11 C 43/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní JUDr. Alžbětou Korefovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované. zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalované zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně., pobočka pro Českou republiku sídlem Adresa zmočněnkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro 44 685 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% p.a. z částky 3 000 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 41 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 41 685 Kč od 3. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 12 160,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 1. 2025 domáhala zaplacení částky 44 685 Kč jako bezdůvodného obohacení vzniklého následkem neplatnosti pojistné smlouvy Anonymizováno č. hodnota, kterou žalobkyně s právním předchůdcem žalované tituly před jménem jméno FO uzavřela dne 1. 10. 2004 s počátkem pojištění téhož dne. V pojistné smlouvě si strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití pojistným ve výši 5 001 Kč měsíčně, kdy 3 001 Kč hradil tituly před jménem jméno FO a 2 000 Kč hradil zaměstnavatel. Smlouva byla uzavřena k výročí dožití tituly před jménem jméno FO 60 let 2 měsíce a 28 dní, tj. k 1. 10. 2022. Právní předchůdce žalobkyně za dobu jeho trvání na pojistném zaplatil celkem částku 232 008 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně při skončení smluvního vztahu vyplatila odkupné ve výši 187 323 Kč. Pohledávku nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2024.

2. Pojistné bylo dle smlouvy umisťováno do finančních fondů, přičemž finanční fond představovalo portfolio různých typů investic spravované pojišťovnou nebo jejím zástupcem výhradně pro účely životního pojištění a v těchto fondech pak docházelo ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Investiční riziko nesla žalobkyně jako pojistník. Žalovaná jako pojistitel rozdělila finanční fond na části - jednotky stejné hodnoty, tzv. podílové jednotky, tj. nárok na část hodnoty finančního fondu a zatímco pojistník „nakupuje“ podílové jednotky za tzv. nákupní cenu, při vyplacení pojistného plnění, mimořádného výběru či odkupného pojistník „prodává“ pojišťovně podílové jednotky za tzv. prodejní cenu, která slouží k výpočtu tzv. hodnoty podílových jednotek.

3. Žalobkyně napadá platnost pojistné smlouvy z několika důvodů: (i) existence zneužívajícího ujednání ve vztahu k neurčitě stanovené prodejní ceně podílových jednotek dle článku 2 písm. a) Speciálních pojistných podmínek žalované pro pojištění typu Anonymizováno (dále jen „ZPP“), podle kterého vyplatí pojišťovna pojistné plnění „k datu, kdy společnost zaregistrovala pojistnou událost.“ Zaregistrování pojistné události je však úkon, pro který neplatí žádná sjednaná pravidla či lhůty, ale závisí výlučně na vůli žalované. Žalovaná je tak schopna sama stanovit nákupní a prodejní cenu, což ovlivňuje výši pojistného plnění dle vůle pojistitele, který může s výší manipulovat v závislosti na znalosti trendů cen aktiv na kapitálovém trhu. Dalším důvodem je (ii) neurčitost ujednání o poplatcích, když hodnota podílových jednotek byla v průběhu pojištění snižována o různé poplatky, které jsou uvedeny v článku 10 a 15 ZPP. Právní předchůdce žalobkyně nebyl seznámen se žádným sazebníkem ani jiným způsobem nebyl seznámen s výší těchto poplatků. Budoucí pojistné plnění přitom závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílových jednotek nebo hodnota finančního fondu, od které se hodnota podílových jednotek odvíjí. Hodnota podílových jednotek tak byla snižována o poplatky, jejichž výše byla pojistníkovi neznámá. Dalším důvodem je (iii) existence skrytého poplatku, který žalobkyně spatřuje v rozdílu prodejních a nákupních cen 5%, dle článku 17 písm. b) ZPP, tj. pojistník „kupuje“ podílové jednotky od pojistitele o 5 % dráž, než je ve stejnou dobu pojistitel „prodává“ pojistníkům ve formě odkupu či pojistného plnění. Dalším důvodem je (iv) pro spotřebitele nepochopitelný způsob zápočtu počátečních nákladů žalované, kdy jde o princip vytváření počátečních podílových jednotek a akumulačních jednotek a následné snižování počátečních podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistných smluv ve smyslu ustanovení článku 10 písm. e) ZPP, čímž žalovaná přenesla náklad na právního předchůdce žalobkyně za zprostředkování konkrétního pojištění a ani v tomto případě nebyla žalobkyně seznámena s výší fixního procenta, o které jsou počáteční podílové jednotky snižovány. Tyto okolnosti podle žalobkyně zakládají neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor s evropským právem, konkrétně se směrnicí Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvám a pro rozpor s § 52 až 57 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.). Uvedená ujednání jsou podle názoru žalobkyně neurčitá, netransparentní a pro spotřebitele zcela nepřehledná a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dotčená ujednání jsou rovněž ujednání, která ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 starého občanského zákoníku v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Právní předchůdce žalobkyně neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy, neboť dotčená ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry pojištění či důležité dokumenty (např. sazebník) jsou spotřebitelům neznámé. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 7. 1. 2025, ta však veškeré nároky žalobkyně odmítla.

4. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že pojistný vztah skončil uplynutím doby k 1. 10. 2022. V roce 2006 došlo ke snížení pojistného na částku 3 000 Kč čtvrtletně. V letech 2010 a 2011 byla pojistná smlouva na žádost právního předchůdce žalobkyně dodatkována o připojištění. V roce 2017 právní předchůdce žalobkyně požádal o výpis z podílového účtu, k čemuž žalovaná zaslala výpis ze dne 6. 9. 2017. Žalovaná rovněž zasílala právnímu předchůdci žalobkyně pravidelné výroční dopisy, které obsahovaly informaci o výši pojistného na hlavní pojištění a pojistného na jednotlivá připojištění, včetně informace, do jakých fondů je investiční pojistné umisťováno, výši rizikového pojistného, poplatky a jejich výši a aktuální stav podílového účtu. Po skončení smlouvy došlo k vyplacení 187 323 Kč a vrácení přeplatku 3 000 Kč.

5. Co se týče argumentace žalované, žalobkyně uvedla, že má za to, že (i) žalobkyně není aktivně legitimována, neboť smlouva o postoupení pohledávky je v rozporu s dobrými mravy. Dále nesouhlasila s tím, že (ii) ujednání v pojistné smlouvě jsou zneužívající a nepřiměřená.

6. Ad (i) Rozpor s dobrými mravy žalovaná shledává v tom, že žalobkyně sama má vystavený business na nekalých obchodních praktikách, když na stránkách žalobkyně je uveden slogan: „miliony čechů spoléhají na podvodnou životní pojistku“, kdy žalobkyně následně odkupuje pohledávky spotřebitelů za zlomek hodnoty a její jednání je motivováno výhradně ziskem. Závěr o nedostatku aktivní legitimace podpořila rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 428/2024, které dospělo k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek na žalobkyni v obdobné věci je absolutně neplatná právě pro rozpor s dobrými mravy. Pro případ, kdyby soud dospěl k závěru, že smlouva platná je, namítla, že na žalobkyni jako podnikatelku nepřešla spotřebitelská ochrana.

7. Ad (ii) Žalovaná obecně uvedla, že napadená ujednání nezpůsobila značnou nerovnováhu v právech a povinnostech k újmě spotřebitele. Ujednání, na něž žalobkyně odkazuje, tj. o rizikovém pojistném, poplatcích a výši pojistného plnění, se nadto týkají vymezení předmětu plnění nebo ceny plnění, která jsou dle § 55 a § 56 obč. zák. z tohoto přezkumu vyloučena. K tomu žalovaná podotýká, že tato ujednání mají být dle tvrzení žalobkyně neurčitá, kdy dle rozsudku 33 Cdo 3351/2022, spočívá-li důvod neplatnosti v absenci určitého ujednání, pak je logicky nelze přezkoumávat z hlediska jeho přiměřenosti.

