13 C 142/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C, narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce A všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka Anonymizováno o určení vlastnického práva k části pozemku

I. Určuje se, že část stávajícího pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, v Geometrickém plánu číslo hodnota Anonymizováno ze dne datum, vyhotoveném tituly před jménem jméno FO, jenž je nedílnou součástí rozsudku, vymezená jako parc. Anonymizováno, byla ke dni smrti Jméno žalobce A, narozeného datum, zemřelého datum, posledně bytem adresa, součástí společného jmění manželů Jméno žalobce A, narozeného datum, zemřelého datum, a žalobkyně c).

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení, že část stávajícího pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, v Geometrickém plánu č. hodnota Anonymizováno ze dne datum, vyhotoveném tituly před jménem jméno FO, jenž je nedílnou součástí rozsudku, vymezená jako parc. č. Anonymizováno o výměře Anonymizováno dále také jen „sporný pozemek“), byla ke dni smrti Jméno žalobce A, narozeného datum, zemřelého datum, posledně bytem adresa, součástí společného jmění manželů Jméno žalobce A, narozeného datum, zemřelého datum, a žalobkyně c) z titulu mimořádného vydržení. Svůj nárok odůvodnili tím, že po smrti manžela/otce žalobců Jméno žalobce A (dále také jen „zůstavitel“), se žalobci na základě usnesení Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka, stali dědici zůstavitele a na dva ze žalobců, žalobce a) a c) mj. přešlo vlastnictví pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa. Zůstavitel se svou manželkou žalobkyní c) nabyl do společného jmění manželů rodinný dům č. p. Anonymizováno a zaplocený pozemek, který od počátku plnil funkci zahrady na základě smlouvy kupní ze dne datum uzavřené s jméno FO, jméno FO a jméno FO. Manželé jméno FO v době uzavření kupní smlouvy předpokládali, že součásti prodeje je celá zahrada v hranicích tak, jak byla zaplocena, užívána a udržována předchozími vlastníky, kteří je v tomto směru o vlastnictví zahrady ujistili, a manželé tedy v tomto užívání a udržování celé zaplocené zahrady pokračovali. Až po smrti zůstavitele žalobci zjistili, že je pozemek parc. č. hodnota, tj. včetně sporného pozemku, ve vlastnictví žalovaného. Pozemky parc. č. hodnota a parc. č. hodnota v k. ú. adresa od sebe v minulosti nebyly odděleny tradičním oplocením a byly vždy užívány jako jedna zahrada, již od uzavření kupní smlouvy v roce Anonymizováno 1980. Původní plot, který je na stejném místě rovněž nejméně od roku 1980 až do současnosti, v horní části zahrady reálně odděluje větší část pozemku parc. č. hodnota, tj. sporný pozemek, od menší části pozemku parc. č. hodnota. Od roku 1980 tak zůstavitel a žalobkyně c) fakticky vykonávají držbu sporného pozemku, držbu přitom vykonávali ke dni smrti zůstavitele nepřetržitě a držby se ujali s absencí nepoctivého úmyslu. K mimořádnému vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku tak došlo ke dni datum. Žalovaný k užívání sporného pozemku nevznesl nikdy žádnou připomínku. Žalovaný měl reálnou možnost a dostatek času vydržení zabránit, to však neučinil. adresa mezi pozemky parc. č. hodnota a sporným pozemkem nebylo nikdy vymezeno žádným fyzickým oplocením a oba pozemky byly užívány jako jeden kompaktní funkční celek – zahrada přiléhající k obytnému domu. Naopak v rámci pozemku parc. č. hodnota je od nepaměti (nejméně od roku 1980) zbudováno trvalé oplocení, které odděluje právě sporný pozemek od zbytku pozemku Anonymizováno (dle Geometrického plánu č. hodnota Anonymizováno). Držba tedy trvá nepřetržitě od roku 1980, tj. více než 40 let. V průběhu této doby nebyla nikdy přerušena, zpochybněna, ani žádným způsobem narušena. Žalobkyně c) a zůstavitel se ujali držby sporného pozemku v legitimním přesvědčení, že se jedná o součást pozemku, který jim byl řádně převeden. S ohledem na to, že žalobkyně c) a zůstavitel jako právní předchůdce žalobců nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. hodnota a v tomto okamžiku se ujali rovněž držby sporného pozemku již v roce 1980, došlo