11 C 254/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 50 496,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 300 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, vždy k 15. dne v měsíci, počínaje po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 30 196,30 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 451,45 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 109,94 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 487,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem 20,82 % ročně z částky 24 487,34 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 240 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 496,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho předchůdce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 27. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Předchůdce žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet, což je potvrzeno také ve smlouvě. Žalovaný se tuto částku včetně poplatku 30 809 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 24 103 Kč, úrokovou sazbu 20,82 % ročně, a poplatek 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 5 206 Kč jako poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal tyto částky uhradit v pravidelných 21 týdenních splátkách po 2 658 Kč, což však nečinil řádně a včas. Poslední splátka byla stanovena dne 27. 2. 2022 Poslední splátka byla uhrazena 17. 5. 2021. Ke dni 17. 9. 2021 provedl předchůdce žalobce vyčíslení, dlužná jistina činila 24 489,34 Kč a poplatek 27 121,66 Kč, poté žalovaný uhradil ještě 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované vůči žalobci částku 50 496,30 Kč sestávající z jistiny 24 487,34 Kč a poplatku 26 008,96 Kč. Kapitalizované úroky činily 4 106,94 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 2 451,45 Kč, dále žalobce požadoval úroky 20,82 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalovaný potvrdil, že poskytl předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje pro posouzení své úvěruschopnosti splácet poskytnutou půjčku a je si vědom všech svých rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených.

2. Žalovaný uvedl, že mu na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 2020 bylo skutečně vyplaceno 25 000 Kč, nicméně tuto smlouvu považuje za absolutně neplatnou. Jedná se o vztah spotřebitelský, ve kterém žalovaný je spotřebitelem, dodavatelem předchůdce žalobce. V minulosti už úvěry čerpal, konkrétně na základě smlouvy [číslo] ze dne 31. 10. 2017 částku 9 000 Kč a dále dne 21. 8. 2019 byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Dle předpisu splátek přitom odpovídá RPSN v této smlouvě cca 440 % ročně. Se splácením tohoto úvěru se dostal do prodlení a uhradil ho se zpožděním až dne 14. 5. 2020. Přesto mu právní předchůdce žalobce následně 14 dní poté poskytl 27. 5. 2020 další úvěr, a to na základě smlouvy, o kterou opírá svůj nárok v této věci. Předchůdce žalobce dostatečně neposuzoval jeho úvěruschopnost, žalovaný se již mnoho let nachází ve složité finanční a sociální situaci, vyrůstal v dětském domově, přes 12 let se potýká se závislostí na gamblingu a s tím spojenými zdravotními problémy, v minulosti také absolvoval léčení a dochází na terapie. Nepřipadá mu tedy věrohodné, že by v registrech dlužníků vykazoval negativní výsledek, protože uvedeným zázemím byl poznamenán také přístup žalovaného k financím, je zjevné, že v době uzavření předmětných smluv nemohl vykazovat známky schopnosti úvěry řádně splácet. Předchůdce žalobce vycházel pouze z informací, které mu sdělil žalovaný a tuto situaci si nechal doložit pouze dvěma výplatními páskami. Předchůdci žalobce nepřišlo zvláštní, že jeho průměrné měsíční životní náklady byly ve výši zhruba 6 000 Kč, což odpovídalo cca jen nájemnému v té době. Z výpisu z účtu také vyplývá, že stav na konci měsíce je vždy v záporné výši, kdy jeho příjmy tvoří často platby od fyzické osoby, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je jeho blízkým přítelem z církve a který mu spravuje finance. Například výplata žalovaného, chodí na jeho účet a on mu následně zasílá předem domluvené částky dle měsíčního rozpisu. Toto opatření přijali z důvodu jeho závislosti na gamblingu, aby zase neskončil na ulici. Z výdajů lze dále vysledovat, že docházelo k častým výběrům v hotovosti, které využíval k hazardu, na kterém byl závislý. Z uvedených důvodů žalovaný považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, žalovanému by mělo být uloženo splácet dlužnou částku dle jeho možností a navrhuje, aby mu bylo uloženo splácení ve výši 1 000 Kč měsíčně. Před podáním žaloby také předchůdci žalobci uhradil na žalovanou částku 4 700 Kč a dále na úhradách na předchozí neplatnou smlouvu eviduje přeplatek ve výši 6 652 Kč, který žádá započíst na jistinu z neplatné smlouvy, k úhradě tedy zbývá toliko 13 648 Kč. Žalovaný neměl v úmyslu uzavřením smlouvy o úvěru žalobce poškodit, vše se dělo pod vlivem jeho závislosti, kdy nebyl schopen situaci objektivně vyhodnotit.