8. Konkrétně pak doplnila, že investiční životní pojištění funguje na principu investic zaplaceného pojistného do zvolených fondů nebo strategií s cílem jejich zhodnocení. V momentě, kdy dojde k pojistné události, odkupu, nebo převodu podílových jednotek z jednoho fondu do druhého, musí být nakoupené podílové jednotky prodány a finanční prostředky za ně obdržené pak mohou být vyplaceny ve formě pojistného, odkupného, nebo investovány do jiného fondu. Stejně jako u každé jiné investice je tedy nejprve podíl nakoupen (za nákupní cenu) a následně prodán (za prodejní cenu). Žalovaná jako pojišťovna má povinnost jednat s odbornou péčí, kdy k registraci pojistné události dochází ihned po jejím oznámení.

9. Dále žalovaná uvedla, že co se týká tvrzeného snižování hodnoty podílových jednotek o poplatky, které jsou pojistníkovi neznámé, žalobkyně obdržela předsmluvní informace, jejichž součástí byl i sazebník, se kterým byla seznámena, stejně tak byl seznámena s ZPP, kde je uvedeno, o jaké typy poplatků se jedná. Systém nákupu a prodeje podílových jednotek je naprosto transparentně popsán v článku 17 ZPP.

10. Žalovaná nesouhlasí ani s nařčením, že komplikovaně přenáší své náklady na provize pro pojišťovací zprostředkovatele (tedy tzv. počáteční náklady) na pojistníka a rozkládá je do řady let tak, aby spotřebiteli unikly důsledky těchto nákladů pro budoucí pojistné plnění, neboť žalované ukládá rozložit počáteční náklady do delšího časového rámce, minimálně pěti let od uzavření pojistné smlouvy mimo jiné i zákon (§ 21f zákona číslo 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí).

11. Žalovaná je dále přesvědčena, že pojistná smlouva byla sjednána platně. Žalovaná zcela zjevně po celou dobu trvání smluvního vztahu poskytovala právnímu předchůdci žalobkyně pojistnou ochranu a byla na základě Pojistné smlouvy připravena v případě pojistné události, kdykoli plnit. Dle judikatury mají být v rámci autonomie vůle stran respektovány již uzavřené smlouvy a neplatnost právních úkonů by měla být dovozována pouze ve výjimečných případech.

12. Žalovaná je nad rámec výše uvedeného přesvědčena, že i kdyby soud dospěl k závěru o neplatnosti žalobkyní uvedených ujednání, není dán dostatečný důvod k tomu, aby byla za neplatnou prohlášena celá pojistná smlouva, když tato ujednání jsou podle jejího názoru od pojistné smlouvy oddělitelná. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného bohacení nevznikl, ovšem z procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení. I kdyby soud seznal, že žalobkyně již při uzavření pojistné smlouvy subjektivně nenabyla vědomost o tom, že jí není známa přesná výše jednotlivých složek rizikového pojistného a poplatků, je podle žalované zřejmé, že se tak muselo stát nejpozději po přečtení výpisu z roku 2017, kterým byl právní předchůdce žalobkyně na vlastní žádost informován o výpisu z pojistného účtu, na kterém jsou zřejmé poplatky i rizikové pojistné.

13. Žalobkyně následně vzala žalobu co do 3 000 Kč podáním ze dne 28. 3. 2025 zpět a reagovala na podání žalované.

14. Žalobkyně uvedla, že smlouva o postoupení pohledávek je platná a není uzavřena v rozporu s dobrými mravy. K rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 428/2024 uvedla, že rozhodnutí se vymyká ustálené rozhodovací praxi a rozhodnutí, na která Městský soud v Praze v odůvodnění odkazuje, jsou nesprávně interpretována. Žalobkyně dále uvedla, že neurčité ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném nelze překlenout výkladem, kdy pro neurčitost či absenci tohoto ujednání je celá pojistná smlouva absolutně neplatná dle § 41 obč. zák. Žalovaná byla povinna právnímu předchůdci žalobkyně tyto informace poskytnout, když tyto povinnosti jí plynuly z úředního sdělení ČNB 6/2012 a dohledového benchmarku ČNB č. 3/2012 („informování o nákladnosti životního pojištění“). Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovanou tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní okolnostem, z nichž má soud zjistit, kdy právnímu předchůdci žalobkyně začala běžet subjektivní promlčecí doba. K tomu podotýká, že nestačí, aby právní předchůdce žalobkyně pojal podezření, ale aby skutečně věděl o důvodu neplatnosti pojistné smlouvy. Co se týče objektivní promlčecí doby, žalobkyně má za to, že nárok žalobkyně není promlčen, neboť promlčením by došlo k oslabení spotřebitelské ochrany a vymahatelnosti práv spotřebitele, k čemuž žalobkyně odkazuje na rozhodnutí SDEU.

15. Na jednání dne 15. 5. 2025 žalobkyně vznesla námitku toho, že námitka promlčení ze strany žalované je podána v rozporu s dobrými mravy, když poukázala na předpisy ČNB z roku 2012, ze kterých plyne, jakým způsobem měla pojišťovna postupovat při sdělování výše pojistného a způsobu jeho výpočtu a že od 1. 1. 2010 měla žalovaná mít zřízeno oddělení compliance, které si mělo být vědomo vad pojistných smluv, které žalobkyně namítá. Žalovaná vady pojistné smlouvy neodstraňovala, nikdy se nesnažila s právním předchůdcem žalobkyně tyto vady napravit, i když zde indicie o vadách pojistné smlouvy byly. Bylo by výkonem práva z rozporu s dobrými mravy, pokud by si nyní žalovaná měla ponechat bezdůvodné obohacení z důvodů námitky promlčení, ač sama nebyla v dobré víře o tom, že je oprávněná pojistné a poplatky a rizikové pojistné přijímat a poplatky neurčené sazebníkem strhávat.

16. Žalovaná na tuto námitku reagovala tak, že poukázala na již ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu 28 Cdo 3594/2018, podle níž lze vyhovět námitce vznesené námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy pouze ve výjimečných případech, kdy byla námitka vznesena jako výraz zneužití práva, což však v tomto případě nebylo.

17. Po provedeném dokazování založenými listinami ze strany účastníků soud učinil tato skutková zjištění:

18. Z návrhu na uzavření pojistné smlouvy plyne, že právní předchůdce žalobkyně jako pojistník a zároveň jako pojištěný na předepsaném formuláři žalované navrhl žalované jako pojistiteli dne 12. 10. 2004 uzavření pojistné smlouvy č. hodnota s počátkem pojištění od 1. 10. 2004, předmětem smlouvy bylo životní pojištění Investor Plus T150 s měsíčním pojistným za hlavní pojištění ve výši 3 210 Kč od právního předchůdce žalobkyně a 2 000 Kč od zaměstnavatele s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 30 000 Kč s trváním pojištění do 60 let věku a umístěním pojistného do fondů, z toho 100 % do fondu smíšeného. Dle smluvních ujednání byly součástí pojistné smlouvy všeobecné a speciální pojistné podmínky pojištění, jejichž obsah byl právnímu předchůdci žalobkyně sdělen. Že by součástí pojistné smlouvy byl i sazebník, není uvedeno (návrh na uzavření pojistné smlouvy).

