11 C 40/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 82 100,30 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 14 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 82 100,30 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 078 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 100,30 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem 14,90 % ročně z částky 82 100,30 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 830 Kč, k rukám zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 82 100,30 Kč s příslušenstvím s tím, že jeho předchůdce, [právnická osoba], (dále„ banka“) uzavřel se žalovanou 6. 9. 2012 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 145 040 Kč. Žalovaná se zavázala splácet splátky úvěru spolu s úrokem ve výši 14,90 % a dále poplatky a náklady dle ceníku banky. Strany si sjednaly, že je banka oprávněna prohlásit úvěr za splatný, pokud se žalovaná dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoli jiného peněžitého závazku. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto dne 29. 4. 2017 banka úvěr zesplatnila a pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce (účinnost k 1. 7. 2017, žalovaná o tomto byla vyrozuměna dopisem ze dne 18. 7. 2017). Žalovaná se zavázala splácet 2 825 Kč vždy k 20. dni v měsíci s tím, že prvá splátka byla splatná 22. 10. 2012. Žalovaná postupně splácela, za období od 7. 9. 2012 do 16. 3. 2017 zaplatila celkem 161 244 Kč. Protože žalovaná řádně nesplácela, musela banka činit další úkony ve vztahu ke kontrole plateb žalované a žalované tak vznikla povinnost platit ceny spojené se správou úvěru v prodlení. Žalovaná neuhradila splátku [číslo], dle bodu 5.3 ceníku činily náklady spojené s prodlením za 10 dní prodlení 300 Kč – náklady tak byly vyčísleny na 900 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti má žalobce za to, že banka svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované splnila, když vyhodnotila informace získané od žalované, přičemž žalovaná uvedla, že je vdova, nemá vyživovací povinnost, bydlí v obecním bytě a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru měla banka za to, že schopnost žalované splácet je dostatečná. Navíc smlouva byla uzavřena před 24. 2. 2013, teprve dnem následujícím nabyl účinnosti zák. č. 43/2013 Sb., kterým byl novelizován § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tedy byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného přezkumu úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Za dobu od postoupení (1. 7. 2017) do podání žaloby (27. 4. 2021) bylo zaplaceno 68 000 Kč, proto po započtení veškerých úhrad zbývá k zaplacení jistina úvěru ve výši 82 100,30 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z 82 100,30 Kč od 2. 7. 2017 do zaplacení, úrok ve výši 14,90 % ročně z 82 100,30 Kč od 2. 7. 2017 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 932,74 Kč (za období od 2. 7. 2017 do 15. 4. 2021).

2. Žalovaná navrhovala, aby byla žaloba zamítnuta, neboť žalobce nespecifikuje, které splátky nezaplatila, co porušila a na základě čeho došlo k zesplatnění. Žalovaná přitom řádně splácí, vždy k 20. dni v měsíci má splácet 2 825 Kč. Ke dni 1. 7. 2017 celkem splatila částku 158 200 Kč, do 17. 6. 2021 pak splatila 82 475 Kč, celkem tedy žalovaná zaplatila 240 675 Kč. Žalobce navíc neprokazuje, jak zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž věřitel je povinen zjišťovat schopnost spotřebitele úvěr splácet s péčí řádného hospodáře a požadovat podklady k tvrzení dlužníka. Žalobce žádné konkrétní informace o zkoumání úvěruschopnosti žalované ani neuvádí. Nemůže obstát ani tvrzení o tom, že se na daný případ neužije ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb., když byla smlouva uzavřena ještě před nabytím účinnosti zák. č. 43/2013 Sb., neboť tato otázka již byla judikatorně vyřešena. Jistina je již zaplacená, žalovaná jistinu dokonce přeplatila o 95 635 Kč, tvrzení žalobce o příslušenství pohledávky jsou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované bezpředmětná. Příjem žalované sestával pouze u invalidního důchodu 3. stupně a vdovského, podle rozhodnutí České zprávy sociálního zabezpečení pak byl invalidní důchod 3. stupně změněn na invalidní důchod 2. stupně a byl také snížen od 16. 10. 2013 na 6 147 Kč, vdovský důchod od téhož dne činil 1 596 Kč, celkem tedy výše důchodu žalované činila 7 743 Kč Měsíční náklady žalované na živobytí činily 3 400 Kč nájemné, 1 000 Kč záloha na plyn, 1 000 Kč záloha na elektrickou energii, 160 Kč záloha na služby, 480 Kč svoz odpadu. Žalovaná si musela půjčovat, přivydělávat si na brigádách, čímž se dostala do obtíží se splácením úvěru. Smlouva je proto z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalované neplatná, přičemž bezdůvodné obohacení již bylo zaplaceno.