3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli, že předchůdce žalobce poskytne žalovanému částku ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal dále zaplatit poplatek 8 075 Kč, celková částka k úhradě tak činí 17 075 Kč. Celková dlužná částka je splatná formou 60 splátek týdně po 285 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 9. 2017).

5. Dne 15. 1. 2024 předchůdce žalobce sdělil, že z dokumentace ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2019 nebyla dohledána, nicméně byla dohledána splátková historie, kdy z této vyplývá, že žalovaný čerpal 7 000 Kč dne 21. 8. 2019, dále uhradil dvě splátky po 305 Kč, jednu splátku po 310 Kč, jednu splátku po 500 Kč, a jednu splátku 700 Kč, a poté jednorázově teprve dne 13. 5. 2020 uhradil celou zbývající dlužnou částku 11 282 Kč (prokázáno sdělením ze dne 15. 1. 2024 včetně splátkové historie ke smlouvě [číslo]).

6. V žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2020 žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný zde uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské dosažené vzdělání a účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru je na běžné výdaje domácnosti. Žalovaný je zaměstnán na plný úvazek jako asistent pedagoga u [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], [ulice a číslo], jeho čistý příjem činí 20 905 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje uvedl 6 000 Kč. Žádost se žalovaným sepisovala paní [příjmení] [jméno]. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky (prokázáno žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2020).

7. Předchůdce žalobce a žalovaný se dohodli, že předchůdce žalobce poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal dále zaplatit poplatek 30 809 Kč, kdy tento je vypočten jako součet položek: kapitalizovaný úrok ve výši 24 103 Kč, 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a 5 206 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, z toho komfortní poskytnutí a splácení činí 2 143 Kč, částka za flexibilní splácení činí 3 063 Kč, celková dlužná částka k úhradě tak činí 55 809 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, a je pevná po celou dobu trvání smlouvy, celková dlužná částka je splatná formou 21 splátek týdně po 2 658 Kč RPSN činí 139,47 %. Ve smluvních podmínkách smlouvy o spotřebitelském úvěru čl. 48 a čl. 49 se dále uvádí, že zákazníkovi, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu, [anonymizováno] poskytuje garanci celkové ceny spočívající v závazku [anonymizováno] neuplatňovat sankce a jiná práva spojená s prodlením zákazníka podle článku šest těchto smluvních podmínek, než zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního splátkového období, garance celkové ceny trvá nejdéle do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy zákazníkovi, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu, [anonymizováno] poskytuje garanci neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka, pokud zákazník ke dni úmrtí nemá žádné dluhy vůči [anonymizováno] po lhůtě splatnosti, vzdává se [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka dalších nároků dosud nesplacených pohledávek (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně smluvních podmínek).

8. Žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč čerpal 27. 5. 2020, dne 18. 10. 2020 uhradil částku 700 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 1 000 Kč, dne 22. 2. 2021 částku 1 500 Kč, dne 17. 5. 2021 částku 1 000 Kč a 10. 10. 2022 částku 500 Kč (prokázáno tabulkou umoření na čísle listu 33).

