11 C 185/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželce

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 267 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 432 066 Kč zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 57 711,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení výživného pro manželku do doby rozvodu ve výši 25 000 Kč měsíčně (tedy od 27. 9. 2018 do 30. 6. 2020), manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem Městské části [obec a číslo], dne 29. 8. 2015 se účastníkům narodila dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], dne [datum] bylo manželství rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu (v právní moci [datum]). Žalovaný ještě před narozením dcery, dne 19. 2. 2015, opustil společnou domácnost a odcestoval do USA, od té doby žije žalobkyně s dcerou v [obec] a žalovaný v USA. Žalobkyně od března 2015 hradí v podstatě veškeré náklady na domácnost a výchovu a výživu nezletilé sama. Žalovaný přispívá od 1. 1. 2017 na výživu nezletilé částkou 1 000 USD měsíčně a platí náklady na školku 9 000 Kč ročně. Žalobkyně se živí jako příležitostná instruktorka jógy, její příjem je nepravidelný a činí v průměru 10 000 Kč měsíčně hrubého, avšak po dobu své nepřítomnosti musí zajistit péči o nezletilou, což činí měsíčně asi 5 000 Kč, další příjem je rodičovský příspěvek 3 800 Kč, jiný příjem nemá. Žalovaný je soukromý kontraktor pro armádu USA, dle posledních zpráv od žalovaného vydělal za poslední 4 měsíce 50 000 USD hrubého, jeho životní úroveň tedy vysoce převyšuje životní úroveň žalobkyně, čímž je porušován princip stejné hmotné a kulturní úrovně manželů. Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky, [příjmení] [číslo], [obec a číslo], zakoupeno v roce 2008 (z dědictví po otci), zde bydlí s dcerou [příjmení] [jméno] (v roce 2020 během pandemie Covid-19 byt pronajímala), dále vlastní automobil Toyota RAV 4, rok výroby 2007, odhadovaná hodnota 100 000 Kč, její příjmy v roce 2018 činily 60 775 Kč (základ daně 71 500, po odečtení daně 60 775 Kč, v roce 2019 činily 130 000 Kč, v roce 2020 činily 133 790 Kč Tyto příjmy ještě musí být poníženy o platby sociálního a zdravotního pojištění. Výdaje žalobkyně činí 5 000 Kč měsíčně, z toho elektřina 890 Kč měsíčně a zálohy SVJ 5 100 Kč měsíčně v roce 2018, 5 160 Kč měsíčně v roce 2019 a 5 273 Kč měsíčně v roce 2020.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Žaloba odporuje dobrým mravům, neboť žalobkyně zneužila toho, že je žalovaný občanem USA a nežije v ČR. Žalobkyně věděla, že je obtížně dostupný pro doručování, nijak ho o podané žalobě neinformovala. Žaloba je dále v rozporu s dobrými mravy, měli s žalobkyní během manželství oddělené jmění (resp. vyhrazen jeho vznik ke dni zániku). Co se týče životní úrovně, žalovaný žil v domě matky, a to pro vysoké výživné pro nezletilou 1 000 USD měsíčně (a cestovní výdaje za dcerou), od roku 2017 si jiné bydlení nemohl dovolit. Jeho majetkové poměry neodpovídají tomu, co tvrdí žalobkyně. Žalovaný vlastní automobil Jeep Cherokee (vybavený jako karavan – r. v. 2010) a motocykl Harley (r. v. 2011), na něž čerpá půjčku, jiný majetek nevlastní. Žalovaný nemá stálé bydlení, a to jednak pro své finanční poměry a jednak z důvodu svého povolání, kdy šest měsíců v roce tráví na misích (tři měsíce v USA a tři měsíce na zahraniční misi). V USA tak bydlí buď v autě (karavan) nebo u rodiny. Do roku 2018 pracoval pro [anonymizováno], nyní pro [anonymizována dvě slova] (soukromá bezpečnostní společnost). Manželka podala žalobu až pět měsíců po vyhlášení rozsudku o rozvodu (vyhlášen v září 2018), manželé přitom spolu nežijí od roku 2015. Motivem podání žaloby přitom nebylo to, že by strádala, ale to, že dle jejího názoru nesplnil svou vyživovací povinnost vůči dceři. Žalovaný přitom řádně platil. Žalobkyně neměla zájem na tom, aby se o řízení dozvěděl, přitom celou dobu s ním byla v kontaktu, navíc její životní úroveň byla lepší než jeho, neboť bydlela ve vlastní, když on přespával u rodinných příslušníků, snažil se zabezpečit své základní potřeby a potřeby dcery výživným, po přechodnou dobu pracoval na stavbě a u [právnická osoba], aby mohl plnit své závazky. Jeho příjmy jsou proměnlivé, neboť záleží, zda je na misi či nikoli, je třeba proto vycházet z ročního příjmu. Za rok 2018 se jedná o 32 166 USD (z toho jen na výživném zaplatil 16 000 USD), za rok 2019 o 25 822 USD (z toho jen na výživném zaplatil 12 000 USD), za rok 2020 o 80 000 USD (v důsledku mimořádné situace covid-19 zůstal na misi více než šest měsíců místo plánovaných tří měsíců, jeho příjem je proto v tomto roce nadstandardní), čistý příjem byl 66 475 USD (po odečtení daní). V roce 2021 byl zraněn na misi, dosud probíhá léčení. Jeho výdaje jsou proměnlivé, v roce 2019 se jedná o náklady na cestu pro dceru do USA a zpět, styk s nezletilou, dovolenou pro všechny v únoru 2019 a únoru 2020, dále náklady na styk – vyzvednutí v ČR a dopravení do USA – náklady cca 5 000 USD, pojištění vozidla a motorky – 175 USD měsíčně, spoření pro nezletilou (studium) 100 USD měsíčně, nájemné za sklad 180 USD měsíčně, telefon 75 USD měsíčně, náklady na auto 400 USD měsíčně, náklady na motocykl 163 USD měsíčně, pohonné hmoty 200 USD měsíčně, nezbytné náklady tak činí minimálně 1 100 USD bez výživného a nákladů na bydlení či stravu. Žalovaný má dluh na kartě 22 445 USD, z níž hradí náklady na cestování, společné dovolené. Ke dni 1. 5. 2020 dluh za automobil 1 200 USD a motocykl 2 400 USD, které splácí dle možností 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl důkaz účastnickou výpovědí žalobkyně a žalovaného (§ 131 o. s. ř.). Pro nadbytečnost soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o podání ze dne 8. 3. 2017 a 10. 10. 2017 v opatrovnické věci.