3. Podáním ze dne 4. 8. 2021 žalobce vzal žalobu částečně zpět co do částky 6 000 Kč, kdy tato částka byla zaplacena po podání žaloby (zaplaceno po 2 000 Kč dne 17. 5. 2021, dne 16. 6. 2021 a dne 16. 7. 2021), žalobce tyto částky započetl na příslušenství žalované částky, a to částečně na kapitalizovaný úrok z prodlení a dále na úrok z prodlení z jistiny a obchodní úrok z jistiny od 16. 4. 2021 do 16. 7. 2021 (o tomto zpětvzetí bylo již rozhodnuto usnesením ze dne 27. 8. 2021, čl. 11 C 40/2021-55). Žalobce dále vzal žalobu zpět co do částky 8 000 Kč, neboť rovněž částka v této výši byla po podání žaloby zaplacena (zaplaceno po 2 000 Kč dne 17. 5. 2021, dne 16. 9. 2021, dne 15. 10. 2021, dne 16. 11. 2021), žalobce tyto částky započetl na příslušenství žalované částky, a to částečně na kapitalizovaný úrok z prodlení a dále na úrok z prodlení z jistiny a obchodní úrok z jistiny od 17. 7. 2021 do 16. 11. 2021, dále vzal žalobce žalobu zpět co do částky 2 000 Kč, neboť částka v této výši byla zaplacena dne 16. 12. 2021, žalobce tuto částku započetl na příslušenství žalované částky, a to částečně na kapitalizovaný úrok z prodlení a dále na úrok z prodlení z jistiny a obchodní úrok z jistiny od 17. 11. 2021 do 16. 12. 2021, dále žalobce vzal zpět žalobu co do částky 4 000 Kč (zaplaceno po 2 000 Kč dne 17. 1. 2022 a dne 16. 2. 2022) při jednání konaném dne 22. 2. 2022 s tím, že tuto částku započítává na příslušenství žalované částky, a to částečně na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 677,77 Kč a dále na úrok z prodlení z jistiny a obchodní úrok z jistiny od 17. 11. 2021 do 16. 2. 2022. Soud proto řízení co do částky 14 000 Kč, která odpovídá spolu s částkou 6 000 Kč (o zpětvzetí co do této částky bylo již rozhodnuto usnesením ze dne 27. 8. 2021, čl. 11 C 40/2021-55) částečně příslušenství žalované částky, v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), přičemž neprovedl důkaz výpovědí svědka [jméno] [jméno], a popř. dotazy na ČSSZ stran posouzení invalidity žalované, neboť tyto důkazy považoval soud za nadbytečné (navržené důkazy se týkaly platebních schopností žalované, resp. jejich změny, ale to až v období, které již nebylo pro posouzení úvěruschopnosti žalované rozhodující).

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaná požádala banku o poskytnutí částky ve výši 145 040 Kč za účelem konsolidace úvěru. Žalovaná uvedla, že je vdova, bydlí v obecním bytě, je důchodkyní s příjmem 11 416 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne 6. 9. 2012, čl. 36). Dne 6. 9. 2012 se banka a žalovaná dohodly, že banka poskytne žalované 145 040 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9 % ročně, pravidelné měsíční splátky byly sjednány ve výši 2 825 Kč a se splatností vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce s tím, že prvá splátka bude zaplacena 22. 10. 2012 (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 6. 9. 2012, čl. 71). Dle ceníku banky k 1. 9. 2012 činí poplatek za správu úvěru při konsolidaci půjčky 59 Kč, poplatek za správu klienta s prodlením činí 300 Kč (prokázáno ceníkem banky k 1. 9. 2012 čl. 60). Dle ceníku banky k 1. 4. 2017 činí poplatek za správu úvěru při konsolidaci půjčky 59 Kč, náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní v prodlení (prokázáno ceníkem banky k 1. 4. 2017 čl. 41). Dle ceníku banky k 28. 2. 2017 činí poplatek za správu úvěru při konsolidaci půjčky 59 Kč, náklady spojené s prodlením 300 Kč za 10 dní v prodlení (prokázáno ceníkem banky k 28. 2. 2017 čl. 46).