9. Žalovaný hradil částku 500 Kč 14. 1. 2020 převodem na účet (prokázáno potvrzením o platbě z 14. 1. 2020). Žalovaný zaplatil 700 Kč převodem na účet dne 16. 4. 2020 (prokázáno potvrzením o platbě ze 16. 4. 2020). Žalovaný zaplatil 11 282 Kč převodem na účet 14. 5. 2020 (prokázáno potvrzením o platbě ze 14. 5. 2020). Žalovaný zaplatil 700 Kč převodem na účet 18. 10. 2020 (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 18. 10. 2020). Žalovaný zaplatil 1 000 Kč převodem na účet 11. 1. 2021 (prokázáno potvrzením o platbě z 11. 1. 2021). Žalovaný zaplatil 1 500 Kč převodem na účet 22. 2. 2021 (prokázáno potvrzením o platbě z 22. 2. 2021). Žalovaný zaplatil 1 000 Kč převodem na účet 17. 5. 2021 (prokázáno potvrzením o platbě ze 17. 5. 2021).

10. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalovaného žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. 1). 11. [anonymizováno] oznámil žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena k 16. 12. 2022 na žalobce, činila celkem 72 806,95 Kč (prokázáno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022).

12. Žalovaný hradí pronajímateli nájemné měsíčně ve výši 100 Kč za m2, předmětem nájmu je byt [číslo] o celkové ploše 28,05 m² (prokázáno nájemní smlouvou). Celkem činila částka za užívání prostoru, kterou užíval žalovaný, 5 031 Kč, z toho nájemné činilo 2 730 Kč (prokázáno změnou předpisů úhrad od 1. 2. 2020).

13. Počínaje 13. 1. 2020 je žalovaný zaměstnán jako asistent pedagoga MŠ za mzdových podmínek stanovených platovým výměrem, který je součástí této smlouvy (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 10. 1. 2020).

14. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 60 425,14 Kč do 16. 6. 2023 výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 1. 6. 2023).

15. Předchůdce žalobce sdělil dne 11. 12. 2023, že bere v potaz také platební morálku u předchozích smluv, pokud by smlouvy byly převedeny na oddělení centrálního vymáhání pohledávek a nedošlo k jejich doplacení, zákazník by neměl možnost čerpat další finance u [právnická osoba]. V případě zápůjčky [číslo] k převedení na centrální vymáhání pohledávek nedošlo, zápůjčka byla doplacena 31. 10. 2017 (prokázáno sdělením ze dne 11. 12. 2023).

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v rozhodné době pracovala v [anonymizováno] jako obchodní zástupce, kontakty na zákazníky dostávali od manažerů, kteří poslali jejich jméno, adresu, telefon, tyto žadatele poté kontaktovala a pak jsme to s nimi sepisovala. Nejprve se sepsala zákaznická karta, když se ptala žadatele na příjmy, toto zadala do toho systému a během minuty nebo dvou bylo od [anonymizováno] schváleno, co může být poskytnuto. Pak vyplní s klientem smlouvu, ti si pak vybírají, jestli to bude hotovostní nebo bezhotovostní půjčka. Pokud je to hotovostní, tak chodívala splátky vybírat, pokud bezhotovostní, takto posílají ti žadatelé na účet. Žalovaného si pamatuje, protože byl milý, šla k němu také pro splátky. Poplatek komfortní a flexibilní splácení znamená, že pokud dostanou peníze hned a splátky se vybírají hotovostně, díky tomu poplatku mohou mít tzv. splátkové prázdniny. Ti, co mají bezhotovostní režim, takto takto nemají a posílají peníze sami. Je nesmysl uzavřít smlouvu bez toho, musí to tam být vyplněné. Je možné uzavřít smlouvu bez tohoto poplatku, ale musí to být ta bezhotovostní varianta. Většinou si žadatelé vybírají ten hotovostní, protože ty peníze potřebují ihned a u bezhotovostního musí 3 až 5 dní čekat.

17. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč na základě smlouvy ze dne 27. 5. 2020, jednalo se v pořadí již o třetí smlouvu o úvěru, kdy z platební historie žalovaného je zřejmé, že měl se splátkami problémy, byť nakonec veškeré dlužné částky uhradil. Ve smlouvě si předchůdce žalobce a žalovaný dohodli, že žalobce vedle poskytnuté částky zaplatí předchůdci žalobce také částku 30 809 Kč, kdy tento poplatek je vypočten jako součet kapitalizovaného úroku ve výši 24 103 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a poplatku 5 206 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, z toho komfortní poskytnutí a splácení činí 2 143 Kč, částka za flexibilní splácení činí 3 063 Kč, celková se žalovaný zavázal uhradit předchůdci žalobce částku 55 809 Kč, ačkoli mu bylo poskytnuto pouze 25 000 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“), přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se tuto částku včetně kapitalizovaného úroku ve výši 24 103 Kč (tento byl sjednán ve výši 86 % ročně), poplatku za zpracování žádosti 1 500 Kč a poplatku komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 206 Kč zavázal splácet prostřednictvím pravidelných týdenních splátek po 2 658, což však nečinil řádně a včas, což ani nesporoval. Předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce.

19. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

20. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného pak soud dospěl k závěru, že tuto předchůdce žalobce částečně prověřoval, a to zejména na základě zákaznické karty vyplněné žalovaným (respektive pracovnicí paní [příjmení] za součinnosti žalovaného), přičemž dle těchto údajů činily jeho čisté příjmy 20 905 Kč a jeho výdaje 6 000 Kč, k čemuž žalovaný doložil své dvě výplatní pásky a pracovní smlouvu. Na základě těchto údajů žalobce dospěl k výši příjmů a výdajů žalovaného, žalovaný byl také lustrován v příslušných evidencích. Žalovaný uváděl, že si u předchůdce žalobce vzal úvěr ještě dvakrát (v době předchozí této smlouvě), kdy v obou případech bylo z jeho strany splácení komplikované (smlouva o úvěru č. [číslo] ze dne 31. 10. 2017 na částku 9 000 Kč a smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 8. 2019 na částku 7 000 Kč). Ze sdělení předchůdce žalovaného vyplynulo, že by vzal předchozí úvěry v potaz při posuzování úvěruschopnosti, pokud by byl účet žalovaného převeden na centrální vymáhání pohledávek, což se však ani v jednom předchozím případě nestalo. Soud přesto takový postup předchůdce žalobce nemá za dostatečný, když v § 86 odst. 2 z. s. ú se výslovně podává, že při posouzení úvěruschopnosti poskytovatel přihlédne mj. ke způsobu plnění dosavadních dluhů. Ze splátkové historie předchozí smlouvy o úvěru [číslo] (ve spise na čl. 107) je zcela zjevné, že žalovaný nebyl schopen splátky hradit řádně – uhradil pouze nepatrné množství splátek, v nepravidelné výši (ve stovkách korun českých), následně až dne 13. 5. 2020 (úvěr byl čerpán 21. 8. 2019, přičemž splátky byly sjednány týdenní) došlo k jednorázové úhradě zbývající dlužné částky ve výši 11 282 Kč (a jednalo se o celkovou výši úvěru podstatně nižší, než je posuzovaná smlouva). Toto rozhodně nesvědčí o řádné platební bilanci žalovaného a jeho schopnosti splácet, a to zejména pokud si žalovaný jen dva týdny po takovém mimořádném doplacení úvěru sjednal u předchůdce žalobce další úvěr (předmětná smlouva). Soud tak má za to, že s ohledem na tento postup předchůdce žalobce nelze dospět k závěru, že byla úvěruschopnost posuzována předchůdcem žalobce řádně a dostatečně. Samozřejmě nelze po poskytovali úvěru požadovat, aby si detailně ověřoval veškerá tvrzení žadatele o úvěru, avšak ani tvrzení o celkových výdajích ve výši 6 000 Kč měsíčně (v roce 2020, když žalovaný bydlel v nájmu, což je uvedeno v žádosti o spotřebitelský úvěr) rovněž nepůsobí zcela věrohodně a mělo být ověřeno (z výpovědi svědkyně [příjmení] však vyplynulo, že pouze zadává do systému údaje, které sdělí žadatel a tento poté během cca 2 minut vypočte, zda je možné úvěr poskytnout či nikoli). S ohledem na uvedené má soud za to, že předchůdce žalobce neprověřoval úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost úvěr splácet, dostatečně, a proto nelze než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. (viz také rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