k mimořádnému vydržení již před smrtí zůstavitele. Naléhavý právní zájem žalobců na tomto určení je nepochybně dán, neboť jiným způsobem se žalobci svého práva domoci nemohou. V případě, že bude žalobě vyhověno, mohou tak žalobci iniciovat dodatečné projednání pozůstalosti a po jejím projednání dosáhnout zápisu vlastnického práva ke spornému pozemku do svého vlastnictví dle jejich zákonných dědických podílů. Žalobci se před podáním žaloby pokusili vyřešit celou záležitost smírnou cestou, kdy adresovali vedlejšímu účastníku na straně žalovaného výzvu k uzavření souhlasného prohlášení o vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku. Ten však uzavření souhlasného prohlášení odmítl. Žalobci dále uvedli, že nemovité věci jsou ve svažitém terénu směrem ke spornému pozemku žalovaného, kdy odhad výměry nemovitých věcí je tímto zásadně ztížen.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobců neuznal. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota o výměře 405 m² v k. ú. adresa, kdy správa nemovitosti byla svěřena Městské části adresa, tj. vedlejšímu účastníku na straně žalovaného. Žalovaný uvedl, že zůstavitel a žalobkyně c) neměli řádný právní titul k nabytí sporného pozemku, a nemohli být tedy ani v dobré víře, že jsou jeho vlastníky. V kupní smlouvě z roku 1980 není uveden pozemek parc. č. hodnota či sporný pozemek. Zůstavitel a žalobkyně c) tak sporný pozemek nemohli nabýt, když tento nebyl předmětem převodu vlastnického práva. Nebyla zde tak splněna podmínka oprávněnosti držby jakožto podmínka vydržení. Co se týče nepoctivého úmyslu zůstavitele a žalobkyně c), žalovaný uvedl, že byl po celou dobu tvrzené držby zapsán jako vlastník sporného pozemku v katastru nemovitostí. Vlastnické právo žalovaného, tj. věcná správnost zápisu v katastru nemovitostí, nebyla po celou dobu nikým zpochybňována. Z důvodu existence oplocení žalobci tvrdí, že při uzavření kupní smlouvy zůstavitel a žalobkyně c) neměli žádný důvod pochybovat o legitimnosti své držby. Nemovitosti, které však v roce 1980 nabyli, měli souhrnnou výměru 1 110 m². Tato výměra byla i správně uvedena v kupní smlouvě. Skutečně oplocená plocha však měla výměru 1 482 m², neboť neoprávněně byl připlocen i sporný pozemek o výměře 327 m². Oplocená plocha je zcela pravidelného tvaru a rozdíl ve výměře uvedené v kupní smlouvě a skutečně oplocené plochy musel být zcela zřejmý. Žalovaný dále uvedl, že nebylo prokázáno, že oplocení nemovitostí, jak tvrdí žalobci, existovalo již v době nabytí nemovitostí v roce 1980. Žalobci mají prokázat, že zůstavitel a žalobkyně c) sporný pozemek skutečně po tvrzenou dobu drželi a užívali jako vlastníci. Ohledně nepoctivého úmyslu zůstavitele a žalobkyně c) žalovaný také uvedl, že již z rozdílu výměr pozemků je možno dovodit nepoctivý úmysl. Otázka nepoctivého úmyslu je v projednávané věci primárně právním hodnocením vyplývajícím z objektivních okolností případu, kdy žalovaný již označil relevantní skutkové okolnosti - zejména obsah nabývacího titulu, nesoulad výměr, rozporná tvrzení ohledně oplocení a stav evidence v katastru.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného se připojil k právnímu názoru a námitkám žalovaného. právnická osoba řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota o výměře 405 m² v k. ú. adresa zapsaného na LV č. hodnota vedeného u právnická osoba pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa, kdy správa nemovitosti ve vlastnictví obce byla svěřena Městské části adresa, tj. vedlejšímu účastníku na straně žalovaného. Dále, že žalobci a) a c) jsou současnými vlastníky pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře 372 m², jehož součástí je budova, rodinný dům č. p. Anonymizováno a pozemku parc. č. hodnota o výměře 738 m² v k. ú. adresa, to vše zapsané na LV č. hodnota u právnická osoba pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa, a to na základě výsledku pozůstalostního řízení, když tyto nemovité věci zdědili po smrti zůstavitele. A také, že zůstavitel společně se žalobkyní c) nabyli toto vlastnické právo k nemovitým věcem do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne datum.