4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2014 manželství před Úřadem městské části [obec a číslo] (prokázáno oddacím listem ze dne [datum], [číslo listu]). Dne 29. 8. 2015 se z manželství narodila dcera [příjmení] [jméno] [příjmení] (prokázáno rodným listem ze dne [datum]). Manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], rozsudek o rozvodu nabyl právní moci [datum] (prokázáno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací]). Žalobkyně o dceru pečuje sama, žalovaný ji mívá občas, asi 1x nebo 2x za rok (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně). Žalovaný platí na dceru výživné, výživné bylo stanoveno 1 000 USD měsíčně. Účastníci si dohodli, že žalovaný bude platit také školku pro dceru (prokázáno nespornými tvrzeními účastníků). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 6. 2017 dohodu, kterou si vypořádali vzájemné majetkové poměry, bydlení a výživné pro dobu po rozvodu, v této se dohodli, že žádný z účastníků nemá vůči druhému účastníkovi vyživovací povinnost pro dobu po rozvodu (prokázáno dohodou o vypořádání vzájemných majetkových poměrů, bydlení a výživné pro dobu po rozvodu ze dne [datum], [číslo listu]).

6. K majetkové situaci žalobkyně:

7. Žalobkyně vystudovala vysokou školu policejní akademie, ale oboru se nevěnuje, už v té době se věnovala józe, které se věnuje celý život (prokázáno výslechem žalobkyně). Žalobkyně vlastní bytovou jednotku [číslo] jednotka vymezena podle zákona o vl. bytů, v budově [číslo] k. ú. [část obce], obec Praha (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [číslo listu]), jedná se o 3+kk, bytovou jednotku zakoupila z dědictví po otci v roce 2008. V rozhodném období dále vlastnila automobil Toyota r. v. 2007 (prokázáno výslechem žalobkyně).

8. Do roku 2019 byla žalobkyně na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek 4letý, poté si přivydělávala jako učitelka jógy, ale na tuto činnost měl následně dopad pandemie Covid-19, kdy došlo k zásadnímu omezení služeb (prokázáno výslechem žalobkyně).

9. Žalobkyně je OSVČ, za rok 2018 činil základ daně (po odečtení nákladů) žalobkyně 71 500 Kč, z toho daň 10 725 Kč, čistý příjem žalobkyně tak v roce 2018 činil 60 775 Kč (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob pro rok 2018, čl. 109).

10. Za rok 2019 činil základ daně žalobkyně 114 233 Kč, daň 17 130 Kč, čistý příjem tak činí 97 130 Kč (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob pro rok 2019, čl. 235).

11. Za rok 2020 činil základ daně žalobkyně 157 430 Kč, daň 23 610 Kč, čistý příjem tak činil 133 820 Kč (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob pro rok 2020, čl. 116).

12. Za energie žalobkyně hradí zhruba 5 000 Kč měsíčně (prokázáno výslechem žalobkyně), z toho v roce 2019 2020 platila za elektřinu částku 890 Kč měsíčně (prokázáno fakturou ze dne 12. 5. 2020, čl. 113). Za pojištění vozidla platí žalobkyně částku 14 000 Kč ročně.

13. Žalobkyně jezdí s dcerou na dovolené na Kanárské ostrovy nebo do Egypta, s náklady jí pomáhá rodina, pokud je to jedna dovolená ročně, tak se jedná zhruba o 35 000 Kč, pokud jsou dvě ročně, tak zhruba 60 až 70 000 Kč za rok (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně). V roce 2019 byli na dovolené na Kanárských ostrovech, platila dceři letenku, žalovaný tam poté přijel s přítelkyní (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně).

