno bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B státní příslušnice Anonymizováno bytem Adresa žalované A o 147 255 Kč s příslušenstvím I. Řízení se zastavuje co do částky 35 980 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 990 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 990 Kč od 17. 8. 2025 do zaplacení.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 111 275 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 465 Kč od 17. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 870 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 990 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 990 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 990 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 53 970 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 265 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyni se vrací na zaplaceném soudním poplatku částka 1 152 Kč, která jí bude vyplacena po právní moci tohoto rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 5.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 13. 11. 2025 domáhala po žalovaných zaplacení částky 147 255 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 24. 9. 2024 uzavřeli žalovaní jako rodiče nezletilého dítěte s žalobkyní smlouvu o účasti dítěte na docházce v mateřské škole. Na jejím základě byla nezletilé poskytována docházka v rámci mateřské školy. Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 1. 10. 2024 na 10 měsíců s možností automatického prodloužení. Na základě emailu žalovaného ze dne 30. 4. 2025 žalobkyně akceptovala vůli žalovaných smlouvu neprodlužovat. Žalovaní se smluvně zavázali hradit měsíční školné 17 990 Kč, splatné vždy k 15. dni předcházejícího měsíce. Žalobkyně tvrdí, že žalovaní neuhradili školné za měsíce květen až září 2025 v celkové výši 89 950 Kč. Dále nezaplatili stravné za březen a duben 2025 ve výši 3 335 Kč. Celková dlužná částka tak činí 93 285 Kč. Žalobkyně uvádí, že žalovaní na výzvy nereagovali, telefonicky sdělili, že platit nebudou, a své povinnosti nesplnili ani po urgencích. Z důvodu prodlení požaduje žalobkyně zákonné úroky z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního školného, tedy ve výši 53 970 Kč, jak stanoví čl. V odst. 5 smlouvy. Dne 14. 10. 2025 žalobkyně zaslala žalovaným předžalobní výzvu k úhradě jistiny, úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů právního zastoupení. Výzva byla žalovanému , Anonymizováno, doručena, zásilka žalované , Anonymizováno, se vrátila jako nedoručená. Oba byli kontaktováni také emailem dne 3. 11. 2025. Do dnešního dne nebylo nic uhrazeno.

2. Podáním ze dne 5. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 35 980 Kč s příslušenstvím, neboť z důvodu administrativní chyby byly do návrhu zahrnuty rovněž nároky na úhradu školného za měsíce srpen 2025 ve výši 17 990 Kč a září 2025 ve výši 17 990 Kč, přestože smlouva o účasti dítěte na docházce v mateřské škole skončila uplynutím sjednané doby dne 31. 7. 2025. Dle § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce vzít za řízení návrh na zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené zpětvzetí žaloby soud řízení dle § 96 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil (výrok I.).

3. Žalovaní se ve věci nevyjádřili.

4. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Na uvedený vztah nedopadá žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou, Spojeným královstvím a Ukrajinou, proto soud s odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém aplikoval nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), konkrétně obecné pravidlo příslušnosti v čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Žalovaní měli bydliště na území České republiky ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze smluvních ujednání (čl. VIII odst. 5 smlouvy o účasti dítěte na docházce v mateřské škole).

6. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Žalobkyně uzavřela s žalovanými jako rodiči a zákonnými zástupci dítěte dne 24. 9. 2024 smlouvu o účasti dítěte na docházce v mateřské škole. Na základě této smlouvy byla žalobkyně povinna poskytovat péči o dítě a žalovaní byli povinni platit školné ve výši 17 990 Kč měsíčně. Školné bylo splatné vždy předem, a to do 15. dne měsíce předcházejícího příslušnému platebnímu období. Dále se žalovaní zavázali platit za stravu, a to 45 Kč za dopolední svačinu a 100 Kč za oběd. Pokud by žalovaní byli v prodlení s placením školného nebo jiné platby o více než 30 dní, zavázali se zaplatit smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního školného. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 10. 2024 na období 10 měsíců s možností automatického prodloužení na stejnou dobu, na kterou smlouva byla uzavřena původně, pokud žalovaní s prodloužením nevyjádří nesouhlas do začátku třetího měsíce předcházejícího prodloužené doby účinnosti této smlouvy. Smlouva se řídí českým právním řádem (zjištěno ze smlouvy o účasti dítěte na docházce v mateřské škole ze dne 24. 9. 2024, z přílohy č. 1).