6. Zůstavitel a žalobkyně c) jako manželé nabyli vlastnické právo k nemovitým věcem, a to domu č. p. Anonymizováno s pozemkem parc. č. kat. Anonymizováno o výměře 417 m² a zahradou č. kat. Anonymizováno o výměře 737 m² zapsaných na LV č. hodnota v k. ú. adresa na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s jméno FO, jméno FO a jméno FO (kupní smlouva, rozhodnutí Obvodního národního výboru).

7. U Obvodního soudu pro adresa bylo vedeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli, kdy na základě usnesení, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že byla schválena dohoda žalobkyně c) jako pozůstalé manželky a žalobců a) a b) o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů žalobkyně c) a zůstavitele a dále bylo také rozhodnuto o tom, že žalobce a) nabývá spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemcích parc. č. Anonymizováno jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, stojící na tomto pozemku, a parc. č. hodnota, zahrada, vše v k. ú. adresa zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa (usnesení Obvodního soudu pro adresa, č. j. spisová značka).

8. Žalobce a) a žalobkyně c) jsou současnými vlastníky, každý podílu o velikosti ½, pozemku parc. č. Anonymizováno o výměře 372 m², jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, a parc. č. hodnota o výměře 738 m², zahrada, vše v k. ú. adresa zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa (informace o pozemku parc. č Anonymizováno, informace o pozemku parc. č. hodnota).

9. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa (informace o pozemku parc. č. hodnota).

10. Žalobci vyzvali vedlejšího účastníka na straně žalovaného k uzavření souhlasného prohlášení o vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku, kdy rozvedli, z jakého důvodu mají za to, že již zůstavitel a žalobkyně c) nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku skrze institut mimořádného vydržení (výzva k uzavření souhlasného prohlášení ze dne datum). Vedlejší účastník na straně žalovaného k výzvě žalobců uvedl, že podmínky mimořádného vydržení teoreticky mohly nastat pouze u žalobkyně c) a u zůstavitele, kteří hypoteticky jediní splňují podmínku délky vydržecí doby. Vzhledem k uvedenému a s ohledem na zákonné povinnosti územních samosprávných celků při správě svěřeného majetku proto vedlejší účastník na straně žalovaného uvedl, že neuzavře souhlasné prohlášení (vyjádření vedlejšího účastníka na straně žalovaného ze dne datum).

11. Dle Geometrického plánu vyhotoveného dne datum tituly před jménem jméno FO byl pozemek parc. č. hodnota o celkové výměře 405 m², zahrada, rozdělen na dva pozemky, a to pozemek parc. č. Anonymizováno o výměře 327 m² (sporný pozemek) a pozemek parc. č.Anonymizováno o výměře 78 m² (Geometrický plán ze dne datum).

