11 C 28/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudcem Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli, panu [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelému dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8 712 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen nahradit státu, České republice – Obvodní soud pro Prahu 5, náklady řízení ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli s tím, že dle závěti ze dne 12. 9. 2015 podepsané dvěma svědky zanechal zůstavitel veškerý majetek žalobci. Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 1/2019 byl žalobce (dosud nepravomocně) odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s tím, že předmětná závět je falsem, a to zejména na základě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, proti tomuto rozsudku však bylo podáno odvolání (ke dni podání žaloby o něm dosud nebylo rozhodnuto). Žalovaný je procesním nástupcem po své matce, [jméno] [příjmení], sestře zůstavitele, která zemřela 22. 9. 2016. Žalovaný se domáhá svého dědického práva ze zákona. Žalobce se se zůstavitelem znal po dobu čtyř let, nejprve se jednalo o vztah pracovní, zhruba rok před úmrtím se stal přátelským, po zhoršení jeho zdravotního stavu se o něj staral, nikdo z rodiny (tedy ani paní [příjmení]) se o něj nestaral, zůstavitel mu věřil, zůstavitel dokonce dne 24. 2. 2016 udělil žalobci plnou moc k zastupování na úřadech.

2. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť závět ze dne 12. 9. 2015 je neplatná, pravost závěti byla v rámci trestního řízení napadena a znalec dospěl k závěru, že podpis zůstavitele je s vysokou pravděpodobností nepravý. Žalobce navíc ani není dědicky způsobilý, neboť se dopustil vůči zůstaviteli úmyslného trestného činu.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), provedl důkaz znaleckým posudkem včetně doplňujícího výslechu znalce [celé jméno znalce]. Soud zamítl návrh žalovaného na dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení] a revizního znaleckého posudku pro nadbytečnost.

4. Soud učinil na základě provedených důkazů následující skutková zjištění:

5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 326/2016-576 ze dne 26. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2021, bylo uloženo žalobci, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu žalobu proti zůstavitelově synovci [celé jméno žalovaného] na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli podle závěti ze dne 12. 9. 2015 a aby současně o podání žaloby vyrozuměl pověřeného soudního komisaře (prokázáno usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2021, č.j. 32 D 326/2016-576).

6. Dne 12. 9. 2015 byla sepsána listina nazvaná„ Závěť“, dle jejíhož obsahu měl zůstavitel pořídit pro případ své smrti o svém majetku tak, že veškerý svůj majetek (movité věci, nemovité věci, jakož i veškerou finanční hotovost) odkazuje žalobci, u jména zůstavitel je listina opatřena podpisem, na druhé straně je listina opatřena podpisem svědků, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prokázáno listinou nazvanou Závěť ze dne 12. 9. 2015).

