13 C 18/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 25 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 270 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 27. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 27 270 Kč skládající se ze zapůjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 12 270 Kč, kdy měla žalovaná splácet týdně 455 Kč tak, že první splátka byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaná celkem uhradila pouze, Anonymizováno, 2 000 Kč. Z důvodu prodlení žalované se splátkami došlo k zesplatnění úvěru ke dni 22. 4. 2024.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala na základě kontroly v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontroly předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v evidenční kartě klienta při jejím sepisování, kontroly RČ a OP dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , dále také kontrolou aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí prostřednictvím dálkového systému společnosti , právnická osoba, a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrolou aktuálního stavu v insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně včetně historie veškerých záznamů o klientovi, vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta sepsané před samotným poskytnutím společně se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a vyhodnocením příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z „terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 6. 3. 2023, a to spolu s úrokem ve výši 70,89 % ročně, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, celkem tedy měla žalobkyni zaplatit 27 270 Kč (smlouva o úvěru ze dne 27. 2. 2023, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná však porušila svou povinnosti, když nehradila splátky řádně a včas (splátkový kalendář). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované (evidenční karta klienta, výplatní pásky). Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou (předžalobní výzva včetně podacího archu).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy částku 15 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit v pravidelných týdenních splátkách spolu s příslušenstvím a poplatky, což však porušila, když žalobkyni dle jejích nezpochybněných tvrzení uhradila pouze částku 2 000 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do, Anonymizováno, 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 13 000 Kč.

16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalované na základě výplatních pásek, avšak nikterak již neověřovala její výdaje, tedy nemohla posoudit úvěruschopnost žalované na základě porovnání příjmů a výdajů tak, jak vyžaduje § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Dané tedy rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

17. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tj. částku 13 000 Kč. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 13 000 Kč soud uložil žalované zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla schopna splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalované je zcela přiměřená možnostem žalované.

18. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, kdy úspěch obou byl téměř totožný (žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 000 Kč a žalovaná byla úspěšná co do částky 12 270 Kč), nepřiznal soud žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení.