11 C 238/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , příjmení republika zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 122 549,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 122 549,76 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 10. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 53 530,40 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 122 549,76 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 20. 11. 2014 došlo k automobilové nehodě, při níž došlo k poškození autobusu žalobce [příjmení] [jméno] (2AN [číslo]). Autobus byl poškozen řidičem [jméno] [příjmení], který řídil osobní automobil FIAT Ducato ([anonymizována tři slova]). [anonymizováno]. [příjmení] byl pojištěn žalovaným. Částečně byl pojistný nárok vyřízen prostřednictvím škodního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno]. Žalovaný sdělil žalobci dopisem ze dne 23. 4. 2015, že z jeho strany bude poskytnuto pojistné plnění s výjimkou ušlého zisku, na nějž bylo uhrazeno pouze 160 988 Kč, avšak žalobce požadoval ušlý zisk ve výši 250 000 Kč, jelikož autobus nemohl od 21. 11. 2014 do 9. 2. 2015 (81 dnů) užívat a vykonávat tak svou podnikatelskou činnost. Škodní zástupce žalovaného nárok žalobce přezkoumal a nechal si vypracovat výpočet ušlého zisku, který měl dle něj činit 126 360 Kč. Tato částka byla žalobci poukázána, ve výši rozdílu však byl nárok zamítnut. Žalobce si nechal vypracovat posudek ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]), dle něhož ušlý zisk činí 248 909,76 Kč, proto rozdíl mezi částkou vyplacenou (126 360 Kč) a touto vypočtenou znalcem pak po žalovaném požadoval (tedy 122 549,76 Kč). Ke vzniku škody došlo 20. 11. 2014, právo ale nemůže být promlčeno, protože promlčecí doba neběží v době, kdy žalobce uplatnil své právo žalobou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 33/2016 (žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace), respektive došlo k jejímu stavění návrhem na záměnu účastníků podle § 92 odst. 1 o. s. ř., následně se nepřipuštěním záměny běh lhůty znovu obnovil, poté znovu zastavil v souvislosti s podaným druhým návrhem podle § 92 odst. 2 o. s. ř., poté podáním žaloby v této věci se běh lhůty znovu zastavil. Námitka promlčení je také v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Skutkový stav tak, jak jej popsal žalobce, je nesporný, s výjimkou výše pojistného plnění, nicméně nárok je již promlčen. Subjektivní promlčecí lhůta trvá 3 roky, objektivní lhůta 10 let. U práva na pojistné plnění počne běžet po uplynutí jednoleté lhůty od pojistné události, zde tedy začala běžet 20. 11. 2015 a 3letá subjektivní lhůta tak uplynula 20. 11. 2018 (žaloba podána 11. 11. 2019). Žalobce v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 sice podal návrh na přistoupení účastníka podle § 92 o. s. ř., ten však byl zamítnut, a proto s ním nelze spojovat účinky stavění běhu promlčecí lhůty podle § 648 občanského zákoníku. Běh lhůty by byl zastaven v takovém případě pouze tehdy, pokud by byl návrh shledán důvodným a přistoupení by bylo připuštěno (a to k okamžiku přijetí návrhu na záměnu účastníků soudem).