19. Ze všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění účinných od 1. 4. 2002 („VPP“) plyne, že dle čl. 6 odst. 1 se pojištění vztahuje na pojistné události vymezené pojistnou smlouvou, které v době pojištění nastanou kdekoliv s výjimkou události dle odst. 2 a 3 tohoto článku. Dle čl. 7 odst. 1 se výše pojistného určuje podle sazeb pro jednotlivé druhy pojištění, dle čl. 7 odst. 2 je-li výše pojistného závislá též na věku pojištěného, považuje se za jeho věk rozdíl mezi kalendářním rokem, v němž má pojištění začít a kalendářním rokem, v němž se pojištěný narodil. Dle čl. 7 odst. 3 pojistné je úplatou za poskytnutou pojistnou ochranu a jeho výše je uvedená v pojistné smlouvě (všeobecné pojistné podmínky).

20. Ze speciálních pojistných podmínek žalované Anonymizováno („SPP“) plyne, že dle čl. I. je podílovou jednotkou podíl finančního fondu, který představuje nárok na část hodnoty finančního fondu; oceňovacím dnem den, ke kterému žalovaná stanoví nákupní a prodejní cenu podílových jednotek jednotlivých finančních fondů; nákupní cenou cena, za kterou lze koupit podílovou jednotku, platná v nejbližší oceňovací den následující po dni, ke kterému bylo možno podílové jednotky zakoupit; prodejní cenou cena, za kterou lze podílovou jednotku prodat; prodejní cenou současnou cena použitá k prodeji podílových jednotek na úhradu poplatků platná v den, ke kterému byly podílové jednotky prodány; prodejní cenou odloženou cena použitá k prodeji podílových jednotek neurčených k úhradě poplatků stanovená v nejbližší oceňovací den následující po dni, ke kterému byly podílové jednotky prodány; hodnotou podílových jednotek celkový počet počátečních a akumulačních podílových jednotek z jednotlivých finančních fondů vynásobený prodejní cenou odloženou příslušných fondů. Dle čl. 2 písm. b) SPP dožije-li se pojištěný dne sjednaného jako konec pojištění, vyplatí mu společnost hodnotu podílových jednotek evidovaných na podílovém účtu k tomuto dni. Dle čl. 2 písm. a) SPP společnosti při úmrtí oprávněného vyplatí oprávněným osobám pojistnou částku platnou k datu jeho úmrtí a hodnotu podílových jednotek vedených na podílovém účtu k datu, kdy společnost zaregistrovala pojistnou událost. Registrace bude provedena na základě řádně vyplněného formuláře spolčenosti „Oznámení o pojistné události“, doplněného o doklady, které si žalovaná vyžádá. Dle čl. 4 písm. a) SPP běžné pojistné zaplacené pojistníkem v prvním roce trvání pojištění bude použito k nákupu počátečních podílových jednotek jednotlivých finančních fondů podle alokačního poměru určeného pojistníkem. Jestliže dojde k navýšení běžného pojistného před koncem pojištění, bude navýšená část pojistného během následujícího roku od navýšení pojistného, nejvýše však do rozhodného výročí, použita rovněž k nákupu počátečních podílových jednotek. Dle čl. 4 písm. b) SPP za běžné pojistné, které nebude použito k nákupu počátečních podílových jednotek, budou nakoupeny akumulační podílové jednotky jednotlivých finančních fondů podle alokačního poměru určeného pojistníkem. Veškeré mimořádné pojistné bez ohledu na to, kdy bylo zaplaceno, bude rovněž použito k nákupu akumulačních podílových jednotek. Podle čl. 4 písm. f) SPP počet zakoupených podílových jednotek bude určen na základě nákupní ceny. Podle čl. 10 písm. a) SPP od data počátku pojištění bude žalovaná každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním a o správní poplatek za administrativní náklady žalované. V případě, že pojistník sjedná k pojištění připojištění, může být pojistné za platná připojištění hrazeno snižováním počtu akumulačních jednotek na měsíční bázi, není-li speciálními pojistnými podmínkami připojištění určeno jinak. Podle čl. 15 písm. c) SPP je žalovaná oprávněna odečítat z hodnoty každého finančního fondu správní poplatek přímo související s administrativními a správními náklady na řízení finančního fondu. Tento poplatek bude odečítán pravidelně při každém oceňování. Dle čl. 17 písm. a) SPP prodejní cena podílové jednotky finančního fondu se stanoví jako podíl hodnoty finančního fondu a celkového počtu podílových jednotek tohoto fondu. Výsledek bude zaokrouhlen nahoru nebo dolů, maximálně o 1 %. Podle písm. b) čl. 17 SPP nákupní cena podílové jednotky finančního fondu se stanoví tak, aby rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou činil maximálně 5 % nákupní ceny.

21. Z pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota ze dne 11. 11. 2004 plyne, že celková platba pojistného činí 5 001 Kč a je rozdělena 2 000 Kč zaměstnavatel a 3 001 Kč tituly před jménem jméno FO. Počátek pojištění 1. 10. 2004, konec pojištění 1. 10. 2022. Pojistná částka 30 000 Kč.

22. Z návrhu na změnu pojistné smlouvy z 14. 9. 2006 plyne, že právní předchůdce žalobkyně navrhl snížení pojistného na čtvrtletní platbu 3 000 Kč.

23. Z nepodepsaného dodatku k pojistné smlouvě plyne, že v roce 2010 bylo řešeno připojištění denní dávky při pobytu v nemocnici následkem úrazu R101, kdy pojistná částka měla činit 500 Kč denně a pojistné pro přidání připojištění mělo činit 89 Kč čtvrtletně.

24. Z nepodepsaného dodatku k pojistné smlouvě plyne, že v roce 2011 bylo řešeno připojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním 0314, kdy pojistná částka měla činit 200 000 Kč a pojistné pro přidání připojištění mělo činit 196 Kč čtvrtletně.

25. Z žádosti o zaslání výpisu z podílového účtu z 30. 8. 2017 plyne, že právní předchůdce žalobkyně požádal o zaslání výpisu z podílového účtu za celé období.

26. Z výpisu z podílového účtu ze dne 6. 9. 2017 za období od 1. 10. 2004 do 5. 9. 2017 plyne, že celkem bylo na pojistném zaplaceno 172 008 Kč, z toho 16 000 Kč zaměstnavatelem. Rizikové pojistné činilo 3 996 Kč. Poplatky sestávaly ze správního poplatku 6 240 Kč, poplatku za pokrytí počátečních nákladů společnosti 13 164 Kč, spolu s rizikovým pojistným celkem 23 400 Kč. Celková hodnota jednotek činí 171 481,39 Kč, odkupná hodnota 165 780 Kč.

27. Z pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota ze dne 14. 10. 2020 plyne, že celková platba pojistného činí 3 000 Kč, z toho rizikové pojistné 180 Kč. Pojistná částka 30 000 Kč. V přehledu plateb od 1. 10. 2019 – 30. 9. 2020 je uvedeno, že zaplacené pojistné činilo 12 000 Kč, z toho činilo rizikové pojistné 648 Kč, poplatky činily celkem 3 731 Kč a sestávaly částek: 480 Kč jako inkasního a správního poplatku, 684 Kč za pokrytí počátečních nákladů společností, 1 967 Kč jako poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu, 600 Kč jako rozdíl bid/offer spread. Stav podílového účtu k 14. 10. 2020 činil 207 460,39 Kč, odkupná hodnota 204 604 Kč.

