11 C 352/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa , Německo 2) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa , Německo o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 11 134,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci částku 10 703 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 1. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se co do částky 431,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 824,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 12. 2021 (původně vedenou pod sp. zn. 11 C 204/2021, přičemž projednání nároku žalovaných bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2022, č. j. 11 C 204/2021-341) po žalovaných domáhal zaplacení částky 11 134,42 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nezastavěného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který se nachází ve vlastnictví žalobce, přičemž došlo k rozdělení pozemku na parc. [číslo]. Žalovaní jsou spoluvlastníky staveb – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], a zároveň členy [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova] . Stavby bezprostředně přiléhají k pozemku ve vlastnictví žalobce. Žalovaní užívali bez právního důvodu část pozemku ve vlastnictví žalobce o velikosti 4 843 m2 (tj. parc. [číslo] vyjma jeho částí označených v geometrickém plánu [číslo] ze dne 21. 1. 2020 jako pozemek parc. [číslo] o výměře 314 m2 a parc. [číslo] o výměře 1484 m2, která byla užívána jako přístupové cesty ke stavbám ve spoluvlastnictví žalovaných, jako předzahrádky, dětské hřiště, cesty a přístup ke garážím. Žalobce se v tomto řízení domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku za období od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020. Výše bezdůvodného obohacení byla určena dle celkové výměry části pozemku užívané žalovanými a ceny obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v dané lokalitě. Cena obvyklého nájemného byla stanovena jako cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost podle výměrů [anonymizováno], částkou 134 Kč/rok/m2. Od každého žalovaného je žádána částka takto stanoveného bezdůvodného obohacení, která odpovídá velikosti jejich spoluvlastnického podílu. Celkem se jednalo o 648 692 Kč za jeden rok (4 843 m2 x 134 Kč/rok) děleno velikost spoluvlastnického podílu děleno 365 dní násobeno počet dní od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020 (726 dní). Žalobce dále žádá úrok z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení, neboť žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou nejpozději do 31. 10. 2021.

2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili.

3. Účastníci byli vyzváni postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přičemž k tomuto postupu ničeho nenamítali. Soud proto věc posoudil a rozhodl podle předložených listin.

4. Na základě listinných důkazů založených do spisu (v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 204/2021, z něhož bylo toto řízení vyloučeno) soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce v rozhodném období byl vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] o výměře 6 641 m2 k. ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví]. Žalovaní byli v rozhodném období spoluvlastníky domu [adresa] na pozemku na parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] to podílem [číslo] (zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí pro [územní celek] [list vlastnictví] ze dne 1. 1. 2019 a [list vlastnictví] ze dne 27. 12. 2020, informace o stavbě k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021). Dle výměru [anonymizováno] [číslo] 2019 z 28. 11. 2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, činí maximální nájemné pro pozemek v obci [obec a číslo] Kč/m2/rok částku 134 Kč (zjištěno z výměru [anonymizováno] [číslo] 2019 z 28. 11. 2018). Žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020 za užívání pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 4 843 m2 (zjištěno z výzvy nazvané Užívání pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ze dne 5. 10. 2021, a podacím archem ze dne 13. 10. 2021). V roce 1985 bylo rozhodnuto o tom, že na původním pozemku parc. [číslo] (který v roce 1961 původnímu vlastníkovi odejmut a převeden do vlastnictví [anonymizována dvě slova] a do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] – poznámka soudu) bude umístěna stavba 220 bytových jednotek a hromadných garáží - areál bytových domů [ulice] (zjištěno z rozhodnutí o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985).