7. Dne 29. 4. 2017 banka rozhodla o okamžité splatnosti dluhu, a to ke dni 29. 4. 2017, neboť pohledávka nebyla uhrazena ve stanoveném termínu, banka dále informovala žalovanou, že od 30. 4. 2017 je pohledávka od 30. 4. 2017 úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Ke dni 29. 4. 2017 činí dlužná částka 83 198 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 29. 4. 2017, čl. 69, a podacím lístkem čl. 70). Banka pohledávku za žalovanou postoupila na žalobce (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 6. 2017, čl. 86). Dne 18. 7. 2017 banka oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobce s tím, že nesplácí své dluhy, celková částka činí ke dni postoupení 86 415,95 Kč (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2017, čl. 65, a podacím lístkem čl. 66). Dne 21. 7. 2017 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 87 494,57 Kč do 31. 7. 2017 (prokázáno výzvou k plnění ze dne 21. 7. 2017, čl. 67).

8. Banka úvěruschopnost žalované prověřovala tak, že pracovník banky na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u banky přezkoumal uvedený příjem 11 416 Kč, výdaje byly určeny tak, že je banka zohlednila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5 498 Kč (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta čl. 126). Výše důchodu invalidního 3. stupně a vdovského žalované činila od ledna 2011 do ledna 2012 částku 11 231 Kč a od února 2012 do července 2012 částku 11 416 Kč (prokázáno obratem na účtu na čl. 37-38). Posudkem o invaliditě ze dne 19. 9. 2012 došlo ke změně invalidity 3. stupně na 2. stupeň, a to počínaje k 19. 9. 2012 (prokázáno posudkem o invaliditě ze dne 19. 9. 2012, čl. 155). Dne 15. 7. 2013 ČSSZ rozhodla, že invalidní důchod pro invaliditu 2. Stupně činí 6 147 Kč, vdovský důchod od 16. 10. 2013 činí 1 596 Kč, celkem tedy 7 743 Kč měsíčně (prokázáno rozhodnutím ČSSZ ze dne 15. 7. 2013, čl. 156). Od října 2013 vždy k 16. Dni v měsíci bude důchod vyplácen ve výši 7 743 Kč (prokázáno oznámením o výplatě důchodu, čl. 157).

9. Dle výpisů z účtu žalované činil počáteční zůstatek na účtu žalované 3 947,64 Kč a konečný zůstatek 1 489,17 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 231 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč a 2 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za září 2011, čl. 127 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v říjnu 2011 částku 1 489,17 Kč a konečný zůstatek 630,69 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 231 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 3 000 Kč a 2 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za říjen 2011, čl. 129), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v listopadu 2011 částku 630,69 Kč a konečný zůstatek 772,20 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 231 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za listopad 2011, čl. 130 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v prosinci 2011 částku 772,20 Kč a konečný zůstatek 1 913,72 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 231 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za prosinec 2011, čl. 131 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v lednu 2012 částku 1 913,72 Kč a konečný zůstatek 2 240,25 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za leden 2012, čl. 132 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v únoru 2012 částku 2 240,25 Kč a konečný zůstatek 2 566,78 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 3 000 Kč a 1000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za únor 2012, čl. 134), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v březnu 2012 částku 2 566,78 Kč a konečný zůstatek 3 893,31 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 3 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za březen 2012, čl. 135 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v dubnu 2012 částku 3 893,31 Kč a konečný zůstatek 3 219,85 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč a 1 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za duben 2012, čl. 134 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v květnu 2012 částku 3 219,85 Kč a konečný zůstatek 1 546,37 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč a 1 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za květen 2012, čl. 138), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v červnu 2012 částku 1 546,37 Kč a konečný zůstatek 1 272,89 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za červen 2012, čl. 139 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v červenci 2012 částku 1 272,89 Kč a konečný zůstatek 599,41 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč a 1 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu za červenec 2012, čl. 141), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v srpnu 2012 částku 599,41 Kč a konečný zůstatek 428,93 Kč, důchod invalidní 3. stupně a vdovský byl vyplacen ve výši 11 416 Kč, nájemné bylo hrazeno ve výši 4 513 Kč, splátka úvěru 1 915 Kč, v hotovosti bylo vybráno 4 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 1 600 Kč, na přeplatku za služby 2011 bylo družstvem [příjmení] vyplaceno 4 710 Kč (prokázáno výpisem z účtu za srpen 2012, čl. 142 p.v.), počáteční zůstatek na účtu žalované činil v září 2012 částku 428,93 Kč a konečný zůstatek 9 449,34 Kč (prokázáno výpisem z účtu za září 2012, čl. 144).

