13 C 176/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vypořádání zaniklého SJM po rozvodu manželství

I. Žaloba o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 29. 1. 2024 se zamítá.

II. Vzájemný návrh žalované ze dne 8. 3. 2024 a dne 2. 7. 2024 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 29. 1. 2024 domáhal vypořádání zaniklého společného jmění účastníků po rozvodu manželství, kdy předmětem řízení učinil USD účty, a to účet u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , školné na vzdělání dětí, byt pro děti účastníků ve , Anonymizováno, ulici v Praze, osobní motorové vozidlo Škoda Superb a podíl v obchodní korporaci , právnická osoba, , kde je jediným společníkem žalovaná. Svůj návrh odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 3. 2023, č. j. 15 C 6/2023-24. Již za trvání manželství upravili účastníci notářským zápisem sepsaným dne 1. 7. 2019 zákonný režim jejich společného jmění, kdy schválili smlouvou majetkový režim odlišný od zákonného režimu, a to režim zúžení společného jmění v zákonném režimu tak, že žádný majetek v budoucnu převzatý kýmkoli z účastníků ani žádný dluh jím v budoucnu převzatý se nestane součástí jejich společného jmění manželů. Pro vyloučení všech pochybností účastníci prohlásili, že tato úprava manželského majetkového režimu se nevztahuje na majetek, který nabyli do svého společného jmění manželů v době od vzniku jejich manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, tedy od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019. Žalobce se tak domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů nabytého v době od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019. Žalobce však následně změnil svůj návrh, kdy dospěl k závěru, že pokud bylo společné jmění účastníků zúženo notářským zápisem ze dne 1. 7. 2019 a žaloba na vypořádání společného jmění manželů byla podána až dne 29. 1. 2024, nemá soud co vypořádávat, neboť bylo postupováno v souladu s § 741 OZ. Žalobce měl za to, že jak § 741 OZ, tak i žalovanou citovaná judikatura svědčí o nesprávném výkladu žalované, která na vypořádání společného jmění nadále trvala. Žalobce tak navrhl, aby bylo řízení zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se návrhem ze dne 8. 3. 2024 a dne 2. 7. 2024 domáhala vypořádání ještě dalších položek, které byly ve společném jmění účastníků, a to majetku v Anglii: běžný účet: č. , hodnota, , spořící účet: č. , hodnota, , byt č., hodnota, adresa , Anonymizováno, , byt č. , hodnota, adresa , Anonymizováno, a podíl ve společnosti , Anonymizováno, . Žalovaná se domáhala vypořádání společného jmění účastníků, kdy uvedla, že se zúžení manželského majetkového režimu týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy od 1. 7. 2019, kdy majetek nabytý účastníky od uzavření manželství dne 31. 7. 1992 do sepsání notářského zápisu dne 1. 7. 2019 byl součástí společného jmění manželů až do rozvodu manželství, ke kterému došlo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 3. 2023.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 31. 7. 1992 a dále rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 15 C 6/2023–24, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2023 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 3. 2023, č. j. 15 C 6/2023–24, nesporná tvrzení účastníků).

5. Účastníci dne 1. 7. 2019 uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu sp. zn. , Anonymizováno, , jíž ujednali v souladu s § 716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, a to režim zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu následovně: žádný majetek nabytý v budoucnu kýmkoliv z účastníků ani žádný dluh jím v budoucnu převzatý se nestane součástí jejich společného jmění manželů s tím, že tato změna manželského majetkového režimu znamená ve vztahu k majetku jimi nabytému a dluhům jimi převzatým v budoucnu od okamžiku uzavření této smlouvy zejména následující: a) tento majetek se stane výlučným vlastnictvím toho z účastníků, na základě jehož právního jednání byl nabyt a vzniklé dluhy se stanou výlučnými dluhy toho z účastníků, jehož právním jednáním byly převzaty s tím, že tyto dluhy budou hrazeny výlučně z příjmů toho z účastníků, jehož právním jednáním byly převzaty; b) každý z účastníků smí nakládat s tímto majetkem bez souhlasu druhého účastníka; c) veškeré plody a užitky pocházející z výlučného majetku každého z účastníků budou výlučným vlastnictvím toho z účastníků, z jehož majetku pocházejí; d) majetek nabytý a dluhy vzniklé každému z účastníků před uzavřením manželství zůstávají nadále jeho výlučným majetkem nebo dluhem; e) majetek nabytý do společného jmění manželů a dluhy převzaté do společného jmění manželů za trvání manželství, o něž nebyl zúžen rozsah jejich společného jmění manželů, zůstávají nadále v jejich společném jmění manželů. Pro vyloučení všech pochybností účastníci prohlásili, že si jsou vědomi, že tato úprava manželského majetkového režimu se nevztahuje na majetek, který manželé nabyli do svého společného jmění manželů v době od vzniku jejich manželství do okamžiku podpisu této smlouvy a na dluhy, které se staly součástí jejich společného jmění manželů v této době (notářský zápis ze dne 1. 7. 2019 , Anonymizováno, , nesporná tvrzení účastníků).