28. Z výpisu z podílového účtu za období od 1. 10. 2004 do 1. 10. 2022 plyne, že ze strany právního předchůdce žalobkyně bylo žalované zaplaceno celkem 232 008 Kč, z toho 16 000 Kč zaměstnavatelem, kdy rizikové pojistné činilo 7 308 Kč, poplatky činily celkem 65 676 Kč a sestávaly z částek: 8 640 Kč jako inkasní poplatek a poplatek za administrativní náklady, 17 059 Kč jako poplatek za pokrytí počátečních nákladů společnosti, 20 930 Kč jako poplatek za zprostředkování fondu a 11 740 Kč jako rozdíl bid/offer spread. Aktuální stav podílového účtu činil 187 332,70 Kč.

29. Z dopisu ze dne 5. 10. 2020 vč. nevyplněného formuláře žádosti o výplatu plyne, že aktuální hodnota podílových jednotek k výplatě při zániku pojistné smlouvy činí 187 323 Kč.

30. Z dopisu ze dne 22. 10. 2020 plyne, že právnímu předchůdci žalobkyně měl být vyplacen přeplatek na pojistném 3 000 Kč.

31. Z emailové komunikace z 25. 11. 2024 – 26. 11. 2024 plyne, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo ze strany pracovnice advokátní kanceláře adresa zasláno právní posouzení týkající se možné neplatnosti pojistné smlouvy uzavřené s žalovanou, kdy závěrem bylo, že smlouva je absolutně neplatná a že tituly před jménem jméno FO náleží bezdůvodné obohacení ve výši 44 600 Kč s tím, že existují v zásadě dvě varianty postupu, a to uplatnění nároku prostřednictvím soudu či postoupení práva na společnost žalobkyně. Emailem z 26. 11. 2024 si právní předchůdce žalobkyně zvolil variantu s postupní smlouvou.

32. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vč. přílohy č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní na straně postupníka a právním předchůdcem žalobkyně tituly před jménem jméno FO na straně postupitele plyne, že dne 16. 12. 2024 došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě postupitel postoupil na postupníka pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 44 685 Kč, kterou má za žalovanou, neboť plnil žalované na základě pojistné smlouvy, která je neplatná, když o neplatnosti smlouvy jsou souladně přesvědčeny obě smluvní strany. tituly před jménem jméno FO žalované uhradil částku 232 008 Kč a bylo mu vyplaceno 187 323 Kč. Cena za postoupení činila dle přílohy č. hodnota částku 1 000 Kč, kdy pokud žalovaná postupníkovi uhradí alespoň část pohledávky, pak se zvyšuje cena za postoupení pohledávky tak, že činí 40 % rozdílu mezi plněním žalované a žalovanou neuhrazenými náklady vynaloženými žalobkyní na vymáhání pohledávky.

33. Z potvrzení o platbě ze dne 17. 12. 2024 plyne, že žalobkyně zaplatila tituly před jménem jméno FO částku 1 000 Kč.

34. Z výzvy o postoupení pohledávky a výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 18. 12. 2024 vč. dodejky datové zprávy ze dne 18. 12. 2024 plyne, že 18. 12. 2024 žalobkyně žalovanou informovala o nabytí pohledávky za tituly před jménem jméno FO z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku neplatné pojistné smlouvy č. hodnota a vyzvala žalovanou o vydání částky 44 685 Kč, a to do 15 dní od doručení výzvy.

35. Z reakce na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 3. 1. 2025 vč. doručenky ze dne 7. 1. 2025 plyne, že žalovaná ve výzvě doručené žalobkyni dne 7. 1. 2025 uvedla, že má za to, že výzva žalobkyně je natolik neurčitá, že se k ní žalovaná nemůže vyjádřit.

36. Z úředního sdělení ČNB ze dne 2. 5. 2012 plyne, že ČNB jako orgán dohledu v pojišťovnictví sdělil, že je nutno, aby pojišťovny při sjednávání investičního životního pojištění postupovaly s odbornou péčí a zájemce o uzavření pojistné smlouvy před jejím uzavřením seznámili se všemi nákladovými parametry pojištění. Zájemci o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být dány k dispozici informace o veškerých nákladech placených pojistníkem v rámci konkrétního pojištění, včetně informace o částkách nebo o způsobu výpočtu těchto částek (s uvedením konkrétních parametrů vstupujících do výpočtu) snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů a informace o výši rizikové a rezervotvorné složky pojistného, a to alespoň na roční bázi.

37. Z dohledového benchmarku ČNB č. 3/2012 plyne, že sekce dohledu nad finančním trhem ČNB uvedla, že smyslem informování o nákladovosti produktu životního pojištění z pohledu pojistníka je seznámení zájemce o uzavření smlouvy životního pojištění v rámci předsmluvních informací se základní strukturou pojistného a poplatky, tj. se všemi částkami přímo hrazenými pojistníkem v rámci uzavřené pojistné smlouvy a dále částkami uplatňovanými k jeho tíži včetně částek snižujících cenu podílové jednotky.

38. Z usnesení hospodářského výboru z 58. schůze ze dne 10. 6. 2021 plyne, že Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny ČR vyjadřuje znepokojení nad nárůstem počtu soudních rozhodnutí o neplatnosti pojistných smluv životního pojištění uzavřených po roce 2005, u kterých je plnění pro případ dožití závislé na výši investovaného pojistného. Výbor vyzývá ČNB, aby informovala spotřebitele o následcích neplatných smluv a aby zajistila, že pojišťovny nebudou krátit pojistné o nesjednané srážky. Dále bylo uvedeno, že je třeba řešit postoupení smluv kmenu Generali, kdy tyto smlouvy jsou neplatné, k postoupení nedošlo a právní nástupce vybírá reálně bezdůvodné obohacení, nikoliv pojistné.

39. Z dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 18 Co 428/2024–188 plyne, že žalobkyně podala mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí.

40. K provedeným důkazům soud uvádí, že je hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, v souladu s § 132 o. s. ř., přičemž přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, kdy soud neměl důvod pro to, aby zpochybňoval pravost nebo pravdivost jednotlivých důkazů, když tyto nenamítali ani účastníci.

41. Soud žalovanou na jednání dne 15. 5. 2025 poučil dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), nechť tvrdí konkrétní okolnosti, z nichž dovozuje, že v září 2017 se právní předchůdce žalobkyně věděl o tom, že pojistná smlouva je neplatná a nechť tyto okolnosti prokáže. Žalovaná uvedla, že nemá ani další tvrzení, ani další důkazy.

42. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

43. Mezi žalovanou na straně pojistitele a právním předchůdcem žalobkyně panem tituly před jménem jméno FO byla dne 12. 10. 2004 uzavřena pojistná smlouva o investičním životním pojištění, kdy tituly před jménem jméno FO hradil pojistné 3 001 Kč čtvrtletně a jeho zaměstnavatel 2 000 Kč čtvrtletně s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 30 000 Kč s trváním pojištění do 1. 10. 2022 a umístěním pojistného do fondů, z toho 100 % do fondu smíšeného. Následně došlo ke změně pojistného na 3 000 Kč, které hradil již jen tituly před jménem jméno FO. Součástí pojistné smlouvy byly VPP a SPP, avšak nikoliv sazebník. VPP a SPP stanovily, že žalovaná je oprávněna z hodnoty fondu a podílových jednotek strhávat poplatky (v čl. 10 a 15 SPP – správní poplatek z podílových jednotek za administrativní náklady společnosti, poplatek ve výši fixního procenta na pokrytí počátečních nákladů společnosti, správní poplatek z finančních fondů přímo související s administrativními a správními náklady žalované), nicméně nestanovily způsob výpočtu ani výši poplatků, o které budou snižovány prostředky v podílových jednotkách. Dále pojistná smlouva, VPP ani SPP nestanovily způsob výpočtu ani výši rizikového pojistného z celkového placeného pojistného. Právní předchůdce žalobkyně si v roce 2017 vyžádal výpis z podílového účtu, který mu byl předložen od 1. 10. 2004 do 5. 9. 2017, a v němž byly uvedeny celkové výše rizikového pojistného, správního poplatku a poplatku za pokrytí počátečních nákladů společnosti a celková hodnota jednotek a odkupná hodnota. V pojistce z 14. 10. 2020 bylo v celkových částkách uvedeno, jaká část pojistného zaplaceného v od 1. 10. 2019 – 30. 9. 2020 náležela na rizikové pojistné, na inkasní a správní poplatek, na pokrytí počátečních nákladů společností, na poplatek pojišťovně za zprostředkování fondu a jako rozdíl bid/offer spread. V průběhu trvání smluvního vztahu právní předchůdce žalobkyně žalované zaplatil (spolu se zaměstnavatelem) na pojistném částku 232 008 Kč, jako odkupné mu při skončení pojistné smlouvy dosažením věku bylo vyplaceno 187 323 Kč a následně přeplatek pojistného 3 000 Kč.