8. Nezletilé dítě žalovaných v březnu 2025 bylo přítomno v mateřské škole celkem 17 dnů, v dubnu 2025 bylo přítomno 6 dnů. Poplatek za stravu tak činil 2 465 Kč za březen 2025 a 870 Kč za duben 2025 (zjištěno z přehledu docházky za období březen 2025 a duben 2025).

9. Dne 30. dubna 2025 zaslal žalovaný žalobkyni e-mail se sdělením, že jeho dítě již nebude mateřskou školu dále navštěvovat (zjištěno z e-mailové komunikace ze dne 30. 4. 2025).

10. Dne 14. 10. 2025 byla žalovaným zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k zaplacení dluhu na školném v celkové výši 89 950 Kč (školné za měsíce květen 2025 až září 2025 po 17 990 Kč), dále dluh na stravném v celkové výši 3 335 Kč (2 465 Kč za březen 2025 a 870 Kč za duben 2025), smluvní pokuty ve výši 53 970 Kč (3x 17 990 Kč) a úroků z prodlení. Předžalobní výzva byla žalovaným zaslána poštou, přičemž žalovanému byla výzva doručena dne 16. 10. 2025, žalované se výzva nepodařila doručit. Žalovaným byla výzva doručena rovněž prostřednictvím e-mailové komunikace a to dne 13. 11. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 10. 2025 pro žalovaného včetně dodejky, předžalobní výzvy ze dne 14. 10. 2025 pro žalovanou včetně vrácené zásilky, z e-mailové komunikace ze dne 13. 11. 2025).

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci uzavřeli dne 24. 9. 2024 smlouvu o účasti dítěte žalovaných na docházce v mateřské škole, na jejímž základě byla žalobkyně povinna poskytovat péči o nezletilé dítě a žalovaní byli povinni hradit sjednané měsíční školné ve výši 17 990 Kč a úhrady za stravu podle skutečné docházky dítěte. Smlouva byla uzavřena na období 10 měsíců s účinností od 1. 10. 2024. Nezletilé dítě žalovaných docházelo do mateřské školy v březnu 2025 v rozsahu 17 dnů a v dubnu 2025 v rozsahu 6 dnů, přičemž náklady na stravné za tato období činily celkem 3 335 Kč. Dne 30. 4. 2025 žalovaný oznámil žalobkyni, že dítě nadále nebude mateřskou školu navštěvovat, smlouva tak skončila uplynutím doby, na kterou byla smlouva uzavřena. Žalovaní neuhradili dlužné školné za období 3 měsíců (období květen 2025 až červenec 2025) v celkové výši 53 970 Kč, ani dlužné stravné za měsíce březen 2025 až duben 2025 v celkové výši 3 335 Kč, ani sjednanou smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního školného, tedy ve výši 53 970 Kč. Žalobkyně proto žalovaným dne 14. 10. 2025 zaslala předžalobní výzvu k úhradě dluhu, na kterou žalovaní nereagovali a dluh nezaplatili.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Podle § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

15. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Na základě výše uvedených skutečností a ve spojení s citovanými právními předpisy dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 1746 odst. 2 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat předškolní péči a související služby nezletilému dítěti žalovaných a žalovaní se zavázali hradit sjednané měsíční školné ve výši 17 990 Kč a úhrady za stravu podle skutečné docházky dítěte. Smlouva byla sjednána s účinností od 1. 10. 2024 na období 10 měsíců s možností jejího automatického prodloužení, pokud žalovaní včas nevyjádří nesouhlas.