10. Na základě provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že banka poskytla žalované celkem částku 145 040 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu s obvyklým úrokem ve výši 14,90 % ročně a dále platit poplatky a náklady dle smlouvy a ceníku banky. Banka úvěr učinila dne 29. 4. 2017 splatným a požadovala po žalované zaplacení dlužné částky. Žalovaná částku 82 100,30 Kč s příslušenstvím odmítá zaplatit. Banka před poskytnutím požadované částky žalované vycházela z informací, které jí byly poskytnuty žalovanou, tedy že je vdovou, bydlí v obecním bytě, a její příjmy činí 11 416 Kč, výdaje si banka zhodnotila podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 498 Kč. Dle výpisů z účtu byl důchod jediným příjmem žalované, přičemž tato částka byla každý měsíc za období od září 2011 do srpna 2012 téměř zcela spotřebovaná. <b>11. Za užití následujících ustanovení:</b> 12. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen„ obch. zák.“) se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 3 písm. a) zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 24. 2. 2013, (dále jen„ zák. o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání 14. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 9 odst. 3 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne spotřebitel věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odborná péče pak byla definována v ust. § 2 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění do 31. 12. 2013, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

17. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, jak bude dále uvedeno. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 82 100,30 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalovaná s předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) podle ust. § 497 a násl. obch. zák. Žalovaná v tomto vztahu vystupovala jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Ačkoli zákon o spotřebitelském úvěru ve znění před novelou zák. č. 43/2013 Sb. výslovně nezakotvoval absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nesplnění povinnosti věřitele postupovat při poskytování úvěru s péčí řádného hospodáře, byla již v rozhodovací praxi soudů tato otázka vyřešena, a to tak, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. mělo nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dále srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18), pro rozhodnutí v této věci bylo proto v prvé řadě podstatným posouzení otázky, zda předchůdce žalobce takto, tedy s odbornou péčí, před poskytnutím úvěru žalované postupoval.

18. Na základě shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr (či jeho změna, není důvodu proto postupovat v posuzované věci jinak, pokud měl být poskytnutím shora uvedené částky konsolidován úvěr předchozí, poskytnutý rovněž předchůdcem žalobce), s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, pokud je to nezbytné, pak i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Lze žalobci přisvědčit, že není stanoven (resp. nebyl v době poskytnutí úvěru žalované) zcela konkrétní způsob či mechanismus, dle kterého by věřitelé při poskytování spotřebitelských úvěrů mohli postupovat, nicméně nejjednodušším, a zcela logickým způsobem, jak může být úvěruschopnost žadatele prověřována, je porovnání jeho příjmů a výdajů, popř. způsobu plnění dosavadních dluhů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak také taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

19. Žalobce k výzvě soudu, jak konkrétně byla prověřována úvěruschopnost žalované, uvedl, že jeho předchůdce (banka) vycházel z informací, které žalovaná uvedla, a dále z platební historie žalované, neboť žalovaná byla jeho klientem. Žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že její příjmy činí pouze invalidní důchod 3. stupně a vdovský, celkem ve výši 11 416 Kč, žije v obecním bytě, je důchodkyní. Banka si tyto informace ověřila pouze tak, že nahlédla do historie transakcí na účtu žalované a ověřila si, že žalovaná je příjemkyní důchodu v tvrzené výši, a dále si učinila závěr (dle svého interního ekonomického modelu), že výdaje odpovídají částce 5 498 Kč. Žádný jiný postup banky nebyl v řízení tvrzen, ani nevyšel najevo.