12. Z fotografií nemovitých věcí ve vlastnictví žalobců a také sporného pozemku bylo zjištěno, že nemovité věci byly spolu se sporným pozemkem zůstavitelem a žalobci/žalobkyní c), užíván jako funkční celek, kdy sporný pozemek tvořil s dalším pozemkem zahradu, která byla zůstavitelem a žalobci/žalobkyní c) soustavně užívána a udržována. Z fotografií byly patrné i původní části oplocení a sloupky a na to nově zbudovaný plot, který zde dle jeho vzhledu již řadu let taktéž stojí (fotografie na č. l. 17–19, fotografie na č. l. 91a) až 97 a 99). Ze satelitního snímku z roku 1966 bylo zjištěno, že na nemovitých věcech nad domem byla souvislá vegetace (snímek z roku 1966). Na snímcích od roku 1996 byla patrná údržba a obhospodařování nejen pozemků ve vlastnictví žalobců, jejich právního předchůdce, ale také sporného pozemku (snímek z roku 1996, snímek z roku 1999, plánek z roku 1999, snímek z roku 2001, snímek z roku 2012). Ze satelitních snímků také vyplývá, že sporný pozemek byl připlocen k dalším nemovitým věcem ve vlastnictví žalobců, resp. zůstavitele a žalobkyně c) (satelitní snímek). Nemovité věci jsou ve svažitém terénu (fotografie na č. l. 83). 13. tituly před jménem jméno FO, nar. datum, ve svém čestném prohlášení ze dne datum uvedl, že je synem jméno FO, původního spoluvlastníka nemovitých věcí žalobců, která zůstaviteli a žalobkyni c) tyto nemovité věci prodala v roce 1980. V předmětném domě se narodil a žil zde do doby jeho prodeje s tím, že nemovitosti užívali s rodinou v rozsahu, ve kterém je užívají současní vlastníci, tj. včetně sporného pozemku. Sporný pozemek byl připlocen ke zbylým nemovitým věcem s tím, že se vždy s rodinou domnívali, že jim taktéž patří, pročež ho udržovali jako součást zahrady (čestné prohlášení).

14. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro rozhodnutí věci (plánek z roku 1941).

15. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

16. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

17. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Co se týče předložených listinných důkazů soud o jejich pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.

18. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota o výměře 405 m² v k. ú. adresa, jehož součástí je i sporný pozemek označený v Geometrickém plánu č. hodnota Anonymizováno jako parc. č. Anonymizováno o výměře 327 m². Správa této nemovité věci ve vlastnictví obce byla svěřena Městské části adresa. Žalobci a) a c) jsou současnými vlastníky pozemku parc. č.Anonymizováno Anonymizováno o výměře 372 m², jehož součástí je rodinný dům č. p. Anonymizováno a parc. č. hodnota o výměře 738 m² v k. ú. adresa, a to na základě výsledku pozůstalostního řízení, když tyto nemovité věci zdědili po smrti zůstavitele. Zůstavitel společně se žalobkyní c) nabyli vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne datum. Sporný pozemek byl k těmto nemovitým věcem připlocen již před uzavřením kupní smlouvy, kdy ho žalobci, resp. zůstavitel se žalobkyní c), soustavně užívali a obhospodařovali ho. Žalobci po smrti zůstavitele zjistili, že sporný pozemek je ve vlastnictví žalovaného, pročež vyzvali vedlejšího účastníka na straně žalovaného k uzavření souhlasného prohlášení o vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku. Vedlejší účastník na straně žalovaného však dané odmítl s odůvodněním, že žalobci podmínky mimořádného vydržení nesplňují, kdy podmínky mimořádného vydržení teoreticky mohly nastat pouze u žalobkyně c) a u zůstavitele, kteří hypoteticky jediní splňují podmínku délky vydržecí doby.

19. Soud se nejprve zabýval tím, dle jakého právního předpisu bude věc posuzovat, tedy, zda podle občanského zákoníku účinného do datum, zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „starý o. z.“), nebo podle občanského zákoníku účinného od datum, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), Soud má za to, že aby mohlo dojít k vydržení podle starého oz, tak se musí jednat o skutečnosti, které budu do datum vyřešeny, tj. že nejpozději k datu datum dojde k vydržení sporného pozemku. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva zůstavitelem a žalobkyní c), neboť subjektivně zde sice dobrá víra na jejich straně mohla být, ale objektivně nikoli, a to již s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva obsahovala výměru nabývaných nemovitých věcí (1 110 m²) a sporný pozemek zde nebyl uveden. Zůstavitel a žalobkyně c) se však chopili užívání i sporného pozemku o výměře 327 m², celkem tak užívali nemovitě věci o výměře 1 482 m². Již z tohoto důvodu má soud za to, že zde nemohla být objektivní dobrá víra daná se zřetelem ke všem okolnostem, a zůstavitel a žalobkyně c) tudíž nebyli držiteli oprávněnými, pročež nebyl splněn jeden z předpokladů dle § 134 odst. 1 starého o. z. Pokud pak podmínky pro vydržení začaly běžet za účinnosti starého o. z., ale dále běží i po datum, věc je potřeba posoudit dle o. z.

20. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

22. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

23. Dle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

24. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

25. Soud se dále zabýval otázkou, zda mají žalobci naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva zůstavitele a žalobkyně c) ke spornému pozemku. V rozhodovací praxi vyšších soudů bylo dovozeno, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.); z toho vyplývá, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení, a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pak nemůže být plně závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo již rozhodnuto. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 585/2012). Ve věci určení, zda zůstavitel byl v době smrti vlastníkem věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, je věcně legitimován jen ten, kdo se stal zůstavitelovým dědicem, neboť pouze v tomto případě se řízení o určovací žalobě může týkat jeho práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 3145/2023). Ze stejného názoru vychází Nejvyšší soud i podle § 80 o. s. ř. v současném znění. Pokud k uplatnění práv k předmětnému nemovitému majetku nedochází v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), nepodléhá ani režimu žaloby dle § 189 odst. 1 z. ř. s., a tudíž na něho nelze vztáhnout ani právní závěry vyslovené již dříve např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, podle nichž – mimo jiné – žalobou podle § 189 odst. 1 z. ř. s. lze vyřešit jen práva k majetku, ke kterému se v řízení o pozůstalosti nepřihlíželo z důvodu skutkového sporu, a takový majetek nemá být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, neboť v něm není možné rozhodovat o aktivech pozůstalosti, která v původním řízení o pozůstalosti nebo při aktuálním dodatečném projednání učinili dědici spornými, když o takových aktivech se rozhoduje ve sporném řízení žalobou. Z těchto závěrů lze taktéž dovodit, že jde-li o majetek, u něhož spornost vznikla až po nabytí právní moci usnesení o dědickém právu nebo který nebyl v řízení o pozůstalosti projednán z jiných důvodů (např. nebyl znám, nebo se dědici shodli, že do aktiv pozůstalosti nepatří apod.), měl by být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, neboť zákon u takového majetku nečiní žádnou výjimku z obecné nutnosti dodatečného projednání. V takovém případě bude nejprve muset být ve sporném řízení určeno, že předmětný sporný majetek byl ke dni smrti zůstavitele jeho vlastnictvím. Jinak by totiž nemohlo dojít k dodatečnému projednání, ledaže by se (příkladmo) všichni dědicové nakonec přece jen shodli, že předmětný majetek zůstavitel v době své smrti vlastnil. Je proto třeba „vyžalovat“, že nemovitý majetek patřil ke dni smrti zůstaviteli, a následně podat žádost o dodatečné projednání pozůstalosti, neboť pozůstalostní soud by měl rozhodovat o tom, kdo je nabyvatelem majetku zůstavitelky. Řízení o pozůstalosti v daném případě nelze obcházet tím, že soud v civilním sporném řízení určí, kdo je přímým vlastníkem majetku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 1891/2024). Soud pak naléhavý právní zájem žalobců ve smyslu § 80 o. s. ř. s ohledem na výše uvedené shledal. V daném případě se totiž ohledně sporného pozemku nejedná o majetek, který by v řízení o pozůstalosti zůstavitele žalobci jako dědici učinili sporným, kdy sporný pozemek jakožto aktivum pozůstalosti nebyl v pozůstalostním řízení vůbec projednáván. Z tohoto důvodu by, pokud soud žalobě žalobců vyhoví, měl být sporný pozemek předmětem dodatečného projednání pozůstalostního řízení po zůstaviteli. Nejprve je tedy potřeba v civilním řízení určit, zda sporný pozemek byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů zůstavitele a žalobkyně c), aby následně, v případě vyhovění žalobě, mohlo dojít k projednání pozůstalostního řízení po zůstaviteli.