14. Při jednání opatrovnického soudu žalobkyně uvedla v rámci své účastnické výpovědi, že zařídila dceři pokojíček za finanční pomoci rodičů ještě před lockdownem, celkem se jednalo o částku 200 000 Kč včetně vestavěného nábytku. Dovolené v celkové částce 80 000 Kč hradí za sebe sama, dceři z výživného otce, finančně jí vypomáhá rodina (prokázáno protokolem o jednání ze dne 8. 12. 2021, čl. 256). Co se týče částky za pokojíček pro dceru, to se jednalo o finanční dar od tety pro dceru (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně).

15. K majetkové situaci žalovaného:

16. V rozhodném období žalovaný pracoval na stavbě, jako řídící těžších strojů, poté jako řidič Uber a poté soukromý vojenský kontraktor, to bylo v roce 2020, kdy byl na misi v Iráku, tam bylo velké navýšení. Žalovaný pobýval na misi zhruba 3 měsíce v roce, s výjimkou 2020, kdy byl na misi šest měsíců (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

17. V roce 2018 činil roční příjem žalovaného asi 32 000 USD (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

18. V roce 2019 činil čistý hrubý roční příjem žalovaného 38 022 USD a čistý roční příjem 25 822 USD (prokázáno daňovým přiznáním pro rok 2019, čl. 145 p.v.).

19. V roce 2020 vyplývá z daňového přiznání žalovaného hrubý příjem 4 760 USD (prokázáno daňovým přiznáním pro rok 2020, čl. 156 p.v., a účastnickou výpovědí žalovaného). Hrubý roční příjem žalovaného činil v roce 2020 80 000 USD, čistý příjem činil 66 475 USD (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

20. V roce 2019 žalovaný požádal o půjčku, aby refinancoval dům, ale toto nebylo hrazeno z jeho prostředků, jednalo se o dům jeho matky. Žalovaný toto pouze zprostředkoval, neboť byl v armádě, a proto měl přístup k určitému druhu půjčky, kde bylo nulové navýšení úroků, kdy by maminka jinak ty podmínky nesplňovala. Hypotéku tedy fakticky platila maminka žalovaného (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

21. V rozhodném období také vlastnil Jeep cherokee, kupoval jej v roce 2015 za 8 000 USD, v roce 2014 pak také koupil motocykl Harley Davidson za částku 8 000 USD (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

22. Žalovaný neměl v rozhodném období vlastní bydlení, bydlel u matky nebo strýce, popř. u otce, nebo v karavanu. Za to příbuzným nic neplatil (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

23. Ke dni 2. 3. 2021 činil dluh žalovaného na kartě 22 445,77 USD (prokázáno výpisem [příjmení] [jméno], čl. 167).

24. Ke dni 1. 5. 2020 měl žalovaný dvě půjčky, ve výši 2 351,15 USD a 1 174,98 USD, tyto splácel, ke dni 15. 5. 2020 byla splatná splátka 163 USD a dne 15. 7. 2015 splátka 326 USD (prokázáno výpisem [anonymizována dvě slova] čl. 169). Výdaje žalovaného dále sestávaly z pojištění ve výši 125 USD, telefon 74 USD, výdaje na pohonné hmoty zhruba 200 USD měsíčně, neboť dojížděl do práce (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

25. Žalovaný založil pro nezletilou dceru účastníků fond na studium, počáteční stav ke dni 11. 2. 2020 činil 500 USD, dne 3. 3. 2020 žalovaný pak investoval dalších 100 USD (prokázáno výpisem [anonymizována tři slova] čl. 277), ke dni 1. 7. 2021 činil 2 477,58 USD (prokázáno výpisem [anonymizováno] čl. 171), ke dni 31. 3. 2020 činil 3 293,71 USD (prokázáno výpisem [anonymizována tři slova] čl. 281).

26. Žalovaný zaslal žalobkyni [příjmení] zprávu, ve které jí sdělil, že vydělal 50 000 USD za 4 měsíce s tím, že ona si nevydělala nic (prokázáno SMS zprávou čl. 7).

27. Při jednání opatrovnického soudu žalovaný uvedl v rámci své účastnické výpovědi, že je pravda, že obchodoval na kryptoměnových trzích, což bylo v období 2018 – 2020, ale nebyl tam úspěšný, žádné příjmy z toho neměl. Pokud v dubnu 2021 informoval o tom, že má příjmy z obchodování kryptoměn, je možné, že příjmy měl, ale následně byly v rámci obchodování ztraceny. Pokud by příjmy měl, byly by uvedeny v daňovém přiznání. Z této činnosti měl ztrátu asi 5 000 USD (prokázáno protokolem o jednání ze dne 2. 3. 2022, čl. 259).

28. V roce 2018 jeli dvakrát na Kanárské ostrovy, dále v únoru 2019, žalobkyně platila letenky za sebe a dceru, žalovaný platil svou letenku a pak letenku dceři za cestu do [obec], na místě platil ubytování a aktivity (prokázáno účastnickou výpovědí).