5. Z úřední činnosti soudu je známo, že spory žalobce z titulu bezdůvodného obohacení za užívání zastavěných i nezastavěných pozemků proti jednotlivým členům [anonymizováno] [ulice] byly podávány u zdejšího soudu od roku 2003 do 2019 (viz žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 184/2003, sp. zn. 11 C 594/2007, sp. zn. 11 C 521/2008, sp. zn. 11 C 15/2012, sp. zn. [číslo], sp. z. [číslo], sp. zn. 11 C 116/2019. V jednotlivých řízených (z těchto uvedených sporů byly vyloučeny k samostatnému řízení věci proti jednotlivým spoluvlastníkům) byla řízení pravomocně skončena s vyhověním žalobě (pokud nebyla žaloba vzata zpět z důvodu mimosoudních jednání), a to jak rozhodnutími prvoinstančního soudu, tak odvolacího soudu, přičemž k návrhu některých žalovaných byla odmítnuta i ústavní stížnost proti jednomu z prvoinstančních žalobě vyhovujících rozsudků s tím, že soud 1. stupně vycházel ze spolehlivě osvědčujících důkazů a věc přiléhavě odůvodnil (k tomu srov. usnesení ÚS III. 532/12, IV. ÚS 530/12 a IV. ÚS 526/12). Celkem bylo zdejším soudem vydáno více než 300 vyhovujících rozhodnutí týkajících se totožného pozemku žalobce ve vztahu k jiným žalovaným – členům [anonymizováno] [ulice]), kdy Obvodní soud pro Prahu 5 doposud zcela jednotně posuzoval nároky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako oprávněné, a vydal několik stovek konsistentních rozhodnutí; k žádnému z odvolání odvolací soud nárok žalobce nezamítl. Nejaktuálnější rozhodovací praxi představuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2021, č. j. 17 C 117/2020-175, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 448/2021-272, kdy byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce ve skutkově zcela totožné věci posouzen jako oprávněný.

6. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle 2992 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce byl vlastníkem předmětného pozemku, na němž se nachází stavba – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], kdy žalovaní jsou vlastníky jedné z bytových jednotek s podílem o velikosti 11699/1356264, a to až do 29. 11. 2020 (ke dni 30. 11. 2020 bylo vlastnické právo k pozemku převedeno na nového vlastníka, což je soudu mj. známo z jiných řízení vedených proti dalším spoluvlastníkům, v nichž žalobce bere žalobu co do období od 30. 11. 2020 do 27. 12. 2020 zpět). Judikatura Nejvyššího soudu ustáleně zastává právní názor, že plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně přijímá závěr, dle kterého užíváním cizí věci (v aktuálním případě pozemku) bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat. Stran výše bezdůvodného obohacení judikatura v obdobných případech dovodila, že není-li možné předmět plnění dobře vrátit, tíží obohaceného povinnost kompenzovat jej ochuzenému v penězích, přičemž konkrétní částka se odvozuje od jím inkasovaného prospěchu.

8. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu, ve znění pozdějších právních předpisů, se za zastavěné pozemky považují mimo jiné pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Pojem funkční celek se vedle zákona č. 219/2000 Sb. a zákona č. 172/1991 Sb. objevuje dlouhodobě také při výkladu tzv. restitučních předpisů (zejména § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nebo § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)) a s tím pojmem pracuje také soudní praxe mimo problematiku restitucí; např. při rušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Samotný pojem funkční celek, resp. právní předpisy, které neobsahují jeho zákonné vymezení, představují právní normy s relativně neurčitou hypotézou; posouzení, kdy o funkční celek jde, je tak ponecháno na úvaze soudu, který musí podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezit sám hypotézu právní normy ze širokého okruhu okolností. V posuzované věci se jedná o sídliště, přičemž sídlištěm se obecně rozumí komplex staveb a pozemků, který lze jako takový souhrnně zvát areálem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3016/2012). Pro účely obytného sídliště byl judikaturou reprobován závěr Městského soudu v Praze (jež přejal Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 159/03, podle kterého je třeba„ sídliště chápat jako celek zahrnující nejen obytné objekty, objekty občanské a technické vybavenosti, ale i plochy nacházející se mezi těmito objekty, pokud v rámci sídliště plní nějakou konkrétní funkci," neboť město je živoucí, dynamicky se vyvíjející útvar, přičemž není nijak překvapivé, že jednotlivé funkce pozemků, funkčně navazujících na bytové komplexy, se v průběhu času proměňují (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 821/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3360/2016, v nichž byl vysloven závěr, že zastavěnost pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě je třeba vykládat spíše zužujícím způsobem, tedy restriktivně). Ve vztahu k obytným domům pak Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1216/2019 formuloval závěr, že„ Pozemky přiléhající k obytným domům a určené ke společnému užívání vytváří zpravidla s domem, jediný celek, sloužící k lepšímu využití domu (jednotek v něm umístěným) a blízkost obytného domu zlepšuje využití zahrad, resp. plochu pro rekreaci; v poměrech domu rozděleného na jednotky pak platí, že zahrada přilehlá k domu a určené ke společnému užívání vlastníků jednotek zpravidla, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci, tvoří s domem funkční celek, která má sloužit k určitému účelu ve smyslu § 1142 o. z. (k tomu srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 22 Cdo 945/2020).