44. Emailem z 25. 11. 2024 bylo právnímu předchůdci žalobkyně sděleno právní posouzení advokátní kanceláře, že pojistná smlouva je absolutně neplatná a že mu náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení. Dne 26. 11. 2024 si právní předchůdce žalobkyně vybral, že pohledávku postoupí na žalobkyni. Smlouvou ze dne 16. 12. 2024 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni za 1 000 Kč zaplacenou 17. 12. 2024 s tím, že v případě úspěchu ve sporu náleží právnímu předchůdci žalobkyně ještě doplatek 40 % rozdílu mezi plněním a náklady. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 44 685 Kč ve lhůtě15 dní od doručení dopisu, na což reagovala žalovaná dne 7. 1. 2025 tak, že výzva je neurčitá, a tak se k ní nemůže vyjádřit.

45. V roce 2012 ČNB sdělila pojišťováním, že před uzavřením smlouvy o investičním životním pojištění je třeba zájemce informovat o nákladovosti produktu životního pojištění z hlediska struktury pojistného a všech poplatků, které bude hradit pojistník, či oč budou snižovány ceny podílových jednotek. V roce 2021 Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny ČR vyzval ČNB, aby informovala spotřebitele o následcích neplatných smluv a aby zajistila, že pojišťovny nebudou krátit pojistné o nesjednané srážky, a dále k řešení neplatnosti smluv o postoupení pojistných smluv Generali, které jsou neplatné, pročež zakládají bezdůvodné obohacení právního nástupce.

46. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

47. Dle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

48. Dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném k 1. 10. 2004 (obč. zák.), právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

49. Dle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

50. Dle § 52 odst. 1 obč. zák., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

51. Dle § 55 odst. 1, 2 obč. zák., smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. (2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

52. Dle § 56 odst. 1, 2 obč. zák., spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

53. Dle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

54. Dle § 107 odst. 1, 2 obč. zák., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

55. Dle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

56. Dle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

57. Dle § 524 odst. 1, 2 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. (právnická osoba postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

58. Dle § 788 odst. 1, 2, 4 obč. zák., pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. (2) Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. (4) Všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví.

59. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouvy byla uzavřena 1. 10. 2004, tedy za účinnosti obč. zák., za použití přechodného ustanovení § 3028 odst. 1, 3 o. z. je nutno právní poměry vzniklé před účinností o. z. posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. obč. zák.

60. Žalobkyně vzala žalobu před zahájením jednání co do 3 000 Kč zpět, pročež soud řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastavil, o čemž rozhodl výrokem I.

61. K meritu věci ve zbývající části žalovaného nároku soud uvádí, že žalobkyně se po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 obč. zák., které mělo vzniknout tím, že právní předchůdce žalobkyně platil žalované pojistné z pojistné smlouvy dle § 788 odst. 1 obč. zák., která měla mít vady, které založily její neplatnost od počátku. Hlavní vytýkané vady pojistné smlouvy spočívají v (i) neurčitosti ujednání dle § 37 odst. 1 obč. zák. o poplatcích v důsledku absence sazebníku, neurčitosti ujednání o stanovení prodejní ceny podílových jednotek, a absenci ujednání o výši rizikového pojistného (ii) nepřiměřenosti ujednání, která porušují práva spotřebitele dle § 56 odst. 1 obč. zák., kdy se má jednat o existenci skrytého poplatku sestávajícího z rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou jednotek (bid/offer spread) ve výši 5 % a pro spotřebitele neuchopitelný způsob výpočtu počátečních nákladů žalované a způsob jejich placení. Žalobkyně rovněž uvedla, že jak neurčitá, tak nepřiměřená ujednání zakládají neplatnost pojistné smlouvy pro rozpor s evropským právem, konkrétně se směrnicí Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvám. V případě absolutně neplatné smlouvy byla žalovaná povinna dle § 457 obč. zák. vrátit žalobkyni vše, co na neplatné smlouvy od právního předchůdce žalobkyně přijala. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni svou pohledávku z bezdůvodného obohacení dle § 524 odst. 1, 2 obč. zák.

62. Žalovaná namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek v rozporu s dobrými mravy a dále namítla promlčení práv žalobkyně dle § 107 obč. zák.

63. S ohledem na více rovin právní argumentace se soud zabýval jednotlivými právními otázkami v tomto pořadí: (1) námitka nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, (2) námitka neplatnosti pojistné smlouvy, (3) námitka promlčení.

64. Ad 1) Žalovaná v prvé řadě namítla, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že žalobkyně při inzerování svých služeb sama užívá nekalé obchodní praktiky. Pro případ, kdyby soud dospěl k závěru, že postupní smlouva je platná, namítla žalovaná, že na žalobkyni nemohla spolu s pohledávkou přejít i spotřebitelská ochrana.

65. Žalovaná k tomu odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze 18 Co 428/2024 ze dne 15. 1. 2025, v němž odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně již nevystupuje v postavení spotřebitele a nenáleží jí práva dle § 55 a § 56 obč. zák., mimo jiné právo vznést námitku neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění.

66. Ve vztahu k odkazovanému rozhodnutí Městského soudu v Anonymizováno Praze 18 Co 428/2024 soud uvádí, že Městský soud v Praze argumentoval svůj závěr rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 812/2021 týkající se otázky mezinárodní příslušnosti ve spotřebitelských sporech a toho, že speciální ochrana ve vztahu k mezinárodní příslušnosti ve spotřebitelských sporech náleží i postupníkovi – nespotřebiteli. Nutno však podotknout, že v posuzované věci je relevantní otázkou, zda dochází k postoupení spotřebitelské ochrany z hlediska hmotného práva, nikoliv, zda při postoupení spotřebitelské smlouvy na podnikatele dochází k postoupení zvláštního procesního práva spotřebitele žalovat podnikatele dle nařízení Brusel I bis u více mezinárodně příslušných soudů.

67. Soud při posouzení otázky, zda spolu s postoupenou pohledávkou přechází na podnikatele i spotřebitelská ochrana, vykládal § 52 odst. 1 obč. zák. (spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel).