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 20. 11. 2014 došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byli řidič osobního vozidla Fiat Ducato [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [jméno] [příjmení] a řidič autobusu Mercedes-Benz Tourismo [registrační značka] [jméno] [příjmení] (prokázáno potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne 20. 11. 2014, čl. 47). Poškozený žalobce se připojil k trestnímu řízení o náhradu škody (prokázáno poučením poškozené právnické osoby na čl. 48). [jméno] [příjmení], [datum narození], byl uznán vinným ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 a 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, a to v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 20. 11. 2014 (prokázáno návrhem na potrestání ze dne 26. 3. 2015 čl. 50 p.v. a trestním příkazem ze dne 2. 4. 2015, č. j. 17T 52/2015-101, na čl. 49 p.v.). Škodní zástupce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] informoval žalobce, že částka 160 988 Kč mu bude uhrazena, tato částka sestává z částky 87 075 Kč – spoluúčast, 36 256 Kč – doplatek odečtených položek, 10 057 Kč – doplatek přepočtového kurzu náhradních dílů ze SRN a 27 600 Kč – úhrada odtahu (prokázáno přípisem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 23. 4. 2015, čl. 52). [právnická osoba] vypočetla ušlý zisk ve výši 126 360 Kč bez DPH (prokázáno výpočtem ušlého zisku na čl. 54). [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dále informoval žalobce, že ušlý zisk za 81 dnů výpadku vozidla bude vyplacen ve výši 126 360 Kč, tedy 1 560 Kč za jeden den (prokázáno přípisem [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 15. 6. 2015, čl. 53). Dle znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] činí ušlý zisk za období od 21. 11. 2014 do 9. 2. 2015 částku 248 909,76 Kč (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 3. 9. 2015, čl. 57). Za tento znalecký posudek byla žalobci vyúčtována částka 15 000 Kč (prokázáno fakturou [číslo] na čl. 74). Požadavek žalobce na doplacení částky 122 549,76 Kč byl škodním zástupcem považován za nedůvodný, což také žalobci sdělil (prokázáno přípisem ze dne 4. 2. 2016, čl. 72). Škodnímu zástupci byla dne 2. 2. 2016 zaslána předžalobní výzva znějící na žalovanou částku (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2016 na čl. 85 včetně dodejky na čl. 86), tato výzva byla zaslána také žalovanému (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2019 na čl. 87 včetně dodejky na čl. 88).

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 30 C 33/2016 soud zjistil, že žalobce podal totožnou žalobu na náhradu ušlého zisku proti škodnímu zástupci žalovaného, [anonymizováno 5 slov], dne 3. 3. 2016 (prokázáno žalobou ze dne 26. 2. 2016 na čl. 1). Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 17. 10. 2016 sdělil, že není ve věci pasivně legitimován (prokázáno vyjádřením žalovaného k žalobě ze dne 17. 10. 2016, čl. 22), toto vyjádření bylo doručeno žalobci dne 10. 1. 2017 (prokázáno doručenkou k tomuto vyjádření). Žalobce podal dne 24. 2. 2017 návrh na přistoupení účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] podle ust. § 92 odst. 1 o. s. ř. (prokázáno návrhem žalobce na čl. 31). Usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30C 33/2016-69, byla záměna připuštěna (prokázáno usnesením ze dne 6. 6. 2017, čl. 69), toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 26. 3. 2018 (prokázáno doručenkou u čl. 110). Proti tomuto usnesení podal žalovaný [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova] odvolání (prokázáno odvoláním ze dne 6. 6. 2017, čl. 125). Městský soud v Praze jakožto soud odvolací k odvolání žalovaného toto usnesení změnil tak, že se změna nepřipouští (prokázáno usnesením ze dne 23. 5. 2019, č. j. 18Co 126/2019-143). Následně podal žalobce návrh na záměnu účastníků podle § 92 odst. 2 o.s.ř. (prokázáno návrhem ze dne 15. 8. 2019, čl. 155). Žalovaný s tímto návrhem nesouhlasil (prokázáno vyjádřením žalovaného na čl. 157), proto byl usnesením ze dne 10. 10. 2019 tento návrh žalobce zamítnut (prokázáno usnesením ze dne 10. 10. 2019, č. j. 30C 33-2016-160).

6. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že se žalobce domáhal po žalovaném úhrady pojistného plnění – náhrady ušlého zisku za období od 21. 11. 2014 do 9. 2. 2015, přičemž tento zisk mu měl ujít v důsledku dopravní nehody ze dne 20. 11. 2014. Žalovaný odmítl tuto částku zaplatit s tím, že nárok je již promlčen.

