11 C 203/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 101 667,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 43 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 43 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 58 167,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 026,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 539,41 Kč, s 12,75% úrokem z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, s požadovaným úrokem z prodlení převyšující zákonný úrok z prodlení z částky 43 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 4 024,78 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75% ročně z částky 47 524,78 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 101 667,30 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 27. 2. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“); původní věřitelka žalobkyni poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala vedle vrácení jistiny též k zaplacení částky 63 454 Kč, která byla tvořena: i) úrokem ve výši 48 205 Kč, ii) poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, iii) poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč, iv) úrokem z prodlení. Žalovaná měla splatit dluh jednadvaceti měsíčními splátkami po 5 403 Kč, s poslední splátkou dne 27. 11. 2024. Žalovaná před podpisem Smlouvy předložila svou pracovní smlouvu, výplatní pásky za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, a nájemní smlouvu. Původní věřitelka vycházela z jejích tvrzení o majetkových, rodinných a pracovních poměrech, jakož i ze skutečnosti, že kdyby žalovaná uvedla tyto údaje nepravdivě či zkresleně, nebo nějaké podstatné skutečnosti zamlčela, dopustila by se přečinu úvěrového podvodu. Schopnost žalované splácet úvěr tedy byla posouzena dostatečně. Žalovaná uhradila jen 6 500 Kč; to započítala žalobkyně částečně na dlužnou jistinu (zbývalo uhradit 47 524,78 Kč) a částečně na dlužný poplatek (zbývalo uhradit 54 142,52 Kč). Původní věřitelka postoupila pohledávku plynoucí ze Smlouvy na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 27. 1. 2025 a zároveň ji vyzvala k plnění. Navzdory této výzvě, ani výzvě z 16. 4. 2025, kterou jí žalobkyně vyzvala k plnění nejpozději do 1. 5. 2025, žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit jí: a) částku 101 667,3 Kč, b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 026,73 Kč, c) kapitalizovaný úrok ve výši 3 539,41 Kč, d) 12,75% úrok z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, e) 12,75% úrok z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně znovu vyjádřila přesvědčení o dostatečném hodnocení úvěruschopnosti žalované. Původní věřitelka ověřila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku, a vycházela z pravdivosti údajů, které žalovaná sdělila přes uzavřením Smlouvy. Nemyslí si, že po ní bylo lze požadovat takřka detektivní prověřování jejich pravosti a pravdivosti, a to i s ohledem na výši poskytovaného úvěru.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 11. 9. 2025 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v její nepřítomnosti.

4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru (Smlouvu), v níž se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala jí úvěr splatit formou 21 měsíčních splátek ve výši 5 403 Kč (poslední ve výši 5 394 Kč), a to spolu s úrokem 48 205 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru, s poplatkem za doplňkovou službu flexibilního a komfortního splácení ve výši 10 410 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Pevná úroková sazba činila 86 % a roční procentní sazba nákladů 139,42 %. (Smlouva)

6. Před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatelka o úvěr uvedla, že pracuje ve společnosti , právnická osoba, ., s měsíčním čistým příjmem 21 354 Kč, a dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 50 000 Kč (bez uvedení zdroje). Uvedla, že nemá žádný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, ani kreditní kartu, vyživuje jednu osobu, bydlí v nájmu. (Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr)

7. Původní věřitelka žalovanou informovala dne 27. 1. 2025 o tom, že pohledávku plynoucí ze Smlouvy postoupila na žalobkyni. Tento dopis zaslala žalované na adresu , adresa, . (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, podací lístek ze dne 27. 2. 2025)

8. Žalobkyně žalovanou dne 16. 4. 2025 vyzvala k uhrazení pohledávky plynoucí ze Smlouvy, a to nejpozději do 1. 5. 2025. Výzvu jí zaslala téhož dne na adresu , adresa, . (předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 a podací lístek z téhož dne)

9. Žalovaná uhradila původní věřitelce celkem 6 500 Kč, a to ve dvou splátkách – dne 27. 3. 2023 ve výši 5 500 Kč a dne 15. 5. 2023 ve výši 1 000 Kč. (tabulka umoření ze dne 3. 2. 2025)

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Smlouva uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou je smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr podle ZoSÚ.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Původní věřitelka neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 ZoSÚ v rozhodném znění. Věřitel této povinnosti nedostojí, vyjde-li toliko z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele, které nejsou dostatečně doloženy patřičnými doklady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, bod 39).