68. Ustanovení stanoví, že spotřebitelská smlouva je dána tím, že na stranách smlouvy vystupují spotřebitel a podnikatel. Z jazykového výkladu právní normy plyne, že charakter spotřebitelské smlouvy je dán postavením osob na stranách smlouvy. Z ustanovení však není jazykově zřejmé, zda dochází ke změně ze spotřebitelské smlouvy na nespotřebitelskou, pokud dojde ke změnám v subjektech smlouvy, tedy zda je charakter smlouvy jako spotřebitelské posuzován právě k okamžiku uzavření smlouvy, nebo v každém okamžiku trvání s ohledem na postavení jejích subjektů. Z jazykového výkladu tedy soud neučinil závěr pro to, zda má následná změna v subjektech smlouvy, resp. pohledávky, vliv na posouzení spotřebitelského charakteru. Co se týče systematického výkladu, ve vztahu k postoupení spotřebitelské ochrany spolu s pohledávkou lze odkázat na § 524 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že s postoupenou pohledávkou přechází všechna spojená práva. Současně nutno poukázat na absenci ustanovení, které by vylučovalo postoupení práv, která souvisí se spotřebitelskými smlouvami na podnikatele. Ze systematického výkladu tedy sice neplyne, závěru, zda s postoupenou pohledávkou přechází i spotřebitelská ochrana, avšak bylo zjištěno, že neexistuje ustanovení, které by toto vylučovalo a obecně z § 524 odst. 2 obč. zák. tato možnost plyne. Z hlediska historického výkladu (ve smyslu koherence právního řádu obč. zák. a o. z.) nutno podotknout, že obdobnou jazykovou koncepci pak převzal § 1810 o. z. (ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé). Nová zákonná úprava občanskoprávních vztahů stanoví výslovně okamžik, ke kterému je charakter spotřebitelské smlouvy určen, a to je uzavření. Nový o. z. tedy překlenuje neurčitost § 52 obč. zák. Co se týče účelu spotřebitelské ochrany, ujednání o ochraně spotřebitele uvedená v obč. zák. i o. z. vychází z evropských předpisů, konkrétně z implementační snahy směrnice o ochraně spotřebitelů č. 98/6/ES a 2011/83. V obou případech je nutno podtrhnout jeden z účelů ochrany spotřebitele, kterým je možnost spotřebitele dovolat se ochrany svých práv. Soud má za to, že pokud podle pojetí o. z. dochází k převodu spotřebitelské ochrany spolu s pohledávkou i na osobu nepodnikatele, což spotřebiteli umožňuje v určitém rozsahu okamžité uspokojení jeho práv (ve formě úplaty za postoupení pohledávky), není důvod, proč by stejná ochrana a možnost neměla náležet spotřebiteli i dle obč. zák. K dalším výkladovým metodám nutno uvést, že ač komentářová literatura k § 52 obč. zák. přímo nestanoví, zda při postoupení práv ze spotřebitelské smlouvy na podnikatele dochází k postoupení i spotřebitelské ochrany, komentářová literatura k § 1810 o. z. se k tomu vyjadřuje tak, že: „zda jde o smlouvu uzavíranou se spotřebitelem, je nutné zkoumat v okamžiku jejího uzavření. Následná ztráta postavení podnikatele nebo spotřebitele na charakteru smlouvy a závazku nic nemění. Podobně ani změna subjektu (postoupení pohledávky, převzetí dluhu, postoupení smlouvy),“ [Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 394 - 408: M. Hulmák]. Česká rozhodovací praxe nejvyšších soudů již dříve poskytla ochranu podnikateli, který nabyl pohledávku spotřebitele na základě jejího postoupení (společnost právnická osoba), a místo spotřebitele vymáhal bezdůvodné obohacení věřitel, který věřitel (resp. exekutor, neboť se jednalo o náklady vedené exekuce) získal vedením exekučního řízení na spotřebitele na základě neplatného rozhodčího nálezu (NS 23 Cdo 1588/2023). Ač se soudy v odůvodnění nezabývaly přímo otázkou aktivní legitimace právnická osoba lze dovodit, že implicitně dospěly k závěru, že k postoupení pohledávky na nepodnikatele došlo. Co se týče rozhodovací praxe z hlediska spotřebitelské ochrany v rámci práva EU, SDEU zastává v této věci jednoznačné stanovisko, totiž že spotřebitelská ochrana je předmětem postoupení, když okolnost, že účastníky sporu v původním řízení jsou jen podnikatelé, není překážkou pro použití směrnice 2008/48 v rámci tohoto sporu (SDEU C755/22). Oblast působnosti této směrnice nezávisí na tom, kdo je účastníkem předmětného sporu, ale na tom, kdo je stranou úvěrové smlouvy (SDEU C383/18). Rozhodovací praxe pak podporuje ten výklad § 52 obč. zák., že spolu s postoupením pohledávky dochází i k postoupení spotřebitelské ochrany, kdy tento závěr svědčí ve prospěch kontinuity právní úpravy ochrany spotřebitele dle obč. zák. a o. z.

69. Ze shora uvedené interpretace § 52 obč. zák. soud dochází k závěru, že dojde-li k postoupení pohledávky spotřebitele na podnikatele, dochází i k postoupení spotřebitelské ochrany, neboť spotřebitelský charakter (pohledávky) plyne z postavení smluvních stran při uzavření samotné smlouvy, a následné postoupení pohledávky na toto postavení stran nemá vliv.

70. Další námitce žalované, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy (dle § 580 o. z., příp. dle § 588 o. z.) z důvodu, že žalobkyně svůj obchodní model zakládá na vzbuzování dojmu o masovém nepoctivém a podvodném jednání pojišťoven, což poškozuje žalovanou a klame spotřebitele, soud nepřisvědčil.

71. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny většinovou částí společnosti a mají povahu norem základních. Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (NS 32 Cdo 2918/2010).

72. Nejen, že je soudu z úřední činnosti známo, že existuje množství pojistných smluv různých pojišťoven, které skutečně vykazují vady, které zakládají jejich neplatnost, ale jedná se o notorietu, která je díky zprávám z médií veřejnosti známa. Žalobkyně k tomuto odkázala na usnesení č. 399 Hospodářského výboru z 58. schůze ze dne 10. 6. 2021, kterým byla ČNB vyzvána k tomu, aby varovala veřejnost před důsledky neplatných pojistných smluv. Ač má soud za to, že z tohoto usnesení nelze bez dalšího dovozovat informovanost veřejnosti o problematice možných neplatných pojistných smluv, z usnesení plyne, že neplatnost pojistných smluv začala být řešena v odborných kruzích. Pokud žalobkyně spotřebitele o možné neplatnosti informuje reklamním způsobem, tedy s určitou nadsázkou či rozumnou mírou přehánění, nejedná se bez dalších okolností o jednání, které je rozporné s dobrými mravy ve vztahu ke spotřebiteli.

73. Z doložené emailové komunikace vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl dostatek času k promyšlení uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a rovněž že mu bylo dáno na výběr, jak bude možnou neplatnost řešit. Právní předchůdce žalobkyně nebyl do uzavření smlouvy o postoupení pohledávky nucen. To, že cena za postoupení pohledávky byla nízká, nezakládá neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobkyně smlouvou nabývala pohledávku nejistou a s ohledem na roztříštěnou rozhodovací praxi (viz níže) dost možná promlčenou. Soud nadto poukazuje na další ujednání stran postupní smlouvy, že v případě vymožení nějakého plnění může právnímu předchůdci žalobkyně náležet ještě doplatek odměny.

74. Smlouva o postoupení pohledávky na žalobkyni tedy není v rozporu s dobrými mravy, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně právnímu předchůdci dala dostatek času pro uvážení, zda smlouvu podepíše a vysvětlila mu možné varianty řešení. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek není v rozporu s dobrými mravy ani proto, že by žalobkyně na svých stránkách reklamním způsobem inzerovala možnou neplatnost pojistných smluv, když se jednalo o informaci, která již byla veřejnosti známá, a která je soudu známá i z jeho činnosti. Nadsázka ohledně množství smluv bez dalšího rovněž neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy nezpůsobuje, kdy v tomto soud odkazuje na to, že tento argument patří spíše do možného nekalosoutěžního sporu mezi účastníky ve vztahu k dobrým mravům soutěže dle § 2976 o. z.

75. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně platně nabyla postupovanou pohledávku za žalovanou, kdy spolu s pohledávkou byla na žalobkyni převedena i spotřebitelská ochrana.

76. Ve vztahu k námitce neplatnosti z důvodu spočívající v neplatném ujednání o poplatcích a rizikovém pojistném soud dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění a ani výši či výpočet poplatků, které náleží žalované.

77. V pojistné smlouvě je sjednáno, že 100 % pojistného bude umístěno do smíšeného fondu, nicméně ani ze smlouvy ani z VPP a SPP nelze zjistit, jaká část placeného pojistného bude ze strany žalované vynaložena na rizikové pojistné. Se složkou rizikového pojistného však SPP počítá, když v čl. 10 SPP je uvedeno, že žalovaná bude každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním. Tato částka ani případně její výpočet však nikdy nebyly mezi účastníky sjednány. Právní předchůdce žalobkyně tak neměl v době uzavření pojistné smlouvy objektivní možnost zjistit, jaká jsou pravidla určení výše rizikového pojistného. Již z tohoto důvodu je pojistná smlouva absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného 78. Ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť ujednání o pojistném jako takovém je podstatnou náležitosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (byť tento druh pojištění nebyl v dané době výslovně občanským zákoníkem upraven) a investiční složka bez složky pojistné u tohoto smluvního typu existovat nemůže. Z uvedeného plyne, že není zjistitelné, jaká část pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a jaká má být vynaložena na úhradu rizikového pojistného. Není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, jedná se o neplatný právní úkon, kdy neplatnost smlouvy o životním pojištění se na ni vztahuje jako na celek, protože ujednání o rizikovém pojistném je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. (Městský soud v Praze 29 Co 420/2019).

79. Dále soud poukazuje na to, že mezi účastníky nebyly sjednány výpočet či výše jednotlivých poplatků, které byla žalovaná oprávněna z hodnoty podílových jednotek či finančního fondu odečítat. V čl. 10 SPP je toliko uvedeno, že žalovaná bude každý měsíc snižovat počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o správní poplatek za administrativní náklady společnosti. Na konci každého pojistného roku bude počet počátečních podílových jednotek snížen o fixní procento stanovené společností, kdy tento poplatek bude určen na pokrytí počátečních nákladů společnosti. V čl. 15 SPP je dále uvedeno, že žalovaná je oprávněna odečítat z hodnoty každého finančního fondu správní poplatek přímo související s administrativními a správními náklady žalované.

80. Mezi smluvními stranami tak při uzavření smlouvy nebylo sjednáno, v jaké výši náleží žalované poplatky. V těchto oblastech je pojistná smlouva neurčitá, což rovněž zakládá její neplatnost dle čl. 37 odst. 1 obč. zák. Neplatnost se týká celého obsahu smlouvy, neboť žalovaná jako podnikatel v oblasti pojišťovnictví by k uzavření pojistné smlouvy bez sjednání poplatků, které představují pro žalovanou zisk, z ekonomických důvodů nepřistoupila, neboť by tím popřela podstatu svého podnikání. Ujednání o poplatcích je tedy pro žalovanou neoddělitelné od zbytku smlouvy (a contr. § 41 obč. zák.). Pokud je pojistná smlouva neurčitá z hlediska způsobu určení a výše poplatků, je neplatná jako celek.

81. Pro vše shora uvedené soud konstatuje, že pojistná smlouva je absolutně neplatná se zřetelem k uplatněným námitkám pro neurčitost, neboť ze smlouvy, včetně příloh, kterém měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici v době uzavření smlouvy nebylo zřejmé, jaká částka bude investována a jaká částka bude strhávána na pojistnou ochranu a v jakých konkrétních výši budou žalovanou strhávány poplatky. Právní předchůdce žalobkyně si tak nemohl učinit ekonomický úsudek o výhodnosti a nevýhodnosti produktu, jeho o ekonomickém dopadu.

82. S ohledem na závěr o neurčitosti ujednání soud již nezjišťoval, zda jsou neurčitá ujednání nepřiměřená (resp. zda jsou způsobilá nastolit nerovnováhu v právech a povinnostech stran, tj. podrobit je přezkumu stran přiměřenosti dle § 56 odst. 1 obč. zák., resp. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách), když spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání, pak takové ujednání nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (NS 33 Cdo 3351/2022).

83. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy pro její neurčitost dle § 37 obč. zák. vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. spočívající v přijetí plnění dle neplatné smlouvy od právního předchůdce žalobkyně § 457 obč. zák.

84. Ad 3) Žalovaná vznesla námitku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

85. Žalobkyně s tímto nesouhlasila a odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze čj. 29 Co 157/2024-297 ze dne 18. 7. 2024, v němž odvolací soud změnil nález finančního arbitra tak, že účastnice (právnická osoba.) je povinna zaplatit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení u Finančního arbitra domáhala určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění ze dne 20. 4. 2012 a vydání bezdůvodného obohacení 108 500 Kč. Finanční arbitr akceptoval námitku promlčení vznesenou žalobkyní a uložil účastnici zaplatit částku 57 000 Kč, tj. 3 roky před podáním návrhu. Městský soud v Praze se tímto rozsudkem vymezil proti rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 1984/22, podle něhož není aplikace rozsudku SDEU sp. zn. ESD C-485/19 přiléhavá a k námitce promlčení nepřihlédl.

86. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze 29 Co 173/2023-307 ze dne 27. 7. 2023, v němž odvolací soud změnil nález finančního arbitra tak, že účastnice (právnická osoba.) je povinna zaplatit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení. Městský soud v Praze odkázal na rozsudek SDEU sp. zn. C-208/21, z něhož plyne, že sankcí za uzavření smlouvy spotřebitelem v důsledku nekalé obchodní praktiky může být právo domáhat se neplatnosti této smlouvy. Městský soud v Praze rovněž zdůraznil aplikaci rozsudku SDEU sp. zn. ESD C-485/19.

87. Soud v prvé řadě podotýká, že Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 33 Cdo 1808/2022, popř. Ústavní soud ve věci sp.zn. IV. ÚS 1984/22 dovodil, že ve věci životního pojištění se závěry daného rozsudku neuplatní a je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením smlouvy životním pojištěním, jakožto investicí svého druhu („závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro danou věc použitelné. SDEU v tomto rozsudku rekapituloval, že soud předkládající předběžnou otázku řešil spor, kdy se spotřebitel - posléze žalobce - až po splacení jemu poskytnutého úvěru dozvěděl, že i v jeho úvěrové smlouvě se vyskytují ustanovení, která jsou nově posuzována jako zneužívající. Závěr o existenci zneužívajícího ustanovení ve smlouvě o spotřebitelském úvěru poskytnutého nebankovní společností však nelze bez dalšího přenášet na posuzovanou věc, neboť k takovému závěru - tedy k existenci zneužívajícího ustanovení - nedochází ani Česká národní banka ve stěžovatelem odkazovaném úředním sdělení. Lze sice uznat, že pojišťovna způsobila stěžovateli finanční ztrátu v tom, že kdyby byl o všech parametrech pojistné smlouvy správně informován, patrně by k jejímu uzavření nepřistoupil a své prostředky by zhodnotil jinak. Z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal,“).

88. Z uvedeného přehledu rozhodovací praxe plyne, že rozhodovací praxe týkající se otázky aplikace ustanovení ohledně objektivní promlčecí doby je značně roztříštěná, kdy na jedné straně lze vysledovat názorový proud představovaný rozhodnutími Městského soudu v Praze a SDEU, na druhé straně pak Nejvyšším soudem a Ústavním soudem.