20. S uvedeným závěrem (o úvěruschopnosti žalované), který si učinila banka, ovšem souhlasit nelze. Žalobce k výzvě soudu předložil výpisy z účtu žalované za období jednoho roku před poskytnutím úvěru, z nichž si shora uvedený závěr učinil. Na základě provedeného dokazování však bylo z výpisů z účtu zjištěno, že veškeré finanční prostředky, které byly žalované připsány na účet, byly prakticky v každém měsíci spotřebovány. Jediným příjmem žalované byl invalidní důchod 3. stupně a vdovský důchod, který byl vyplácen ve výši 11 416 Kč, přičemž z výpisů z účtu žalované vyplynulo, že pouze výdaje na bydlení činily 4 513 Kč, což je sice částka nižší, než uváděla žalovaná ve svém podání ze dne 3. 1. 2022 (konkrétně 3 400 Kč nájemné, 1 000 Kč záloha na plyn, 1 000 Kč záloha na elektrickou energii, 160 Kč záloha na služby, 480 Kč svoz odpadu), přesto však při jediném příjmu žalované ve výši 11 416 Kč stále částka poměrně vysoká, pokud se jednalo pouze o výdaje spojené s bydlením. Nelze pak souhlasit se závěrem banky, že veškeré výdaje žalované (tedy rovněž zahrnující stravu, ošacení, výdaje na provoz domácnosti atd.) pak budou činit částku zhruba 5 498 Kč. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že žalovaná v posuzovaném období splácela bance také další úvěr, a to splátkami po 1 915 Kč, nelze ani rozumně dospět k závěru, pokud žalovaná jen obtížně s měsíčními příjmy vycházela, že bude nyní schopna splácet splátky úvěru (nového) dokonce ještě vyšší, tedy po 2 825 Kč. Pokud tato splátka měla nahrazovat splátky tří jiných úvěrů, nebylo v řízení doloženo, o jaké úvěry se jednalo a jakou výši činily splátky.

21. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla před poskytnutím úvěru v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru ve spoj. s § 2 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kdy k takovému ověřování byl žalobce (resp. banka, jeho předchůdce) povinen dle výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak uzavřít, že banka před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o úvěru ze dne 6. 9. 2012 absolutně neplatná podle zák. o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 39 obč. zák. (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), neboť finanční situace žalované nebyla zjišťována tak, aby bylo možno dospět k závěru o schopnosti žalované splácet splátky ve sjednané výši. Lze tak uzavřít, že předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, konkrétně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť toto posouzení zde proběhlo víceméně formálně, bez dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána řádně byla.

22. V posuzované věci přitom není na místě žalobci ani přiznat bezdůvodné obohacení podle ust. § 451 obč. zák. ve výši částky, která skutečně žalované poskytnuta byla, neboť předchůdce žalobce poskytl žalované částku 145 040 Kč, když přitom již v podání ze dne 3. 8. 2021 uvedl, že jen za období od 7. 9. 2012 do 16. 3. 2017 žalovaná zaplatila celkem 161 244 Kč, za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak zaplatila dalších 68 000 Kč (tvrzeno již v žalobě), tedy částku převyšující částku poskytnutou (a to včetně případného kapitalizovaného úroku z prodlení). S ohledem na vše shora uvedené byla žaloba zamítnuta, neboť smlouva o úvěru je neplatná a částka, která byla žalované poskytnuta, již byla žalovanou v celém rozsahu splacena (výrok II.).

23. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Žalované byla přiznána náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 6,5 úkony právní služby po 4 420 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) ust., vyjádření ze dne 22. 6. 2021, ze dne 29. 11. 2021 a ze dne 3. 1. 2022, písm. g) účast při jednání dne 30. 11. 2021 a 22. 2. 2022 a dále účast při vyhlášení rozsudku dne 24. 2. 2022 podle § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 30 830 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).