16. Původní věřitelka sice měla doložený příjem žalované ze závislé činnosti ve výši mírně přesahující 21 tisíc Kč, nicméně o významnější části tvrzeného příjmu domácnosti, tj. 50 000 Kč měsíčně, žalovaná nesdělila původní věřitelce vůbec nic, natož aby tento příjem hodnověrně doložila. Tvrzený měsíční příjem v celkové výši 71 354 Kč tedy nelze považovat za spolehlivou informaci. Bylo povinností původní věřitelky ověřit, zda je tento tvrzený příjem žalované reálný, a to s ohledem na další žalovanou tvrzené skutečnosti. Po výdajové stránce totiž žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a vyživuje jednu osobu. Ze zákaznické karty ale neplyne výše nájemného, které žalovaná měsíčně platila, a kopii nájemní smlouvy žalobkyně k důkazu nenavrhla (nemá ji údajně ani k dispozici, neboť ji při podpisu Smlouvy žalovaná pouze předložila). Žalovaná nesdělila žádné své další výdaje – např. na dopravu, jídlo a ošacení, neuvedla, koho vyživuje, aby bylo možno aspoň rámcově zhodnotit výši tohoto výdaje. Z jejích obecných tvrzení tedy není možné porovnat, zda jediný doložený příjem ze závislé činnosti byl s to pokrýt jednak žalobkyniny předpokládané výdaje, a jednak další výdaje v podobě měsíčních splátek dosahující čtvrtiny tohoto jediného doloženého příjmu žalované.

17. Původní věřitelka vycházela při uzavírání Smlouvy z tvrzení žalované, že nemá uzavřené žádné jiné smlouvy o spotřebitelském úvěru u jiných subjektů. Toto tvrzení žalované však jinak neověřila, ačkoliv to s ohledem na oprávnění o vzájemném informování o dluzích značící neschopnost splácet úvěr podle § 88 ZoSÚ učinit měla. K důkazu nepředložila žádné výpisy z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Soudu je nadto z vlastní činnosti známo, že žalobkyně uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 19. 5. 2022 (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 70 C 240/2024) nebo dne 22. 2. 2022 (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 70 C 233/2024). Tento poznatek nebylo třeba dokazovat (§ 121 o. s. ř.).

18. Povinností poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy je ověřit úvěruschopnost spotřebitele pod možnou sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, bod 31). Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, vysvětlil, že vnitrostátní soudy mají posoudit splnění této povinnosti úvěrujícím z úřední povinnosti, tedy aniž by k tomu potřebovaly návrh spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Na tuto judikaturu reagovat tuzemský zákonodárce novelizací § 87 odst. 1 ZoSÚ, a od 29. 5. 2022 toto ustanovení výslovně ukládá soudům přihlížet k neplatnosti smlouvy i bez návrhu. Smlouva byla podepsána dne 27. 2. 2023, tedy po účinnosti novely č. 96/2022 Sb. Je tedy nedůvodná námitka, kterou žalobkyně vznesla v doplnění žaloby, že s ohledem na datum podpisu smlouvy a znění § 87 ZoSÚ nemůže nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované vést k absolutní neplatnosti Smlouvy.