6. Účastníci dále učinili nesporným, že v době od 1. 7. 2019 nikterak nevypořádali jejich společné jmění manželů.

7. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem zletilých dětí účastníků, listinami: analýza hospodaření svěřenského fondu ze dne 4. 10. 2023 na č. l. 8, výpis účtu žalobce - doplatek školení syna , Anonymizováno, na č. l. 11, , Anonymizováno, - vývoj ceny v čase na č. l. 12, faktura za školné zletilého , Anonymizováno, na č. l. 13 a 14, předžalobní upomínka ze dne 12. 9. 2023 na č. l. 15, faktury za školné dcery , Anonymizováno, na č. l. 17–18, správa zástupce žalované ze dne 12. 10. 2023 na č. l. 19, dopis zástupce žalované ze dne 20. 9. 2023 na č. l. 20, návrh jednání ze dne 31. 7. 2023 na č. l. 21, výpis z katastru nemovitostí k LV číslo , hodnota, na č. l. 23, odpověď na dopis ze dne 2. 10. 2023 na č. l. 26, pohyby na účtu , právnická osoba, . na č. l. 28, výpis obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, na č. l. 31, reakce na dopis ze dne 23. 10. 2023 na č. l. 32, výpis anglického katastru nemovitostí , Anonymizováno, byt 6 na č. l. 77, zakladatelská listina společnosti , Anonymizováno, na č. l. 86 - 113, výpis z anglického katastru nemovitostí na , Anonymizováno, , byt 23 na č. l. 114, kupní smlouva na byt ve , Anonymizováno, včetně nájemní smlouvy a plné moci na č. l. 178–195, přehled čerpání peněz a převodu mezi účty při financování bytu ve , Anonymizováno, ulici, screenshot komunikace účastníků ze dne 14. 8. 2021 na č. l. 195, potvrzení o dispozičním právu žalobce k účtu na č. l. 199, e-mail žalobci ze dne 31. 8. 2020 na č. l. 200, odpověď na auditní zprávu, elektronická korespondence účastníků, velký technický průkaz vozidla, dotazem soudu na účet vedený u , právnická osoba, ., návrhy soudu na zajištění nabývacích titulů pro byty v Anglii, úvěrových smluv sjednaných za účelem pořízení bytu v Anglii a dokumentů prokazujících stav účtů ke dni zániku SJM, aktuálních stavů úvěrů a dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

8. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl, neboť dospěl k závěru, že nastala zákonná domněnka vypořádání dle § 741 o. z., pročež již není žádné společné jmění účastníků k vypořádání.

9. Dle § 716 odst. 1 o. z. snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu. Dle odst. 2 smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny.

10. Dle § 717 odst. 1 o. z. smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

11. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

12. Dle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

13. V řízení bylo prokázáno, že účastníci byli manželé, kdy jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2023. Účastníci za dobu trvání manželství uzavřeli dne 1. 7. 2019 smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu, jíž ujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, a to režim „zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu“, kdy žádný majetek nabytý v budoucnu kýmkoliv z účastníků ani žádný dluh jimi v budoucnu převzatý se nestane součástí jejich společného jmění. Tato úprava manželského majetkového režimu se nevztahovala na majetek, který účastníci nabyli do společného jmění manželů v době od vzniku jejich manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, a na dluhy, které se staly součástí jejich společného jmění manželů v této době, tj. od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019.

14. V daném případě má soud za to, že v současné době již není žádný majetek či dluh mezi účastníky, který by byl součástí společného jmění manželů, účastníků, k vypořádání, a to s ohledem na skutečnost, že došlo k vypořádání společného jmění manželů dle zákonné domněnky v souladu s § 741 o. z. V řízení bylo prokázáno, což bylo mezi účastníky nesporné, že v době trvání manželství (červenec 2019) si účastníci ujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu v souladu s § 716 odst. 1 o. z., který spočíval v režimu „zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu“, smluvený režim oddělených jmění dle § 717 odst. 1 o. z., kdy se účastníci dohodli na tom, že se žádný majetek nabytý v budoucnu jedním z nich ani žádný dluh převzatý jedním z nich nestane součástí společného jmění manželů a zároveň prohlásili, že se úprava tohoto manželského majetkového režimu nevztahuje na majetek, které účastníci nabyli do svého společného jmění v době od vzniku jejich manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, tedy od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019. Nicméně s ohledem na skutečnost, že si účastníci po dobu 3 let plynoucí od sepisu tohoto notářského zápisu nikterak nevypořádali jejich společné jmění, nastala v souladu § 741 o. z. zákonná domněnka vypořádání, domněnka nevyvratitelná, pročež již není co dále vypořádávat. Dovolací soud vychází z ustálené judikatury ve směru, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2810/2024, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3297/2006).