21. Podle § 87 odst. 1 o. z. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. S ohledem na shora uvedené je proto na místě žalobci přiznat částku 20 300 Kč (rozdíl poskytnuté částky 25 000 Kč a uhrazených splátek v celkové výši 4 700 Kč, kdy tyto byly v řízení nesporné), která byla žalované skutečně vydána, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo. S ohledem na doloženou příjmovou situaci žalovaného měl soud za přiměřené splátky po 1 500 Kč měsíčně (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), proto soud uložil žalovanému částku 20 300 Kč uhradit žalovanému ve splátkách po 1 500 Kč (výrok I.) a co do zbývající části, tj. rozdílu částky požadované a částky přiznané, soud žalobu zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že soud rozhodl o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo již nadbytečným se dále zabývat dalšími poplatky, které byly ve smlouvě sjednány (poplatek za flexibilní a komfortní splácení).

23. Nad rámec shora uvedeného však soud také uvádí, že v průběhu řízení také vyšlo najevo, že úvěr (jeho kapitalizovaná výše) byl skutečně úročen sazbou 86 %, tj. vysoce nad rámec sazby, která by byla jinak přiznána (podle údajů v databázi [příjmení] [příjmení] byly spotřebitelské úvěry úročeny v rozhodném období sazbou zhruba do 10 % ročně). Žalobce sice uváděl, že sjednaná úroková sazba činila 20,82 %, avšak k výzvě soudu žalobce v doplnění ze dne 15. 1. 2024 uvedl, že kapitalizovaný úrok 24 103 Kč, který je uveden ve smlouvě, je skutečně počítán při sazbě 86 % ročně. I pokud by smlouva nebyla shledána neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru, byla by neplatnou dle občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům tím, že sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaného. Z konstantní judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí, na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a to vyloučit všechny tyto zneužívající klauzule, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné (srov. rozhodnutí SD EU ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger proti FINWAY a.s.). V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. V citovaném rozsudku Soudní dvůr připomněl, že vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma vyloučení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná. V souzené věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce, resp. jeho předchůdce poskytl žalovanému shora uvedenou částku, současně byl ve smlouvě ujednán úrok ve výši 86 % ročně z poskytnuté částky, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 5 206 Kč (RPSN se uvádí 139,47 %). Z těchto důvodů shledává soud tato ujednání ve svém souhrnu za nepřiměřená. Na rozpornost ujednání s dobrými mravy, jsou-li úrok a RPSN sjednány ve výši přesahující 110 %, která několikanásobně překračuje úrok a RPSN u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami a směřuje k nepřiměřenému obohacení žalobkyně, lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu, byť ve věcech exekučních týkajících zastavení exekuce, v nichž je exekučním titulem rozhodčí nález (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1857/2019). S přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením a na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva je současně také sjednána nevyváženě, a to v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, tedy v neprospěch slabší smluvní strany. Předmětná smlouva by tak byla absolutně neplatná jako celek dle ustanovení § 588 o. z. ve spojení s § 576 a 577 o. z., a contrario, a to pro rozpor jejích ujednání s dobrými mravy.

24. Jen pro úplnost také soud uvádí, že pokud žalovaný žádal započítat částky, o které byly přeplaceny předchozí smlouvy o úvěru, pak tyto započíst nelze, neboť na žalobce byla postoupena toliko pohledávka proti žalovanému ze smlouvy ze dne 27. 5. 2020, tj. jedná se o jiný subjekt, než kterému byly uhrazeny poplatky dle smluv o úvěru předchozích.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Žalovaný byl z celkové částky 50 496,30 Kč úspěšný co do částky 30 196,30 Kč, žalovaný tak měl úspěch 60 % a neúspěch 40 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalovaný právo na 20 % nákladů, které v řízení vynaložil.

26. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se čtyřmi náhradami hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony 2x písemné vyjádření a 2x účast při jednání, celkem tak náklady žalobce činí 1 200 Kč s tím, že 20 % z této částky představuje částku 240 Kč Náklady řízení byly žalovanému přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).