11 C 350/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 021 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 021 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 016 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení a ve výši 11,75 % ročně z částky 5 405 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 252 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 021 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaná. Žalovaná neměla v období od 3. 5. 2020 do 7. 9. 2020 a v období od 6. 11. 2020 do 28. 2. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 128 a poté dalších 115 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 11 421 Kč, a poplatek spojený s vymáháním za každé časové období po 300 Kč v celkové výši 600 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalované, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28.5.2001 (dále jen„ mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat s odkazem na § 26 odst. 2 z.m.p.s. úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.

3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 3. 5. 2020 do 7. 9. 2020 a v období od 6. 11. 2020 do 28. 2. 2021, předpis příspěvku za tato období činí celkově 11 421 Kč (zjištěno z výzev k plnění ze dne 5. 11. 2020 a ze dne 4. 11. 2021) Žalobkyně žalovanou upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 25. 2. 2021 a ze dne 9. 2. 2022) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2022 a ze dne 9. 12. 2022).

4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozovala shora uvedené vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení shora uvedené dlužné částce, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaná dlužnou částku nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala, soud jí tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).