13 C 23/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 829 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 829 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 829 Kč od 19. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný byl u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2017 v pracovním poměru od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2023. Současně s pracovní smlouvou účastníci uzavřeli dohodu o srážkách ze mzdy, na základě které byla žalobkyně oprávněna provádět srážky ze mzdy žalovaného k uspokojení svých pohledávek vůči žalovanému. Ke dni skončení pracovního poměru žalobkyně evidovala za žalovaným pohledávky, a to pohledávku ve výši 50 Kč představující příspěvek zaměstnance za používání mobilního telefonu k soukromým účelům za prosinec 2022/leden 2023, dále pohledávku ve výši 13 500 Kč představující náhradu za užívání vlastního mobilního telefonu k pracovním účelům, kdy zaměstnanci žalobkyně mohou požádat o příspěvek 18 000 Kč na opotřebení vlastního mobilního telefonu používaného k pracovním účelům, přičemž tato částka je poskytována jednorázově zálohově na dobu 36 měsíců, tzn. za každý měsíc užívání mobilního telefonu náleží částka 500 Kč. Žalovaný o poskytnutí částky 18 000 Kč požádal dne 24. 5. 2022 a částka byla žalovanému vyplacena dne 1. 6. 2022 na jeho bankoví účet. Jelikož pracovní poměr skončil v lednu 2023, náležel žalovanému uvedený příspěvek pouze za období od května 2022 do ledna 2023, tzn. ve výši 4 500 Kč, na zbylou částku ve výši 13 500 Kč po skončení pracovního poměru žalovanému nevznikl nárok. Žalobkyni dále vůči žalovanému vznikla pohledávka ve výši 690 Kč představující měsíční poplatek za Multisport kartu, kdy platnost karty skončila dne 28. 2. 2023. Pohledávka na výplatní pásce za leden 2023 činila 14 240 Kč. Jelikož žalovanému náleželo k výplatě za leden 2023 celkem 3 411 Kč, zůstala po srážkách ze mzdy pohledávka v částce 10 829 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky upomínkou ze dne 23. 6. 2023 s tím, aby byla dlužná částka uhrazena nejpozději do 18. 7. 2023, žalovaný však na svém dluhu ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 1. 12. 2017 pracovní smlouvu, na základě které vykonával žalovaný pro žalobkyni práci jako konzultant prodeje (pracovní smlouva ze dne 1. 12. 2017). Pracovní poměr byl následně ukončen dohodou ke dni 31. 1. 2023 (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 18. 11. 2022, potvrzení o zaměstnání, potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti). Žalobkyně se žalovaným uzavřeli také dohodu o srážkách ze mzdy, na základě které může zaměstnavatel provádět srážky mj. k úhradě benefitů a jiných výhod pro zaměstnance, které si zaměstnance objedná nebo bude čerpat prostřednictvím zaměstnavatele, a dále také k úhradě (vrácení) zaměstnavatelem poskytnuté zálohy na náhradu za opotřebení vlastního zařízení ve smyslu § 190 zákoníku práce nebo její poměrné části, a to v rozsahu, ve kterém zaměstnanci na takovou náhradu nevzniklo právo nebo zaměstnanec takové právo pozbyl, zejména pokud pracovní poměr zaměstnance skončil (má skončit) před uplynutím celé doby, na kterou byla taková záloha poskytnuta, nebo pokud takové vlastní zařízení zaměstnanec přestane před uplynutím uvedené doby používat k výkonu práce (dohoda o srážkách ze mzdy ze dne 1. 12. 2017). Podle interní směrnice žalobkyně o používání zaměstnaneckých mobilních telefonů, příslušenství a SIM karet mají její zaměstnanci zdarma v rámci zaměstnaneckého tarifu volání, SMS služby a internet tak, jak jsou tyto služby specifikovány v bodu I. čl. 5. 1. směrnice s tím, že měsíční paušální poplatek, který se zaměstnanci za poskytnutí tarifu strhává ze mzdy, činí 50 Kč pro tarif , hodnota, , který využíval žalovaný pro telefonní číslo , tel. číslo, (směrnice o používání zaměstnaneckých mobilních telefonů, příslušenství a SIM karet účinná od 9. 5. 2019, screenshoty z interního systému žalobkyně, výpis využitých služeb pro telefonní číslo , tel. číslo, ). Podle interní směrnice žalobkyně o poskytování náhrad za opotřebení vlastních mobilních telefonů je zaměstnancům formou zálohy poskytována náhrada za opotřebení vlastního mobilního telefonu používaného jako pracovní nástroj k výkonu práce pro žalobkyni, přičemž zaměstnanec je povinen žalobkyni vrátit poskytnutou zálohu na náhradu, resp. její poměrnou část, pokud zaměstnanci na náhradu či její poměrnou část právo nevzniklo nebo toto právo pozbyl, zejména v případě, že pracovní poměr skončí před uplynutím 24 měsíců od poskytnutí zálohy (směrnice žalobkyně o poskytování náhrad za opotřebení vlastních mobilních telefonů – , Anonymizováno, účinná od 1. 3. 2021). Žalovanému byla v souladu s uvedenou směrnicí dne 1. 6. 2022 poskytnuta částka 18 000 Kč na mobilní telefon iPhone 13 (e-mail ze dne 13. 7. 2023, faktura č. 6145202637 ze dne 23. 5. 2022). Žalobkyně dále poskytla žalovanému kartu Multisport, za což byla prováděna srážka ze mzdy ve výši 690 Kč měsíčně (oznámení o navýšení cen v programu Multisport). Žalovaný měl kartu aktivovanou od 1. 6. 2021 do 28. 2. 2023 (screenshot klientské zóny Multisport). Žalovanému byly provedeny v prosinci 2022 srážky ze mzdy ve výši 50 Kč za využívání mobilního tarifu žalobkyně a ve výši 690 Kč za užívání karty Multisport (výplatní páska žalovaného za prosinec 2022). V důsledku ukončení pracovního poměru žalovaného vznikla žalobkyni vůči žalovanému v souvislosti s využíváním výše uvedených zaměstnaneckých benefitů pohledávka ve výši 10 829 Kč představována částkou 50 Kč za využívání zaměstnaneckého tarifu, částkou 690 Kč za užívání karty Multisport a částkou 13 500 Kč představující poskytnutou náhradu za opotřebení vlastního mobilního telefonu používaného k práci, přičemž čistá mzda žalovaného za leden 2023 činila 3 411 Kč (výplatní páska žalovaného za leden 2023 a únor 2023). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 23. 6. 2023 k úhradě pohledávky, a to nejpozději do 18. 7. 2023 (upozornění ze dne 23. 6. 2023 včetně dodejky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu také předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 20. 7. 2023 včetně dodejky).