89. Soud při zvažování, zda použije závěry přímo nadřízeného odvolacího soudu, nebo závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, příp. závěry SDEU, přihlédl k tomu, že roli sjednotitele rozhodovací praxe náleží Nejvyššímu soudu a role strážce ústavnosti pak Ústavnímu soudu. Pokud oba tyto orgány dospěly k závěru, že v řízeních týkajících se neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění není na místě aplikovat velmi přísnou judikaturu SDEU, která byla nadto přijata ve vztahu ke smlouvám o úvěru uzavřených s nebankovními subjekty, soud tyto závěry přejal.

90. Soud se ztotožňuje s argumentací Ústavního soudu vyslovené v rozhodnutí IV. ÚS 1984/22, že je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. Účastník neplatné pojistné smlouvy není povinen pojišťovně ničeho doplácet, pouze může při skončení pojistné smlouvy obdržet nižší zisk, než očekával. Na druhé straně účastník neplatné úvěrové smlouvy mohl být postižen i exekučně. Úvěry poskytované nebankovními subjekty s vysokými úrokovými mírami či smluvními pokutami a poplatky představují v České republice (a s ohledem na rozhodovací praxi SDEU patrně i v některých částech Evropské unie) celospolečenský problém, který bylo nutno řešit velmi tvrdými právními prostředky, mezi něž patří dokonce i zrelativnění institutu promlčení. Tuto naléhavost však soud v případě neplatných pojistných smluv na životní pojištění neshledává.

91. Soud se proto námitkou promlčení zabýval.

92. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve vztahu k posuzování promlčecí doby u bezdůvodného obohacení plynou tyto závěry:

93. U práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí, kombinovaná promlčecí doba, a to subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Subjektivní promlčecí doba je dvouletá, objektivní promlčecí doba je buď tříletá u nezaviněného a nedbalostního bezdůvodného obohacení, nebo desetiletá, jedná-li se o úmyslné bezdůvodné obohacení. Pro vzájemný vztah subjektivní a objektivní promlčecí doby platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat (NS 28 Cdo 3148/2009, NS 28 Cdo 5328/2015).

94. Ohledně běhu objektivní promlčecí doby platí, že počátek běhu objektivní promlčecí doby u práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z absolutně neplatné smlouvy (§ 107 odst. 2 obč. zák.) je přitom zásadně dán okamžikem poskytnutí plnění, k němuž se rozšíří majetková sféra obohaceného bez právem aprobovaného titulu (NS 30 Cdo 4635/2007, NS 28 Cdo 3561/2017).

95. Ohledně běhu subjektivní promlčecí doby platí, že v případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy (ust. § 457 obč. zák.) je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (NS 30 Cdo 1574/2009, NS 33 Odo 306/2005, NS 28 Cdo 1957/2012). Uvedenou vědomostí ovšem ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2626/2009, a judikaturu v něm odkazovanou). Byl-li tedy věřitel práva na vydání bezdůvodného obohacení přesvědčen o platnosti (z objektivního hlediska absolutně neplatné) smlouvy, dozvěděl se právě v okamžiku odstoupení od této smlouvy, že se protistrana na jeho úkor bezdůvodně obohatila, domnívaje se, že v této chvíli byla (domněle existující) smlouva zrušena (NS 28 Cdo 1957/2012, NS 28 Cdo 3561/2017).

96. V posuzované věci vycházel soud ze zjištěného skutkového stavu, že právní předchůdce žalobkyně se o okolnostech, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit, dozvěděl z emailu z 25. 11. 2024, v němž jej pracovnice advokátní kanceláře adresa seznamuje s právním posouzením, že jeho pojistná smlouva je neplatná, a nabízí mu varianty, jak se domoci bezdůvodného obohacení. Právní předchůdce žalobkyně na tento email reaguje 26. 11. 2024. Ke dni 26. 11. 2024 se tak právní předchůdce žalobkyně prokazatelně dozvěděl o tom, že pojistná smlouva může být neplatná.

97. Den 26. 11. 2024 je rozhodný pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 1 obč. zák.

98. Co se týče objektivní promlčecí doby, její běh je nezávislý na běhu subjektivní promlčecí doby a začíná běžet ve vztahu ke každému rozšíření majetkové sféry obohaceného zvlášť, tj. postupně. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení sumy bezdůvodného obohacení, kterou zjistila tak, že sečetla všechny platby pojistného, které právní předchůdce žalobkyně od uzavření pojistné smlouvy realizoval, kdy se jednalo celkem o částku 232 008 Kč, tu následně snížila o vyplacené odkupné ve výši 187 323 Kč, a rozdíl požadovala od žalované vydat jako bezdůvodné obohacení. Takto však s ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované nelze u opakovaného plnění postupovat; je nutno zjišťovat počátek běhu objektivní doby ve vztahu ke každé platbě pojistného. Právní předchůdce žalobkyně hradil pojistné čtvrtletně, kdy poslední pojistné hradil v roce 2022 tak, že platbu pojistného ve výši 3 000 Kč uhradil dne 1. 1. 2022, dále dne 1. 4. 2022 a dále dne 1. 7. 2022. V každém okamžiku, kdy u žalované došlo k rozšíření majetkové sféry (připsání pojistného na účet žalované), začala běžet samostatná objektivní promlčecí doba. Objektivní promlčecí doba je dle § 107 odst. 2 obč. zák. stanovena v délce 3 let.

99. Z uvedeného plyne, že ke dni podání žaloby dne 15. 1. 2025 uplynula ohledně všech plateb pojistného, když poslední bylo uhrazeno 1. 7. 2022, objektivní promlčecí doba.

100. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury je promlčení zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích, a lze jej tudíž použít ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (NS 25 Cdo 1839/2000). Ústavní soud naplňují tyto podmínky třeba případy, ve kterých byla za specifických okolností námitka promlčení uplatněna státem, v rámci rodinných vztahů nebo advokátem proti klientovi, kterého předtím při zastoupení poškodil (ÚS III. ÚS 3358/20).

101. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalované např. reakcí na předžalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobce neuznává. Současně nebylo prokázáno, že by se ze strany žalované jednalo o záměrně nepoctivé jednání vůči spotřebitelům s tím, že žalovaná ke smlouvě přistupovala jako k platné, provedla k žádosti změnu smlouvy i výplatu apod. Pokud žalobkyně odkazovala na sdělení ČNB ve vztahu k požadavkům na pojistné smlouvy, tyto směřovaly do budoucna a žalované nelze vyčítat jejich nesplnění v roce 2004. Co se týče sdělení Hospodářského výboru, informace o neplatnosti smluv směřovala primárně k systémovému problému ohledně postoupení kmenu Generali, nikoliv ve vztahu ke všem pojistným smlouvám. Obecně ke všem smlouvám bylo vyjádřeno znepokojení v tom smyslu, že soudy často určují neplatnosti smluv a spotřebitele je třeba informovat o tom, co neplatnost způsobuje. Žalovaná však měla za to a její jednání tomuto přesvědčení odpovídalo, že pojistná smlouva je platná.

102. Nebyly tak shledány důvody, pro které by námitka měla být v rozporu s dobrými mravy.

103. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyni žalovaná pohledávka nenáleží, neboť byla ke vznesené námitce promlčení shledána promlčenou, soud výrokem II. žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

104. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 160,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 685 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření dne 17. 3. 2025, účast na jednání dne 15. 5. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 050 Kč ve výši 2 110,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.