29. V roce 2018 žalovaný uhradil žalobkyni tyto částky: 29. 1. 2018 částku 19 783,43 Kč, 14. 2. 2018 částku 14 319,24 Kč, 1. 3. 2018 částku 20 253,77 Kč, 15. 3. 2018 částku 14 319,24 Kč, 30. 3. 2018 částku 20 077,89 Kč, 13. 4. 2018 částku 14 361,45 Kč, 28. 4. 2018 částku 20 435,92 Kč, 17. 5. 2018 částku 15 957,53 Kč, 18. 5. 2018 částku 4 245,53 Kč, 30. 5. 2018 částku 21 514,13 Kč, 9. 7. 2018 částku 18 064,47 Kč, 30. 7. 2018 částku 24 063,36 Kč, 23. 8. 2018 částku 10 800,21 Kč, 31. 8. 2018 částku 21 366,70 Kč, 6. 9. 2018 částku 2 114,19 Kč, 20. 9. 2018 částku 14 400 Kč, 28. 9. 2018 částku 21 394,78 Kč, 19. 10. 2018 částku 8 762,02 Kč, 27. 10. 2018 částku 5 715,56 Kč, 27. 10. 2018 částku 12 065,56 Kč, 1. 11. 2018 částku 9 926,52 Kč, 24. 11. 2018 částku 8 065,97 Kč, 3. 12. 2018 částku 4 482,02 Kč, 3. 12. 2018 částku 13 321,06 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného).

30. V roce 2019 žalovaný uhradil žalobkyni tyto částky: 1. 1. 2019 částku 12 065 Kč, 16. 1. 2019 částku 3 189,45 Kč, 29. 1. 2019 částku 10 968,20 Kč, 1. 2. 2019 částku 15 230,78 Kč, 1. 3. 2019 částku 702,99 USD, 1. 4. 2019 částku 15 479,84 Kč, 26. 4. 2019 částku 15 669,65 Kč, 19. 5. 2019 částku 830,96 USD, 30. 5. 2019 částku 413,01 USD, 31. 5. 2019 částku 15 807,89 Kč, 2. 8. 2019 částku 15 805,88 Kč, 3. 9. 2019 částku 16 043,56 Kč, 19. 9. 2019 částku 6 856,19 Kč, 7. 10. 2019 částku 18 257,17 Kč, 2. 11. 2019 částku 804,99 USD, 25. 11. 2019 částku 9 140,52 Kč, 1. 12. 2019 částku 804,99 USD, 3. 12. 2019 částku 6 758,59 Kč, 6. 12. 2019 částku 11 165,33 Kč, 22. 12. 2019 částku 8 896,63 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného). V roce 2019 platil žalovaný výživné nepravidelně, dohodli se, že bude platit určitou dobu 700 USD namísto 1000 USD (prokázáno účastnickou výpovědí žalovaného).

31. V prvé polovině roku 2020 žalovaný uhradil žalobkyni tyto částky: 1. 1. 2020 částku 17 506,52 Kč, 3. 1. 2020 částku 6 637,61 Kč, 29. 1. 2020 částku 24 321,84 Kč, 4. 3. 2020 částku 12 074,57 Kč, 24. 3. 2020 částku 2 563,88 Kč, 26. 3. 2020 částku 19 278,01 Kč, 1. 4. 2020 částku 22 689,56 Kč, 28. 4. 2020 částku 3 688,78 Kč, 8. 5. 2020 částku 26 282,69 Kč, 5. 6. 2020 částku 25 664,90 Kč, 29. 6. 2020 částku 25 269,11 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného).

32. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr:

33. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne 2. 10. 2014, dne [datum] bylo manželství rozvedeno s tím, že rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně a žalovaný v rozhodném období nebydleli ve společné domácnosti, žalobkyně žila s nezletilou dcerou účastníků v bytové jednotce v [obec], kterou vlastní, žalovaný žil v USA, vlastní bydlení neměl. Žalobkyně vlastnila vozidlo Toyota, žalovaný jeep Cherokee vybavený jako karavan a motocykl Harley. Žalobkyně měla příjmy z podnikatelské činnosti, ty činily celkem v roce 2018 zhruba 5 065 Kč, v roce 2019 zhruba 8 095 Kč a v roce 2020 zhruba 11 152 Kč, a dále rodičovský příspěvek, který pobírala ve výši 3 800 Kč měsíčně. Výdaje žalobkyně vynakládá zejména v souvislosti s bydlením, ve výši 5 000 Kč, a pojistné na automobil 14 000 Kč ročně. Žalovaný byl v rozhodném období soukromým kontraktorem USA armády, řidičem Uber a pracovníkem na stavbě (řídící těžších strojů). Žalovaný tráví část roku na zahraniční misi, kdy po tuto dobu jsou jeho příjmy vyšší. Jeho příjmy činily v roce 2018 částku 32 166 USD, v roce 2019 částku 25 822 USD a v roce částku 2020 částku 66 475 USD. Výdaje žalovaného sestávají zejména z výživného na nezletilou 1 000 USD, pojištění za vozidla 125 USD, splátky vozidel dohromady 489 USD, nájemné za sklad 180 USD, telefon 74 USD a pohonné hmoty 200 USD. <b>34. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 35. Jelikož se zde jedná o věc s cizím prvkem, soud se nejprve zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci. Mezinárodní pravomoc v řízení ve věcech vyživovacích povinností mezi manžely nebo bývalými manžely se dle § 47 odst. 3 zák. o mezinárodním právu soukromém určuje výhradně podle nařízení o výživném č. 4/2009. Podle čl. 3 písm. b) nařízení o výživném č. 4/2009 je k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu – tedy soudy ČR. Vzhledem k tomu, že manžely nebylo určeno rozhodné právo, řídí se vyživovací povinnost manželů dle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu o výživném hraničním určovatelem – práva země místa obvyklého bydliště oprávněné osoby. Soud proto posuzoval věc podle českého práva, neboť obvyklé bydliště žalobkyně (oprávněné) se nachází v ČR.