7. Předmětem znaleckého posudku ze dne 11. 4. 2017 byl mj. přezkum podpisu zůstavitele na shora uvedené listině – závěti ze dne 12. 9. 2015, přičemž dle znalce odpovídá na prvý pohled podpis zůstavitele tomu, jak zůstavitel své podpisy psal, proto je podpis buď pravým podpisem, nebo padělek se snahou podpis zůstavitele napodobit. To, že se však jedná o padělek, silně podporuje zjištění, že sporný podpis je tak nekvalitní, jako žádný z předložených podpisů, pomalé tempo vedení pera je typické pro padělky psané s cílem přiblížit se co nejvíce napodobované předloze. Padělání takového podpisu nasvědčuje zejména to, že srovnávací podpisy jsou psané vyšším tempem, právě srovnávací podpisy z roku 2015 a 2016 jsou kvalitnější s dynamickými a jistými tahy, žádné jiné srovnávací podpisy z dalších období nejsou tak nekvalitní jako podpis na závěti. Znalec vzal v potaz také to, že zůstavitel byl diabetik a užíval alkohol, nicméně ve srovnávacím materiálu se nevyskytuje jediný podpis, na který by tyto vlivy měly stejný dopad jako na sporný podpis na závěti. Rovněž dle sdělení konzultanta, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neobsahují lékařské zprávy o zůstaviteli informace o zdravotních omezeních, které by vysvětlovaly takový náhlý pokles kvality podpisu v předmětné době. Sporný podpis dále je tak nekvalitní jako žádný jiný srovnávací z doby před datací závěti, nebo po ní, na první pohled neodpovídá plošným rozvržením podpisům č. 48 a 132, což jsou dvě kopie stejného podpisu, které měly vzniknout pět měsíců po dataci závěti. Kombinace všech uvedených zjištění silně podporuje tvrzení, že sporný podpis je padělek, a dovoluje stanovit závěr zkoumání v rovině vysoké pravděpodobnosti (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 11. 4. 2017, č. 531/3/ 2017, čl. 35 a násl.). Dle doplňující výpovědi znalce soud dále zjistil, že sporný podpis byl tak nekvalitní jako žádný jiný, což bylo zcela jednoznačné. Znalec měl k dispozici dostatečné množství srovnávacích materiálů, dokonce se jednalo o množství neobvykle vysoké, konkrétně přes 130 podpisů. Sporný podpis byl dále psán pomalým tempem, žádný jiný ze srovnávacích podpisů tak pomalu psaný nebyl. Může se stát, že někdo píše přirozeně pomalu, ale v této věci tomu význam dává právě to, že pan [příjmení] psal obvykle rychle. K posouzení zdravotního stavu, resp. jeho možného vlivu na písmo, znalec přibral konzultanta – neurologa, který dospěl k závěru, že nespatřuje nic, co by ospravedlňovalo to, že sporný podpis se tolik vymyká. V českém prostředí pak není zvykem kvantifikovat pravděpodobnost závěru o padělku, nicméně např. v německém prostředí by se jednalo u vysoké pravděpodobnosti kolem 99 %, což není nijak vypočteno, ale je to číslo, na kterém se znalci dohodli, že odpovídá té míře jistoty, resp. riziku nejistoty (prokázáno doplňujícím výslechem znalce).

8. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Zůstavitel [obec] [anonymizováno], [datum narození], zemřel dne [datum]. Dle žalobcem předložené závěti ze dne 12. 9. 2015 měl být dědicem veškerého majetku zůstavitele žalobce, podpis zůstavitele na této závěti je padělkem. Žalobci nesvědčí žádný dědický titul.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

10. Podle § 170 odst. 1 z. č. 292/2013 Sb., zvláštní řízení soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.ř.s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou.

11. Aktivní a pasivní legitimace účastníků tak vyplývá z usnesení dědického soudu vydaného dle § 170 odst. 1 z. ř. s .

12. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 32 D 326/2016-576 ze dne 26. 11. 2021, jímž bylo žalobci uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli, nabylo právní moci dne 15. 12. 2021. Žalobce podal předmětnou žalobu ke zdejšímu soudu dne 9. 2. 2022, tedy včas.

13. Žaloba podaná podle § 170 z. ř. s. (dříve § 175k odst. 2 o. s. ř.) není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu (srov. zpráva projednaná a schválená občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1982).

14. Podle ust. § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Zůstavitel zemřel dne 29. 2. 2016, tedy za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

15. Podle § 1494 odst. 1 o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

16. Podle § 1497 o. z. zůstavitel musí svou vůli projevit tak určitě, že nestačí, aby jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn.

17. Podle § 1532 o. z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

18. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

19. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení s tím, že dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Žalobce se domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli podle závěti ze dne 12. 9. 2015, dle níž mu má po smrti zůstavitele připadnout veškerý majetek zůstavitele. Žalovaný namítal, že předložená závěť není platná, neboť podpis zůstavitele je padělkem, což již bylo zjištěno na základě znaleckého zkoumání [celé jméno znalce] pro účely trestního řízení vedeného pod sp. zn. 42 T 1/2019 u Městského soudu v Praze, dle něhož je podpis zůstavitele na závěti s vysokou pravděpodobností padělkem.

20. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dle předložené listiny ze dne 12. 9. 2015 měl nabýt veškerý majetek po zůstaviteli žalobce, závět nebyla pořízena vlastní rukou, je na ní umístěn podpis dvou svědků a podpis, který se jeví jako podpis zůstavitele. Dle shora uvedených ustanovení musí zůstavitel svou vůli projevit určitě, a pokud se jedná o soukromou listinu a není psána jeho rukou, musí být opatřena podpisem dvou svědků a vlastnoručním podpisem zůstavitele.