9. Posuzovaný pozemek ve vlastnictví žalobce je tvořen předzahrádkami a přístupovými chodníky k hlavním vchodům bytových domů [adresa] – [číslo] stojících na pozemku parc. [číslo] dále zatravněnou plochou o výměře cca 2 100 m² s vybetonovanou plochou sportoviště osazeného basketbalovým košem mezi silnici [ulice] a severovýchodní částí areálu a sjezdy ze silnice [ulice], včetně manipulační plochy a zeleně ve formě zatravněné plochy a keřovitého porostu nacházející u garáží [adresa] – [číslo] ve výměře 1 613 m² a jako takový má nepochybně bezprostřední funkční souvislost s bytovými domy [adresa] – [číslo]. Ostatně žalovaní v tomto směru ani ničeho nenamítali a ani netvrdili existenci žádného právního titulu, na základě kterého by pozemek ve vlastnictví žalobce užívali, přičemž jejich pasivní legitimace v tomto řízení je dána tím, že jsou spoluvlastníky stavby – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], obec Praha, a to v rozsahu podílu o velikosti [číslo], když přitom předmětné pozemky tvoří s touto budovou funkční celek, neboť slouží k lepšímu užívání této stavby.

10. Žalovaní se tak z titulu vlastnictví k obytnému domu nacházejícímu se na pozemku žalobce bezdůvodně obohacují ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a shora citované judikatury Nejvyššího soudu ČR. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud vycházel z výše nájemného, které je v dané lokalitě stanoveno maximální částkou 134 Kč/m2 ročně. Protože soudu je z jeho činnosti známo, že na trhu s nemovitostmi nejsou uzavírány smlouvy o pronájmu pozemku, na němž je stavba ve vlastnictví třetí osoby (tedy osoby odlišné od subjektu, který nájemní smlouvu uzavírá), nelze v daném případě zjistit cenu nájmu v místě a čase obvyklou. Pronájem má význam pouze pro vlastníky staveb. Proto soud vycházel z toho, že stanovení maximální ceny vychází z vůle státu uplatňovat regulaci a kontrolu cen některého zboží, a to např. stanovením jeho minimální či maximální ceny (§ 1, 3 a 10 zákona č. 529/1990 Sb.). Vůle žalobce je (jak vyplývá ze samotné žaloby) pronajímat předmětné pozemky za cenu v maximální výši, tedy za 134 Kč za m2. Soud tedy žalobci přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení za výše uvedené období ve výši 10 703 Kč, jež vyplývá z výměry pozemku žalobce bez výměry ulice [ulice] a přilehlého chodníku (tj. celkem 4842 m2 – původní výměra bez komunikace [ulice] 5 161 m2 ponížena o výměru chodníku přiléhajícího ke komunikaci [ulice] 318 m2 - když žalobce požaduje z výměru o 1 m2 nižší, neboť pozdějšími geometrickými plány došlo ke změně/zpřesnění původní výměry pozemku na 5 160 m2), tj. částky 134 Kč/rok/m2, počtu dní (tj. od 1. 1. 2019 do 29. 11. 2020 = 698 dní), a velikosti spoluvlastnického podílu žalovaných (11699/1356264). Celkem tak výše bezdůvodného obohacení činí 10 703 Kč. Výpočet: 4 842 m2 (výměra) x 134 Kč (cena) = 648 828 Kč (nájemné za rok užívání) (648 828 / 365) x 698 (počet dní) = 1 240 773 Kč (celkové nájemné za žalované období) (11699/1356264) x 1 240 773 Kč (celkové nájemné za žalované období krácené spoluvlastnickým podílem žalovaných) = 10 703 Kč 11. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že žaloba byla podána důvodně co do částky 10 703, proto jí v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

12. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, přičemž splatnost vyplývá z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

14. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy procesně převážně úspěšnému žalobci (žalobce byl neúspěšný v nepatrné části) byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 1 580 (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

15. Celkové náklady žalobce ve výši 7 824,40 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).