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel se žalobkyní pracovní smlouvu, kdy pracovní poměr trval od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2023. Současně s pracovní smlouvu účastníci uzavřeli také dohodu o srážkách ze mzdy, na základě které byly žalovanému prováděny srážky ze mzdy za poskytnuté zaměstnanecké benefity, a to zaměstnanecký tarif, za což byla žalovanému prováděna srážka ze mzdy ve výši 50 Kč měsíčně, a dále za kartu Multisport, za což byla žalovanému prováděna srážka ze mzdy ve výši 690 Kč měsíčně. Žalovanému byla také poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč jakožto náhrada za opotřebení vlastního mobilního telefonu využívaného k pracovním účelům, o kterou požádal dne 24. 5. 2022 a která mu byla vyplacena 1. 6. 2022 s tím, že částka je poskytována ve formě zálohy na 36 měsíců, a za každý měsíc tak náleží zaměstnanci částka 500 Kč. S ohledem na to, že pracovní poměr žalovaného skončil k 31. 1. 2023, náležela mu tato náhrada pouze do konce ledna 2023, tj. za devět měsíců, kdy se jedná o částku 4 500 Kč, kterou mohl žalovaný využít. Čistá mzda žalovaného za leden 2023 činila 3 411 Kč, přičemž za tento měsíc mu měly být provedeny srážky ze mzdy v celkové výši 14 240 Kč (50 Kč mobilní tarif, 690 Kč karta Multisport, 13 500 Kč vrácení poskytnuté zálohy jakožto náhrady za užívání vlastního mobilního telefonu k pracovním účelům). Protože mzda žalovaného za leden 2023 nebyla dostačující pro to, aby žalobkyně mohla provést zmiňované srážky, po započtení částky 3 411 Kč představující čistou mzdu za tento měsíc žalobkyně nadále eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 10 829 Kč. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, ačkoliv byl k úhradě dluhu opakovaně vyzýván.

7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem existoval od 1. 12. 2017 do 31. 1. 2023 pracovní poměr ve smyslu § 33 odst. 1 zákona 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Žalobkyně se žalovaným uzavřeli podle § 2045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dohodu o srážkách ze mzdy, na základě které byly žalovanému v souladu s § 146 písm. b) zákoníku práce prováděny srážky ze mzdy v souvislosti s čerpáním zaměstnaneckých benefitů ve formě zaměstnaneckého tarifu a karty Multisport. Žalovanému byla také poskytnuta náhrada za užívání vlastního mobilního telefonu k pracovním účelům ve smyslu § 190 zákoníku práce, a to ve výši 18 000 Kč na 36 měsíců, tzn. 500 Kč měsíčně, přičemž dle interní směrnice žalobkyně byl žalovaný povinen vrátit poskytnutou náhradu nebo její část, pokud mu na ni nevzniklo právo nebo toto právo pozbyl, a to zejména v případě, že pracovní poměr skončil. V souladu s dohodou o srážkách ze mzdy pak byla žalobkyně oprávněna provést srážku ze mzdy v případě vrácení poskytnuté zálohy (nebo její poměrné části) na náhradu opotřebení vlastního zařízení z důvodu skončení pracovního poměru. Žalovanému byla zmiňovaná náhrada poskytnuta v plné výši (18 000 Kč), tzn. na dobu 36 měsíců, avšak s ohledem na ukončení jeho pracovního poměru byl oprávněn tuto náhradu čerpat pouze po dobu devíti měsíců, tedy v částce 4 500 Kč. Ohledně zbývající poskytnuté částky ve výši 13 500 Kč byla žalobkyně oprávněna provést srážku ze mzdy v souladu s dohodou o srážkách ze mzdy, neboť žalovaný okamžikem ukončení pracovního poměru pozbyl právo na tuto náhradu. Vzhledem k tomu, že v lednu 2023 činila čistá mzda žalovaného pouze 3 411 Kč, nemohla žalobkyně v tomto měsíci provést srážku ze mzdy v plném rozsahu, tj. ve výši 14 240 Kč (50 Kč za zaměstnanecký tarif, 690 Kč za kartu Multisport a 13 500 Kč za vrácení poskytnuté náhrady), nýbrž pouze v částce 3 411 Kč. Zbývající částku ve výši 10 829 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil. Žalovaný se proto na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu obohatil a dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, tedy částku 10 829 Kč. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, přestože jej k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy je žalovaný s placením v prodlení, tj. ode dne následujícího po termínu stanoveném k zaplacení ve výzvě ze dne 23. 6. 2023.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč za dva úkony po 450 Kč dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky. Soud podotýká, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší je ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Vzhledem k uvedenému soud žalobkyni přiznal na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon ve výši 450 Kč.

9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.