21. Jelikož žalovaný v prvé řadě namítal zejména nepravost podpisu žalovaného, soud provedl v řízení důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví [anonymizováno] [celé jméno znalce], přičemž dle jeho závěrů se jedná s vysokou pravděpodobností o padělek, a to z důvodu, že sporný podpis je velmi nekvalitní (jako žádný ze srovnávacích podpisů, přičemž byl vzat v potaz také zdravotní stav zůstavitele, kdy dle sdělení konzultanta – lékaře – nelze v lékařských zprávách nalézt žádný záznam, který by odůvodňoval tak náhlý pokles kvality), psaný pomalým tempem, což je typické pro padělky psané se snahou se co nejvíce přiblížit napodobované předloze, přičemž srovnávací podpisy jsou psané vyšším tempem. Pokud se hovoří o vysoké pravděpodobnosti, pak v českém prostředí není zvykem toto hodnocení kvantifikovat, nicméně např. v Německu, kde je dohoda znalců o vyjádření míry v procentech, by tu vysokou pravděpodobnost kvantifikovali jako 99 % jistotu, resp. míru nejistoty. Předložený znalecký posudek doplněný znaleckou výpovědí soud hodnotí jako úplný po formální stránce a rovněž přesvědčivý po stránce obsahové, znalec se vypořádal se všemi položenými dotazy, přičemž soud nemá ve vztahu k těmto závěrům žádné pochybnosti o jejich správnosti. Pokud znalec vyjádřil ve znaleckém posudku závěr o„ vysoké pravděpodobnosti“ padělku, z jeho doplňující znalecké výpovědi pak vyplynulo, že tento závěr prakticky hraničí s jistotou. Soud se proto plně ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, že se fakticky jedná o zjištění, které odpovídá maximálnímu možnému poznání lidskými smysly. Soud zároveň neshledal žádný důvod pro vypracování nového znaleckého posudku, ostatně žalovaný mohl sám předložit znalecký posudek, pokud měl za to, že je na místě revidovat závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce] (znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce] byl vypracován již v roce 2017 v rámci trestního řízení vedeného proti žalobci).

22. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že podpis na předložené listině nazvané závěť ze dne 12. 9. 2015 není podpisem zůstavitele, a proto předložená závěť nemá formální náležitosti dle shora citovaného § 1534 o. z., je tedy neplatnou a žalobce nemůže být dědicem na základě této listiny, žádný jiný dědický titul žalobci nesvědčí (resp. nebyl ani tvrzen). Pro úplnost soud konstatuje, že pokud by byl žalobce pravomocně odsouzen pro čin povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, popř. se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že projev poslední vůle zfalšoval, byl by z dědického práva podle § 1481 o. z. vyloučen, k čemuž soud přihlíží z úřední činnosti. Soud nicméně nevyčkával rozhodnutí odvolacího trestního soudu ve věci vedené Městským soudem pod sp. zn. 42 T 1/2019 (vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 46/2021), neboť si mohl sám učinit závěr o platnosti předložené listiny (závěti) ze dne 12. 9. 2015 a uvedený postup tak považoval za nadbytečný (a nehospodárný). S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítl (výrok I.).

23. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) vyhl., vyjádření k žalobě, písm. g) ust., účast na jednání dne 1. 9. 2022 a dne 27. 10. 2022, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalovaného ve výši 8 712 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. O náhradě nákladů řízení vůči státu (výrok III.) soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl ve věci nespěšný, proto je povinen dle uvedeného § 148 odst. 1 o. s. ř. státu náklady řízení nahradit. V průběhu řízení byl vyslechnut znalec [celé jméno znalce], který uplatňuje v souvislosti s tímto výslechem znalečné, přičemž znalečné dosud znalci nebylo vyplaceno, proto o výši nákladů státu (k jejich úhradě je povinen žalobce) bude rozhodnuto samostatným usnesením, jakmile tyto náklady stát skutečně vynaloží.