7. Podle ust. § 629 zák. č.89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) trvá promlčecí lhůta tři roky, majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

8. Podle ust. § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

9. Podle ust. § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

10. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že se žalobce domáhal po žalovaném pojistného plnění – náhrady ušlého zisku za období od 21. 11. 2014 do 9. 2. 2015 v důsledku dopravní nehody ze dne 20. 11. 2014, při níž došlo k poškození autobusu Mercedes-Benz Tourismo [registrační značka] řízeného [jméno] [příjmení]. Žalovaný učinil nespornými veškerá skutková tvrzení žalobce s výjimkou výše požadovaného pojistného plnění, avšak namítal, že nárok žalobce byl promlčen. Podle ust. § 626 o. z. počíná promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění běžet jeden rok od pojistné události. K dopravní nehodě došlo 20. 11. 2014, proto promlčecí lhůta počala v tomto případě běžet dnem 20. 11. 2015. Zákonná 3letá promlčecí lhůta podle ust. § 629 o. z. tak v daném případě skončila 20. 11. 2018. Žaloba, která byla podána dne 11. 11. 2019, tak byla podána po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

11. Žalobce má za to, že v daném případě došlo ke stavění lhůty, neboť podle ust. § 648 o. z. promlčecí lhůta neběží, pokud je právo v promlčecí lhůtě uplatněno u orgánu veřejné moci. Žalobce podal žalobu v totožné věci u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 3. 3. 2016 a návrh na záměnu účastníků byl podán 24. 2. 2017 (návrh podle § 92 odst. 1 o. s. ř.) a dále pak 15. 8. 2019 (návrh podle § 92 odst. 2 o. s. ř.), přičemž prvému návrhu ze dne 24. 2. 2017 bylo zprvu vyhověno, kdy toto usnesení bylo doručeno žalovanému dne 26. 3. 2018. Žalobce má tak zato, že doručením návrhu, kterým se domáhal připuštění záměny účastníků, došlo ke stavění promlčecí lhůty, neboť zákon nestanoví podmínku, že tomuto návrhu musí být vyhověno. S tímto se však soud neztotožňuje. Žalobce sám uvádí, že subjekt, jehož záměnu navrhuje, se stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým byla ve vztahu k novému žalovanému záměna připuštěna. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30C 33/2016-69, byla sice změna připuštěna, avšak toto usnesení nikdy nenabylo právní moci. Je pak zcela bez významu, že odvolání proti tomuto usnesení podal až škodní zástupce [právnická osoba] a nikoli žalovaný. Návrhu na záměnu účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř. pak vyhověno rovněž nebylo a žalobce se tak domáhal pojistného plnění v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti osobě, která nebyla pasivně legitimována. Ke stavění promlčecí lhůty tak, jak žalobce uvádí, tedy dojít nemohlo.

12. Žalobce dále namítal, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, nicméně ani této námitce žalobce nelze přisvědčit. Námitka promlčení je institutem zákonným, tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se mohlo příčilo dobrým mravům jen ve zcela výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000), takové okolnosti však soud v posuzovaném případě neshledal. Rovněž ve věci nebylo shledáno, že by žalovaný byl při své jednání veden přímým úmyslem způsobit žalobci újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013), resp. že by se zde jednalo o případ zjevného zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (ust. § 8 o. z.). Žalovaný žádným způsobem nezavinil, že byla žaloba podána opožděně (to, že již v předžalobní výzvě škodní zástupce neuvedl, že není ve věci pasivně legitimován, nelze považovat za zneužití práva), rovněž není rozhodné, že žalovaný po celou dobu jednal se žalobcem prostřednictvím svého škodního zástupce. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 33/2016 pak také vyplývá, že škodní zástupce se k otázce své pasivní legitimace vyjádřil podáním ze dne 17. 10. 2016, kdy toto vyjádření bylo žalobci doručeno již 10. 1. 2017. Žalobce měl tedy ještě před koncem promlčecí lhůty možnost podat žalobu proti pasivně legitimovanému subjektu.

13. Soud proto žalobu s ohledem na vše shora uvedené zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením, a to konkrétně 7 úkonů právní služby po 6 020 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), a to příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 30. 9. 2020 a ze dne 15. 4. 2021, účast při jednání dne 20. 4. 2021, 30. 4. 2021 a 13. 7. 2021, jednání s protistranou o smírném řešení 27. 5. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky, tedy tarifní hodnota činí 122 549,76 Kč, a dále 7 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Pro úplnost soud konstatuje, že pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. v dané věci neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, neboť tyto nelze dovodit pouze z tvrzených poměrů žalobce, které ani blíže nijak nerozvedl. Celkové náklady žalovaného ve výši 53 530,40 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).