26. Soud se je vždy povinen z úřední povinnosti zabývat otázkou, zda ve věci nedošlo k mimořádnému vydržení dle § 1095 o. z., a to i pokud účastník tvrdí, že spornou věc nabyl vydržením, ať již podle § 134 starého o. z. nebo řádným vydržením podle § 1089 a násl. o. z., a z jeho žalobních tvrzení vyplývají okolnosti, na které je vázáno vydržení mimořádné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 286/2024). Držba věci neznamená dennodenní užívání a hospodaření na pozemku, ale jde o faktické ovládání věci, kdy držitel musí věc užívat a starat se o ni jako by byl skutečným vlastníkem, kdy je přesvědčen o tom, že mu věc náleží. V dané věci se žalobci domáhali určení vlastnického práva ke spornému pozemku z důvodu, že došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva zůstavitelem a žalobkyní c). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že k řádnému vydržení nedošlo, zabýval se otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro mimořádné vydržení. Pro mimořádné vydržení jsou zákonem stanovené pouze dvě podmínky, a to podmínka časová, uplynutí doby 20 let nepřetržité držby sporného pozemku, a dále podmínka, že se zůstaviteli a žalobkyni c) neprokáže nepoctivý úmysl. V daném případě tedy není důležité prokázání právního důvodu užívání sporného pozemku, ani ničeho dalšího. Mimořádné vydržení je institutem, u něhož se vychází z toho, že pokud nepřerušená držba trvá takto dlouhou dobu, tj. 20 let, tak i pokud bylo od začátku něco v nepořádku, vyjma nepoctivého úmyslu, který by musel být zůstaviteli a žalobkyni c) prokázán, uplynutím této doby se již k danému nepřihlíží, neboť faktický vlastník věci měl dostatečně dlouhou dobu na to, aby se mohl mimořádnému vydržení bránit. Jediným limitem mimořádného vydržení je tedy dále nepoctivý úmysl, který se prokazuje od počátku doby, kdy se osoba chopí držby věci. O. z. zohledňuje i to, co se stalo před účinností o. z., neboť začátek stavu je datován ještě za účinnosti starého o. z. Přechodné ustanovení § 3066 o. z. umožňuje započítat držbu předcházející účinnosti o. z., kdy tak pokud do 20leté doby pro možnost mimořádného vydržení započítáváme i držbu před rokem 2014, držba musí být minimálně 5 let dále, tj. čtvrtina času tak musí proběhnout po roce 2014. V posuzované věci bylo dané splněno, kdy mimořádné vydržení nastalo již ke dni datum.

27. Soud se tedy zabýval tím, zda je splněna 1. podmínka mimořádného vydržení, a to uplynutí doby 20 let nepřerušené držby, přičemž dospěl k závěru, že danému tak je. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel a žalobkyně c) jako manželé nabyli do společného jmění manželů nemovité věci, a to dům č. p. Anonymizováno s pozemkem parc. č. hodnota o výměře 417 m² a parc. č. hodnota o výměře 737 m² na základě kupní smlouvy ze dne datum uzavřené s jméno FO, jméno FO a jméno FO, kdy se od počátku spolu s nabytými nemovitými věcmi chopili i držby sporného pozemku, který byl k těmto nemovitým věcem připlocen. Sporný pozemek tedy také považovali za svůj, pročež ho užívali a udržovali, a to soustavně od roku 1980 až do smrti zůstavitele v roce 2024, potažmo až do současnosti. Ačkoli žalovaný uváděl, že žalobci neprokázali, že by sporný pozemek zůstavitel a žalobkyně c) po tvrzenou a nezbytnou dobu drželi a že byl připlocen k jejich nemovitým věcem, soud se s tímto neztotožňuje. V řízení bylo naopak prokázáno, že sporný pozemek byl k nemovitým věcem ve vlastnictví žalobců, resp. zůstavitele a žalobkyně c), připlocen již v době, kdy si nemovité věci v roce 1980 koupili a že se soustavně od této doby o sporný pozemek starali a užívali ho jako součást jejich zahrady. S jejich nemovitými věcmi tak tvořil a stále tvoří funkční celek. V daném případě byla splněna nepřerušenost držby, kdy se ani nikdo nepokusil po dobu cca 45 let zůstaviteli a žalobkyni c) v užívání sporného pozemku zabránit, a zpochybnit tak jejich držbu.

28. Byli to až sami žalobci, kteří, dle jejich nezpochybněných tvrzení, po projednání pozůstalostního řízení po zůstaviteli zjistili, že evidovaným vlastníkem sporného pozemku je v katastru nemovitostí žalovaný. Žalobci se proto obrátili na vedlejšího účastníka na straně žalovaného, jemuž je svěřena správa nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného, s tím, že se domáhali uzavření souhlasného prohlášení o vydržení vlastnického právo ke spornému pozemku. Do této doby, tj. po dobu více než 40 let, zůstavitel a žalobkyně c) sporný pozemek jako součást svých nemovitých věcí užívali, udržovali a nakládali s ním jako s vlastním.