36. Podle § 697 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů (odst. 1). Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném (odst. 2).

37. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

38. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

39. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že se žalobkyně domáhá určení výživného pro manželku od 27. 9. 2018 (podání žaloby) do 30. 6. 2020 (právní moc rozsudku o rozvodu manželství) ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalobkyně a žalovaný spolu v rozhodném období nesdíleli domácnost (již od roku 2015, což je mezi účastníky nesporné), žalobkyně žije sama s nezletilou dcerou účastníků, za kterou hradí výdaje a na níž platí žalovaný výživné ve výši 1 000 USD měsíčně (v rozhodném období). Manželství účastníků bylo uzavřeno 2. 10. 2014, rozvedeno [datum], právní moc rozsudku nastala až dne [datum].

40. V prvé řadě se soud zabýval námitkou žalovaného, že určení výživného pro manželku do doby rozvodu je v posuzované věci v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně žádá o výživné za dobu, kdy již manželství bylo rozvedeno (ačkoli nepravomocně), navíc jej o podané žalobě žádným způsobem nevyrozuměla, ačkoli spolu byli v kontaktu.

41. Soud se námitkou rozporu jednání žalobkyně s dobrými mravy zabýval, když dospěl k závěru, že důvodná není. Žalobkyně sice skutečně mohla žalovaného před podáním žaloby vyrozumět, avšak pokud takto neučinila, zákon na takovou situace pamatuje nepřiznáním nákladů řízení (v posuzované věci nicméně byla přiznána náhrada nákladů žalovanému, neboť byl převážně úspěšný). Žalovaný dále namítal, že žalobkyně žalovaného nevyrozuměla ani o nařízeném jednání, ačkoli s ním byla v kontaktu a věděla, že je žalovanému v tomto řízení ustanoven opatrovník. Soud připouští, že žalobkyně mohla žalovaného vyrozumět o nařízeném jednání, zejména pokud byli spolu na dovolené na Kanárských ostrovech, nicméně porušení dobrých mravy v tomto jednání shledat nelze. Nehledě na to, že to byla právě žalobkyně, která při prvém jednání upozornila na novou adresu žalovaného (na této také bylo následně žalovanému úspěšně doručeno) a také na to, že žalovaný je zastoupen v řízení ve věci nezletilé, díky čemuž se soudu podařilo žalovanému (prostřednictvím jeho zástupkyně) doručit. Ve vztahu k tvrzení, že žalobkyně podala žalobu až po vydání rozsudku o rozvodu, ale před nabytím jeho právní moci, nelze než konstatovat, že vyživovací povinnost manželů zaniká až právní mocí rozsudku o rozvodu, tedy v daném případě 1. 7. 2020 (výživné je v tomto řízení žádáno za období od 27. 9. 2018 do 30. 6. 2020). Pokud pak žalovaný odkazoval na uzavřenou dohodu o výživném, dle něhož se oba manželé zavázali výživné nepožadovat, jedná se o ustanovení pro dobu po rozvodu, o níž se však v tomto řízení nejedná. Soud proto dospěl k závěru, že je na místě zabývat se tím, zda je zde důvod pro přiznání výživného žalobkyni, tj. hmotnou a kulturní úrovní obou (bývalých) manželů.

42. Zákon pro účely určení výživného nerozlišuje, zda manželé spolu bydlí či ne. Pokud však mají oddělená bydliště (jako je tomu v posuzované věci, kdy žalovaný dokonce žije v jiném státě), je posouzení, zda manželé mají stejnou hmotnou a kulturní úroveň či nikoli, obtížné. V těchto případech je nutné pohlížet na požadavek stejné životní úrovně jinak, jelikož ten manžel, který bydlí mimo rodinnou domácnost, může mít mnohem větší náklady na zajištění svého životního standardu (např. pobyt v zahraničí). Proto je tedy nutné zjišťovat nejen majetkové poměry každého z manželů, ale i odůvodněné potřeby a výdaje, které plynou z odděleného soužití. Soud proto oba účastníky vyzval, aby svou majetkovou situaci doložili, a to včetně veškerých odůvodněných výdajů.