15. Vypořádání SJM přichází podle zákona v úvahu ve třech situacích: zrušení SJM, zánik SJM a zúžení SJM. Zákonodárce používá obrat likvidace společných povinností a práv. K této likvidaci má dojít vypořádáním. Základní rozlišení mezi zánikem společného jmění a jeho zrušením za trvání manželství je třeba spatřovat především v tom, že zatímco zánik je vedlejším důsledkem určité právní skutečnosti, která primárně směřuje k jiným cílům (např. potrestání v případě uložení trestu propadnutí majetku či vyřešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v případě prohlášení konkursu), zrušení je důsledkem právní skutečnosti, která k danému cíli (tedy zrušení SJM) přímo směřuje. K takové situaci dochází i v případě smluveného režimu oddělených jmění (§ 717 odst. 1 o. z.). V případě sjednání režimu oddělených jmění za trvání manželství dochází de facto ke zrušení stávajícího SJM. Manželé jsou nadále majetkově odděleni. K vypořádání i zde může dojít jakýmkoliv způsobem předvídaným v § 738 až 742 (komentář Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. 288 - 304: J. Psutka). Z daného tedy vyplývá, že pokud je zrušeno společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání, a pokud není vypořádáno, použije se § 741 o. z., kdy nastoupí zákonná domněnka vypořádání. V předmětné věci si účastníci notářským zápisem ze dne 1. 7. 2019 ujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu spočívající v režimu „zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu“. Ačkoli není v notářském zápisu výslovně uvedeno, že si účastníci ujednali režim oddělených jmění, v daném případě pak fakticky došlo ke smluvenému režimu oddělených jmění, neboť účastníci nezúžili své společné jmění manželů jen co do části stávajícího společného jmění manželů, nýbrž co do veškerého jmění (aktiv i pasiv) v budoucnu nabytému. Účastníci zároveň prohlásili, že si jsou vědomi toho, že stávající jmění, které nabyli v době od vzniku manželství do okamžiku podpisu této smlouvy, zůstává nadále součástí jejich společného jmění manželů. V důsledku tohoto tedy došlo de facto ke zrušení stávajícího společného jmění manželů a účastníci byli od této doby majetkově odděleni, kdy jejich vůle směřovala právě k tomu, aby jim v budoucnu již společné jmění manželů nevznikalo.