17. Dne 30. 4. 2025 žalovaný žalobkyni e-mailovou zprávou oznámil, že dítě již nebude mateřskou školu dále navštěvovat. Tento projev vůle soud posoudil jako včasné vyjádření nesouhlasu s automatickým prodloužením smlouvy dle smluvního ujednání, nikoli jako výpověď smlouvy. Smlouva proto nezanikla ke dni tohoto oznámení, ale trvala po celé původně sjednané období a zanikla až uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy ke dni 31. 7. 2025, v souladu s § 603 o. z.

18. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaní neuhradili sjednané školné za měsíce květen 2025, červen 2025 a červenec 2025, tedy za období, v němž smlouva mezi účastníky stále trvala, a to v celkové výši 53 970 Kč. Dále žalovaní neuhradili úhrady za stravné za měsíce březen 2025 a duben 2025 v celkové výši 3 335 Kč, které byly splatné podle skutečné docházky dítěte do mateřské školy. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení těchto částek jakožto dlužných peněžitých plnění ze smlouvy.

19. Pokud jde o smluvní pokutu, ta byla mezi účastníky platně sjednána v čl. V odst. 5 smlouvy o účasti dítěte na docházce v mateřské škole pro případ prodlení žalovaných s úhradou školného nebo jiné platby delší než 30 dní, a to ve výši trojnásobku měsíčního školného. Takové ujednání je v souladu s § 2048 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaní byli v prodlení s úhradou školného i stravného po dobu delší než 30 dní, a to přesto, že byli na svůj dluh opakovaně upozorňováni. Porušili tak smluvní povinnost řádně a včas hradit sjednané platby. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty.

20. Soud neshledal ujednání o smluvní pokutě neplatným ani nepřiměřeným ve smyslu § 2051 občanského zákoníku. Výše smluvní pokuty odpovídá významu zajišťované povinnosti, tedy pravidelné úhrady školného jako základního protiplnění za poskytované služby, a současně reflektuje délku prodlení žalovaných a skutečnost, že žalobkyně byla povinna po dobu trvání smlouvy blokovat kapacitu mateřské školy pro nezletilé dítě žalovaných. Smluvní pokuta ve výši 53 970 Kč proto byla shledána přiměřenou a byla žalobkyni přiznána v plné výši.

21. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni dlužné částky uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, přičemž o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, neboť žalovaní se dostali do prodlení s úhradou jednotlivých peněžitých plnění počínaje dnem jejich splatnosti stanovené smlouvou, a to až do zaplacení.

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť částečné zpětvzetí je potřeba co do částky 35 980 Kč hodnotit jakožto učiněné z důvodu na straně žalobkyně, neboť chybně do žaloby zahrnula nároky za úhradu školného za dva měsíce navíc. Proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. postupoval soud tak, že vyhodnotil v této částce jakožto (částečný) neúspěch žalobkyně, v takovém případě soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně byla z původní částky 147 255 Kč neúspěšná co do částky 35 980 Kč, měla tak neúspěch co do 24 %. Žalobkyně vynaložila ve věci náklady spojené se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 891 Kč (z toho jí náleží náhrada co do 4 739 Kč, neboť 1 152 Kč se vrací) a dále náklady spojené se zastoupením advokátkou, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 7 020 Kč podle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, a to:- odst. 1 písm. a): převzetí a příprava zastoupení;- odst. 1 písm. d): návrh ve věci samé, předžalobní výzva, částečné zpětvzetí ze dne 5. 3. 2026,když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky, a 4 náhradami hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky), celkem tak náklady žalobkyně ve věci činí 40 893,80 Kč (zahrnující rovněž výše zmíněný soudní poplatek a náhradu za DPH) s tím, že 52 % z této částky (úspěch 76 % minus neúspěch 24 %) představuje po zaokrouhlení částku 21 265 Kč.

23. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Žalobkyně před prvým jednáním vzala žalobu zpět co do částky 35 980 Kč, soudní poplatek z této částky (za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) činí 1 440 Kč, proto soud rozhodl podle shora citovaného ustanovení o vrácení 80 % z této částky, tedy 1 152 Kč (výrok IV.).