43. V případě žalobkyně byla její majetková situace po celé předmětné období obdobná. Žalobkyně v rozhodném období žila v [obec], v bytové jednotce 3+1 (která se nacházela v jejím vlastnictví) s nezletilou dcerou účastníků. Její čisté příjmy z podnikatelské činnosti činily v roce 2018 zhruba částku 5 000 Kč, v roce 2019 zhruba částku 8 000 Kč a v roce 2020 zhruba částku 11 000 Kč, dále byla příjemkyní rodičovského příspěvku, který pobírala ve výši 3 800 Kč měsíčně (4letý příspěvek). Soud do příjmů žalobkyně nezapočítal výživné ve výši 1000 USD, neboť se jednalo o částku určenou na výživu nezletilé. Soud rovněž zvážil, že žalobkyně má vysokoškolské vzdělání a teoreticky by sice mohla dosahovat i vyšších příjmů, avšak má v péči nezletilou dceru účastníků, o kterou osobně a celodenně pečuje. V tomto směru se žalovaný, který žije v jiném státě, v rozhodném období na péči o dceru (osobní, nikoli finanční) prakticky nepodílel. Náklady žalobkyně činí zejména náklady spojené s bydlením, zhruba částka 6 000 Kč měsíčně (platby SVJ ve výši 5 100 Kč a náklady na elektřinu ve výši 890 Kč), pojištění na automobil ve výši 1 167 Kč měsíčně (rozpočteno z částky 14 000 Kč ročně). Žalovaný žádnou z těchto položek nesporoval. Soud samozřejmě bere v potaz, že žalobkyně pochopitelně má další náklady s vedením domácnosti, ošacení a stravné, nicméně tyto položky nebyly v koncentrační lhůtě konkrétně vyčísleny (ostatně ani na straně žalovaného), proto je soud při posuzování výdajů nemohl vzít v potaz. Žalobkyně dále uvedla, že po dobu, kdy je v zaměstnání (je instruktorkou jógy), musí zaplatit za hlídání dcery, kdy tato částka činí asi 5 000 Kč měsíčně. K této tvrzené částce však soud při posuzování výdajů rovněž žalobkyně nepřihlédl, neboť žalobkyně měla k dispozici poměrně vysoké výživné od žalovaného ve výši 1 000 USD měsíčně, z něhož mohla hlídání dcery po dobu své nepřítomnosti zajistit. V roce 2018 tedy činily příjmy žalobkyně přibližně částku 8 865 Kč měsíčně (příjmy z podnikatelské činnosti 5 065 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek) a výdaje zhruba 7 167 Kč (náklady na bydlení a pojištění auta), rozdíl mezi příjmy a výdaji tak činí přibližně částku 1 698 Kč. V roce 2019 činily příjmy žalobkyně zhruba částku 11 895 Kč (příjmy z podnikatelské činnosti 8 095 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek) a výdaje 7 167 Kč (náklady spojené s bydlením a pojištění vozidla), rozdíl tak činí zhruba 4 728 Kč. V roce 2020 pak činily příjmy žalobkyně zhruba částku 14 952 Kč (příjmy z podnikatelské činnosti a rodičovský příspěvek) a výdaje 7 167 Kč (náklady spojené s bydlením a pojištění vozidla), rozdíl tak činí zhruba 7 785 Kč.