19. Žalobkyně se dále v doplnění žaloby dovolávala závěru rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, že postačí, pokud spotřebitel pouze předloží při podpisu úvěrové smlouvy listiny, z nichž dovozuje svou schopnost splácet úvěr (a věřitel tyto listiny nemusí uchovávat). S tímto závěrem soud souhlasí, nicméně na právní posouzení projednávané věci nemá žádný vliv. Absolutní neplatnost Smlouvy není způsobena tím, že žalobkyně nemá k dispozici pracovní a nájemní smlouvu žalované, jakož i její výplatní pásky; tím, že dané listiny neuchovala, neporušila žádný právní předpis, jen sama sebe připravila o možné důkazní prostředky. Neplatnost Smlouvy je způsobena tím, že původní věřitelka dostatečně neověřila příjmy (vycházela z částky 71 350 Kč, což je částka o 50 000 Kč vyšší než skutečně doložený příjem) a výdaje (výši nájemného ani nepromítla do zákaznické karty a nepokusila se ani odhadnout výši ostatních výdajů) žalované, a zcela nedostatečně pátrala po jiných dluzích žalované plynoucích ze spotřebitelských úvěrů.

20. Žalobkyně opakovaně zdůrazňovala, že spoléhala na pravdivost tvrzení žalované, protože nepravdivými (či zkreslenými či přímo lživými) informacemi o své majetkové situaci by se dopustila přečinu úvěrového podvodu podle § 211 trestního zákoníku. K tomu soud uvádí, že případný úmysl žalované obohatit se s vědomím, že nebude schopna řádně a včas dluh splácet, nesouvisí se zákonnou povinností původní věřitelky tuto schopnost žalované ověřit. Soukromoprávní rovina případu, která je výhradně předmětem nynější věci, nemá nic společného s trestněprávní odpovědností žalované.

21. V řízení před soudem se přes výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyni nepodařilo prokázat, že původní věřitelka splnila povinnost podle § 86 ZoSÚ ověřit úvěruschopnost žalované. Smlouva je proto podle § 87 téhož zákona neplatná, a to absolutně (od počátku), protože soud byl povinen zkoumat splnění této povinnosti i bez návrhu žalované (spotřebitelky).

22. Dle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

23. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Zároveň soud shledal Smlouvu absolutně neplatnou i dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalované. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek jmenovaného soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).

25. Původní věřitelka a žalovaná si ujednaly úrok ve výši 86 % ročně spolu s roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 139,42 % z celkové výše úvěru, tedy zřejmě několikanásobně překračují obvyklou úrokovou míru u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami. Je tak zcela zjevné, že ujednání o výši úroku odporuje dobrým mravům, a proto je neplatné (§ 580 ve spojení s § 588 o. z).

26. Ačkoliv je Smlouva neplatná, v řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované částku 50 000 Kč, a žalovaná jí vrátila jen 6 500 Kč, přestože byla vyzvána k plnění.

27. Dle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle § 2993 o. z. pak má strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnila.

29. Z uvedeného plyne, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 43 500 Kč, a žalobkyně má tudíž nárok na vrácení toho, co plnila, aniž tu byl platný závazek. Soud proto žalobě vyhověl do částky 43 500 Kč a žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku, jež představuje nesplacenou část jistiny, kterou jí žalobkyně (resp. původní věřitelka) bez právního důvodu poskytla (výrok I.).

30. Z přiznané částky je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

31. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluveného data splatnosti dluhu. Soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud vyšel z okamžiku, který žalobkyně určila žalované k plnění předžalobní výzvou, tj. 1. 5. 2025. Následující den (tj. 2. 5. 2025) měla žalovaná možnost (a povinnost) plnit, což neučinila. O tohoto dne přiznal soud žalobkyni zákonné úroky z prodlení z dosud nevydaného bezdůvodného obohacení ve výši 43 500 Kč. Není přitom podstatné, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění z nesprávně označeného právního důvodu.

32. Z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy jako celku tak nemá žalobkyně právo na zaplacení: částky 58 167,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 026,73 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 539,41 Kč, s 12,75% úrokem z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, úroku z prodlení převyšující zákonný úrok z prodlení z částky 43 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 024,78 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 47 524,78 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení,proto soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran, protože žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 42,79 % a úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.