16. Ve všech případech, kdy z existujícího společného jmění (nikoli jen nominálního) podle smlouvy manželů nebo podle rozhodnutí soudu vystupují nějaké jeho části, anebo se dokonce soubor nazývaný společné jmění úplně vyprázdní (totiž v případě zániku nebo zrušení společného jmění nebo smluvení oddělení jmění, popř. smluvení odložení vzniku SJM ke dni zániku manželství), je třeba všechno, co bylo dosud společné, zlikvidovat, dochází tudíž k tzv. vypořádání. Manželé si vše, co bylo dosud společné, rozdělí, popř. to rozdělí někdo jiný, ať soukromá osoba, nebo orgán veřejné moci. Zatímco v případě zrušení podílového spoluvlastnictví přicházejí v úvahu jen dva právní důvody, totiž dohoda spoluvlastníků a rozhodnutí soudu, vypořádání společného jmění je možné třemi způsoby, tj. mohou se uplatnit tři různé právní důvody, a to v tomto pořadí: manželé se mohou vypořádat dohodou (§ 738, § 739, § 740), nebo může dojít k vypořádání rozhodnutím soudu (§ 740), popř. když nebude využit ani jeden z obou způsobů, které vyžadují (právní) aktivitu manželů, nebo aspoň jednoho z nich, uplatní se třetí právní důvod: zákon v podobě nevyvratitelné právní domněnky (§ 741). Platí, že pokud nedojde k prvnímu způsobu vypořádání, uplatní se způsob druhý, a neuplatní-li se ani druhý, uplatní se třetí. Přitom není nezbytně nutné, aby bylo vypořádáno např. dohodou (naráz) všechno společné jmění, tj. všechno, co do souboru společného jmění náleží (srov. § 738 odst. 2). Je proto možné, že se např. dohodou vypořádají manželé postupně, pokud jde o jednotlivé části jejich společného jmění, event. že se postupně uplatní všechny tři právní důvody vypořádání. Dohoda o vypořádání může být uzavřena před, anebo až po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Nicméně její účinky se pojí ke dni (tj. nabývá účinnosti dnem), kdy k dotčení společného jmění došlo. Přitom předmětem vypořádání je právě jen to, co v prve uvedený rozhodný den bylo součástí společného jmění (komentář v ASPI: Občanský zákoník, právní stav ke dni 1.1.2023, doc. JUDr. Michaela Zuklínová,CSc.). Vypořádání nevyvratitelnou domněnkou nastává automaticky přímo ze zákona, pokud do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění manželů nedojde k jeho vypořádání dohodou, ani v této době nebude podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu. Lhůta pro vypořádání společného jmění manželů dohodou nebo soudním rozhodnutím je prekluzivní a právo na vypořádání jiným způsobem uplynutím této lhůty zaniká. Jde o objektivní skutečnost nezávislou na vědomí manželů. Jde současně o lhůtu hmotněprávní. Úprava zákonné domněnky má kogentní povahu. Nelze se od ní odchýlit, nelze ji změnit dohodou manželů. Zákonnou lhůtu nelze prominout ani prodloužit. Jediná možnost, jak předejít nastoupení účinků této domněnky, je včasné uzavření dohody nebo podání návrhu na soudní vypořádání. Zánik společného jmění a jeho vypořádání jsou dvě právní skutečnosti, působící postupně (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, R 103/2015). Vzhledem ke skutečnosti, že si účastníci dne 1. 7. 2019 ujednali smluvený režim odlišný od zákona dle § 717 odst. 1 o. z., kdy bylo jejich společné jmění de facto zrušeno dle § 736 o. z., od tohoto okamžiku začala v souladu s § 741 o. z. plynout tříletá lhůta pro vypořádání společného jmění manželů, tj. jmění, které účastníci nabyli v době od vzniku jejich manželství, dne 31. 7. 1992, do dne podpisu této smlouvy, dne 1. 7. 2019. Ačkoli poté žalovaná tvrdila, že se zúžení manželského majetkového režimu týkalo jen majetku nabytého a dluhů převzatých v budoucnu, tedy od 1. 7. 2019, kdy majetek nabytý účastníky od uzavření manželství dne 31. 7. 1992 do sepsání notářského zápisu dne 1. 7. 2019 byl součástí společného jmění manželů až do rozvodu manželství, ke kterému došlo rozsudkem soudu ze dne 30. 3. 2023, soud se s ohledem na znění zákona neztotožňuje s názorem žalované, a to co do počátku běhu lhůty pro vypořádání společného jmění manželů. Právě s ohledem na výše uvedené totiž běh lhůty pro vypořádání společného jmění manželů započal od 1. 7. 2019, sepisu notářského zápisu, kterým si účastníci sjednali smluvený režim odlišný od režimu zákonného, pročež měli ve lhůtě 3 let jejich společné jmění vypořádat. Lhůta tedy uplynula dnem 1. 7. 2022. Žalobce podal návrh na vypořádání společného jmění manželů dne 29. 1. 2024, žalovaná poté dne 8. 3. 2024 a dne 2. 7. 2024 rozšířila předmět řízení o další položky, které měly být součástí společného jmění manželů. Oba účastníci tedy podali návrh na vypořádání jejich společného jmění až po uplynutí tříleté lhůty, pročež již soud neměl a nemohl co vypořádávat, neboť již ze zákona nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání. Účastníci se tedy tím, že od 1. 7. 2019 jejich společné jmění manželů v rozsahu majetku, který nabyli do společného jmění od 31. 7. 1992 do 1. 7. 2019, nevypořádali, ať již dohodou či soudní cestou, vypořádali ho tak právě 3. způsobem, tj. zákonnou domněnkou dle § 741 o. z. Soudu tak nezbylo nic jiného, než návrh na vypořádání společného jmění manželů, a to jak co do rozsahu učiněného žalobcem, tak co do rozsahu učiněného žalovanou (pouze pro přehlednost ve výroku II. označen jako „vzájemný návrh žalované“ ze dne 8. 3. 2024 a dne 2. 7. 2024) zamítnout (výrok I. a II.).

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. a za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě ani jeden z účastníků nebyl v řízení úspěšný. Soud se však také přiklání k názoru, že při rozhodování o nákladech řízení, jímž bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví (stejně jako u vypořádání společného jmění manželů), je ústavně konformní východisko spatřovat u obou účastníků částečný úspěch ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20).