44. Příjmy žalovaného byly v rozhodném období proměnlivé a nepravidelné, soud proto vycházel z jeho ročních příjmů dle daňových přiznání předložených žalovaným. V roce 2018 činily průměrné měsíční příjmy žalovaného přibližně částku 57 070 Kč (za rok 2018 se jednalo o 32 166 USD ročně – soud vycházel ze směnného kurzu ke dni 1. 1. 2018, tedy 1 USD - 21, 291 CZK), v roce 2019 zhruba 48 343 Kč měsíčně (25 822 USD ročně, ke dni 1. 1. 2019 při směnném kurzu 1 USD - 22, 466 CZK) a za rok 2020 cca 125 310 Kč měsíčně (zhruba 66 475 USD ročně – ke dni 1. 1. 2020 při směnném kurzu ke dni 1. 1. 2020 1 USD - 22, 621 CZK). Tato částka sice nevyplývá z daňového přiznání žalovaného, v němž je uveden pouze zdanitelný příjem ve výši 4 760 USD, avšak, jak vysvětlil žalovaný, v tomto roce platil daň v Iráku, kde byl na misi – žalovaným uvedené částky žalobkyně nadto nesporovala. Co se týče SMS zprávy, v níž je uvedeno, že vydělá 50 000 USD za 4 měsíce, nevyplývá z ní, za jaké období se jedná. Výdaje žalovaného sestávaly z výživného pro nezletilou dceru ve výši 1 000 USD měsíčně, pojištění za motorku a automobil ve výši 175 USD, splátky za automobil ve výši 326 USD měsíčně a za motocykl ve výši 163 USD měsíčně, za telefon 75 USD, nájemné za sklad ve výši 180 USD, pohonné hmoty ve výši 200 USD měsíčně. Od roku 2020 žalovaný spoří na studium pro nezletilou 100 USD měsíčně (resp. v únoru toto spoření založil s počátečním vkladem 500 USD), žalovaný dále splácí dluh na kartě ve výši 22 445 USD (k němuž však neuvedl nic bližšího, např. jaké částky měsíčně splácí, navíc částka byla vyčíslena ke dni 2. 3. 2021, tedy po rozhodném období). Žalovaný vlastnil v rozhodném období vozidlo Jeep Cherokee vybavený jako karavan (r. v. 2010) a motocykl Harley (r. v. 2011). Žádná z uvedených položek nebyla žalobkyní sporována – s výjimkou plateb výživného, tyto má ale soud za prokázány výpisem z účtu žalovaného (respektive roční souhrnná výše těchto plateb přibližně odpovídá sjednanému výživnému). Pokud žalobkyně namítá, že vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů a nelze proto pro účely stanovení výživného manželce brát v potaz výživné pro nezletilou, pak sice odkazuje na § 697 věta druhá o. z., nicméně toto ustanovení si nelze vykládat tak, že vyživovací povinnosti vůči manželovi má přednost před vyživovací povinností k dítěti. Z uvedeného ustanovení vyplývá pouze to, že dítě je povinno hradit výživné rodiči až tehdy, pokud manžel (popř. rozvedený manžel) není schopen mu výživu zabezpečit. Soud proto při posuzování výdajů žalovaného započetl rovněž platby výživného na nezletilou po 1 000 USD. Žalobkyně sice k těmto označila v podání ze dne 17. 7. 2022 platby v souhrnné výši 108 864 Kč s tím, že se zde nejednalo o platby výživného, avšak ze specifikace jednotlivých částek vyplývá, že svou povahou se o výživné jedná (s výjimkou tvrzené vrácené zápůjčky ve výši 19 157 Kč ze dne 26. 3. 2020). Žalovaný neměl v rozhodném období vlastní bydlení, v době, kdy nebyl na misi, pobýval u svých příbuzných, popř. v karavanu. Jeho výdaje tak činily v roce 2018 a 2019 přibližně 2 119 USD měsíčně (výživné, pojistné za obě vozidla, splátky za obě vozidla, telefon, nájemné za sklad, náklady na pohonné hmoty), tedy přibližně 45 115 Kč měsíčně (počítáno dle směnného kurzu ke dni 1. 1. 2018, 1 USD - 21, 291 CZK, dle směnného kurzu ke dni 1. 1. 2019 se jedná o 22, 466 CZK, tedy 47 605 Kč), rozdíl mezi průměrnými příjmy a výdaji v roce 2018 tak činí přibližně 11 955 Kč (57 070 Kč minus 45 115 Kč) a v roce 2019 zhruba 738 Kč (48 343 Kč minus 47 605 Kč), v roce 2020 pak jeho výdaje činily 2 219 USD (plus dále spoření na studium pro dceru ve výši 100 USD, dle kurzu ke dni 1. 1. 2020, tedy 22, 621 CZK za 1 USD), tedy zhruba 50 195 Kč, rozdíl mezi průměrnými měsíčními příjmy a výdaji tak činí přibližně 75 115 Kč (125 310 Kč minus 50 195 Kč). V měsíčních výdajích žalovaného pak nejsou započteny splátky„ dluhu na kartě“ ve výši 22 445 USD, neboť není zřejmé, v jakých splátkách tento dluh splácí, navíc byl vyčíslen ke dni po rozhodném období. Soud dále nevzal v potaz výdaje spojené s dovolenými, neboť náklady na dovolené vynakládali oba účastníci.

45. Porovnáním zjištěným průměrných měsíčních příjmů a výdajů dospěl soud k závěru, že rozdíl činil v roce 2018 v případě žalobkyně 1 698 Kč a v případě žalovaného 11 955 Kč, v roce 2019 v případě žalobkyně 4 728 Kč a v případě žalovaného 738 Kč, za rok 2020 v případě žalobkyně 7 785 Kč a v případě žalovaného 75 115 Kč. Pro účely určení výše výživného nicméně soud vzal v potaz také specifikou povahu zaměstnání žalovaného, který část roku strávil na misi v zahraničí – Afghánistánu nebo Iráku (původně tři měsíce v roce, pouze v roce 2020 se jednalo o šest měsíců), a nelze tak jednoduchým porovnáním příjmů a výdajů obou účastníků dospět k závěru o jejich (ne) shodné životní úrovni, respektive takto zjištěné rozdíly pouze porovnat a případně zůstatek rozdělit mezi oba manžele. Žalobkyně v rozhodném období žila v [obec], bezpečném městě, ve vlastní bytové jednotce, vlastnila automobil, kdy sice pečovala o společnou dceru účastníků, avšak tato péče byla ze strany žalovaného nahrazována poměrně vysokým výživným (1 000 USD měsíčně). Žalovaný zaměstnání střídal, kdy byl během roku tři měsíce na zahraniční misi, vlastní bydlení neměl, a pokud nebyl na misi, pobýval u příbuzných, popř. v karavanu, vlastnil Jeep a motocykl (jestliže žalobkyně namítá, že žalovaný vlastnil dům, pak toto tvrzení bylo uplatněno po koncentraci řízení – až v závěrečném návrhu – ostatně totéž se týká tvrzení žalobkyně o investičních prostředcích a rovněž tvrzení žalovaného o výbavě pokojíčku nezletilé žalobkyní ve výši 200 000 Kč, proto k těmto soud nepřihlížel). Pokud jde o samotné příjmy, nejmarkantnější rozdíl v příjmech obou účastníků je pak za rok 2020, kdy byl žalovaný na 6měsíční misi (jež zásadně ovlivnila výši jeho ročních příjmů), avšak z rozhodného období (tedy prvá polovina roku 2020) se jedná o měsíce duben až červen 2020 (respektive říjen 2020, avšak to je již po rozhodném období), což žalovaný uvedl v rámci své výpovědi (sporováno nic z uvedeného nebylo).