29. V řízení poté ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného nebylo prokázáno, že by zůstavitel a žalobkyně c) měli nepoctivý úmysl, kdy žalovaný i po poučení soudu v tomto směru v podstatě argumentoval stále jen tím, že otázka nepoctivého úmyslu je právním hodnocením vyplývajícím z objektivních okolností případu, kdy je zde výrazný nesoulad výměr, jednoznačný obsah kupní smlouvy, rozporná tvrzení ohledně oplocení a dlouhodobý zápis vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí.

30. Nepoctivý úmysl neznačí nepoctivou držbu dle § 992 odst. 1 o. z., věta druhá o. z., kdy ke kvalifikaci držby jako nepoctivé se nutně nevyžaduje nepoctivý úmysl; zpravidla postačí i nedbalost, pokud držiteli musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Kvalifikace držby nikoliv v nepoctivém úmyslu vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma; jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Samotný nikoliv nepoctivý úmysl se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, kdy skutečný vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé, morální v obecném smyslu. Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 788/2022). Základní hledisko, od kterého se odvíjí posouzení poctivosti při uchopení držby sousedního pozemku, je poměr výměr pozemku skutečně nabytého k pozemku, jehož vydržení se držitel dovolává. Překročení o více než 50 % výměry vlastního pozemku lze při hodnocení držby jako uchopené v nikoliv nepoctivém úmyslu přijmout zpravidla jen výjimečně, jsou-li tu mimořádné okolnosti svědčící držiteli. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 812/24 akceptoval závěry Nejvyššího soudu, kdy uvedl: „Hodnocení držby při mimořádném vydržení vychází z pojmu poctivost v obecném smyslu. Postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma; jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví. Tyto faktory jsou pak kompenzovány mj. dvojnásobnou délkou vydržecí doby“. Nestačí tedy pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).

31. Soud tak vzhledem ke všemu uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, kdy bylo v řízení prokázáno, že zůstavitel a žalobkyně c) sporný pozemek drželi soustavně a nepřerušeně od roku 1980 až do smrti zůstavitele, tj. po dobu více než 40 let, kdy se o něho starali a udržovali ho jako součást své zahrady s tím, že s ním fakticky nakládali jako s vlastním. Vlastnické právo ke spornému pozemku tak s ohledem na § 3066 o. z. vydrželi již ke dni datum, kdy se sporný pozemek stal součástí jejich společného jmění manželů, přičemž žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného v řízení neprokázali, že by měli nepoctivý úmysl. Soud proto žalobě vyhověl (výrok I.).

32. O nákladech řízení rozhodl soud § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšným žalobcům v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka; odměny za zastoupení advokátem ve výši částka po částka za každý z 8 úkonů právní služby za 1 zastoupenou osobu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, vyjádření ze dne datum, účast při jednání dne datum, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne 13 4. 2026, účast při jednání dne datum) dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. V daném případě zástupce žalobců zastupoval celkem hodnota žalobce, pročež mu za žalobce a) náleží odměna ve výši částka, za žalobkyni b) ve výši částka a za žalobkyni c) ve výši částka, celkem tedy ve výši částka. Dále náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka za 8 úkonů právní služby po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006, zákoník práce, ve spojení s vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, ve výši částka po částka za každou cestu tam a zpět dne datum a datum (zástupce žalobců použil při cestě ze svého sídla k soudu a zpět, při počtu celkem hodnota km, osobní automobil RZ SPZ průměrnou spotřebou 10,3 l/100 km, palivo BA, sazba náhrady činí dle § 1 písm. b) vyhlášky u osobních vozidel částka za 1 km jízdy, výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty je dle § 4 písm. a) vyhlášky stanovena na částka); náhrady za promeškaný čas ve výši částka za každou i jen započatou půlhodinu po částka (10 x částka za 1 cestu) v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného povinni společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.