46. Soud proto vzal v úvahu veškerá výše uvedení specifika této věci, kdy má za to, že je spravedlivé žalobkyni přiznat za rok 2018 částku 2 000 Kč měsíčně. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně činí v tomto roce průměrně zhruba 1 700 Kč a v případě žalovaného zhruba 12 000 Kč. Prostým porovnáním by měla žalobkyni náležet částka zhruba 5 000 Kč měsíčně, nicméně soud zohlednil rovněž vlastní bydlení žalobkyně, které nepochybně její životní úroveň oproti životní úrovni žalovaného zásadně zvyšuje. Přesto je rozdíl v příjmech a výdajích nezanedbatelný, proto soud považoval za přiměřenou částku 2 000 Kč měsíčně (necelá polovina z částky 5 000 Kč).

47. Za rok 2019 žalobkyni výživné nepřiznal, neboť jen rozdíl v příjmech a výdajích je v případě žalobkyně vyšší než v případě žalovaného.

48. V roce 2020 pak byl rozdíl v příjmech a výdajích nejmarkantnější, kdy v případě žalobkyně se jedná o zhruba částku 8 000 Kč a v případě žalovaného 75 000 Kč měsíčně. Prostým porovnáním by mělo žalobkyni náležet výživné zhruba ve výši 33 000 Kč. Opět soud přihlédl k tomu, že životní úroveň žalobkyně zásadně zvyšuje její vlastní bydlení, navíc soud vzal v potaz, že takto vysokých částek žalovaný dosahoval jen díky delší době strávené na misi – jen těžko lze tedy hovořit o srovnatelné životní úrovni, byť dosahoval výrazně vyšších příjmů. Soud tak nemá za spravedlivé, aby byla žalobkyni přiznána částka vyšší než 15 000 Kč (opět necelá polovina částky 33 000 Kč), soud proto tuto částku považoval za přiměřenou.

49. Žalobkyně požadovala přiznání výživného ve výši 25 000 Kč měsíčně za období od 27. 9. 2018 do 30. 6. 2020, celková částka výživného, které žalobkyně v tomto řízení požadovala, tak činí 528 333 Kč (za rok 2018 částka 78 333 Kč za 3 měsíce a 4 dny, za rok 2019 částka 300 000 Kč, za rok 2020 částka 150 000 Kč za 6 měsíců). Za období roku 2018 byla přiznána částka 2 000 Kč měsíčně, tedy celkem 6 266,67 Kč za 3 měsíce a 4 dny. Za rok 2019 nebylo přiznáno ničeho. Za rok 2020 pak byla přiznána částka 15 000 Kč, tedy 90 000 Kč za 6 měsíců, celkem tak žalobkyni byla přiznána částka 96 266,67 Kč, tedy součet 6 266,67 Kč a 90 000 Kč (výrok I.) a ve zbývající části byla proto žaloba zamítnuta (výrok II.).

50. O nákladech řízení (výrok III.) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení v poměru k jeho úspěchu ve věci, tedy ve výši 63,56 % (od úspěchu žalovaného v rozsahu 81,78 % je potřeba odečíst jeho neúspěch v rozsahu 18,22 %). Náklady žalovaného se přitom skládají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 11. 2021, 2x účast při jednání 3. 3. 2022 přesahující 2 hodiny, vyjádření ze dne 3. 5. 2022, účast při jednání dne 26. 5. 2022 a 2. 8. 2022) po 10 420 Kč (při hodnotě sporu 528 333 Kč) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. (celkem 75 040 Kč), k tomu náhrada za 21% DPH ve výši 15 758,40 Kč Náklady žalovaného tak celkově činí 90 798,40 Kč, žalovanému proto náleží náhrada nákladů ve výši 57 711,50 Kč (63,56 % z celkové částky vynaložených nákladů).

51. Náklady řízení byly žalovanému přisouzeny v obecné pariční lhůtě, když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo, tedy k rukám zástupkyně žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).